12.
"Pohni, vole, nebo přijdeme pozdě!"
"To přijdeme i tak!"
"Ale nemusíme přijít zase tak pozdě. Hele, Pitts je tolerantní člověk, ale čím dřív přijdem, tím tolerantnější bude, tak pohni, Sněhurko!" Gerard se hnal ulicí ke škole. Zaspali jsme a trochu nestíhali.
"No tak, půl hodiny nebo čtvrt? Kdo to řeší?"
"Já!"
"Ale no tak! Pane profesore! Kdybyste tak nechvátal, možná byste si stihl ještě zapálit." Gerard se prudce zastavil, až jsem do něj málem narazil.
"To je nápad! Já v tom všem shonu úplně zapomněl kouřit!"
"Ty? Nepovídej!"
Ušklíbl se a tahal z batohu krabičku. Konečně zpomalil do chůze.
"No vidíš! Kvůli cigaretě zastavíš, ale když tě prosím já, tak né!"
"Protože ta cigareta se neprohlížela půl hodiny v zrcadle, takže kvůli ní pozdě nepřijdeme."
"Kdyby jsi nás vzbudil dřív, nebyl by žádnej problém."
"Mám snad ciferník a vteřinovou ručičku, že ze mě děláš budík?"
"Ne ale..."
"A nejsem ani tvoje chůva, Sněhurko!" skočil mi do řeči. Praštil jsem ho do zad, až se zadusil.
"Už to nehul, ty vole." To se mi zdá!
"Dobré ráno, Jeremy, jak ses vyspal?"
"Kde ses tu zase vzal?"
"To bys chtěl vědět, co? Něco ti řeknu, Andy: to ti nikdy neřeknu. Je to umění!" řekl a se zasněným výrazem se rozmáchl rukou do okolí. Zavrtěl jsem hlavou a rozhodl se, že ho příště musíme sledovat.
Učitel ani tak moc nevyšiloval. Rozhodil nevěřícně rukama a s poznámkou o omluvence a klepání na dveře - snad jste si nemysleli, že Gerard klepal? - nás poslal do lavic. Hodiny jsme trávili diskuzí o plánech na víkend a na všední dny, takže všechno utíkalo celkem rychle. Rozhodně rychleji, než u nás. Tam se všechno nekonečně dlouho vleklo. Ale to bylo asi tím, že vedle mě neseděl Gerard, kterýmu se huba ne a ne zavřít a pokaždé z něj vylítla větší a větší hovadina, takže se člověk ani nudit nezačal. U nás seděl profesor Way za katedrou a všechny si měřil nenávistným rybím pohledem. To mi připomíná, že musím Gerardovi říct, že bude vypadat jako ryba.
Po škole jsme seděli v parku a čekali. Měli jsme ještě hodinu, než se každý z nás bude muset vydat pracovním směrem. Pro mě to symbolizovalo alespoň to, že znovu uvidím Ashleyho.