close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

1.- Lost in love you are

24. února 2013 v 22:06 | Margie |  FF - Lost In Love You Are
Dobrá tedy :D Vaše komentáře a návštěvnost mě přesvědčila k tomu začít sem dávat vícedílnou povídku. Mám asi 16 kapitol a ještě nejsem u konce :D Tudíž, pokud budete chtít, budu to sem přidávat ;) Opět je to Andley takže....
Užijte si to :) Doufám, že se bude líbit :)


1.

,,Dobré ráno. Máme přesně půl šesté ráno a je čas na trochu rocku k probuzení" Praštil jsem rukou do budíku a přetočil se na záda. Zase další otravný školní den. Vyhrabal jsem se z vyhřáté postele a doplazil se do koupelny. Studené dlaždice mě zábli do nohou, až mi naskákala husí kůže. Opláchl jsem si obličej a vyčistil zuby. Černá patka mi zakrývala už skoro polovinu obličeje. Musel jsem si vlasy vyžehlit, jelikož přírodně je mám jako ovce. Oči jsem obtáhl silnou vrstvou černých linek. Vytáhl jsem ze skříně černé roztrhané džíny a připevnil na ně spoustu pásků a řetězů. Černý potrhaný tílko a koženou vestu s cvočkama. Dneska jsem si dal obzvlášť záležet. To budou mít učitelé radost. Ha ha. Kašlu na ně na buzeranty. I na moje úchylné spolužáky. Ještě jednou jsem se prohlédl a vyrazil dolů na snídani.


" Dobré ráno Andrew" " Dobré otče, jak ses vyspal ?" zeptal jsem se ze slušnosti. Přece jenom mi jejo peníze nebyly lhostejné. " Mizerně. Celou noc štěkal ten sousedčin pes. Asi s ním budu muset něco udělat." přikývl jsem a napil se pomerančového džusu. " Máš ještě nějaké peníze ?" " Něco ano, ale moc to není." Vážně měl jsem jenom 90 dolarů ! Otec mi podal dalších padesát a usmál se na mě. " Sem rád že to zvládáš." S tvejma prachama v pohodě Papá. I když mi máma chybí. Před půl rokem zemřela na rakovinu. To ona mě vychovávala. Od té doby mě táta zahrnuje prachama a všema možnýma drahýma věcma. Snažil se o výchovu, ale moc neuspěl. Tak nějak mi chtěl prachama kompenzovat to že máma odešla. Usmál jsem se a vypojil iPad ze zásuvky. Hodil sem na twitter úchvatnou a super vtipnou poznámku o tom že jdu do školy. Ve škole sem byl vyloženě outsider ale na netu sem byl hvězda. Žrali mě tisíce holek i kluků. Moje hlášky a fotky kolovali všude po netu. Alespoň něco. " Otče,mohla by mi Ella odpoledne umýt auto ? Je zase pěkně špinavý." " Jistě, stále dobře jezdí ? Nepotřebuješ nové ?" " Ne, vše v pořádku." Ještě měsíc to počká. Byl jsem rád že jsme si mohli dovolit takový luxus. Otec vlastnil největší síť hotelů na světě. " Dobře, tak hezký den." To určitě. Pomyslel jsem si ale nahlas sem raději nic neříkal. Přikývl jsem na pozdrav a vydal se do školy.
" Pane Biersack, je vážně nutné, chodit do školy ověšený jako vánoční stromeček ?" " Vlastně,ano slečno Quinnová, je to nutné." mile jsem se usmál a Quinice otevřela hubu na prázdno. Ha ha jako kapr ! " Zase si koledujete ! " slyšel jsem za sebou siréní jekot, musel jsem se zasmát. Nepřezouval jsem se. První hodina ? Fyzika ? Paráda. Paní Nixonová, ta náboženská blbka. Ta má ze mě vždycky málem smrt. Připravil jsem si věci a zaplul do zadní lavice. Paní Nixonová se dokolíbala pomalým krokem ke stolu a rozhlédla se po třídě. Zastavila se pohledem na mě a já se provokativně usmál a zahýbal obočím. Byla už dost stará chudák. " Posaďte se děti." nevstal bych, kdybych nechtěl ukázat svou sbírku řetězů. Odkašlala si a znovu se na mě podívala. " Když měl pan Biersack čas se takhle naparádit,tak měl zajisté čas se i naučit. Tak prosím. K tabuli." vehementně jsem žvýkal a hodil žákovskou na stůl. Hrůzou vytřeštila oči z nápisu na obalu " Get fuck yourself" Cítil sem na sobě pohledy všech mých tupých spolužáků. Zadala mi fakt těžký příklad. Během pěti minut jsem měl hotový příklad i se zkouškou a líně převaloval žvýkačku v ústech a foukal bubliny. Začal jsem zívat. Ty vymaštěný tykve na mě čuměly jak kdybych spad z Marsu. Zkontrolovala mi ten příklad a s nasupeným výrazem mi napsala jedničku. " Náhodou jsem se paní učitelko učil" mrknul jsem na ní a pomalým cinkavým krokem sem došel do svojí lavice. Vytáhla bílý kapesník a ztuhlá šokem vyběhla ven na chodbu. Nacpal jsem sluchátka do uší a začal liháčem čmárat po lavici. Tykve jako by tomu nemohli uvěřit. Vlastně jsem se neučil vůbec nic. Prostě to umím. Sakra teď máme matiku a vzteklýho Waye. Naše škola je vážně plná exotů. Pan Way přišel již tipicky nasupený a rudý, jeho hnědé nepříliš učesané vlasy a zelená bunda byli jeho poznávacím znamením. " Pan Biersack dá laskavě nohy ze stolu." sundal jsem je ze stolu a položil na židli. " I z té židle Andrew." " To mam sedět rovně jako debil ?" jeho obličej zbrunátněl ještě víc. " Nebuďte drzí Andrew !" " Já nejsem." " Jistě že ne ! Radši nám pojďte ukázat své početní umění ! K tabuli !" už zase ? Bože ! " Mile rád " pronesl jsem se značnou ironií v hlase. Naprosto složitá rovnice. Za půl minuty jsem měl výsledek. " Ještě něco mistře ?" " ODPLUJ!" zařval již úplně červený profesor. "A můžu už si dát ty nohy na stůl ?" " Děláte si ze mě srandu Biersacku ?" " Ne Wayi" " A do ředitelny ! HNED ! " " Neobtěžujte se, doprovodím se sám." sebral sem si tašku, poplácal ho po rameni a vypálil ven ze třídy. Všichni na mě nechápavě koukali. Do ředitelny jsem samozřejmě nešel. Zalezl jsem ke školníkovi do sklepa a mrštil tašku do rohu. Přelezl jsem malou mřížku. Byl tam pěkný bordel.Spoustu prachu a pěkný smrad. Ale řekl bych že mě tu nikdo nenajde. Prolejzal sem tam všemožnym harampádím a odhazoval dřevěný prkna. Pak jsem uviděl věc přikrytou bílou plachtou. Strhl jsem ten kus hadru dolu a začal se dusit pod oblačnem prachu, který mě zavalilo. Máchal jsem kolem sebe rukama a snažil se nadechnout a rozkoukat. Po několika minutách se mi to konečně podařilo. Ta věc bylo křeslo. Obrovské černé pohodlné křeslo. Dopotácel jsem se zpátky pro tašku a praštil sebou do tý nádhery. Vytáhl jsem Heroinové deníky a dal se do čtení. Venku začalo hřmít. No co, těch pár hodin to ještě přežiju. To křeslo je vážně pohodlný. Déšť dopadal do oken a tma a ticho mě uspávali. Potom jsem opravdu usnul.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 25. února 2013 v 8:25 | Reagovat

Tak to klobouk dolu  nevypada to vůbec zle jen tak dál:)

2 Pepina Pepina | 25. února 2013 v 9:52 | Reagovat

Tak tohle je luxusní :)

3 Radka Radka | 25. února 2013 v 17:55 | Reagovat

Pání! Fakt jsem se i zasmála! :D Jen tak dál! ;)

4 Little Vampire Little Vampire | 6. března 2013 v 17:46 | Reagovat

Píšeš vážně super,brala bych takového Andyho ve třídě :3 :D Těším se na další :))

5 BVB_BMTH BVB_BMTH | 8. června 2013 v 17:50 | Reagovat

Bože to bylo uplne dokonale :DD ! Si skvela¡

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama