Tak máme tu pátý díl téhle věci :D Pak si dáme asi kratší pauzu, abych měla čas dopsat další díly. abych neztratila náskok ;) Takže další díl bude asi až v úterý nebo ve středu ;) Jinak, komentujte,komentujte,komentujte, vážně mě to pak sem baví dávat o hodně víc. Jo a hlasujte v anketě, ať aspoň vidim kolik lidí to tak cca čte ;) Tak se zatim mějte zlatíčka ;)
Celá kapitola pod perexem :)
5.
Gerard nelhal. Opravdu bydleli v činžáku. Byl starej s oprejskanou omítkou a nahoru do poschodí vedly starý dřevěný točitý schody. Na patře se nacházelo několik dvěří. "Hele támhle se chodí pro vodu a na záchod." ukázal Gerard na dveře a já se zděsil. " Počkej to to nemáte v jedný místnosti ?" " Ne, ale klid, s námi tu bydlí už jenom dvě starý babi. Takže to ber jenom jako odkrytoou chodbu." " Fajn" " A tady.." zaklepal na dveře který stály na samym konci chodby. " bydlíme my." Dveře se v tu ránu otevřeli a já přemejšlel jestli to maj nacvičený. " Gee zlatíčko. Už jsi doma !" zachraptěla stará dáma v bílé halence a červené zástěře. " A kdo je tohle ?" ukázala na mě. " To je Andy. Zbytek ti prosim vysvětlíme vevnitř." " Tak dobře." přejela mě zkoumavým pohledem jako už to dneska udělalo několik osob a pustila mě dál. Byt vypadal malý. Na podlaze leželo staré zažloutlé lino a pokrývalo celou chodbu i kuchyni. Kuchyně byla laděná do modra a na dvířkách byly vyobrazeny drobné kytičky. Zdi byly obloženy modrýma dlaždicema V rohu kuchyně byla menší rohová lavice a malý dřevěný stolek. " K večeři bude bramboračka Gee." " Výborný. Díky babi. Je tu děda ?" " Je v ložnici zase něco sestavuje." řekla trochu mrzutě a Gerard mě popadl za rukáv.
Rozrazil dveře do ložnice. Jeho děda seděl v kostkované košili a starý teplákách u dřevěného stolu na taková pomalu rozpadající se židli. Pokoj byl vymalovaný jenom bílou barvou a na podlaze ležel zažloutlý koberec. Celou místnost zabírala postel a jeden staletý šatník. " Nazdar dědo." " A hele ! Gerarde ! Jak bylo chlapče ?" " Dobrý dědo, můžeme s tebou mluvit ?" " My ?" " Tohle je Andy." "Dobrý den." " Nazdar, o co de." " Dědo, víš jak si mě vypravoval o tom stroji času nebo co." " No" řekl jeho děda a prohrábl si šedivý plnovous. " Zdá se že to funguje." " Cože ?" " Tady Andy, mi tvrdí že se přenesl v čase." " To není možné ! Ten stroj ještě nikdy nefungoval." " Ne v naší době. Možná že ho do té doby opravíš tak že fungovat bude." " Nebo tady měl být. Z jakého roku jsi chlapče ?" " 2012 pane." " Ale prosim tě ! Říkej mi Berte !" " Dobře.." " 2012 to je o 37 let dopředu ! Jak se to stalo ?" " On byl ve škole.." " Jak Gerad řekl, byl sem ve škole a ve sklepě sem usnul na takovym křesle. Pak sem se vzbudil a byl sem tady." skočil sem mu do řeči. Začínalo mě štvát jak všechno říkal za mě. Gerard se na mě jenom zašklebil. " Usnul ?" " Jo." " A jaké bylo to křeslo ?" " Takový velký černý a hrozně pohodlný nedokázal jsem zůstat vzhůru." " A kde že si ho našel. ?" " U nás ve škole ve sklepě." " Panebože. Ono to opravdu funguje !" " Ale jak ?" zeptal se Gerard. " Je nějaká šance dostat se zpátky ?" "Samozřejmě že je, až na to budeš připravený." "Připravený ?" " Chlapče,tohle křeslo není jen tak obyčejnej stroj času. Přenáší lidi do určitý doby z určitýho důvodu a vrátit se je možné jenom tehdy, až ten důvod odhalíš." " Ale jak ?" " Na to musíš přijít sám." " Ale jakej důvod ?" " Nevím, to budeš muset zjistit, musíš udělat všechno proto, aby se minulost opakovala." " Takže ten pošuk nesmí prodat náš rodinej barák." " O čem to mluvíš ?" "Náš dům, do kterýho se má tenhle měsíc nastěhovat muj děda s rodinou,chce koupit ňákej chlápek. A když mu ho prodá..." " Tak se nebude minulost opakovat. Nebudu ti tady vykládat že nesmíš minulost změnit, změnit jí můžeš, ale jenom do té míry, aby všechno zůstalo při starém." " To ale nedává smysl ne ?" " Řeknu ti to asi takhle. Můžeš se klidně kamarádit s tvým otcem a můžeš mu třeba říct pravdu,myšlenky se do budoucnosti nepřenáší, ale nesmíš ho zabít, pak by zemřel i ve skutečném roce." " Takže když se teď budu s Gerardem bavit a v mém roce se potkáme, nebude o tom vůbec vědět ?" "Přesně tak, ale pokud ho nijak nezraníš." " Přenáší se pouze fyzický stav člověka,nikoliv duševní." "Takže když mu udělam jizvu,objeví se i na jeho budoucím já ?" " Ne aby tě napadlo to zkoušet !" ušklíbl sem se na něj a vyplázl jazyk. Jeho děda se zasmál. " Přesně tak." " Jenže z jakýho důvodu sem tady ?" " Ono slovo důvod není asi nejlepší pojmenování. Seš tu proto, že některá z osob která tu dřív byla tu teď není a místo ní si tu ty, abys něco udělal. Pravděpodobně proto že tahle minulost se znovu opakuje a člověk kvůli kterému seš tady už není mezi živými, možná je jeden možná sou dva, možná je jich třicet, kdo ví, kolik je toho zapotřebí udělat aby se minulost opakovala." " Jak dlouho tu budu muset zůstat ?" " Myslím že to poznáš." " Nebudu tu muset zůstat do té doby než se narodím že ne?" " Ne, to určitě ne. Kdybys tu totiž zůstal tak dlouho neslo by to určité následky,protože by si žil vlastně dvakrát. Což nejde, takže s úderem tvého narození by si zmizel a i tvoje budoucí já by "zmizelo" až splníš všechno co máš, nějakým způsobem se to k tobě dostane. Do té doby seš samozřejmě naším hostem. Nevyžene na ulici někoho, kdo jako první použil můj stroj !" " A když se já přenesu zpátky, budu si ty věci pamatovat ?" " Ty ano." " Ale jak to ?" " Nevím chlapče, sem starý sklerotik, bůhví co v tom křesle všechno je." " Myslim že první věc co musíš udělat je, zajistit aby ten dům koupila tvoje rodina." " To mi taky došlo." " Tak promiň, neprskej hned. Dědo,nebudeme tě rušit. Vysvětlíš to babče ?" " Nestarej se Gee, udělám to." " Díky a ty poď !" šel jsem za ním a ještě sem slyšel Berta jak si povídá s Gerardovo babičkou. Došli jsme k Gerardovi do pokoje. " Tak, tady teď budeš obývat." " A kde budu spát ?" " Tady." řekl a vytáhl z pod postele lehátko. " Cože ? To nemyslíš vážně !" "Ale ano !" " Gerarde proboha !" " Proboha co ?" " Na tomhle nebudu spát, je to starý, nebezpečný a … a co když se to se mnou složí ?!" " Andy ! Nesloží" " Ale co když jo nikdy nevíš co se může stát a třeba to není dost bytelný a.." " A když už ne tak tebe to unese líp než mě." " Ne ! Já.. Ne !" " Tak budeš spát na zemi !" " Cože ?! Ne !" "Tak vidíš !" " To mi nemůžeš udělat ! Sotva sem si zvykl na to že mam na hlavě tohle,zejtra ráno du do školy v tomhle a mym jedinym kamarádem tady se stal protivnej profesor Way a budu muset pracovat a nosit teplákovku a nedostanu se na internet, nebudu mít kapesný a svoje auta a svojí služku a televizi a.." " Dobře ! Budeš spát na mojí posteli jenom už prosim tě mlč !" " Dobře" " Dojdu pro povlečení zatím si to tu prohlídni." Panebože on dělal jako kdyby to tu bylo bůh ví jak veliký ! Pokoj byl malinkej a na zdech visela spousta plakátů. Koberec byl šedivej a v rohu stál ošoupaný dřevěný stůl na kterým stál velkej magneťák. Okno mělo výhled do dovra kde pobíhal jeden pes a byly tam kotce na králíky. " Tak povlečeš si to sám ?" " Ehm.. já to nikdy nezkoušel" " Cože ?" " No, my máme doma služky a ty to většinou dělají za mě a.." " já se z tebe zbláznim, tak aspoň uhni, nebo víš co ? Hele tady máš to svoje pyžamo tak přejdi tu chodbu a zalez do koupelny. Věci tam mam a novej kartáček najdeš ve skříňce nad umyvadlem. A prosim tě nezdělej mi všechnu teplou vodu." " Jo... Dobře já.." " Umejt se snad umíš ne ? Nebo máte lidi i na tohle ?" "Ne! Už du." sebral se pyžamo a vyrazil ven. Gerardovo babička mi ještě dala pantofle abych necoural v těch botách. Došel sem na konec chodby a vlezl do koupelny. Málem mě trefil šlak. Staré sprchy a všechno vypadalo tak špinavě. Nejspíš nebylo jenom prostě příšerně staré ale skoro sem se bál si stoupnout bosou nohou na podlahu. Zamkl jsem za sebou dveře a dokodrcal se pod sprchu. Co říkal ? Nevyplácej mi teplou vodu ? Jak mam poznat kdy už to stačí ? To je fuk. Nechal sem po sobě téct proudy teplé vody a natáhl se po mýdle. To se mi snad zdá. Já chci svůj sprcháč. Co je tohle ? Tak divně to smrdí. Všechno na mě dopadalo. Nevěděl sem jak dlouho tu zůstanu, ani co mam udělat proto abych se dostal zpátky. Něco mi říkalo že ten dům nebude hlavní problém. Možná to nějak souviselo s maminkou. Ale jak ? A jak se potom dostanu zase zpátky ? A co táta,nehledá mě ? A jak to tady proboha vydržim, když budu muset chodit do práce ? Co budu dělat ? A proč nemůžu z hlavy vyhnat obličej toho chlápka z dneška ? Ashley ? Jenže proč se choval takhle ? Gerard říkal že se nemusí ale že to povede až k tomuhle, to mě nenapadlo. A proč mi neřekl že vypadá takhle.. dobře. Jistě on není gay. To já ale sakra... Nemůžu zapomenout jak na mě koukal. Je to tak divný. Byl nádhernej.. " Už končíš Sněhurko ?" " Ááá !" "Klid vole, to sem já." " Cože?" " Jestli už bys laskavě vylez princezno." " No jo už du." V rychlosti sem na sebe natáh to pyžamo a zděsil se. Pruhovaná košile a kalhoty na mě plandali jak kdybych měl tak o čtyři čísla větší velikost. Vylez sem ven a koukl na něj. " No menší neměli." " Ehm jo. Já asi pudu." " Jo di, já tam budu hned." "Jo" šel sem tou samou cestou zase zpátky. Gerard opravdu povlíkl polštáře i peřiny a lehátko leželo vedle postele. Opatrně sem se na něj posadil a několikrát děkoval bohu že na tom nemusim spát. Přelezl sem rychle na postel a ještě jednou se rozhlédl kolem. V tomhle pokoji že mam bydlet ? To není pravda ! Nemůžu tu bejt ! Co moje věci ? A co moje.. všechno ! Zase se mi před očima zjevil jeho obličej. Znovu ? Ne ! Proč ?! Něco mě táhlo k tomu že s nim tohle všechno ještě neskončilo, už kvůli tomu, že ten dům prodává on. Tak moc mě mátl. " To mi tam tý vody moc nenechal." ozval se za mnou Gerard a bez větších rozpaků skočil na lehátko. " E.. promiň ?" " V pohodě zvykneš si." " Snad." " Ale no tak netvař se jak hromádka neštěstí ! Jasně seš o 37 let zpátky ale máš neuvěřitelný štěstí že máš mě ! Cígo ?" " Chlape ty se posereš !" " I to je možný !" zachechtl se a já vytahoval z krabičky cigaretu. " No jo štěstí." " No hele moh si narazit na nějakýho disco týpka co bydlí s otcem co prodává ovoce. Takhle máš mě a mýho dědu a my tě dostaneme zpátky. Ale když už si tady tak si to spolu aspoň užijeme ! Všechno zlý je pro něco dobrý no ne ?" měl pravdu. Tak nějak mi ani nedošlo že on je jaksi první osoba u který přespávam. Neměl sem kamarády a i když on byl muj budoucí profesor matematiky, teď byl Gerad, kterej mě nesoudil a kterej mi pomohl. Má pravdu. Díky němu to tu nebude tak zlý a díky Ashleymu. " Hele Sněhurko, myslels to vážně s tim že si.. však víš gay ?" " jo" řekl sem a sklopil hlavu. " Tak žádný nekalý úmysly !" dloubl do mě a já ho praštil po hlavě. " Stejně je to docela vtipný." " Co ?" "No vlastně sem oficiálně žádnýho teplýho nepotkal ! Teda možná, říká se že Purdy je taky teplej." " Cože ?!" vyvalil sem na něj oči a konečně mi některý jejich narážek začali dávat smysl. " No... nevim jestli je to pravda, ale povídá se to. Proto ho v tomhle městě nikdo moc nemusí a taky proto že je nafoukanej a bohatej." " Ty evidentně ale netrpíš homofobií" "Ne, mě to je jedno, já sem tolerantní člověk." " Jak zařídíme aby se ten dům neprodal ?" " zejtra pudem omrknout toho týpka, napřed je tam stejně bere jenom po okolí a tak, a potom až zjistíme jak moc velkej zájem má, si s tim barákem trochu pohrajeme aby ho ztratil." " Chytré pane profesore." zašklebil se a já v duchu počítal pokolikáté za dnešek tahal z cigarety. " Hele Andy, slib mi něco." " Co ?" " Že se trochu odvážeš a necháš na povrch vyplout své nezpoutané a hnusně sebevědomé já !" " Z čeho usuzuješ že sem hnusně sebevědomej ?!" " ale no tak tvoje ego ti kouká z očí ! Jenom ti ho těch 37 let trochu srazilo a to je špatně ! Musíš být ty i tady chápeš ? Všechno pak bude fajn ! Budem se náramně bavit slibuju !" " Jo tak to je první věc kterou ti věřim." a najednou už možná bylo o důvod míň. Našel sem kamaráda. Po hodně dlouhých letech posměchu, sem našel kamaráda ve svém profesorovi matematiky. Ironie. Ale celá tahle věc je jenom jedna velká ironie.










Hlasovala jsem pro Ano! :D A mam prvnííí koment! Vííí :DD