Doufam, že se stále líbí. Pořád se vlastně ještě nic moc nestalo. Dneska dopíšu 18. kapitolu a stále nejsem u konce. No, uvidíme. Tak si užijte další díl. A kldině nechte koment.. však víte ;DD.
Enjoy :)
4.
Řidič měl lehce pootevřená ústa a vypadal ještě víc v šoku než já. " Andy,panebože si v pohodě ?" objevil se vedle mě Gerard a položil mi ruku kolem ramen. V tom se řidičovo výraz prudce změnil. Nepříjemně zrudnul a z očí mu sršely blesky,div Gerarda nezabil pohledem. Jakmile mu došla celá situace,začal vystupovat z auta. " Andy ?! No tak ! Si v pohodě ? Nic si z toho nedělej,jezdí jako kretén." " Ne... to-to byla moje vina, já tam vlítnul." " No to bych prosil, že to byla tvoje vina !" rozehřměl se nad náma silný hlas a já vyplašeně vzhlédl, Gerard se jenom ušklíbl. " Rád tě vidím starý brachu. Víš kdyby sis nevozil ten svůj zadek věčně věků v autě, možná by ti do cesty nikdo nevběhl !" " Odkdy si my dva tykáme ?" "Od tý doby cos ve mně přestal vzbuzovat respekt. Andy.." otočil se na mě a já hádal jestli je naštvaný nebo si z něj prostě jenom rád stříli. Pravděpodobně obojí. " dovol mi ti představit toho největšího otravu naší vesnice. Pan Ashley Purdy." Onen Ashley střelil po Gerardovi tak vražedným pohledem že sem myslel že ho prostřelil. " A tobě pane Otravo, představuji mého nového komplice-z čehož máš jistě velkou radost- Andyho Biersacka." " Kde ses tu vzal ?" prskl a nepouštěl ze mě oči. Myslim že tenhle den je snad jeden z nejhorších v mym životě. Kde je moje jistota ? Moje odvaha ? Kde sem já ? Jestli se hodně rychle nenajdu tak to tady nevydržim a budu dělat poskoka svýmu profesorovi matematiky ! To tak ! " Asi spad z Marsu ne ! Muj vzdálenej bratranec, přijel se na mě podívat. Nekonečně mě totiž zbožňuje." mrkl na něj a pak se s vítězným úsměvem otočil na mě. Nechápal sem o co tady šlo. " A tvuj bratranec je němý ?" " Ne, nejsem." Ashley ke mně otočil svůj zmatený pohled. " Na co si proboha myslel když si vlétl do té silnice ? Víš co se ti mohlo stát ? Ale soudě podle toho že jsi bratranec tady toho, jsi asi na nic nemyslel." Páni. Je možný aby mezi dvěma lidma panovala taková nenávist ? Je možný, že někdo tak hezkej je takovej kretén ? " Ale nic se mi nestalo ne ? Tak co tu řešíme ?" Gerard se ušklíbl evidentně spokojen z mou odpovědí. Tenhle chlap mě donutil vyhrabat někde svoje staré já. A tohle byl vlastně teprve začátek. " Ale mohlo, kdybych nebyl tak opatrný." " No jistě, mohl jste mě srazit,mohl jsem mít otřes mozku,nebo si zlomit nohu,ruku nebo dokonce vaz a vy by ste pak měl na svědomí vraždu. Což by vám ovšem nehrálo do karet. Ovšem komu jo ? Jenže, nikomu se nic nestalo, sem živej a zdravej. Díky vaší opatrnosti, ano gratuluju ! Vyhlásíme vás řidičem roku !" Gerard se zazubil. " Jo uděláme ti bronzovou sošku !" " Proč ne rovnou zlatou ?" "Tak dost !" lhal bych, kdybych řekl že jsem se nelek. Měl silný a pevný hlas a podle všeho taky nos pěkně nahoru. " Nechápu, že tě pořád baví se tu potloukat. Už několikrát jsem ti jasně řekl, že si nepřeji abys sem chodil !" " Ale no tak ! Co bych pak celý dny dělal ?" " Nemáš dost práce ? Můžu ti nějakou zařídit !" "Mně ne, ale tady Andy hledá práci !" " Prosim ?!" " To ani náhodou. Něco takovýho si do domu nepustím." "Něco takovýho ? Dovolte mi ?" " Ještě bys mi tam něco zničil !" " A o to by snad šlo ne ?" ozval se vedle mě Gerard a skryl tak mojí nejistotu. " To už stačí ! Mám si jít zase promluvit s tvými prarodiči ?" " A bylo vám to posledně k něčemu ? Nebylo, zbytečné plýtvání časem !" " Já tady s vámi zbytečně ztrácím čas ! Laskavě se odeberte do jiných končin, mám tu práci." " Vy prodáváte ten dům ?" rozpomněl sem si najednou. " Ano, ale snad už ho konečně prodám, mám dobré kupce a pak tady odsud zmizím." " Chlape ten barák už prodáváš roky !" " Kdo ho chce koupit ?" " Co ti je do toho ?" " Sakra hodně !" " A to by mě opravdu zajímalo proč !" " Protože.." zasekl jsem se. Jak sem mu mohl říct že to chci vědět, kvůli tomu, jestli to kupuje moje rodina nebo ne ? Sem oficiálně příbuzný Gerarda a mýmu tátovi bude sotva 11. Nemůžu mu dát žádný rozumný důvod. Zůstal sem na něj jenom koukat. Pohled mi opětoval. Neviděl sem v nich tolik zloby jako když koukal na Gerarda. Vypadal trochu zaskočeně a možná i trochu zaujatě. " Protože je prostě příšerně zvědavej !" " To ho ale nikterak neopravňuje k tomu, aby ze mě dostával takovéto informace. Bude si na toho pána muset počkat sám." " Takže je to chlap,výborně." " Sakra." "Pozor na slova Purdy, aby si náhodou nevyjel z kodexu." " Kupuje to sám ?" " Ano ! A dejte mi už pokoj !" otočil se na patě evidentně rozzlobenej sám na sebe za prozrazení takovýhle informací.