close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

13. Lost in love you are

23. března 2013 v 16:30 | Margie |  FF - Lost In Love You Are
Dneska je zatraceně špatnej den pro všechny členy MCRmy. Ale já stále nepřestávám doufat. Naděje umírá poslední, no ne ? Pořád je budu milovat. Pořád budu uznávat Geeho jako úžasnýho zpěváka a pořád to budou My Chemical Romance, kdo mi ukázali cestu.
Doufám, že i mezi Vámi, mí drazí přátelé se najde nějaký fanoušek MCR. A protože věřím, že ano, a protože tenhle den sotjí za jedno velký hovno pokusím se odlehčit situaci a snad i trochu zvednout náladu další kapitolou týhle mojí ne-zas-tak-skvělý slátaniny. Jediný co je na týhle povídce svkělý jste VY ! A tím vám skládam obří poklonu a své obří díky :)


13.

"Bože můj! Můžeš se přestat usmívat nebo mám čekat, až ti narostou duhový křídla?" prskal jako obvykle Gerard s cigaretou v pravém koutku úst.

"Ale no tak, Červená Karkulko, nečerti se!" prohrábl jsem mu vlasy a on se nespokojeně nahrbil.

"Že já tě k němu pouštěl. Co se vůbec stalo?"

"Co? Co by se mělo stát?"

"To jsi tak tupej?! S Purdym co se stalo."

"Nic."

"Jasně a proto skáčeš jako debil a tleskáš rukama?"

Uklidnil jsem se a shrnul z tváře svůj nadšený výraz. Bylo mi fajn. Všechno jako by ze mě odplulo a zůstala jenom ta dobrá energie. Ashley mě včera plačícího utěšoval dlouho. Nechal mě u sebe přivinutého a šeptal mi uklidňující slova. A značně se to na mně odrazilo. Otočil jsem se a šel za Gerardem dál, když jsem do něj prudce narazil.



"Co děláš ty vole?" zeptal jsem se ho, ale neodpověděl mi. Obešel jsem ho a stoupnul si mu do výhledu. Stál s otevřenou pusou a sledoval něco před sebou.

"Haló! Země volá Gerarda!" Vůbec nereagoval, jenom zvednul ruku a ukázal za mě. Otočil jsem se. Na dřevěné desce byl připíchnutý obří plakát.

"KONCERT SEX PISTOLS JIŽ TENHLE VÍKEND V LA "

"Andy! Andy !Musíme tam jet! Musíme tam jet!" chytil mě za ramena a začal se mnou třást.

"Tak se uklidni."

"Kdy to je?"

"Tuhle neděli."

"V neděli? Kurva, to se babče nebude líbit a nevím, jak seženeme peníze." Podíval se na mě, jakoby čekal na odpověď.

"Snad opravdu nečekáš, že ti odpovím!" zdvihl jsem ruce, jakože se vzdávám.

"Ne, na to jsem ani nepomyslel," prskl jedovatě a založil si ruce v bok. "No, babču ukecám. Dobrý známky mám a když jí řeknu, že potřebuju zvolnit ze svého vyčerpávajícího tempa, tak povolí." Protočil jsem nad ním oči. "A holt budeme muset chodit po práci ještě do práce. Tvoje práce nám stejně nic nevydělává."

"Zato nám ale žehlí tvoje průsery."

"Jo a dělá z tebe idiota."

"Tolik tý práce zase není, abych z ní zmagořil."

"Ne z práce, ale ze zaměstnavatele."

"To je jedno. Jakou práci máš na mysli?"

"Nevím. Po něčem se podívám." Chvíli bylo ticho a bylo slyšet jenom Gerardovo tahání nikotinu do plic.

"Nazdar, volové." Otočil jsem se a za námi stál Jinxx. Zakroutil jsem hlavou a rozhodl se to přestat řešit. Stejně na to nepřijdu.

"Jinxxi, čum na to!" řekl Gerard jako v rauši a znovu ukázal na plakát.

"Super, no. V kolik je sraz?"

"Vážně mě těší tvůj zájem, Jeremy. Ale máme jakousi finanční nejistotu," pronesl Gerard profesorským hlasem a já se lekl, že se vrátil zase zpátky.

"Ale prosím tě, na benzínce hledají nový umývače aut. Skočte tam a každý den si přijdete na nějaký prachy. Do neděle je máte."

"Jak to víš?"

"Fotr se mě tam snažil dostat. Ale znáte to."

"Ne?"

"Tak to máš potom smůlu."

Gerard nahodil nechápavý výraz a otočil se na mě. "Tak co, Sněhurko, dáme se do mytí aut ?"

"Mám na výběr?"

"Ne! Tak se mi to líbí!" poplácal mě po zádech.

"No a co ty, Jinxxi? Kde ty vezmeš prachy?"

"Nějaká ženská má u fotříka nový zuby."

"Budeš platit zubama?" Jinxx praštil Gerarda po hlavě a rozesmál se.

"Nějak se tam dostaneme!" pronesl Gerard a praštil se do hrudi.

"Nejsem si jistý, jestli tam pouští i gorily," řekl jsem a schytal pár ran do zad.

"No nic Andrew, čas jít pracovat. A prosím tě, než dojdeš domů, sežer cestou jeden citron, ať ti z ksichtu sleze ten nechutnej výraz, buď od té lásky."

"Jakoby se stalo, pane profesore," otočil jsem se k němu zády a vydal se směrem k tomu známému místu.

Ashley přijel přesně na čas. Měl jsem trochu strach, jak to bude po včerejšku vypadat, ale vím, že to nebude zlé.

"Nazdar, Andy," zašveholil, sotva jsem nasedl a usmál se.

"Kdo jste a co jste udělal s Ashleym?" přeptal jsem se trochu drze a on se jenom zasmál.

"Dneska mu dávám volno," mrkl na mě a já přemýšlel, jestli náhodou nespím.

"Ale no tak, Andy! Nech si ten udivený výraz!"

"Promiňte."

"Proč mi pořád vykáš?"

"Já nevím. Většinou je to normální."

"Samozřejmě. Ale Gerard mi taky tyká."

"Jenže Gerard je Gerard. Jeho slušné vychování obešlo a koplo do pr-," zasekl jsem se. Nechtěl jsem působit jako sprostej blb. Rozesmál se.

"Čeho se furt tak bojíš? Nemusíš si přede mnou dávat pozor na jazyk. No tak a tykej mi."

Pozvedl jsem obočí a on protočil oči.

"Tys mi včera ukázal, kdo jsi a dneska je řada na mě. Jak ti vůbec je?" Letmo se na mě podíval a mě přeběhl mráz po zádech.

"Mnohem líp."

"To jsem rád."

"Jak jsi to myslel s tím, že je řada na tobě?"

"Budu se snažit dokázat, že nejsem nafoukanej a arogantní blbec," navázal na moji včerejší poznámku a já se zasmál.

"Skvělá paměť."

"Spíš velké ego." Tak tenhle den bude ještě zajímavější, než jsem si myslel.

"Fajn. Tu kůlnu si necháme, až tu zase nebudu. Dneska mi pomůžeš natřít plot." No panebože ! To dopadne! zděsil jsem se ve své vlastní mysli. Přinesl dvě plechovky se zelenou barvou a dva štětce.

"Ale no tak. To zvládneme," řekl, když uviděl můj zděšený výraz. Tak to těžko, Purdy, tys mě totiž ještě pracovat neviděl, pomyslel jsem si s trpkou ironií a pomalu ho následoval. Pozoroval jsem ho. Dlouhé černé vlasy odrážely sluneční paprsky a splývaly mu po ramenou jako hedvábná pokrývka. Měl černé triko a já si snad poprvé uvědomil, že má na rukou tetování. Možná, že proto nosil košile s dlouhým rukávem. Aby neodradil zákazníky. Prohlížel jsem si ho. Byl skutečně nádherný.

"No, jsem zvědavej, jak dlouho nám to bude trvat. Napřed to natřeme zevnitř a pak zvenku, co říkáš?"

"Já nevím, je to tvůj plot." Snažil jsem se zakrýt svoje rozpaky.

"To je fakt."

"Možná bych tě měl napřed varovat."

"Před čím?"

"Nikdy jsem žádný plot nenatíral."

"Všechno je jednou poprvé." Už zase! Co s tií tady všichni mají?

"Co je?" přeptal se, když viděl můj výraz.

"Nic, jenom, že mi tahle fráze začíná lézt na nervy."

"Proč?"

"Protože ji Gerard používá místo pozdravu."

Přikývl a vrazil mi do ruky štětku. "Tak šup."

Sledoval jsem, jak namočil štětec do barvy a začal s ním pomalu natírat. Snažil jsem se ho opatrně napodobit. Šlo mu to lépe. Překvapivě. Ale nebylo to zas tak hrozný, jak bych očekával.

"No vidíš. Jde ti to. Jenom, dělej delší tahy. Takhle." Postavil se za mě a chytil mi ruku za zápěstí. Pomalu ji vedl a dýchal mi při tom na krk. Snažil jsem se o klid, ale šlo to sakra těžko. Celé tělo mi vibrovalo a jeho dotek mě hřál. Stoupl si ke mně ještě blíž. Málem jsem přestal dýchat.

"Mnohem lepší, nemyslíš?"

"Jo," ztěžka jsem odpověděl. Jestli tohle je ten opravdovej Ashley, tak nechci, aby se ten starej vůbec vracel. Ještě chvíli mě takhle držel a pak se jemně odtáhl. Musel jsem se koukat jinam, nebo by z mého výrazu vyčetl všechno a mnohem víc.

"Říkal jsem, že mi to moc nepůjde."

"Ale no tak, není to tak hrozný. Tos vážně nikdy nic nenatíral?"

"Vlastně jsem nikdy nic moc nedělal."

"Jak to myslíš?"

"Naši jsou bohatý. Měli jsme uklízečky, zahradníky, opraváře, prostě všechno."

"Tak proč jsi tady?"

"Asi abych se právě trochu aklimatizoval."

"Jasně, takže rozmazlené děťátko tváří v tvář krutému světu."

"Hej! Nejsem rozmazlenej," pohodil jsem rukou a barva ze štětce vystříkla Ashleymu přímo do obličeje.

Změřil si mě pohledem. "Opravdu jsi mě teď pokropil zelenou barvou?"

"Možná ano, možná ne. Pokud ti ovšem nepřijde fialová."

V očích mu proběho pobavení a ještě cosi, co jsem nedokázal identifikovat. "Ty..." zahučel a ani jsem se nenadál a i na mě přistála sprška zelené barvy.

"Hele! Byla to nehoda a tys to udělal zcela úmyslně."

"Možná ano, možná ne," oplatil mi stejnou kartou. Přiskočil jsem k němu a přes ruku mu udělal zelenej pruh. Neváhal ani vteřinu a štětiny mě zalechtaly na tváři. Rozběhl se do zahrady. Vyběhl jsem za ním a tichou přírodou se nesl náš smích. Natřel jsem barvu na ruce a oběhl jsem strom, za kterým se schovával, z druhé strany. Prsty jsem mu přejel po tvářích.

"No počkej," vyvřískl a já se dal rychle na útěk. "To se dělá? Mazat na svého zaměstnavatele barvu?!"

" Myslím, že ano, pane," zakřičel jsem a přemýšlel, kam bych se schoval. Točil jsem se kolem dalšího stromu kolem dokola. Překvapil mě zezadu a chytil kolem pasu. Jeho ruce šmátraly na trički a já viděl, jak se do něj vsakuje zelená barva.

"Jestli to nepůjde vyprat, pošlu na tebe Gerarda!"

"Ale, tak zákeřný bys byl! Tak krutý trest si nezasloužím!" ozval se těsně vedle mého ucha a stále mě nepouštěl.

"Ale ano! Možná mnohem horší."

"Co může být horší než Gerard?"

"To by ses divil."

"No, to bych se opravdu divil." Zasmál jsem se. "Ale jak potrestám tebe, co?"

"Mě, proč mě? Já, takový hodný?"

"Zajisté," řekl a štípl mě pod žebry.

"Hmmm... možná tě odsoudím k prodloužení dnešní pracovní doby." A to je trest nebo odměna? prolétlo mi hlavou, ale naštěstí huba mlčela.

"To není tak hrozné."

"Že ne, já si také říkám," pronesl potěšeně. Otočil jsem se k němu čelem.

"Ale varuju tě. Možná mě přijede vysvobodit Gerard!" Pozvedl jsem obočí. Přiblížil se ke mně tak, že naše obličeje byly vzdálené sotva několik centimetrů.

"Vyhodím ho."

"Tak to hodně štěstí."

"Ale no tak. To mě ještě neznáš! Nevíš, co dokážu."

"Tak to mě ale opravdu zajímá!"

"Ironie?"

"Ani v nejmenším." Usmál se. Takhle zblízka byl ještě krásnější. Usmíval se tak nádherně, tak lehce. Jeho úsměv mě hřál. Vlasy mu padaly do čela. Upíral svoje oči do mých a ani o milimetr neuhnul. Zářil. Zkoumal jsem každý detail jeho perfektní tváře. Byl stále blíž. Nakláněl se ke mně. Cítil jsem jeho dech na své tváři. Pak můj obličej pomalu minul.

"Jenom doufám, že se mě potom nebudeš bát..." zašeptal jemným hlasem. A mě bylo jasné, že tohle už není sranda. Že tohle už je mnohem víc. Stál jsem k zemi přibitý jako solný sloup.

"Myslím, že nebudu," odpověděl jsem.

"To je... fajn," řekl a pomalu se zase narovnal. "Měli bysme jít dotřít ten plot," ukázal směrem k rozdělané práci a já přikývl. Mým tělem probíhaly stovky pocitů.

Práce nám ubíhala docela rychle. Probírali jsme naše záliby, hudbu a spoustu takových těch přízemních věcí. Ovšem v jeho případě nebylo nic přízemní. Byl úplně jiný, než jak jsem ho doteď znal. Bavil se, smál se a byl úžasný.

"Myslím, že to pro dnešek stačí," ukázal jsem na něj zdvihnuté palce.

"Ale svůj trest si odpykáš."

"Vážně?"

"Jistě. Ale neboj, nebudeš muset nic dělat."

"Tak to jsem opravdu rád." Zachechtal se a chytil mě za ruku. Začal mě vléct napříč zahradou. Dotáhl mě do kuchyně a začal štrachat něco v ledničce.

"Piješ citronádu?"

"Snad ano."

"Snad?"

"Těžko říct." Zakroutil hlavou a vytáhl ven plastovou flašku. Popadl dvě skleničky a vyšel ven na zahradu. Došel do nějaké zadní části, kde v rohu stála houpačka. Byla žluté natřená a ležela přes ni modrá deka. Položil věci na stůl a sedl si na houpačku. Sedl jsem si vedle něj a zkoumal zelený fleky na tričku.

"Říkal sis o to," řekl ,když viděl můj zkoumavý pohled.

"Tak to teda ne."

"No to teda jo!"

"Tak to teda opravdu ne!"

"Začal sis."

"Omylem."

"Jsi si jistý?"

"Ano, ale když tak nad tím přemýšlím, škoda, že mě to nenapadlo osobně."

"Hej," strčil do mě loktem a já se polil.

"Děkuju mnohokrát," zabrblal jsem směrem k němu.

"To přežiješ. Nesežere tě to."

"Sežere mě Gerard."

"To si zkusí!" Zasmál jsem se. Seděl jsem tam vedle něj a lehce jsme se houpali.

"Tak co říkáš?"

"Co říkám na co?"

"Na moji druhou stránku."

"Že je naprosto skvělá," řekl jsem bez většího studu. Usmál se. Sakra. Proč to pořád dělá?

"Tak to jsem opravdu rád," řekl a natáhl se na lavičku. Hlavu si opřel o opěradlo a nohy měl přes celou délku sedátka.

"A co já, jako?" pozvedl jsem na něj obočí a chtěl se nenápadně urazit.

"S tím se samozřejmě taky počítá," řekl automaticky a jedním pohybem mě strhl k sobě dolů. Ležel jsem mu v náručí a vítr nás lehce houpal.

"Odpočinek musí být," pronesl jakoby nic a já se snažil sám sebe uklidnit. Uvelebil jsem se a zjistil, že je to mnohem víc než pohodlné. Bylo to téměř dokonalé. Leželi jsme tam a povídali si a já byl šťastný jako už dlouho ne. Přál jsem si, by to takhle zůstalo napořád.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Která postava je vaše nejoblíbenější ?

Andy 26.5% (18)
Ashley 25% (17)
Gerard 27.9% (19)
Jinxx 20.6% (14)

Komentáře

1 pepina pepina | 23. března 2013 v 17:18 | Reagovat

je neuvěřitelné jak jedna povídka v tenhle hnusnej den dokáže zvednout náladu,děkuju :)
Vážně mi už dochází slova na komentování protože máš prostě obrovskej talent na psaní :)

2 Aneta Aneta | 23. března 2013 v 17:20 | Reagovat

To je tak úžásný ... rychle další díl ... :) píšeš nádherně !!! :)

3 Mini Mini | 23. března 2013 v 17:46 | Reagovat

nechce se mi pořád opakovat, ale další skvělý díl u kterýho jsem se opět usmívala  do monitoru jako pako :)) opravdu úžasný, prosím o další díl :)

4 Xo Xo | 23. března 2013 v 19:18 | Reagovat

Úžasný, zvedla jsi mi náladu ( děkuju), ale mám dojem, že ta se nezlepší... jedině kdyby se MCR dali zase dohromady :')

5 Ali Ali | 23. března 2013 v 19:44 | Reagovat

po tom dnešnim šoku z MCR je tohle to nejlepší :), děkuju že píšeš, protože pokaždý když si přečtu tvuj příběh, zlepší se mi nálada :') pepina přesně vystihla to, co bych ti sem chtěla napsat ;) prostě ty NESMÍŠ přestat psát *.*

6 Xo Xo | 23. března 2013 v 20:14 | Reagovat

Taková vsuvka: http://24.media.tumblr.com/6501136df1f7f43eb92ef6b3b6d0f7ad/tumblr_mjgp1cnZBN1s5zvx1o4_250.gif
ehm :D

7 Vendy Vendy | 24. března 2013 v 14:51 | Reagovat

kdy bude další část? já se prostě nemůžu dočkat xD

8 Sonas Sonas | 24. března 2013 v 21:13 | Reagovat

Páni... nemohu prostě přestat číst... Stává se to pro mě drogou. Jsi úžasná Margie :)

9 Destiny Destiny | 25. března 2013 v 17:46 | Reagovat

Nádhera rýchlo pokračko! :)

10 Ali Ali | 26. března 2013 v 18:40 | Reagovat

Kdy bude další? Mam absťák :D

11 bvbworld bvbworld | Web | 26. března 2013 v 18:46 | Reagovat

Vydrž ještě čtyři minutky ;DD

12 J&amie Jackson J&amie Jackson | Web | 17. února 2015 v 12:24 | Reagovat

už to bude rok.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama