Fajn, máme tu kapitolu číslo tři ;). Mám nějaký kapitoly v zásobě, ale měla bych se pohnout dál :D Nu uvidím co se dá dělat. Jinak, děkuju za komentáře a za milá slova, vždycky to potěší :) Tak si to užijte, Miláškové ;DD
3.
" No tak zpomal, kam tak ženeš ?" prskal sem zatímco mě Gerard vleknul podivnejma ulicema bůhví kam. " Na autobus,nebo chceš aby nám to ujelo ?" " Autobus ? Nemáš auto ?" " A kde bych ho asi vzal co ? Žiju s prarodičema tuponi !" "Promiň" "Navíc, kdo by ho podle tebe asi tak řídil ?" " Já !" " Jasně, předpokládám že na tvym řidičáku je rok vydání minimálně.." "2011, udělal sem si ho hned v 16" "To je fuk tak 2011, počítam že málokdo ti v roce 75 uvěří že je pravej." " Panebože, seš votravnej a přechytralej už teď." " A buď za to rád, mohl bys taky skončit buď ve vězení nebo v blázinci." řekl a tahal z bundy další cigáro. " Hele vole, už nám to jede, zrychli trochu." rozběhli sme se směrem k autobusu. Gerard, v ruce s mojí peněženkou-nevěřim tomu, že jsem mu jí doopravdy dal- se narval dovnitř a přepadl na řidiče. "Mladý muží,vidíte tu ceduli na dvěřích ?" Tohle je autobus ? To je spíš pojízdná krabice ! Panebože. " Kterou ?" vybafl na něj Gerard a z úst se mu vyvalil zbytek cigaretového kouře, načež řidič prudce pokrčil nos. " Zákaz kouření, je mi líto." Gerard zpitvořil obličej a vyhodil cigaretu ven z autobusu a málem tak trefil nějakou starou paní. Heh, idiot. Já se vždycky trefil. " Snad to nebude takovej problém." " Váš ehm přítel jede taky ?" Gerard zrudnul a připomněl mi tak jeho profesorské já, páni začínal si být čim dál tim víc podobný. ,,Jo dvakrát do centra." řidič nadiktoval cenu a já se hlasitě rozkašlal. " Co děláš vole ? " " Nic, nic." Gerard zaplatil a sedl si na sedačku. Skoro sem chytal tendenci ji napřed něčím otřit, ale zvládl jsem to. " Ty vole, u nás bych za ten bus vyplázl minimálně 3 dolary." " Prosim ? A kam bys jel ty vole ? Do Evropy ne ?" ušklíbl sem se. " Jinej rok, jiná cena. Nevěřil bys kdybych ti řekl za kolik mam auto." " Zkus to." " 5000 dolarů." hlasitě se rozkuckal a vrhl na mě nevěřícný pohled. " To mi netvrď to bych nenašetřil za celej... To bych vlastně nikdy nenašetřil." " Ale určitě jo. Jako pan profesor si budeš vydělávat dost." " Kolik ?" vypadal hodně zaujatě. " Nevim přesně ale řekl bych tak kolem 2000 dolarů brát budeš." " ty vole, to by bylo cigaret." " Myslim že Waye už to nezajímá. Nekouří ." " Cože já že přestanu kouřit ? Heh nepřestávam se překvapovat." " Hele Gerarde, už maj nějaký zájemce na ten barák ?" " Pár jich tam chodí ale většinou to nikdo nechce, i když se ten idiot snaží co může." " Jakej idiot ?" " Ale jeden takovej veřejně neveřejný nepřítel řekl bych. Už přes rok se ten barák snaží prodat a už přez rok ho tam prudim. Většinou na něj čekam někde ve tmě a házim po něm dělbuchy a tak." " Co ti proved ?" "Je příšerně ale příšerně votravnej a tváří se jak kdyby soplknul všechnu moudrost světa.." " Myslím že v mojí době byste si rozuměli." " Ale di ty, to sem tak hroznej ?" " Příšernej, dneska už si mě poslal do ředitelny." " Ale fuj !" zasmál sem se. " Jezdí tam každej den v Mbčku a nabízí ten barák lidem." " Moje rodina se sem nastěhovala někdy v dubnu nebo březnu 1975, to musí být někdy teď." " Nevim o nikom se jménem Biersack. Pokud to ovšem nebyla rodina tvojí mámy." při tomhle vyslovení mě nehezky píchlo u srdce. " Ne, mamka bydlela na druhej straně města v takovym starym paneláku. Jednou mě tam vzala, když sem byl ještě hodně malej." " Starej panelák podle tebe, ale novější podle mě. Je tady jenom málo paneláků a je jenom jedna opačná strana od té naší. Vim přesně kterej to je." " vážně ?" " soudě podle tvýho věku ale nebude mámě víc jak 10" " Je jí 9." " To tě měla docela dlouho. " Až ke třicítce. Dlouho studovala." " Kde vůbec bydlíš ty ? " změnil sem raději rychle téma a vyhlídl z okénka. Projížděli jsme po kostrbatých silnicích podél malých baráčků, podobným tomu,kterej stál na našem placu. Gerard pravděpodobně vycítil že se tématu máma vyhejbám, ale nic nenamítal. " Je to takovej starej činžák." " Činžák ? Vole neblbni !" " Žiju s prarodičema ! Seš snad zaostalej ? Je to asi jeden z posledních ale babi se od tamtaď nechce přestěhovat a vlastně nemá ani proč." " Jak to vypadá u váš na škole ?" " Jako ve škole, budeš se divit." " Ale jo, ale jak se tam učí bez počítačů,interaktivních tabulí a tak. " Interaktivních tabulí ? Cože co ? " " Neřeš to." " No máme normální tabule a křídy a sešity.." " Jenom mi neříkej že píšete brkem !" " Blbečku ! Máme normální pera." uchechtl sem se. " Něco k smíchu ?" " Ne nic jenom... už tam budeme ?" " Jo ještě jednu zastávku." " Jaký si měl dětství ?" "Normální, běhal sem venku s ostatníma klukama, pomáhal babče s domácností, chodil do školy, pak se to v průběhu let nějak zvrtlo a stal se ze mě vyvrhel... skoro všichni se mě bojí a to sem vlastně úplně neškodnej. Až na toho týpka co vám prodává barák. Tomu škodim. A to počkej až uvidí tebe." dloubnul sem do něj loktem a on se uraženě zamračil. " Vystup vole, tady to je." Vylezli jsme ven na velké dlážděné náměstí.