Doufam, že se stále líbí. Pořád se vlastně ještě nic moc nestalo. Dneska dopíšu 18. kapitolu a stále nejsem u konce. No, uvidíme. Tak si užijte další díl. A kldině nechte koment.. však víte ;DD.
Enjoy :)
4.
Řidič měl lehce pootevřená ústa a vypadal ještě víc v šoku než já. " Andy,panebože si v pohodě ?" objevil se vedle mě Gerard a položil mi ruku kolem ramen. V tom se řidičovo výraz prudce změnil. Nepříjemně zrudnul a z očí mu sršely blesky,div Gerarda nezabil pohledem. Jakmile mu došla celá situace,začal vystupovat z auta. " Andy ?! No tak ! Si v pohodě ? Nic si z toho nedělej,jezdí jako kretén." " Ne... to-to byla moje vina, já tam vlítnul." " No to bych prosil, že to byla tvoje vina !" rozehřměl se nad náma silný hlas a já vyplašeně vzhlédl, Gerard se jenom ušklíbl. " Rád tě vidím starý brachu. Víš kdyby sis nevozil ten svůj zadek věčně věků v autě, možná by ti do cesty nikdo nevběhl !" " Odkdy si my dva tykáme ?" "Od tý doby cos ve mně přestal vzbuzovat respekt. Andy.." otočil se na mě a já hádal jestli je naštvaný nebo si z něj prostě jenom rád stříli. Pravděpodobně obojí. " dovol mi ti představit toho největšího otravu naší vesnice. Pan Ashley Purdy." Onen Ashley střelil po Gerardovi tak vražedným pohledem že sem myslel že ho prostřelil. " A tobě pane Otravo, představuji mého nového komplice-z čehož máš jistě velkou radost- Andyho Biersacka." " Kde ses tu vzal ?" prskl a nepouštěl ze mě oči. Myslim že tenhle den je snad jeden z nejhorších v mym životě. Kde je moje jistota ? Moje odvaha ? Kde sem já ? Jestli se hodně rychle nenajdu tak to tady nevydržim a budu dělat poskoka svýmu profesorovi matematiky ! To tak ! " Asi spad z Marsu ne ! Muj vzdálenej bratranec, přijel se na mě podívat. Nekonečně mě totiž zbožňuje." mrkl na něj a pak se s vítězným úsměvem otočil na mě. Nechápal sem o co tady šlo. " A tvuj bratranec je němý ?" " Ne, nejsem." Ashley ke mně otočil svůj zmatený pohled. " Na co si proboha myslel když si vlétl do té silnice ? Víš co se ti mohlo stát ? Ale soudě podle toho že jsi bratranec tady toho, jsi asi na nic nemyslel." Páni. Je možný aby mezi dvěma lidma panovala taková nenávist ? Je možný, že někdo tak hezkej je takovej kretén ? " Ale nic se mi nestalo ne ? Tak co tu řešíme ?" Gerard se ušklíbl evidentně spokojen z mou odpovědí. Tenhle chlap mě donutil vyhrabat někde svoje staré já. A tohle byl vlastně teprve začátek. " Ale mohlo, kdybych nebyl tak opatrný." " No jistě, mohl jste mě srazit,mohl jsem mít otřes mozku,nebo si zlomit nohu,ruku nebo dokonce vaz a vy by ste pak měl na svědomí vraždu. Což by vám ovšem nehrálo do karet. Ovšem komu jo ? Jenže, nikomu se nic nestalo, sem živej a zdravej. Díky vaší opatrnosti, ano gratuluju ! Vyhlásíme vás řidičem roku !" Gerard se zazubil. " Jo uděláme ti bronzovou sošku !" " Proč ne rovnou zlatou ?" "Tak dost !" lhal bych, kdybych řekl že jsem se nelek. Měl silný a pevný hlas a podle všeho taky nos pěkně nahoru. " Nechápu, že tě pořád baví se tu potloukat. Už několikrát jsem ti jasně řekl, že si nepřeji abys sem chodil !" " Ale no tak ! Co bych pak celý dny dělal ?" " Nemáš dost práce ? Můžu ti nějakou zařídit !" "Mně ne, ale tady Andy hledá práci !" " Prosim ?!" " To ani náhodou. Něco takovýho si do domu nepustím." "Něco takovýho ? Dovolte mi ?" " Ještě bys mi tam něco zničil !" " A o to by snad šlo ne ?" ozval se vedle mě Gerard a skryl tak mojí nejistotu. " To už stačí ! Mám si jít zase promluvit s tvými prarodiči ?" " A bylo vám to posledně k něčemu ? Nebylo, zbytečné plýtvání časem !" " Já tady s vámi zbytečně ztrácím čas ! Laskavě se odeberte do jiných končin, mám tu práci." " Vy prodáváte ten dům ?" rozpomněl sem si najednou. " Ano, ale snad už ho konečně prodám, mám dobré kupce a pak tady odsud zmizím." " Chlape ten barák už prodáváš roky !" " Kdo ho chce koupit ?" " Co ti je do toho ?" " Sakra hodně !" " A to by mě opravdu zajímalo proč !" " Protože.." zasekl jsem se. Jak sem mu mohl říct že to chci vědět, kvůli tomu, jestli to kupuje moje rodina nebo ne ? Sem oficiálně příbuzný Gerarda a mýmu tátovi bude sotva 11. Nemůžu mu dát žádný rozumný důvod. Zůstal sem na něj jenom koukat. Pohled mi opětoval. Neviděl sem v nich tolik zloby jako když koukal na Gerarda. Vypadal trochu zaskočeně a možná i trochu zaujatě. " Protože je prostě příšerně zvědavej !" " To ho ale nikterak neopravňuje k tomu, aby ze mě dostával takovéto informace. Bude si na toho pána muset počkat sám." " Takže je to chlap,výborně." " Sakra." "Pozor na slova Purdy, aby si náhodou nevyjel z kodexu." " Kupuje to sám ?" " Ano ! A dejte mi už pokoj !" otočil se na patě evidentně rozzlobenej sám na sebe za prozrazení takovýhle informací.
" Do prdele !" " Co je ?" " Když to koupí ten chlap, kdy se sem potom nastěhuje moje rodina ?" " Není to třeba jenom tvuj … děda?" " Říkal že to kupuje sám. A tenhle dům děda kupoval i s babičkou a s tátou a kupovali ho tenhle rok v dubnu." " To je teď" " Sakra." "Klid, ty lidi sem asi zejtra přijedou. Tak to omrknem a když tak nějak zafungujem" " Ale jak ?" " Neboj se zlatíčko, Gerard Way už něco vymyslí !" řekl a hrdě se plácnul po hrudi. " Takže se blíží další katastrofa !" " Jak další ?! Na co narážíš." " Já ti nevim." pronesl sem s ironií v hlase a nápadně si prohrábl vlasy. " Ale di do hajzlu vole, sluší tě to." " Díky bratranče !" " Pche. Ale konečně ses trochu uvolnil. Kdybys chtěl zůstat pořád takovej jako když si mluvil s tim blbem, nebylo by to naškodu. Páč mam pocit, žes to byl fakt ty." " Výborný odhad, pane profesore !" " Neblbni vole, my dva, budem ještě dobrej tým." " Chtěl si říct my tři ne ?" ozval se za náma hlas a já se za ním otočil. " Ale ! Už ses vykurýroval !" zakřičel Gerard na kluka s delšíma černejma vlasa. Měl větší tvar obličeje za to postavou nebyl moc veliký. Na nohou měl vysoké kanady a šedý potrhaný džíny. Triko Sex Pistols a černou džínovou bundu. " Rád tě vidim Gerarde !" " I já tebe Fergusne." při tomhle oslovení se mu zúžili zorničky a div mu od nosu nešla pára. " Takhle mi neříkej Arthure !" Gerard se zasmál a poplácal toho kluka po zádech. " Tak se nečerti." Stál sem opodál a sledoval jak si ti dva povídají. " Jo a tohle je Andy" ukázal směrem ke mně a ten kluk mě přejel zkoumavejma očima. " Andy tohle je Jeremy Ferguson ale říkej mu Jinxx, jinak tě zabije." " Zajímavej vohoz." konstatoval směrem ke mně a víc se mnou nezabýval. " Kdes ho splašil ?" " Bratránek vole." " Hm, další do party ? To se vždycky hodí." zasmál se a podíval se směrem k našemu domu. " On už je tu zase !" " Jo málem ho srazil idiot !" " Takže už si měl tu čest poznat našeho úhlavního nepřítele ?" " Jo." " A co na něj říkáš ?" " Že máte dobrej výběr." ty dva se na sebe usmáli. " No, vypadá to, žes byl schválen druhým a zároveň posledním členem týmu, vítej v partě Andy." Zakřenil sem se. " A na to si dámě cigaretku." " Už zase ? Ty vole dyť budeš mít místo plic obří skladiště nikotinu." " To už má vole. Furt s tim tady smrdí. Vocas jeden." řekl Jinxx a praštil ho po zádech. " Ale no tak ! Andy ! Ty mě neodmítneš !" "No doře." řekl sem a vzal si jednu. " Hej ! Já neřek že žádnou nechci !" "Řek si že to smrdí !" " Smrdí, to ale neznamená že nechci." Gerard se ještě chvíli zdráhal a pak mu tu krabičku se smíchem podal. " Ty seš správnej doktorskej synáček tyvole." " Ani mi nemluv vole." prskl Jinxx a natáhl z cigarety. " Neřekl sem vám náhodou abyste odešli ?" " To se mi snad zdá." praštil se Gerard rukou do čela. " Ale no tak já ještě dneska neměl tu čest !" " No dobře." všichni sme se zvedli a tváří v tvář sme se zase setkali s Ashleym. " A hele mladý Ferguson." " Ty vole neříkej mi tak !" pronesl Jinxx skoro prosebnym tónem. " Neříkej mi ty vole !" " Sorry vole" Ashley se z hluboka nadechl a já popotáhl ze svojí cigarety. " Neříkej mi že taky kouříš ?" " Ne, to je prosím univerzální flusačka." řekl sem a vyfoukl kouř ven. " Neděl ze mě vola, vidím že to je cigareta." " Tak proč ste se před tim ptal ?" vypadalo to že se v tom rozhovoru ztrácí a evidentně by nejradši zmizel. " Ale copak ? Není vám dobře ?" Ashley se nadechl ale pak si asi zpětně všechno rozmyslel a vydal se směrem k auta. " Na brzkou shledanou !" zvolal za ním ještě Jinxx a Ashley jenom zakroutil hlavou, nasedl do auta a odjel. " Co mu bylo ?" " Nevim vole, třeba něco blbýho sežral." " To těžko, když něco sežereš je ti blbě od žaludku. Normálně se s náma hádá prská na nás jednu věc za druhou, tenkrát mi dokonce propíchl kolo a teď ?" " Asi ho vykolejilo to že málem někoho přejel." " Nebo možná to, koho málem přejel." "Nebo tak." začali se příšerně smát a já nechápal o co de. " No vole, budu muset jít." " My už taky deme, babča bude řádit." " Tak zejtra." " Jo." " Čau" " Tak směr domov Andy." " Tvuj domov" " Ne teď je i tvuj." "Nikdy nebude !" " Ale běž Sněhurko !" " Sněhurko ? Vážně ?" " Dobře, uklidni se. Nebude to tu tak zlý ! No ne ?" "A seš si jistej že mě u vás tvoje babi nechá ?" " Určitě a když ne babi tak děda ! Až mu řekneme co se stalo !" " Jo" " Tak poď." vydali jsme se směrem k Geradovo domu a já přemejšlel, jak dlouho budu nucenej tady zůstat.










já už nevím co psát když je to tak luxusní :) prostě pokračuj a piš máš talent ;)