Vše, co jste kdy chtěli vědět o životě rockové hvězdy
(Ale báli jste se zeptat)
Kdyby existovala taková věc jako rocková škola, Slash, Alice Cooper, Oli Skyes, Andy Biersack a Chino Moreno by pravděpodobně byli Vašimi učiteli. Pokud byste chtěli jít v jejich stopách, pak je pravděpodobně nejlepší, abyste dávali pozor.
Je to summit, vedle kterého vypadá G20 jako dětský čajový dýchánek. A ti, co se zde sešli mají o tolik víc důležitého na srdci: jaké to je být rockovou hvězdou. A nemluvíme jen o koupi půlllitru po té, co jsme udělali zabijáckou verzi Don't Stop Believin' in The Dog And Duck. Mluvíme tu o hraní před narvanými arénami, létáním v osobních triskáčích a žít život, o kterém jsme vždy snili. Zeptali jsme se jich, jak to dokázali a začali být pěkně žárliví.
Kdy jsi zažil ten okamžik, když sis řekl "Chci být rockovou hvězdou"?
Andy: Když mi byly čtyři nebo pět, našel jsem otcovy karty s Kiss. V takovém věku nemíváte nějaké velké spojení s rockovou hudbou, ale mě nadchlo to, jak vypadali. byli jako super hrdinové!
Kdo je největší rockovou hvězdou všech dob?
Andy: Paul Stanley z Kiss. Tak, jak miluju Kiss pro jejich hudbu, jedním z nejlepších potěšení mýho života je vidět Kiss a poslouchat ty šílenosti, které říkají na pódiu.
Proč jsou rockové hvězdy důležité?
Andy: Lidé mají rádi něco, k čemu mohou vzhlížet. Život rockové hvězdy je ten druh života, o kterém si myslíš, že jej nikdy nemůžeš mít. Je to druh úniku - rock'n'roll je únik a lidé po něm rádi touží.
Kdo je nejslavnější osoba ve tvém mobilním adresáři?
Andy: Netuším, protože je jich opravdu hodně! Všichni mí hrdinové jsou mi teď blízcí. Má přítelkyně mne kvůli tomu ráda škádlí. Raději nebudu jmenovat, ale všichni mi staří rockoví hrdinové jsou teď v mém telefonu.
Schvalují Tví rodiče to, co děláš? Stalo se, že by to někdy neschvalovali?
Andy: Jedna z mých es v rukávu bylo, že jsem měl tak pozitivní výchovu. Vždycky jsem měl dobrý domov, do kterého jsem se mohl vracet. Nebyli jsme bohatí, nebyli jsme chudí, ale byla to láska, kterou mi mí rodiče dávali a díky které jsem se vždycky cítil dobřé ve všem, co jsem dělal. Rovněž, stejně tak, jako si lidé myslí, že teď vypadám šíleně, jsem dřív chodil do školy oblečený jako Alex z Mechanického pomeranče (film z roku 1971) a můj otec mi vždy popravdě vysvětlil, že vypadám hodně hloupě.
Jaké typy na přežití bys dal kapelám, které zrovna začínají?
Andy: Pro každého je to jiné. My našli úspěch díky rozvoji fanoušků na nejnižších úrovních, ale to nemusí pracovat pro každého. Má rada pro jakoukoli novou kapelu by byla, dělejte to, co považujete za správné a ujistěte se, že tomu na 100% věříte. Nikdo Vám nebude věřit, pokud si nevěříte vy sami.
Kterou nejlepší věc jsi kdy dostal zadarmo?
Andy: Nedostáváme zadarmo oblečení či jiné věci - nevyhledáváme to. Když o tom tak mluvíme, fanoušci nám vždycky pořizují různé šílenosti. Nejvtipnější věc, co jsem kdy dostal bylo jednodílné pyžamo Batmana. Tenhle fanoušek věděl, že měřím 188cm a nechal mi jej udělat na míru. Musím říct, že se mi dost hodilo, protože toho času jsem dost pil a když děláš zvukovou zkoušku další den ráno a pořád máš opici z předešlého večer, není nad pyžamo s Batmanem!
Z anglického originálu přeložila Kristina Klarissa Sixx.

















