close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Leden 2013

Ashley spam :D

19. ledna 2013 v 21:17 | Margie |  Ashley photos
Ok guys. I am bored :/ :D... So... Rozhodla sem se pro měnší Ash spam :D Budou to fotky z novýho tour takže pokud se taky nudíte tak se alespoň pokochejte ;)

ashleythedeviant: One of the best picture’s I took the other night!
Photo by Courtney Campbell
ashleythedeviant: Dat walk c:
littlepurdyccjakeandyjinxxthings: Black Veil Brides @ Rams Head Live: Baltimore, MD TAKEN BY ANNA MCHUGH
littlepurdyccjakeandyjinxxthings: Black Veil Brides @ Rams Head Live: Baltimore, MD TAKEN BY ANNA MCHUGH
bvblegion: Church.
lorijeanpurdy: Not mine

Víc v celém článku ;)


Lovelyyy :D

19. ledna 2013 v 12:51 | Margie |  Andy photos
itsalilbitfunnythisfeelinginside: Last night was probably the best day of my life. Black Veil Brides were amazing, I had so much fun and photo credit goes to my friend Jamie:) Who took this awesome photo!

Tak teď bych mu snad dala cokoliv na světě :DD Ty voči :DD Kam se hrabe kocourek ze Shreka :DD

Nepopsatelné :) :D

19. ledna 2013 v 12:49 | Margie |  Ashley photos
bvbimagines: this is prob my favorite because ashley looks like an alien and guys i just caN’T OKAY I CAN’T STOP LAUGHING I MEAN LOOK AT HIS FINGER HE’S FUCKING ET OR SOME SHIT

Marůdci :D

19. ledna 2013 v 12:42 | Margie |  twitter


Tak a je to :D Začátek turné a u Black Veil Brides řádí chřipka :D Nějakým způsobem mě nepřekvapuje že Ash a CC sou v pořádku ;DD Doufam, že jim bude brzy líp, soucítim s nima, je mi taky pěkně mizerně :/ :D

P.S: Simply amazing ;)

Hejjj ! Bravo BRAVO !

16. ledna 2013 v 18:12 | Margie |  magazines



Zítra plakát BVB v novém Bravu a dokonce nová fotkááá !! Juhůůůůůůůůůů ! Jestli bude na půlku tak je zabiju !!! :DD

Znáte někdo ten pocit ?

16. ledna 2013 v 14:32 | Margie |  my mind
Ten pocit, když si připadáte jako pod bortící se skálou a všechno kamení vám padá přímo na hlavu ? Jako když stojíte u hořícího domu a ze stropu na vás dopadá žhnoucí suť ? A znáte ten pocit když tam stojíte vlastně dobrovolně a nechcete uhnout, protože pravděpodobně ste rozkopali skálu a i zapálili dům ?
Je to něco jako topit se v nekonečně hlubokém příkopu a na každou další hodninu máte jenom jeden nádech, jinak ztratíte vzácný čas.
Zkrátka ten pocit, kdy vám všechno padá na hlavu, je toho moc, nestíháte, všecno je daleko a pak najednou zase moc blízko....

I'm just trying to breathe, just trying to figure it out
Because I built these walls to watch them crumbling down
I said then I Lost it All
And who can save me now?


Já říkam pořád že leden je proklatej měsíc. Nesnášim ho snad nejvíc ze všech měsíců i přez to, že začátek ledna byl díky W&D naprosto dokonalý....
Teď se snažim trochu uklidnit a neudusit se stékajícíma linkama na oči ( sou fakt hnusný :/) a pak mě čeká milý kamarád Atlas a všechny světový státy, následně na to občanka,přírodopis a angličtina ( dobře tu se učit nebudu, to už bych fakt byla úplně blbá :D)

The best things in life come with a price
The star that burns so bright faded the fastest

Jenom sem si chtěla postěžovat a popisovat svoje emoce tam, kde mě nikdo nezastaví. Tam kde prostě nikdo nemůže říct, že je na tom hůř než já, že já sem vlastně úplně v pohodě, prostě jsem potřebovala být trochu sobecká....

Don't waste your time on tragedy, easy to forget
Time that's lost enemies fought, aren't worth the price to live

Mám pocit že stojim už příliš dluho na nohou a potřebuju se opřít ale kdykoliv se k tomu chystam, zeď za mnou zmizí. Není tam nic, jenom vzduchoprázdno a mě nezbývá nic jinýho než stát dál, protože sem příliš hrdá na to, abych si sedla.... Je to jako nekonečně točící se příběh o zdi, která nikdy nebude dostačně blízko. Ne pro mě...

So call me a nothing, call me a something
Treat me cruel

Občas bych nejradši už všechno vzdala, dřepla si na prdel a čuměla jako puk na okolní svět a smála sem všem bláznům, kteří se o něco snaží. Ale ať už sem na tom jakkoliv zle, vždycky se najdou tři věci který mě přinutí státm,kráčet vpřed a čelit všemu co mě potká.

F.E.A.R won't steal what burns in you
I'll carry you away from the fire


Jednou z nich jsou bezpochyby moje kamarádky. Bez nich by byl tenhle svět o mnohé čerjnější a smutnější. Ale občas chceme po jednom přátelství zkrátka víc, než může vydržet, ale nikdo z nás si to nechce připustit. Je to ten okamžik, kdy se cítíte tak osamělí, že vám připadá že místo toho aby vás kamarádi vytáhli z vody vám ještě strčí hlavu pod vodu. Oni to tak samozřejmě nevidí, vy to tak vidíte, vznikají z toho hádky, slzy, potíže, sebelítost,sebeobviňování...

And feed the beast that lies beneath our treason

Další věc je taková malá krabička mosazné barvy, která mi připomíná odkud sem a že má cenu bojovat i přez to že síli ubívají a že za každé okolnosti musíme kráčet z hlavou vztyčenou jako lev a nenechat si plivat do ksichtu...

Now I know
Just who created life
And why I set my side to save it

A třetí poslední je vám asi úplně jasná. Je to pět lidí, co mě neznají, co se mnou nikdy nemluvily a přez to mi dokážou pomoct tak, jako nikdo jiný. Pomáhají mi prostřednictvím svojí hudby, slov, a obličejů. Zdá se že sem ztracená existence když mojí poslední nadějí je pět amíků s nalíčenýma očima. Ale jejich hrdost,odvaha a síla mi dodávají to co potřebuju. Od nich se učím a jejich názory respektuju a díky nim sem se naučila chodit s hlavou nahoru a nestydět s za to kdo sem...

We live for the ones who don't know they exist

A právě v okamžicích jako byl tento, se tu znovu objevili s svojí zázračnou pomocí a dovolili mi se nadechnout. Stačí jeden jedinej blbej řádek, kterej spoustě lidem bude připadat stupidní. Pro mě, je to něco, díky čemu du dál a díky čemu teď tady sedim a proč mám znovu úsměv na tváři


Oni mě naučili spoustu věcí ale tou hlavní z nich...

I'm taking over
A shock to the new world order
I am bulletproof!

P.S

A tohle mi dodalo chuť zase vstát a jít něco dělat- Teda až se přinutim to zavřít ;D- takže se mějte zlatíčka já jdu objevovat krásy Afrických států.
Breathe.It´s only a bad day. Not a bad life.- Ashley Purdy ♥

Fan fiction- children of destiny

14. ledna 2013 v 21:20 | Margie |  FF - Jednodílné
Fajn, zkusim to ještě jednou :D Máme tady další Andley povídku.. je trochu starší tudíž mizernější tudíž.... to je fuk. Tentorkát je to psaný z pohledu Ashleyho což mi přijde divný.. Vám určitě ne protože ste nečetli to co sem psala před tim což sem všechno psala z pohledu Andyho.... Takže.. je to poslední jednodílovka kterou mam pak už mam jenom věci na kapitoly.. a to nevim jak by se chytlo takže..... Ještě mam teďka rozdělanej jeden projekt ( spárovala sem Gerarda z MCR a Andyho :DD) tak uvidíme jak to dopadne a možná rozpracuju i další Andley jednorázovku a svuj vlastní příběh..
Ale dost keců teď už mé úchvatné psaní a Children of Destiny...
P.S: Klidně mě potště komentářem ;D Nebo naopak, ráda zjišťuju jakej maj na to lidi názor :DD

"Na letiště, prosím" vychrlil jsem na taxikáře a už po sté kouknul na hodinky. To nemůžu stihnout ! Jestli v Anglii nebudu před třetí, což se dá stihnout jedině tímhle letadlem,můžu na tu práci rovnou zapomenout. Ten chlap mi jinou šanci nedá. Sakra. Taková příležitost. Moje první velká pracovní nabídka a já jí zazdím tím, že sem naprosto neschopný a nikdy nic nestíhám. Jenže já nemohl najít letenky. Ty mrchy malý ! Moji psi, ne ty letenky. Schovali mi je k sobě do pelechu a já se mohl zbláznit, abych je našel. Letadlo odlítá ve 12:00 a je 11:45, " Můžete prosím trochu zrychlit ?" " Nejsem tryskáš,kamaráde a ani milionář, abych platil pokuty." Sakra. Takže navždy zůstanu u focení politických kampaní. Teď jsem měl šanci nafotit jednu z největších evropských módních show a byl jsem si jistý, že bych konkurz vyhrál. Stačilo by, abych přišel včas. Stačilo chytit to letadlo a mohl ze mě být velký uznávaný fotograf Ashley Purdy. No nezní to hezky ?Jenže teď je všechno v háji.
Taxikář zastavil a já vypálil jak nejrychleji to šlo. Bylo 11:55 když sem s obrovskýcm kufrem vběhl do vestibulu letiště. Byl skoro prázdný. Rychle sem proběhl všemi potřebnými přepážkami. 12:05 sakra ! Rozběhl jsem se jak nejrychleji jsem dovedl. "Né !" Moje letadlo se právě rozjíždělo po dráze. Uslyšel jsem za sebou ránu. Otočil jsem se a na zemi se s rozbitým kufrem válel mladý černovlasý kluk. "Sakra" zaklel a začal se stavět na nohy. Šel jsem mu pomoct. " Neříkej mi že už to odlítlo ?" zeptal se mě a já mu poprvé viděl do obličeje. Měl velké, jasné,modré oči, ve kterých se zrcadlilo zklamání a vztek. Jeho velké rty se roztáhli do smutného úsměvu, když jsem přikývl na souhlas. Položil si obličej do dlaní a jeho dlouhé kudrnaté vlasy se mu svezly až k loktům. Byl nádherný. Skousl jsem si spodní ret a zadíval se za letadlem. " A co ty ?" " Co já ?"usmál se. "No, co ty tu děláš ?" " To co ty. Kleju a škrtim se za to, že mi to ulítlo. " Já se neškrtim, tohle už je třetí letadlo tenhle tejden." " Ty máš teda štěstí, to se musí uznat." sklopil oči a znovu se usmál. " Bohužel, tohle byla poslední šance." " Nápodobně, bohužel já měl jenom jednu." zadíval jsem se na něj. Chvíli bylo ticho a pak se napřímil. " Tohle chce panáka ! Piješ whiskey ?" nepatrně jsem vytřeštil oči a s úsměvem na rtech přikývl. Posbíral svůj kufr a vydali jsme se směrem k baru.
"Kam si měl namířeno ?" " Do Anglie, fotit módní show. Ale je pozdě. Druhou šanci už mít nebudu. Co ty ?" " Tři konkurzy na modela. Všechny sem propás." "Na modela ?" " Hm. Teď tu zůstanu zahrabanej tady." " Sme dva." Kopl jsem do sebe dalšího panáka. " Heh, už se tady nalejváme a vlastně ani nevim jak se jmenuješ." " No jo ! Já sem Ashley." " Těší mě, já sem Andy" ušklíbl se a pozvedl další skleničku. Přiťukly jsme si a převrhli je do sebe. " Kolik ti je ?" " Jednadvacet. Tobě ?" " Sedmadvacet." chtěl jsem se ho zeptat ještě na spoustu dalších věcí, ale moje svědomí mi to nedovolovalo. Nejradši bych se ho hned na místě zeptal na jeho orientaci, ale jsem přece slušně vychovaný. Sakra. Tenhle kluk je všechno, co jsem si kdy přál. Dál jsme si povídali o našich promarněných šancích a kariérních cílech. Mířil na stejnou show jako já. Měl jsem v Anglii zůstat na rok a pak se rozhodnout. Chtěl jsem tam zůstat už napořád. Bylo mi s ním strašně fajn. Dostávali jsme se od naší práce k našim koníčkům,škole až k dětství. Vztahům jsem se obloukem vyhýbal. Nevím jak dlozho jsme tam byli, ani kolik jsme toho vypili. Byli jsme v dobré náladě a já si čim dál tim víc přál vědět o něm další a další věci. " Kolik je hodin ?" zeptal jsem se, i když jsem si přál, aby to nikdy neskončilo. " Záleží na tom?" usmál jsem se a rozhlédl se kolem. " Pojď si zatancovat !" " Cože ?" To nemyslí vážně ! Sice sem v sobě měl už pár promilí, ale pořád sem nebyl opilí natolik, abych předváděl svoje taneční kreace. " Ale no tak ! Vždyť nás tady nikdo nezná. Podle toho co jsi říkal, si pěknejch pár kiláků od domova a ty lidi sou tu všichni stejně zlitý jako prasata." usmál se a kouknul mi do očí. " Ale varuju tě předem !" usmál jsem se na něj a ani sem se nenadál a už mě táhnul na parket. Bylo tam dost lidí, takže jsme se snadno ztratli v davu. Musel jsem se smát. Jeho tanec připomínal splašené kuře. Skákal jsem do rytmu mě neznámé hudby a smál se. Andy se začal točit dokola a máchal u toho rukama. Jenže to při jeho stavu nebyl dobrý nápad. Nejenom že mi ji natáhl do nosu, ale sám se skácel k zemi. Šíleně jsem se smál a již podruhé v tenhle den sem mu pomáhal postavit se na nohy. Když vstal zadíval se na mě. Měl lehký přitroublý úsměv a jeho oči svítili. " Neublížil jse ti moc ?" zeptal se a zkoumal můj nos. " Myslím že to přežiju. Možná o něj přijdu, ale jinak fajn" zasmál se a zůstal na mě koukat. Netuším, jak dlouho na mě koukal, ale nakonec jsem promluvil. " My-myslím, že bychom měli jít." polkl jsem. " Jo, asi jo." Sbalili jsme si věci a vylezli před bar.
Ovanul mě noční vítr a já se zabalil hlouběji do kabátu. " Hele, kousek od tud je hotel. Možná to bude lepší nápad, než jéct několik hodin zase zpátky. A můžeme se ještě potom slézt na jednom pokoji a pokecat." mrknul na mě a jeho poslední argument mě přesvědčil. Vydali jsme se směrem k hotelu.
Hotel vypadal nádherně. Prošli jsme skleněnými točitými dveřmi a octli se v obrovké recepci. Andy se ujal slova. " Dobrý večer, rádi bychom dva pokoje." Mladá slečna v červené uniformě se otočila ke skříňce s klíčema a něco zkoumala. Za pěknou chvilku se otočila zpět na nás. " Pánové je mi líto, ale máme jenom jeden volný pokoj." To musí být osud ! Div jsem to nezařval na celou halu, ale udržel jsem se. Andy se na mě otočil a já jenom pokrčil rameny. " Nevadí. Zaplatíme ráno." suveréně sebral slečně klíče z ruky a vydal se směrem k výtahům. Zjistil v jakém patře máme pokoj a nastoupil.Vlezl jsem za ním a upravil jsem se v zrcade. Andy mě napodobil a z malé kapsy uvnitř jeho kabátu vytáhl hřeben. Zasmál jsem se. " Egoisto !" " Hele !" dotčeně mlask a zavrtěl hlavou. Učesal se a otočil se na mě. " Je důležité dobře vypadat, nikdy nevíš koho potkáš a s kým skončíš na pokoji." mrknul na mě a rozrážel dveře již stojícího výtahu. Koukal jsem na něj s otevřenou pusou a slyšel jsem, jak se zahyhňal. "381 tady to je" otočil klíčem v zámku a vešel dovnitř. Pokoj byl velký s prostornou terasou. Hodili jsme kufry do roku a šli se tu rozhlédnout. Velký obývák s pohodlnou pohovkou a plošnou televizí. Ložnice byla fialová a měla dvě k sobě sražené postele. Musel jsem se zasmát. " Kdyžtak to potom odsuneme" reagoval na můj smích Andy. Mávl sem rukou a začal páčit dveře na terasu. Šel mi pomoct a za malou chvíli jsme stáli na verandě pod nádhernou hvězdnou oblohou. Výhled byl kouzelný. Viděli jsme na celé město až k jižnímu pobřeží. " Páni" ozval se za mnou Andy a s hlavou zakloněnou se dopotácel k zábradlí. Stoupl jsem si vedle něj a pozoroval ho. Vlasy mu padaly přez obličej a měsíčnípaprsky mu osvětlovaly obličej. " Myslíš, že je to náhoda ?" " Jak si myslel to že nikdy nevíš koho potkáš ?" chtěl jsem se na to zeptat hnedj jak sme sem vlezli. Až teď jsem našel odvahu. Sklopil hlavu a zasmál se. Pak se na mě podíval těma svejma očima. " Já,já.. je sakra škoda, že z nás ten alkohol už vyprchal, všechno by bylo snažší." " Co všechno ? " Zvedl oči nahoru a naprázdno otvíral ústa. Pravděpodobně hledal vhodná slova. " Co bych ti to vysvětloval." vypálil ze sebe a ani sem se nenadál a jeho rty se přitiskli na mé. Odtáhl se a zkoumal moje oči. " Chápeš ?" " Myslim že jo " řekl jsem tlumeným hlasem a zmocnil se jeho rtů. Usmál se a začal si hrát s mým jazykem. Za doprovodu vroucných polibků jsme se dopotáceli zpátky do ložnice. Pomalu mi zajížděl rukama pod tričko. Já mu to jehi přetáhl přez hlavu. Usmál se a po měm příkladu sundal to moje. Prsty jsem bloudil po jeho zádech a kroužil po jeho lopatkách. Jeho ruce mi opisovali tvar žeber. Políbil jsem ho na krku a jeho ruka mi projela vlasama. Dlaněmi sjížděl stále níž. Pohrával si s přezkou mého pásku až jí konečně rozepnul. Jeho kalhoty pásek neměly. Kousl jsem ho do spodního rtu a povolil mu knoflík. Vzrušení mezi námi už bylo skro hmatatelné. Přál sem si čim dál tim víc splynout s ním v jedno tělo, v jednu duši. Moc látky už nás nezahalovalo. Andy zhasl světlo a místnost se ponořila do tmy. Rychle jsme oddechovali a já jsem Andyho začal pomalu pomalu pokládat na postel. Chytil mě za krk a přitáhl k sobě. Rukama jsme bloudily po svých tělech a naše rty nerozpojovali od sebe. Za chvíli už naše těla nepokrývalo vůbec nic.Chvíli jsme se prohlíželi a já nevěděl kterou část jeho těla prozkoumat první. On to evidentně věděl. Pod náhlým napětím vyvolaným na můj rozkrok jsem zaklonil hlavu. Stočil si mě pod sebe a svými polibky zasypal každý kousek mého krku. Prsty jsem sjel po jeho páteři a on se prohnul. Využil jsem jeho chvilkové neaktivity a posadil se na něj. Oči mu zableskly. Tentokrát jsem zapoji svoji ruku já. Stisl víčka k sobě a hluboce vydechl. Mezi jeho zrychleným dechem dechem jsem zaslechl jeho hlas. "M-máš..." pochopil jsem co myslí a sáhl do kalhot pro peněženku. S peněženky sem vytáhl balíček kondomů. Sledoval mě a já s zozechvělýma rukama jeden rozbalil . Přitáhl si mě k sobě a jemně mě políbil. S jeho pomocí jsem si ho nasadil a stočil Andyho pod sebe. Pomalu jsem se k němu blížil. Jeho ruka mě chytla za šíji a já do něj opatrně vnikl. Doufal jsem že ho to nebude moc bolet. Začal jsem se pomalu pohybovat. Andy slastně vydechl. Vypadalo to, že se bolest nedostavila. Naše pohyby se synchronizovali a stávali se pravidelnějšími. Místonst protínalo naše hlasité oddechování. Vycházel mi svými pohyby vstříc. Rukou jsem opět zamířil k jehi přirození. Netrvalo dlouho a oba jsme dosáhli vrcholu. Sesunul jsem se vedle něj a lehce ho políbil. Přehodil přez nás deku a schoulil se mi v náručí. " Byl to osud." " Hm ?" " Ptal ses mě, jestli je tohle všechno náhoda, já bych řekl že je to osud. To že nám oběma ulítlo letadlo. Sice nás to oba stálo místo ale... " " Ale našli jsme svou osudovou lásku" zahihňal jsem se a políbil ho do vlasů. " Osud je zkrátka nevyspytatelný-"

Bryan Stars interwiev

14. ledna 2013 v 20:17 | Margie |  band photos

Nemůžu se dočkat :DD

:DD

13. ledna 2013 v 15:49 | Margie |  other things