close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Fan fiction- children of destiny

14. ledna 2013 v 21:20 | Margie |  FF - Jednodílné
Fajn, zkusim to ještě jednou :D Máme tady další Andley povídku.. je trochu starší tudíž mizernější tudíž.... to je fuk. Tentorkát je to psaný z pohledu Ashleyho což mi přijde divný.. Vám určitě ne protože ste nečetli to co sem psala před tim což sem všechno psala z pohledu Andyho.... Takže.. je to poslední jednodílovka kterou mam pak už mam jenom věci na kapitoly.. a to nevim jak by se chytlo takže..... Ještě mam teďka rozdělanej jeden projekt ( spárovala sem Gerarda z MCR a Andyho :DD) tak uvidíme jak to dopadne a možná rozpracuju i další Andley jednorázovku a svuj vlastní příběh..
Ale dost keců teď už mé úchvatné psaní a Children of Destiny...
P.S: Klidně mě potště komentářem ;D Nebo naopak, ráda zjišťuju jakej maj na to lidi názor :DD

"Na letiště, prosím" vychrlil jsem na taxikáře a už po sté kouknul na hodinky. To nemůžu stihnout ! Jestli v Anglii nebudu před třetí, což se dá stihnout jedině tímhle letadlem,můžu na tu práci rovnou zapomenout. Ten chlap mi jinou šanci nedá. Sakra. Taková příležitost. Moje první velká pracovní nabídka a já jí zazdím tím, že sem naprosto neschopný a nikdy nic nestíhám. Jenže já nemohl najít letenky. Ty mrchy malý ! Moji psi, ne ty letenky. Schovali mi je k sobě do pelechu a já se mohl zbláznit, abych je našel. Letadlo odlítá ve 12:00 a je 11:45, " Můžete prosím trochu zrychlit ?" " Nejsem tryskáš,kamaráde a ani milionář, abych platil pokuty." Sakra. Takže navždy zůstanu u focení politických kampaní. Teď jsem měl šanci nafotit jednu z největších evropských módních show a byl jsem si jistý, že bych konkurz vyhrál. Stačilo by, abych přišel včas. Stačilo chytit to letadlo a mohl ze mě být velký uznávaný fotograf Ashley Purdy. No nezní to hezky ?Jenže teď je všechno v háji.
Taxikář zastavil a já vypálil jak nejrychleji to šlo. Bylo 11:55 když sem s obrovskýcm kufrem vběhl do vestibulu letiště. Byl skoro prázdný. Rychle sem proběhl všemi potřebnými přepážkami. 12:05 sakra ! Rozběhl jsem se jak nejrychleji jsem dovedl. "Né !" Moje letadlo se právě rozjíždělo po dráze. Uslyšel jsem za sebou ránu. Otočil jsem se a na zemi se s rozbitým kufrem válel mladý černovlasý kluk. "Sakra" zaklel a začal se stavět na nohy. Šel jsem mu pomoct. " Neříkej mi že už to odlítlo ?" zeptal se mě a já mu poprvé viděl do obličeje. Měl velké, jasné,modré oči, ve kterých se zrcadlilo zklamání a vztek. Jeho velké rty se roztáhli do smutného úsměvu, když jsem přikývl na souhlas. Položil si obličej do dlaní a jeho dlouhé kudrnaté vlasy se mu svezly až k loktům. Byl nádherný. Skousl jsem si spodní ret a zadíval se za letadlem. " A co ty ?" " Co já ?"usmál se. "No, co ty tu děláš ?" " To co ty. Kleju a škrtim se za to, že mi to ulítlo. " Já se neškrtim, tohle už je třetí letadlo tenhle tejden." " Ty máš teda štěstí, to se musí uznat." sklopil oči a znovu se usmál. " Bohužel, tohle byla poslední šance." " Nápodobně, bohužel já měl jenom jednu." zadíval jsem se na něj. Chvíli bylo ticho a pak se napřímil. " Tohle chce panáka ! Piješ whiskey ?" nepatrně jsem vytřeštil oči a s úsměvem na rtech přikývl. Posbíral svůj kufr a vydali jsme se směrem k baru.
"Kam si měl namířeno ?" " Do Anglie, fotit módní show. Ale je pozdě. Druhou šanci už mít nebudu. Co ty ?" " Tři konkurzy na modela. Všechny sem propás." "Na modela ?" " Hm. Teď tu zůstanu zahrabanej tady." " Sme dva." Kopl jsem do sebe dalšího panáka. " Heh, už se tady nalejváme a vlastně ani nevim jak se jmenuješ." " No jo ! Já sem Ashley." " Těší mě, já sem Andy" ušklíbl se a pozvedl další skleničku. Přiťukly jsme si a převrhli je do sebe. " Kolik ti je ?" " Jednadvacet. Tobě ?" " Sedmadvacet." chtěl jsem se ho zeptat ještě na spoustu dalších věcí, ale moje svědomí mi to nedovolovalo. Nejradši bych se ho hned na místě zeptal na jeho orientaci, ale jsem přece slušně vychovaný. Sakra. Tenhle kluk je všechno, co jsem si kdy přál. Dál jsme si povídali o našich promarněných šancích a kariérních cílech. Mířil na stejnou show jako já. Měl jsem v Anglii zůstat na rok a pak se rozhodnout. Chtěl jsem tam zůstat už napořád. Bylo mi s ním strašně fajn. Dostávali jsme se od naší práce k našim koníčkům,škole až k dětství. Vztahům jsem se obloukem vyhýbal. Nevím jak dlozho jsme tam byli, ani kolik jsme toho vypili. Byli jsme v dobré náladě a já si čim dál tim víc přál vědět o něm další a další věci. " Kolik je hodin ?" zeptal jsem se, i když jsem si přál, aby to nikdy neskončilo. " Záleží na tom?" usmál jsem se a rozhlédl se kolem. " Pojď si zatancovat !" " Cože ?" To nemyslí vážně ! Sice sem v sobě měl už pár promilí, ale pořád sem nebyl opilí natolik, abych předváděl svoje taneční kreace. " Ale no tak ! Vždyť nás tady nikdo nezná. Podle toho co jsi říkal, si pěknejch pár kiláků od domova a ty lidi sou tu všichni stejně zlitý jako prasata." usmál se a kouknul mi do očí. " Ale varuju tě předem !" usmál jsem se na něj a ani sem se nenadál a už mě táhnul na parket. Bylo tam dost lidí, takže jsme se snadno ztratli v davu. Musel jsem se smát. Jeho tanec připomínal splašené kuře. Skákal jsem do rytmu mě neznámé hudby a smál se. Andy se začal točit dokola a máchal u toho rukama. Jenže to při jeho stavu nebyl dobrý nápad. Nejenom že mi ji natáhl do nosu, ale sám se skácel k zemi. Šíleně jsem se smál a již podruhé v tenhle den sem mu pomáhal postavit se na nohy. Když vstal zadíval se na mě. Měl lehký přitroublý úsměv a jeho oči svítili. " Neublížil jse ti moc ?" zeptal se a zkoumal můj nos. " Myslím že to přežiju. Možná o něj přijdu, ale jinak fajn" zasmál se a zůstal na mě koukat. Netuším, jak dlouho na mě koukal, ale nakonec jsem promluvil. " My-myslím, že bychom měli jít." polkl jsem. " Jo, asi jo." Sbalili jsme si věci a vylezli před bar.
Ovanul mě noční vítr a já se zabalil hlouběji do kabátu. " Hele, kousek od tud je hotel. Možná to bude lepší nápad, než jéct několik hodin zase zpátky. A můžeme se ještě potom slézt na jednom pokoji a pokecat." mrknul na mě a jeho poslední argument mě přesvědčil. Vydali jsme se směrem k hotelu.
Hotel vypadal nádherně. Prošli jsme skleněnými točitými dveřmi a octli se v obrovké recepci. Andy se ujal slova. " Dobrý večer, rádi bychom dva pokoje." Mladá slečna v červené uniformě se otočila ke skříňce s klíčema a něco zkoumala. Za pěknou chvilku se otočila zpět na nás. " Pánové je mi líto, ale máme jenom jeden volný pokoj." To musí být osud ! Div jsem to nezařval na celou halu, ale udržel jsem se. Andy se na mě otočil a já jenom pokrčil rameny. " Nevadí. Zaplatíme ráno." suveréně sebral slečně klíče z ruky a vydal se směrem k výtahům. Zjistil v jakém patře máme pokoj a nastoupil.Vlezl jsem za ním a upravil jsem se v zrcade. Andy mě napodobil a z malé kapsy uvnitř jeho kabátu vytáhl hřeben. Zasmál jsem se. " Egoisto !" " Hele !" dotčeně mlask a zavrtěl hlavou. Učesal se a otočil se na mě. " Je důležité dobře vypadat, nikdy nevíš koho potkáš a s kým skončíš na pokoji." mrknul na mě a rozrážel dveře již stojícího výtahu. Koukal jsem na něj s otevřenou pusou a slyšel jsem, jak se zahyhňal. "381 tady to je" otočil klíčem v zámku a vešel dovnitř. Pokoj byl velký s prostornou terasou. Hodili jsme kufry do roku a šli se tu rozhlédnout. Velký obývák s pohodlnou pohovkou a plošnou televizí. Ložnice byla fialová a měla dvě k sobě sražené postele. Musel jsem se zasmát. " Kdyžtak to potom odsuneme" reagoval na můj smích Andy. Mávl sem rukou a začal páčit dveře na terasu. Šel mi pomoct a za malou chvíli jsme stáli na verandě pod nádhernou hvězdnou oblohou. Výhled byl kouzelný. Viděli jsme na celé město až k jižnímu pobřeží. " Páni" ozval se za mnou Andy a s hlavou zakloněnou se dopotácel k zábradlí. Stoupl jsem si vedle něj a pozoroval ho. Vlasy mu padaly přez obličej a měsíčnípaprsky mu osvětlovaly obličej. " Myslíš, že je to náhoda ?" " Jak si myslel to že nikdy nevíš koho potkáš ?" chtěl jsem se na to zeptat hnedj jak sme sem vlezli. Až teď jsem našel odvahu. Sklopil hlavu a zasmál se. Pak se na mě podíval těma svejma očima. " Já,já.. je sakra škoda, že z nás ten alkohol už vyprchal, všechno by bylo snažší." " Co všechno ? " Zvedl oči nahoru a naprázdno otvíral ústa. Pravděpodobně hledal vhodná slova. " Co bych ti to vysvětloval." vypálil ze sebe a ani sem se nenadál a jeho rty se přitiskli na mé. Odtáhl se a zkoumal moje oči. " Chápeš ?" " Myslim že jo " řekl jsem tlumeným hlasem a zmocnil se jeho rtů. Usmál se a začal si hrát s mým jazykem. Za doprovodu vroucných polibků jsme se dopotáceli zpátky do ložnice. Pomalu mi zajížděl rukama pod tričko. Já mu to jehi přetáhl přez hlavu. Usmál se a po měm příkladu sundal to moje. Prsty jsem bloudil po jeho zádech a kroužil po jeho lopatkách. Jeho ruce mi opisovali tvar žeber. Políbil jsem ho na krku a jeho ruka mi projela vlasama. Dlaněmi sjížděl stále níž. Pohrával si s přezkou mého pásku až jí konečně rozepnul. Jeho kalhoty pásek neměly. Kousl jsem ho do spodního rtu a povolil mu knoflík. Vzrušení mezi námi už bylo skro hmatatelné. Přál sem si čim dál tim víc splynout s ním v jedno tělo, v jednu duši. Moc látky už nás nezahalovalo. Andy zhasl světlo a místnost se ponořila do tmy. Rychle jsme oddechovali a já jsem Andyho začal pomalu pomalu pokládat na postel. Chytil mě za krk a přitáhl k sobě. Rukama jsme bloudily po svých tělech a naše rty nerozpojovali od sebe. Za chvíli už naše těla nepokrývalo vůbec nic.Chvíli jsme se prohlíželi a já nevěděl kterou část jeho těla prozkoumat první. On to evidentně věděl. Pod náhlým napětím vyvolaným na můj rozkrok jsem zaklonil hlavu. Stočil si mě pod sebe a svými polibky zasypal každý kousek mého krku. Prsty jsem sjel po jeho páteři a on se prohnul. Využil jsem jeho chvilkové neaktivity a posadil se na něj. Oči mu zableskly. Tentokrát jsem zapoji svoji ruku já. Stisl víčka k sobě a hluboce vydechl. Mezi jeho zrychleným dechem dechem jsem zaslechl jeho hlas. "M-máš..." pochopil jsem co myslí a sáhl do kalhot pro peněženku. S peněženky sem vytáhl balíček kondomů. Sledoval mě a já s zozechvělýma rukama jeden rozbalil . Přitáhl si mě k sobě a jemně mě políbil. S jeho pomocí jsem si ho nasadil a stočil Andyho pod sebe. Pomalu jsem se k němu blížil. Jeho ruka mě chytla za šíji a já do něj opatrně vnikl. Doufal jsem že ho to nebude moc bolet. Začal jsem se pomalu pohybovat. Andy slastně vydechl. Vypadalo to, že se bolest nedostavila. Naše pohyby se synchronizovali a stávali se pravidelnějšími. Místonst protínalo naše hlasité oddechování. Vycházel mi svými pohyby vstříc. Rukou jsem opět zamířil k jehi přirození. Netrvalo dlouho a oba jsme dosáhli vrcholu. Sesunul jsem se vedle něj a lehce ho políbil. Přehodil přez nás deku a schoulil se mi v náručí. " Byl to osud." " Hm ?" " Ptal ses mě, jestli je tohle všechno náhoda, já bych řekl že je to osud. To že nám oběma ulítlo letadlo. Sice nás to oba stálo místo ale... " " Ale našli jsme svou osudovou lásku" zahihňal jsem se a políbil ho do vlasů. " Osud je zkrátka nevyspytatelný-"
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gee Gee | 15. ledna 2013 v 19:49 | Reagovat

Žádný komentáře? Čubky líný! :DDDD

2 Miss Nothing Miss Nothing | Web | 16. ledna 2013 v 19:48 | Reagovat

Briliant! :3

3 myfuckingemolife myfuckingemolife | 2. března 2013 v 14:16 | Reagovat

Krása ;) wow máš talent :')(Y)

4 BVB_BMTH BVB_BMTH | 8. června 2013 v 8:03 | Reagovat

:DDD ! totálně boží :DD
Prostě boží povídka hned du na 2. :D !
Božsky vymyslený ! :)

5 ????? ????? | 5. července 2013 v 14:34 | Reagovat

Bomba :D Umíš moc hezky psát :) :) :)

6 Anička-chan Anička-chan | 21. srpna 2013 v 9:17 | Reagovat

Wow...Luxusní :3 Jak může někdo tak skvěle psát?? o.O Zapomněla jsem dýchat :D

7 Ashley Ashley | E-mail | Web | 22. listopadu 2013 v 21:54 | Reagovat

Krása

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama