Červen 2012

Horse camp dinner

30. června 2012 v 9:38 | Margie |  Andy photos
pic.twitter.com/3S298JR3

Thou shalt not

29. června 2012 v 13:26 | Margie |  Andy photos
pic.twitter.com/D7sQIUyy

ANDY O KRITICE A DŮVĚRYHODNOSTI

28. června 2012 v 21:19 | Margie |  magazines
Black Veil Brides. Kapela - zpěvák Andy Biersack, kytaristé Jinxx a Jake Pitts, basák Ashley Purdy, bubeník Christian Coma - vydala jejich poslední album a debut u velkého hudebního vydavatelství, Set the World on Fire, v červnu 2011. A stejně tak jako jeho nezávislý předchůdce z roku 2010 - We Stitch These Wounds - se setkalo s obrovským úspěchem, a to díky oddané fanouškovské základně, která okamžitě přijala hudbu a image BVB, které mají základy v rocku 80. let. Pro některé jde o dobu, která je již dávno pryč a je hluboce postrádána; pro některé už tolik ne. Ale jak Biersack vysvětluje, BVB nikdy nebudou pro všechny znamenat to samé. A to on ani nechce.



Jste velmi mladou kapelou se vzhledem a soundem, které by někteří mohli pokládat za "retro", jelikož tu pro toto ještě nemáme dostačující termín. Byla to pro Vás výzva, především tedy jednání s médii, která bývají přesycená až unavená a cynická ohledně čehokoli?
Lidé, kteří o naší desce píší, nejsou lidé, pro které tu desku skládáme. Pokaždé, když pracujeme na hudbě, najdou se tu elementy, kterým nasloucháme a kterými jsme ovlivněni, ale ne každý to tak vnímá. Někteří lidé se toho jednoduše bojí a nechtějí si to brát na triko. A pak taky, raději to dáváme najevo. Jsme ovlivnění kapelami, které by se potencionálně daly nazvat retrem, ale pro nás ta hudba nikdy neodešla.

Čím si myslíš, že Black Veil Brides vyplňují to prázdné místo?
Jako děcko jsem vyrůstal v 90. letech, hudba, kterou jsem měl rád, byla hudba, která tu byla ještě před mou dospělostí a kterou jsme chtěli slyšet. Kapela, jako je ta naše, tu před tím, než jsme se dali dohromady, ještě neexistovala. Byla tu spousta retro kapel, které se nám líbily, ale nebyla tu žádná kapela, která by byla ovlivněná rock and rollem a rebelstvím minulých desetiletí bez toho, aniž by si z toho utahovala a brala to ironicky. My jsme to chtěli brát vážně. A stejně tak, jako většina kapel té doby byla, tak nějak, přehrávaná, spousta kapel dělala pro rock and roll výborný věci. Jsme ovlivněný punkem 70. let stejně tak jako Mötley Crüe a jinými kapelami. Když se podíváš, dejme tomu, na The Misfits přes Mötley Crüe, přes Metallicu, najdeš tam jistou spojitost a já cítím, že tím Black Veil Brides jsou. Jsou vyvrcholením všech těchto věcí. Takže jde o docela vrcholnou výzvu, když se poprvé snažíš přivést lidi k poslechu, ale stejnou mírou jsme se o to nikdy příliš nezajímali.

Co Vám umožnilo se prosadit? Je jednoduché říci, že máte obrovskou fanouškovskou podporu pro to, co děláte.
My jsme měli tak nějak vybudouvanou základnu už od prvního dne. Fanoušci tu byli od doby, kdy jsme začínali, díky čemuž bylo tak nějak nemožné nás ignorovat. Konec konců, ať už nás lidé rádi měli, či ne, museli o nás začít psát a věnovat nám pozornost, protože jsme tu byli. Do té doby, dokud jsme to, co jsmě dělali, dělali ze správných důvodů, pro nás samotné a pro naše diváky, tak nás nezajímalo, jak nás vidí ostatní, protože v momentu, kdy se něco setká s úspěchem, každý chce říct, že s tím vždy souhlasil; nikdo se nebude hádat , že to jde dobře. Lidé to nemusí mít rádi, ale nikdo o nás nikdy nepíše a neříká: "Tahle kapela nemá žádné fanoušky." Řeknou: "Tahle kapela nestojí naprosto za nic na světě, ale wow, mají vlastní armádu."

Set the World on Fire bylo vydáno poměrně rychle po We Stitch These wounds. Bylo to tak úmyslně? A jestli ano, bylo to pro Vás důležité?
Bylo to úmyslné, jelikož jsme cítili, že jsme připraveni na to, vydat novou desku. Rádi píšeme a děláme hudbu. Z mého osobního pohledu je vždy super mít něco nového pro fanoušku, něco, co jsi vytvořil. Tohle byla naše první příležitost nahrát něco s opravdu velkým rozpočtem, v opravdovém studiu a pravým producentem. Nechci vzít žádnou zásluhu lidem, kteří nám pomohli při našem prvním albu, ale to bylo vytvořeno bez téměř jakéhokoli rozpočtu v jingle studiu. Každý, kdo pracoval na té desce, pracoval opravdu tvrdě, ale vše bylo omezené a jako kapela jsme spolu byli pouze pár měsíců. První deska byla víc odrazem toho, co jsme dělali v prvních 20-něco letech našeho života. Druhá deska byla rozhodně jiným zážitkem. Když si ty dvě poslechneš, uvidíš ten vývoj kapely od první k druhé desce. Myslím, že je to celkem jasné. V průběhu jsme měli možnost najít pro nás správný způsob psaní a správnou cestu pro nás jako umělce.

Co jste si odnesli z práce s (producentem) Joshem Abrahamem? Jak z Tebe udělal lepšího zpěváka a lepšího textaře?
Od hlavy až k patě jsem se zlepšil. Kdokoli, kdo si poslechl naši předchozí desku může říct, že jsem se textařsky zlepšil a hudebně jsme se zlepšili všichni. Co se zpěvu týče, více jsem se pokoušel. A to je to, s čím chci pokračovaat i na naší třetí desce. Jsou tu jisté věci, které si na vytváření hudby užívám a jiné věci, ke kterým až tak nakloněn nejsem. Jsem tu od toho, abych psal texty, dělal songy takové, jakými jsou a a plnil mou funkci jedné pětiny z nás, která songy píše. Být v tomto prostředí, abych zpíval a nahrával mne rozhodně vylepšilo. Bylo to pokaždé jiné, což je další z věcí, které jsem si užíval. Slyšel jsem historky o producentech, kteří pracují na terorizujícím čísle nahrávek, dokud nedostanou, co považují za správné. My chtěli věci udělat tak opravdově, jak jen to bylo možné, takže se nikdy nejednalo o nahrávku č. 45. Jsem rád sám s vlastními nástroji, ale ne protože jsem do toho zatlačen nebo že se to musí spravit v Pro Tools. To je také způsob, jakým byla deska napsána. Všechny texty a hudba byly napsány v průběhu prvního dne či dvou stopování. Když píšeš song, většinou máš první či druhý koncept a pak se nutíš k tomu, abys jej spravil či změnil. Když však sepíšeš své myšlenky na papír a pak je zpíváš, dostáváš z toho to původní spojení, a to jsme též chtěli dokázat.

Kdy jsi věděl, že umíš zpívat?
V mladém věku. Můj otec byl zpěvák a celá rodina z jeho strany zpívala v kostele a kdo ví kde ještě. Můj táta byl v kapelách a já jsem o to vždy jevil zájem. První věc, ve které jsem účinkoval byl Fantom opery, což je vcelku zvláštní, ale Michael Crawfor má vysoký hlas stejně jako 6letý kluk. Oblékal jsem se do kostýmu a hrál pro mou rodinu. Objevil jsem KISS, Mötley Crüe a WASP a já jejich songy zpíval a vyřvával na celé kolo na zadním sedadle auta. Dokonce i na sedadle mého auta, byl jsem až příliš dramatický. V jiných ohledech mého života jsem chtěl být dokonalým muzikantem, který by dokázal hrát a dělat všechny ty věci, ale nic mne nezajímalo tak, jako zpěv. Cítil jsem, že jde o způsob, jakým můžu vyjádřit svoje pocity, stejně tak jako u psaní, takže jsem začal psát v poměrně mladém věku.

Popisuješ sám sebe jako "vyvržence, který byl podivínem". Kde jsi sebral tu odvahu na vedení kapely?
Tam šlo o jiný případ. Většinou jsou vyvrženci v hollywoodských verzích popsáni jako tiché myši, které sedí v koutě se svým deníkem, ale já byl podivín kvůli něčemu jinému. Byl jsem extrovert a chtěl jsem být třídním klaunem, ale nosil jsem všechno černé a měl rád punk rockovou hudbu, takže jsem byl zavržen. Předpokládam, že způsob, jakým jsem proplouval tehdejší společností bylo to, že jsem měl tu dovednost být vtipný a zábavný. Nikdy jsem nebyl nějakým smutným děckem v koutě. Rozhodně jsem byl osamělý, neměl jsem moc přátel, nebo vůbec nějaké, ale to jen proto, že většina děcek nikdy nevěděla, co si o mě myslet. Vždy jsem v nějakém smyslu někde vystupoval, ale nebyl jsem zrovna vítaný tam, kde jsem vyrůstal. Ale na druhou stranu, myslím, že jsem utvrdil pojem, kterému ostatní lidé nerozuměli. Nikdy jsem se necítil divně. Jen jsem se cítil cool a oni to nechápali, chtěl jsem ukázat ostatním děckám, který byly víc uzavřený do sebe a společensky nepřijatelní, že je to jen proto, že když nejsi považován za cool jedince, to ještě neznamená, že nemůžeš udělat něco výrazného a udělat díru do světa.

Dle toho, jakou děláte hudbu a jakou máte image, jsou novináři překvapení Tvou inteligencí?
Občas, ale víc než cokoli si myslím, že to až připomíná staré play-out convention, ta myšlenka toho, že někdo, kdo pije whiskey a hraje hlasitou hudbu v rockové kapele by neměl tu schopnost být inteligentní či introspektivní či rozuměl jejich místě na světě nebo věcem kolem nich. Ve škole mi bylo řečeno, že nejsem chytrý a několikrát jsem byl testován na mentální retardaci. Na tom testu jsem dosáhl nejvyšších výsledků testů v historii státu, na což jsem jim odpověděl: "To není kvůli tomu, že jsem retardovaný. To proto, že nechci dělat žádný z těch úkolů, které mi dávají, protože žádný z nich v reálném životě nikdy nepoužiju. Nepotřebuju vědět o Magně Cartě. To mi je k ničemu." Takže myslím, že lidé byli vždy překvapení mou inteligencí, nebo jakkoli to chcete nazvat. Možná si z toho neutahuju, když jsou překvapení, ale myslím, že máš pravdu - občas dělám interview a lidé jsou překvapení tím, že mám víc co říct, než jen "Rád š*kám holky a chlastám whiskey." Myslím, že každý rudo-krevný Američan rád dělá tyhle věci, ale já taky rád čtu, dozvídám se víc o světě kolem mě. Popkultura byla mým velkým přítelem, když jsem byl děcko a možná právě proto jsem byl tak založen na to, že chci vystupovat. Zjišťovat o světě prostřednictvím médií a komixových knížek a filmů - to je něco, co sdílí spousta umělců a jenom děti. Chápal jsem důležitost učení skrze mé rodiče, ale vzdělání jako takové je něco, co najdeš v sobě samotném, pojem inteligence je prchavý, protože je relativní. Když něco vidím a rozumím tomu, tak jsem inteligentní ohledně daného tématu, ale kdybyste mi dali detailní matematickou otázku, zněl bych jako hlupák. Jsou tu věci, které neznám, ale to je v pohodě, protože ty nejsou aplikovatelné na můj život. Konec konců, to, co bylo pravděpodobně nejdůležitější v mém vývoji, když jsem byl dítě, bylo hluboce ovlivněné pop kulturou, médiy, knihy a film a rozhodně i vizuální stimulace stejně tak jako stimulace mentální.

Jsi ze Cincinnati a kapelu jsi založil, když Ti bylo 14. Jak ses dostal z Bodu A, Cincinnati, do Bodu B, Los Angeles?
Ve skutečnosti tu mluvíme o tom, jak jsem jako dítě založil kapelu, přemýšlel o jméně a vytvářel svět, ve kterém jsem chtěl žít. Byl jsem přesvědčivý a dokázal jsem přimět lidi, že mé velikášství bylo opravdové, přičemž ve skutečnosti kapela jako taková nezačala do r. 2008 či 2009. Hrál jsem s kapelou, která připomínala včelí hnízdo, v místních klubech, kde jsem dostal koncerty, kdykoli jsem mohl, ale samotná kapela Black Veil Brides neexistovala, dokud jsem nepřijel do Los Angeles. To mi bylo tak 14 nebo 15, přijel jsem do LA, protože nám do školy přišel modelový a talentový agent a vytvořil takovou tu soutěž, kde lidé musí předvést různá představení. Neměl jsem o to žádný zájem, ale byl jsem přemluven. Potom mě přinutili, abych přijel do Los Angeles, kde si mysleli, že bych mohl mít úspěch jako model a herec, což je docela vtipný, protože ještě dva tři roky před tím jsem měl za to, že jsem ten typ kluka, ke kterýmu holky mluví, protože je vtipný. Moje máma měla zrovna dovolenou, tak jsme jeli to LA, dostal jsem agenta a manažera a hned začal domlouvat modelové věci, reklamy a piloty. Dařilo se mi, ale nebylo to to, co jsem chtěl dělat. Chtěl jsem hrát rock and roll. Šli jsme domů a mě bylo mizerně, protože jsem znal ten svět mimo Cincinnati. Věděl jsem, že je tam i něco jiného, čeho bych mohl dosáhnout. Před tím, než mi bylo 18, sbalil jsem své auto a sám se odstěhoval.

Jak na to reagovali Tví rodiče?
Mí rodiče mě vždycky podporovali, byli mi nejbližšími přáteli. Nepřišel jsem ze zámožné rodiny. Nabízeli mi veškerou pomoc, jakou si mohli dovolit, ale já odešel po svých, takže jsem tak rok a půl doslova žil v mém autě, shazoval se na pohovkách, kdykoli jsem mohl. Zdálo se to jako správná věc. Věděl jsem, že budu mít úspěch a že během pár let budu rocková hvězda. Což je pro 17 letého kluka, který nemá žádné peníze a žije po parkovištích na zadních sedadlech Cadillacu El Dorado 1998 docela vtipná situace. Nevypadalo to jako dobrý odrazový můstek, ale vždy jsem věřil věcem, které nikdo jiný nechápal. A ejhle, jak jsem předpokládal, je to zdánlivě pryč.

Měl jsi pro tuhle kapelu nějakou představu už od začátku?
Rozhodně. Ukázal jsem mé přítelkyni malby, které jsem vytvořil, když mi bylo 8, toho, jak chci, aby kapela jednoho dne vypadala. Jde o něco, co jsem plánoval už od malička. Jde o to, chopit se něčeho, co v té době není nic jiného, než pouhý sen, a učinit z toho realitu. Je to propojené s tím, co stojí za kapelou samotnou a co jsme dokázali. Něco uvnitř mi řeklo, že tímhle se stanu. Měl jsem jistou vizi, a proto jsme se stali úspěšní. Kdyby měl každý tenhle drive, mnohem víc lidí by se nikdy nevzdalo vlastních snů. Riskoval jsem. Odešel jsem ještě před tím, než jsem dokončil střední školu, neměl jsem žádné formální vzdělání či vybroušené dovednosti. Jsem rock and rollovým hudebníkem, ale ať už v dobrém či zlém, když zítra pohořím, přinejmenším jsem udělal něco pro to, abych si splnil svůj sen.

Bylo těžké najít hudebníky, kteří by chápali Tvou vizi?
V tomhle smyslu jsem měl celkem štěstí. Jelikož jsem začal v tak mladém věku, dodnes lidé, které jsem nikdy nepotkal, tvrdí, že byli v téhle kapele, a to je přirozenost zvířete. Poté, co jsem žil v autě a byl jsem dítětem bez domova, se na mě možná něco usmálo a darovalo mi lidi, kteří byli schopní pochopit, o čem jsem snil. Nikdy tu nebyl žádný spor; nikdo se nesnažil říct, že je to špatně. Každý v kapele měl pochopení pro to, že tu musíme udělat nějakou práci. Respektujeme se navzájem a chápeme, v čem spočívají naše role. Ano, tahle kapele začala jako sen jednoho podivína. Nyní je to ale skutečnost čtyř dalších lidí, krom mě, a jde o jejich životy stejně tak jako o můj. Tímhle žijeme, je to naše živobytí, už nejde o něco, co je snem jedné osoby. Bez nich by tahle kapela neexistovala. Byl bych jen nějaký týpek stojící o samotě v koženém piedestalu a žvanícím do světa.

Rok a půl v autě - co Tě udržovalo v pozoru a ochránilo Tě od toho, stát se jen statistickým číslem?
Teď žiju v krásném domě a mám pěkné věci a to je koprodukt toho, mít ten správný drive. Rozhodně jsem si tu dobu svého života neužíval. Nejlehčí věc, jakou může člověk udělat, je ztratit ten fokus na svůj sen. Když se musíš rozhodnout mezi tím, dostat něco k snědku a něco k pití, tak rozhodně nejsi celý "Wow, tohle je super. Takhle to budu dělat pořád." Hlavně když jsi dítě. Tak, jako jsem vždy stál sám za sebe a cítil se starší, než jaký ve skutečnosti jsem, pořád jsem byl dítě a o světě kolem mě jsem toho moc nevěděl, takže jsem si prošel rychlokurzem dospělosti. To se stalo důvodem, proč jsem potřeboval uspět, když nic jiného - žít způsobem, jakým jsem chtěl žít a dělat věci, o kterých jsem snil. Nikdy nemůžeš ztratit pozornost nad věcmi, které miluješ. Pokud jde o pro Tebe nejdůležitější věc na světě, není nic, co by se mohlo postavit mezi Tebe a tu věc - žádná ztráta pozornosti či neúspěch či smutek, který cítiš vůči dosáhnutí Tvého definitivního cíle. Pokud tam ještě nejsi, nebudeš šťastný. Nevím, jak neuspět. Nevím, jak sympatizovat s někým, kdo si zničil vlastní sny, protože pro mě jde o plivnutí do tváře někomu, kdo tvrdě pracuje a nedostane šanci toho dosáhnout. Proto neberu drogy. Nedělám věci, které by mohly ohrozit jedinou věc, na které jsem tak tvrdě dřel.

Byl jsi více než párkrát přirovnán ke KISS.
Jako dítě jsem se naučil hodně od Gena Simmonse a Paula Stanleyho, jejich model businessu, například, a my si z toho něco vzali a aplikovali. Textaři, co píší o zlomených srdcích a rýpají do věcí se do nás kvůli tomu často navažejí a tvrdí, že jsme více o prodeji než o hudbě. Rozdíl je v tom, že bych tohle klidně dělal zadarmo; jen prostě vím, jak tím vydělat peníze. Našemu obecenstvu nelžeme. Každá kapela na světě prodává merchandise. Není tu žádný rozdíl mezi námi, majícími 18 různých druhů náramků a triček a vlastní lak na nehty a make-up, který prodáváme, a mezi kapelou, která dělá vlastní trička pomocí screen-printu a prodává je. Jde o komerci. Vydělávají na publiku, které od nich něco vyžaduje. My to prostě jen děláme lépe. Mohlo by to být horší, než být srovnáván s nejúspěšnější americkou rockovou kapelou všech dob. Děkuju. Děkuju za použití této urážky. Jedni z nejbohatších a nejúspěšnějších muzikantů v historii americké rockové hudby - máš pravdu, chci být více srovnáván s Radiohead. To je to, co potřebuji. Nezajímá mě kredibilita. Vím, kdo jsem. Mám rád práci na hudbě a prostě jen rozumím obchodní stránce věci. Jestli sezení v kavárně a hraní pár songů, které jsem napsal, pro pět lidí ze mě udělá důvěryhodného člověk, tak jím pak být nechci. Raději bych byl největším zaprodancem na světě a hrál před 20.000 lidmi a usmíval se a věděl, že jsem hrdý na to, kým jsem a že to dělám kvůli tomu správnému důvodu, než abych udělal radost nějakému hudebnímu recenzentovi nebo někomu, kdo si myslí, že se zaprodávám. Více moci těm, kteří jsou důvěryhodní, ale já jsem prostě jen spokojen na své straně.

Odvádíš dobrou práci, co se fyzické námahy týče. Jak se staráš o svůj hlas?
Možná pravý důvod toho, proč můj hlas zní tak, jak zní, je, že se o něj nestarám. Pokaždé, když jsme na turné, je mi špatně z toho, jak slyším tyhle vyspělý týpky, jak slezou z pódia a jdou praktikovat zklidňující cvičení. Zklidňující. Tohle je týpek ve svých 20-něco letech, který zosobňuje každé cliché scream-corové kapely a pak musí projít zklidňujícím cvičením. Tyhle irelevantní věci, které lidé musí dělat, aby si dokázali, že jsou opravdoví hudebníci, vypadají skoro nepodstatné. Já sám jsem svůj hlas ztrácel až příliškrát a je tu pár věcí, které pomáhají, a které ve svém životě zavedu, ale nechci nikdy přejít přes hranici a udělat ze sebe parodii na zpěváka. Vše, co dělám, je zpívání v kapele. Bylo mi to dáno sérií okolností mimo mé ovládání. Můžu sedět v backstagi a všechny kolem mě buzerovat, nebo můžu vést pěkný život, být v kapele, kouřit cigarety a užívat si. Žiju svůj život a užívám si to. Nemyslím na negativní stránky věcí, které jsou nevyhnutelné a důvody, proč stárnu nebo umřu nebo zničím věci. Vím, že to, co děláme, je sranda, ale rock and roll je nahraditelná složka umění. Jsou to světla, hlasité zvuky a hlasitá hudba a rebelství. Tou nejdůležitější věcí je to, co za tím stojí.

Jsi oddaný čtenář a zbožňuješ slova. Píšeš něco mimo kapelu? Nedeptá Tě, jako milovníka slova, vidět kolem sebe věci omezené na textovky, 140 znaků či úryvky?
Zbožňuju slova. Jsou výborná, žejo? Dřív jsem psal mnohem víc. Je těžké, vzhledem k našemu koncertnímu kalendáři, najít si čas na psaní. Ale brzy začneme pracovat na nové desce a já se snažím potlačit co nejvíce slov, která přijdou s novou deskou. Užívám si psaní, jelikož si vybírám slova, cítím, že své emoce dokáži lépe vyjádřit v psaném slovu. To je zřejmě to, co mne přilákalo k psaní textů na prvním místě - ten pocit toho, že jsi na dně a mít to, jak se cítíš, sepsáno v psaném slovu. Když se s někým o něčem bavíš, a tohle je něco, za co se často cítím vinen… Interview jsou jiná, protože tam jsou otázky kladené jednou osobou, ale když se s někým bavíš při večeři, když jsi více dominantní člověk, pak tu máš tu vrozenou vlastnost, kdy se snažíš dokázat svou nadřazenost v konverzaci a většina témat se přehoupnou na věci, které se Tě týkají. Když píšeš, jde jen o Tvé myšlenky a můžeš být sobecký, jak se Ti zachce. Nemusíš sedět a čekat na někoho, až skončí řeč, abys mohl opět začít mluvit Ty. Doslova jen sepisuješ to, jak se cítíš. S interview, tam jde o forum, které je předem dáno. Tohle je jedna věc, kterou jsem jako dítě nevěděl - že bych seděl v mém domě při deštivém odpoledni, kouřil cigaretu a mluvil o sobě hodiny a hodiny. To je vskutku požitkářský život!

Ve svém věku však riskuji i to, že se stanu bručounem. Rozumím tomu, že žijeme ve světě krátkých úryvků frází a lidé zredukovali slova, která nepotřebovala být zredukována. Nedávno jsem byl někým na turné nazván "And". Někdo potřeboval utvořit mé jméno kratší. Potřebovali odebrat jedno písmeno. Bylo až příliš řici "Andy". To je společnost, ve které žijeme. Už od mala Tě učí, zvláště pak v bručounském školském systému Spojených států, že se učíš ty nejzákladnější věci, které nikdy nebudeš potřebovat, a každý je vždycky v pravdě. Každý dostane cenu. Každý je prostě chytrý. Myslím, že to dost vysvětluje to, proč každý potřebuje zkracovat věci, protože kdyby sis dal ten čas a porozuměl realitě toho, jak krásné je psát a vyjádřit někomu své pocity, vzalo by mu to až příliš moc času a pak bys neměl tu možnost zajíst si pro svůj Starbucks. Takže musíš být schopen žít s dnešní společností. Myslím, že bych dokázal mluvit donekonečna o "děckách dnešní doby", ale přiznejme si to: Já jsem "děcko dnešní doby". Jsem v tom světě, existuju, mám iPhone a iPad a všechny tyhle věcičky. Možná by bylo super, kdyby mi Twitter dovolil psát trochu víc, ale kdy si přestanu stěžovat? Proto mám přítelkyni - prostě poslouchá, jak si stěžuju. Tak to bych měl osvětlit - to není důvod, proč mám přítelkyni! Ale znovu, požitkářský to život! Je škoda, že se klasický americký vztah neskládá ze série interview každý den, protože to by bylo prostě super, žejo? Tohle je důvod, proč nejsem dobrý týpek na první rande, protože mám potíže s otázkou "Řekni mi něco o sobě".

A co Tvá přítelkyně ještě dělá, tedy krom toho, že poslouchá, jak si stěžuješ?
Píše písničky a je mi dost podobná, takže můžeme mluvit otevřeně natolik, že si to užíváme. Nemyslím si, že bych někdy mohl být s někým, kdo nemá tuhle schopnost. Zkusil jsem to a nesnášel jsem to, takže jsem šťastný že jsem s někým, kdo mi rozumí a rozumí tomu, co dělám. Spousta lidí sdílí postoje, o kterých mluvíme, ale věřím, že lidé jsou dobří a že lidé mají tu schopnost přemýšlet, tvořit a mít rozhovory a učit se věcem. Myslím, že se občas lidé nechají příliš rozrušit a zapomenou, a proto potřebujeme něco, jako je rock an rollová hudba - protože ta způsobuje, že se lidé cítí dobře, a to je něco, co v dnešní společnosti ztrácíme. Lidé se moc často dobře necítí. V tomto životě si prožíváme spoustu věcí. Jsme tu jen po dobu nějakých 90 let a potom zemřeme. To, čím si v průběhu života procházíme - život není o tom, jak oblíbený jsi nebo s jakou holkou či klukem chodíš nebo jaký cool zážitky máš. Život je vrchol s*aček, fakt, a potom je to o tom, aby ses dokázal učinit silnějším než to a najít něco, co si užiješ. Jestli je vědění něco, co si užíváš, poddej se tomu. Jestli je to hudba či sport či cokoli jiného, to by mělo být to, čemu se lidé poddají. Věřím v lidi a věřím tomu, že lidé jsou dobří, ale občas sejdou z cesty.


Tohle je to nejkrásnější co sem kdy četla.... Vim proč sem si vybrala zrovna jeho...Přesně pro tohle :-* :)

Chcípnu :DDD

28. června 2012 v 20:56 | Margie |  other videos
:DDDDD Normálně mi tečou slzy :DD Chcípam !! :DD


Pro tebe Bráško :)

28. června 2012 v 13:19 | Margie |  Other

Jestli tu holku někde potkam přísaham že jí vyškubu vlasy !! Ale nevěš hlavu bude líp !! Slibuju !! Mam tě ráda. Seš jak muj brácha :) Tohle je pro tebe vim jak moc jí máš rád :DD Nebo mě tim jenom zlobíš :DD Ale ať je to jakkoliv stojim za tebou. Vždycky :) Tak jako si tu ty pro mě sem tu já pro tebe :) Uží si Waldu a važ si toho páč sem to dala sem :DD Mezi mý bohy :DD

Jinxx and CC

28. června 2012 v 12:57 | Margie |  band photos
pic.twitter.com/xHgrPRee

Mr. Drumer

27. června 2012 v 18:35 | Margie |  cc other

Ten kluk si zaslouží ví než úctu !! Je fámózní,neuvěřitelnej,nepřekonatelnej... Prostě CC !

ANDY BIERSACK ZKOUSI THE ULTIMATE ROCKSTAR TEST (KERRANG! SCAN)

27. června 2012 v 18:28 | Margie |  magazines
Kapely si o sobě rády myslí, že jsou drsné, ale popravdě, kdo z nich je nejvíc rock'n'roll? My je zkoušíme a zjišťujeme, kdo z nich je na špičce chaosu!

Prolil jsi někdy krev ve jménu rock'n'rollu?
To si piš, že jo. Každý, kdo naši kariéru zná ví, že jsem prolil krev, zlomil si kosti a zranil se v jménu rock'n'rollu hned několikrát. Jestli těch věcí lituju? Ano! Lituju každou zatracenou zlomenou kost, krvácející ruku a roztříštěný nos. Má kolena vypadají jako kolena 90-letého senila. Vypadají jako bych dával blow job démonům.
Prošel - i když bys toho neměl litovat. Žádná bolest, žádný zisk, nebo tak nějak

Vztekal ses někdy jak nějaká hvězdička?
Každý den. Vztekám se jak nějaká hvězda téměř kvůli čemukoli. Neustále se o něco strachuju a jsem dost citlivka. Nejmenší věc mě dokáže rozzuřit a pak mi zničit celej den. Je to peklo pro moji přítelkyni a lidi kolem mě. Rozzuřím se pokaždý kvůli čemukoli. Ale přesto na tom pracuju. Říkáme tomu "Turné za už žádné slzy pro Andyho".
Prošel - jinak by se mohl naštvat
( :DD Andy prostě :D :-*)

Zničil jsi někdy nějaký hudební nástroj?
Jo, zničil jsem spoustu mikrofonů a stojanů na mikrofony. Taky jsem rozmlátil pár kytar - není to tak lehký, jak to vypadá, musíte do toho vložit nějakou sílu. Každý týpek, který kdy rozmlátil na podiu kytaru to dokázal až poté, co mu technik uvolnil pár šroubů. Je to dost složitý, dá to námahu."
Prošel - i když zhatil naši iluzi. Boooo

Byl jsi někdy zatčený?
Několikrát. Nejvtipnější důvod bylo kouření na veřejnosti v Burbanku v Kalifornii. Tam je kouření na veřejnosti nelegální a polda mě zastavil, aby mi to řekl. Potom si ze mě začal utahovat. Naštval jsem se, protože mě popichoval, a tak jsem se o dvacet minut později ocitl na zadním sedadle policejního auta a byl zatčen pro kouření na veřenosti. Taky jsem byl zatčen pro veřejné pohoršení protože mi někdo při vystoupení sundal kalhoty."
Technicky prošel, ale nejsi zrovna vlna zločinu

Co je ta nejhloupější věc, kterou jsi udělal, když jsi byl opilý?
Snažil jsem se z našeho jezdícího tour busu udělal tělocvičnu. Dělal jsem v uličce hvězdy a kotrmelce. Byl jsem dost opilý a nechtěl jsem se zranit. Jsem dost odolný vůči většině bolestí.
Neobstál - gymnastika není rock'n'roll
( On se svými 188cm dělal kotrmelce a hvězdy v autobuse :DD Proč ne ? :DD )

Jsi na turné s kapelou, která se k Tobě chová jako ke kusu masa - jak přesně se jim pomstíš?
Záleží na tom, co přesně o Tobě rozhlašují. Když se z toho stane válka, tak potom myslím, že s nima budu bojovat. Krom toho, buť prostě lepší než oni. Když o Tobě nějaká kapela rozhlašuje blbý kecy, jdi na podium a vytři jim zrak. Vím, že nejsme úplně nejvíc virtuoso kapela na světě, ale nikdo si z nás nebude utahovat.
Prošel - nejlepší způsob pomsty

Dal jsi někdy někomu pěstí?
To si piš. Poslední člověk, kterýmu jsem dal pěstí, si dělal legraci z naší kapely za to, že nosíme make-up. Byl z jiné kapely, kterou však raději nebudu jmenovat. Vyhráli jsme.
Prošel - odvoláváme, co jsme před vteřinou prohlásili - pěsti znamenají výhru!

Co je nejšílenější položka na Vašem rideru?
Nemáme tam nic šíleného. Jsme prostě rádi za tác s lahůdkami. Jsme ze středozápadu - jsme milí a vděční za cokoli.
Neobstál - tác s lahůdkami? Opravdu? Nuudddaaaa

Stalo se Ti někdy na podiu nějaké faux pas?
Myslím, že někteří lidé by měli za to, že samotná má osoba na podiu je jedno velké faux pas."
Neobstál - ně každý Tě nenávidí, kámo. Vždy tu budeme my, Tvoje máma…
( a já.. :DD)

Jaký je nejhorší stav, v jakém jsi kdy zachoval hotelový pokoj?
Zničený. Zmaloval jsem všechny zdi jednoho hotelového pokoje, pak jsem začal pálit stránky Bible a lepil jsem je na zdi, zatímco stále hořely. Proč? Kdo ví, člověče? Byl jsem na turné a zkoušel jsem být rebelem. V té době jsem zkoušel být trochu rebel.
Neobstál - Kerrang! Ti nevěří.
( :DD Ani já ne :D)

ANDY DOSÁHL
75%
Přestože dostal pár svých podů čistě technicky (být sebrán na základě kouření na veřejnosti je hodně, hodně hloupý), Andy si vskutku vůbec nevedl špatně. Popral se, roztřískal nástroje a choval se jako rozmazlená hvězdička. Mohl však odejít od K! Ultimátního Rockstar Testy s lepším skóre, kdyby víc rozvíjel to, co se děje ve "válečném okamžiku" - nebo kdyby vynechal onen detail a tácu s lahůdkami. Nejen, že to stálo za nic, znamenalo to rovněž, že jsme neuvěřili jeho příběhu s Biblí. Příště více domýšlivosti, Andy.



Thank you so much !! :)

27. června 2012 v 13:52 | Margie |  Other

WOW ! WOW! WOW ! Díky moc !! Takový šoky tady na mě :DD V životě by mě tohle nenapadlo ! Thank you so much peoples ! I love you :* :)