Ok :D Dneska sem opět posbírala ten poslední zbyteček odvahy co mám a rozhodla se dát na blog tohle :D Je to Gendy alias Gerard + Andy :D Vymyslela sem to s kámoškou která totálně baští Gerarda takže... :D No vzniklo z toho tohle :D Nevím, netuším :D Je to jenom 1.část.. pokud budete chtít druhou prosím ( opravdu velmi trapné :P ) napište komentář ať vím jestli to má vůbec cenu sem dávat.. když tak sleduju statistiky čte to tu dost lidí ale.. :D No uvidíme :D Takže první část Gendy... Enjoy it ;)
P.S: Zde nejsou žádné úchylárny ty sou až v tý druhý části takže :P :DD No nic vesele pokračujte :D
P.P.S: Omlouvám se za chyby, blbne mi mezerník ;DD
ANDY:
"Ano Ashley, vím že sem ti to slíbil, ale co mám dělat ?" snažil sem se nevybouchnout vzteky na svého nejlepšího kamaráda. "Samozřejmě že tam mám naftu, za co mě máš ?" Moje auto zkrátka odmítalo jet. " Pokusím se přijet co nejdřív." On doopravdy nemůže pochopit, co mám za problém ! Ano jeho narozeniny sou sice důležitý, ale on netrčí bůh ví kde, celej zasranej od oleje pod hřmícím nebem. No bezva ! To mi tak chybělo !
GEE:
" Dobré ráno, vítejte u dnešních raních zpráv. Udělejte si kafe a vychutnejte si naší raní dávku informací." " To víš že jo." pronesl sem směrem k té umělotině co moderovala zprávy už několik let a usrkl z horkého šálku. Byl tu další den, ještěže sobota. Žádná práce. Sledoval sem čerstvě narozené opičátko, mezitím, co jsem přemýšlel , čím se dneska zabavím.
ANDY:
Sakra ! Sakra ! Začalo parádně chcát ! Kam teď ? Přehodil sem si bundu přez hlavu a rozběhl se směrem k silnici. Mobil. Mobil. Zavolám odtahovku. Možná. No to se mi snad zdá. Díky Ashley ! Fakt. Mobil byl vybitej. Kdybych mi ten blb nevolal ! Došel se m zpátky k autu a nechal na sebe padat kapky deště. Vlasy se mi lepily k čelu. Všechno bylo v prdeli. Třeba by mě nechal někdo zavolat. Zamkl sem auto a vydal se směrem k barákům.
GEE:
Venku to vypadalo fakt nádherně. Miloval sem bouřky. Pozoroval sem chvíli krajinuz okna. Vyvolávalo to ve mně takový zvláštní pocity. Sledoval sem vodní smršť tekoucí po silnici a stále víc se pod náporem větru prohýbající stromy. Zadíval jsem se na lámající se větev. Zabraný ve svých myšlenkách mi tepvylítl na stodevadesát, když zazvonil zvonek.
ANDY:
Zkusím zazvonit hned u toho prvního. Snad mě nechají alespoň zavolat. Nikdo neotvírá. Super. Připadam si jako blbec. Ale co mam dělat ? Už sem se chtěl otočit když se otevřely dveře.
Pokračování pod perexem ;) :D
GEE:
"Přejete si ?" přeptal jsem se na kost promočeného kluka. Dlouhé černé vlasy se mu lepily na čelo. Mrkal na mě modrýma očima a z řas mu stékaly kapky vody. Nervózné se usmíval a hrál si s kovovým kroužkem ve rtu. Byl nádherný.
ANDY:
Otevřel mi ne o moc starší kluk s delšíma červenejma vlasama. Jo fakt měl červený vlasy. " Ehm. Já-omlouvám sem. Nejede mi auto a vybil se mi telefon. Nemohl bych si zavolat ?" za hlavou mi zahřmělo a já s sebou polekaně trhl. Roztáhl rty v pobaveném úsměvu. Sakra. S tímhle bych si dal říct.
GEE:
Pustil sem ho dovnitř a hodil po něm ručník. " Dík" zašveholil a začal si sušit vlasy. Pučil sem mu telefon a šel do kuchyně uvařit kafe. Doufal sem, že se alepoň chvíli zdrží. Vypadalo to na zajímavé rozptýlení.
ANDY:
Měl docela prostornej barák. Všechno se zdálo, že mělo přesně svoje místo. Všechnío bylo laděný do bílo-červena a působilo to neuvěřitelně útulně. Sušil sem si vlasy a vytočil číslo na odtahovku. Zastavil jsem se u stěny, na které visely fotky. Zdálo, že si potrpí na svoje vlasy. Měl už na nich snad všechny barvy. Vypadal dobře. Víc než to. Zadíval sem se na ty fotky, že sem si ani nevšiml hlasu z telefonu. " Halo ? Je tam někdo ?" " A, promiňte. Omlouvám se. Stala se mi nehoda a..." začal sem tý ženský líčit veškerý podrobnosti. " Je mi líto, pane. Nejdřív budeme moct přijet až kolem třetí." " Cože ?"
GEE:
"To nemyslíte vážně ?" slyšel sem ho hulákat a já se tajně radoval. Položil telefon a zabořil hlavu do dlání. " Co se dějě ?" přeptal sem se a on nasupeně vzhlédl. " Nejdřív můžou přijet až kolem třetí. A těžko už to dneska opraví." " To mě mrzí, co budete dělat ?" Nakoukl oknem ven do toho nečasu a smutně pokrčil rameny. " Piješ kafe ? Teda můžu ti tykat ?"
ANDY:
Poplašeně na mě zamrkal. Usmíval se a pravý koutek měl zvednutý víc než ten levý. "Jo a jo." usmál sem se a vykročil k němu. " Já sem Andy" podal sem mu ruku a on ji ihned přijal. " Gerard" chvíli moji ruku nepustil a pak ji jen jemně odtáhl. Nepřerušoval oční kontakt. "Doufam, že tě nějak nerušim." " Kdybys mě rušil, věř mi, řek bych ti to" odpověděl ležérně a já sám pro sebe pokrčil rameny.
GEE:
Co na tom že během hodiny piju druhý kafe ? Ten chudák ho evidentně potřeboval. Spíš by mu bodl panák, ale já nepiju. Takže mu bude muset stačit kafe. Dovedl sem ho do kuchyně a nechal ho ať se posadí. " Sladíš ?" "Dva" odpověděl a sundal si košili. Pod ní měl jenom černé tílko. Byl dost potetovaný. Vždycyk se mi to svým způsobem líbilo, ale sám bych si žádné udělat nenechal,. Stále si sušil vlasy a teď přemejšlel kam s tou košilí. Nechám ho trochu potrápit. Třeba se rozmluví.
ANDY:
Přemejšlel sem jestli si mě všimnul. Pozvedl sem obočí. Zapřemýšlel sem, kolik mu tak může být. Bude starší ale určitě ne o moc. Tak o dva o tři roky. A má přítelkyni ? Nebo přítele ? Hele Andy, nech si zajít chuť. " Kam to můžu dát ?" Otočil se na mě a rukou předváděl zvláštní posunky. Znovu sem pozvedl obočí. " Odtáhni ten závěs." Poslechl sem ho a uviděl dvě trubky od topení. Hodil sem košili přez ně a vedle položil ručník. Postavil přede mě hrnek s akfem. " Kolik ti je ?" zeptal sem se, když už mě unavilo tipování. " Hádej." pronesl trochu tajemně a můj mozek zpracovával, jestli to mělo něco znamenat.
GEE:
Sem zvědavý, kolik mi tipne. Nemůže mu být o moc mín něž mně. Stál sem zády opřenej o linku a proplouval mu do očí. Hlavu držel statečně zvednutou. " Hm tak třiadvacet ?" Lichotí mi. " Skoro, Sedmadvacet." pozvedl obočí-už po několikáté- a pomalu přikývl. "Tobě ?" " Dvacet dva." pět let ? To není tak zlý. " Kam si vůbec mířil ?" " Do LA na jednu oslavu. Tu už ale stejně nestihnu."
ANDY:
Ne, že by mě to trápilo. Známe Ashleyho a jeho oslavy a navíc, koukat se na něj, byl mnohem lepší program. Pili sme kafe a povídali si. Probrali sme všechno od hudby přez sport až k politice. Občas se na mě tak divně zakoukal, že sem vážně uvažoval o tom, o co mu de, ale vždycky sem to rychle zavrhl. Bohužel sem to kafe dopil příliš rychle. Začal sem se zvedat ale zastavil mě. " Kam chceš jít ?" podíval sem se z okna. Pořád pršelo. " Ven ?" prosím ! Nech mě tady ! Žadonil sem uvnitř svojí hlavy. " A co tam chceš dělat ?" " Čekat než přijede odtahovka ?" " To se ti tady tak moc nelíbí, že bys radši stál v tom dešti ?" " Nechci tě obtěžovat." teda chtěl bych ale úplně jinak... Huš ! " Jíš čínu ?" přeptal se zase jakoby nic a já se automaticky zasmál.
GEE:
Vypadal trochu vyplašeně. Bylo to sladké ! Doufam že moje kuchařský umění bude prokazatelnější než obvykle. Potřeboval sem pánvičku. Teoreticky sem mohl vytáhnout tu z horní poličkym ake ti by nebylo ono. Takhle se budu muset ohnout. Chi chi.
ANDY:
Měl jsem co dělat abych nezalapal po dechu. Pomalu se ohýbal k dolním dvířkám a vystrkoval na obdiv svůj zadek v uplých černých kalhotech.Sakra. Toho bych si vzal hned teď a tady. Mezi vším tím nadobím u kuchyňské linky... " Pomůžeš mi ?" rychle sem cukl hlavou. " Jasně." snažil sem se nechraptět.
GEE:
Haha. Zdá se, že se povedlo. Teda.. pokud byl stejný jako já. Řekl bych že ano. Začal sem se motat v kuchyni. Poprosil sem ho, ať nakrájí zeleninu. Vždycky sem se kolem něj tak prohnal a nepatrně se ho dotknul. Zdálo se, že se začíná trochu chytat.
ANDY:
Zdá se mi to, nebo se tohle zatraceně sexy červenovlasé stvoření o něco snaží ? Neříkám, že by to bylo špatné. Možná bych mu mohl trochu pomoct. "Au !" sakra. Jak sem se snažil něco vymyslet řízl sem se do prstu. Automaticky jsem ho strčil do pusy. "Šikulka." pronesl Gerard mým směrem a já jsem se ušklíbl.
GEE:
Doufám, že ho nevyvádím moc z míry. Nerad bych, aby se zranil. Viděl sem jak se snažit zastavit tekoucí krev. Chytil jsem mu ruku za zápěstí a strčil ji do dřezu. Pustil jsem studenou vodu a stále svíral jeho ruku.
ANDY:
Neplánované akce bývají nejlpeší. Držel mi ruku pod vodou snad půl hodiny. " Měl by sis dávat větší pozor." pronesl a zvedl hlavu. S popbaveným výrazem mi koukal do očí. Nehodlal jsem uhnout ani o centimetr.
GEE:
Vyměňovali jsme si pohledy a každý přemýšlel o svém, i když v podstatě o tom samém. " Jak dlouho se má vařit ta rejže ?" zeptal jsem se a nepouštěl z něj oči. " Dvacet pět minut." "Vážně ? Myslím že tam bylo čtyřicet." " Ne, bylo tam dvacet pět." " Seš si jistej ?" " Jo" " Já ne, podle mě tam bylo čtyřicet." " Nebylo." " Kdo z nás má tu rejži doma ? Já ? Nebo ty ?" " To ale neznamená, že máš pravdu." " Vlastně bych řekl že ano." " Mam vyndat ten obal ?" " Není nutné, jsem si jistý že to je čtyřicet." " Já ti říkam, že pětadvacet." " Moje kuchyně. Můj čas." " Jak chceš." mluvili jsme tlumeným hlasem a ani jednou se nepodívali jinam. A to sme se bavili o pytlíku rejže.
ANDY:
" Já sem ti to říkal !" lámal sem se smíchy, když se Gerard málem zadusil po prvním soustu úplně rozvařený rýže. " To je humus" brbral a zapíjel všechno litrem vody. Nemohl sem se přestat smát. " Ha, ha, ha !" prskal. " Netlem se a radši objednej pizzu." hodil po mně mobil. Působilo to, jako bysme se spolu přátelili několik let, ne pár hodin. " A jakou ?" " Nechám to na tobě." znělo to tak tajemně. Gerard někam odešel. Objednal jsem svoji nejoblíbenější a začal sem se rejpat v rozblebtané rejži. Lekl jsem se, když se mi jeho ruce obtočily kolem pasu.
GEE:
Stál zády ke mně a hrál si s našim "jídlem" Nedalo mi to a obtočil jsem mu ruce kolem pasu. Dýchal jsem mu na krk a sledoval, jakl mu nabíhá husí kůže. " Z toho si můžeš postavit leda tak bábovku." Zachvěl se a prudce se otočil. Stáli jsme proti sobě tak blízko, až mi přejel mráz po zádech. Otevřel pusu jakoby chtěl něco říct, ale hned ji zase zavřel. " Doufam, že se neobjednal nic s mořskejma plodama. Nesnášim ty mořský potvory."
ANDY:
Polkl jsem. " Ne, můžeš být v klidu." " Fajn." zatleskal a zase někam odkráčel. Měl jsem nutkání otevřít pusu v údivu.To jak se choval, jak jednal. Přísaham, že s ničím takovým jsem se nesetkal. Telefon. " Pan Biersack ?" " Hm." " Je nám líto, ale vaše auto vám budeme moct vrátit nejdříve zítra odpoledne." " Prosím ?!" " Prosím, nerozčilujte se." " já se nerozčiluju !" možná trochu. " Dobře, omlouvám se. Až to bude hotové, ozveme se. Naslyšenou." " Grrr..." " Problém ?"
To záleží na tobě....
GEE:
"Auto bude až zejtra." Když se daří tak se daří ! Klid Gerarde. Udržuj svůj výraz. " To není tak hrozný ne ?" " Jistěže ne. Akorát nestihnu tu oslavu a musim sehnat hotel." Seznamuju tě s hotelem Gerard." " Cože ?" " Zůstaneš tady. Do hotelu tě nepošlu." " Neblbni Gerarde.." " Až začnu blnout dozvíš se to. Půjčim ti pyžamo." To tak, teď ho necham odejít. S tím ať nepočítá. " Děkuju." " Není zač."
ANDY:
Doufal jsem, že mě tu nechá. Zdařilo se a přivezli pizzu. Gerard pro ní došel a já se upravil v zrcadle. " Vybrals dobře." konstatoval, když sme se pustili do jídla.
Čas v jeho společnosti plynul jako voda. Byl skvělý. Milý, vtipný,zábavný...Opravdu mi s ním bylo dobře. Právě teď sem stál na chodbě a znovu zkoumal jeho fotky. Kluk vedle něj byl pravděpodobně jeho bratr. Byli si dost podobní, když se na to člověk zaměřil. " Vědět že přijdeš, sundal bych je." Objevil se za mnou a dýchal mi na krk. " Proč ? Jsi roztomilý." " Jistě." " Kolikrát sis barvil hlavu ?" " Mockrát."
GEE:
Rukou se otřel o moji nohu. Pousmál jsem se." " Ale je uctihodné, že máš všechny. Ta červená je bude asi hodně ničit." otočil se a pocuchal mi vlasy. " Musíš používat správné přípravky." odpověděl sem a pohodil hlavou. Tohle začíná být zajímavé. " Můžu se osprchovat ?" " Přinesu ti ručník."
ANDY:
Překvapovala mě samozřejmost s jakou jednal. Nic neřešil, všechno bral tak jak to přišlo a nechával věci plynout kolem sebe. Sakra a ta jeho prdel. To byl kousek. Nechával sem na sebe téct horkou vodu a snažil se trochu uklidnit.
GEE:
Je tak sladký. Vypadá že se trochu bojí, ale začíná se otrkávat. Jestli to tahle půjde dál, asi se zblázním. Vylezl z koupelny a měl přez sebe jenom ručník. Ještě mu z vlasů kapala voda a stékala po těle dolů, kde se vpila do bílého ručníku.Otočil jsem se. " Snad ti bude." zamrkal sem a hodil po něm volné černé tričko. "Taky se půjdu osprchovat." otočil jsem se směrem ke koupelně a vyrazil. "Ehm Gee ? Můžu si prosím ještě zavolat ?" " Jasně."
ANDY:
Hodil sem přes sebe trčiko a zavolal Ashovi. " Ashley, mrzí mě t. Můžu přijíct až zítra. Nejde mi auto. Omlouvám se." " To se nedá nic dělat. Si v pořádku ? Kde si ?" " Ehm u jednoho kluka. Nechá mě tu přespat." " Jo tak takhle !! Ty sis za mě našel lepší náhradu ! Je aspoň hezkej ?" " Ashley !"
GEE:
Vylezl jsem a slyšel jak s někým telefonuje. Nedalo mi to a opřel jsem se zády o stěnu. " Samozřejmě že ti to vynahradím a pořádně !" zahihňal se. Co to ? "Ashley !" vypískl. Kdo je sakra Ashley a co jí vynahradí ? " Jistě že mě to mrzí ! Ani nevíš, jak rád bych tam byl s tebou." Ne. CO to sakra má uźnamenat. Zase se zahihňal. On má holku ? Neplaš Gerarde. " Jasně že tě taky miluju." Ironie ? Těžko. " Ano, Ashley. Zítra přijedu. Ano, těším se." Zacpal jsem si uši a uvězněn ve vlastních myšlenkách sem se šel převlíct.
ANDY:
Fajn. Ash byl vyřízený. Zdálo se, že to vzal v pohodě. Jeho narozky oslavíme jindy. Překousne to. Vyrazil jsem hledat Gerarda. " Gee ?" zavolal sem. " Hmm." ozvalo se z vedlejší místnosti. Byl to obývák. Stál u poličky s filmama a čučel do ní. Měl nějaký svěšený ramena. " Si v pohodě ?" " Jo." odsekl s nezájmem. Provedl jsem něco ? " Doufam, že sem ti v koupelně nenadělal moc velkej bordel, nerad bych.." " Ne, v pohodě." Pozvedl sem obočí.
GEE:
Jak se mohl chovat takhle normálně ? Už sem si začínal myslet že..že.. Gerade ty tupče ! " Stalo se něco ?" " Ne." odpovídal jsem jednoslovně. Všechno ve mně vřelo. " Vyřídil sis telefon ?"
ANDY:
Proč to znělo tak jedovatě ? " Já ti to zaplatím. Všechno." zavrtěl hlavou. " Jestli si mě tu nechtěl, mohl sem jít do hotelu." Mohl to říct dřív. Co se mu najednou stalo ? Provolal sem moc ? Dovolil sem si moc ? " Kdo je Ashley ?" " Co ?"
GEE:
Ty hubo ! " Nic." otočil jsem se zase zpátky a proklínal se za svojí blbost. Co sem to zase řek ! Huba mluví dřív, než mozek myslí. Přišel ke mně blíž. " Ashley.." usmál se a nadechl se k pokračování. Stál sem k němu pořád zády. Kéž by radši nic neříkal. Ani on, ani já. " K němu sem měl jéct na tu oslavu." Počkat. " K němu ?" zvedl sem hlavu. " Jop. Ashley je muj nejlepší kamarád. Známe se už od malička. Je takovej trochu prdel ale je moc fajn. Dneska má narozeniny, ale já tam nestihnu dojet, protože sem ta.." " To už stačí." prudce sem se otočil a přitiskl ho k sobě.










Vieš, že som včera aj tak myslela, že by si sem mohla dať ff? :D Apropo: msm sem písať, že pokračovanie by nebolo od veci? :D (veď u mňa je samozrejmosť, že to budem čítať) :D