Rozhodla jsem se k dřívějšímu zvěřejnění kapitoly ;DD Tak nějak se mi chtělo to sem dát :DD Děkuji za komentáře, za hlasy v anketě i za podporu a snažně a trapně prosím o další a další, protože to je něco, co mě žene k psaní dalších a dalších dílů. ( Napadl mě nápad na další dvě zápletky, takže konec je zatim v nedohlednu- Bohužel- Nebo bohudík ? Posuďte sami ;) ) Takže, užijte si další kapitolu a komentujte, hlasujte a já vám slibuji odměnu ;DD.
Celá kapitolka pod perexem ;DD
6.
" Gee zlatíčko,vstáváme. Musíš do školy." rozezněl se v pokoji hlas Gerardovy babičky a já neochotně otevřel oči. " Však už sem vzhůru babi." " Tak si pospěš, Gerarde. Nebo přijdeš zase pozdě." " A no jo." Posadil sem se na posteli a otevřel oči. Nebyl to sen. Opravdu teď žiju v roce 1975. Opravdu spim v bytě pana profesora Waye a opravdu si pan profesor znova zapaluje. " To snad není možný." " Co?" " Už zase kouříš." " Ale no tak ! Nekouřil sem celou noc." Ušklíbl sem se na něj a natáhl se po svjech kalhotech. " E-e kamaráde. Ještě sme ti je neupravili, dneska půjdeš v tvejch novejch kalhotech." " Gerarde !" " Neodmlouvej Sněhurko !" " Můžeš mi laskavě přestat říkat Sněhurko ?!" " Ne a dělej !" Hodil po mně tašku se včerejším nákupem. " Už ve vašem roce vymyslely zrcadlo ?" " Ha,ha velmi vtipné." zpitvořil Gerard obličej a otevřel velkou skříň co stála v opačném rohu. Na dveřích bylo připevněný zrcadlo. " Taky bys ho mohl občas umejt." " Tak hele kamaráde já nejsem žádná tvoje pokojská ! Budeš si ho muset umejt sám." " Myslim že to zvládnu." " Umejt ho ?" " Ne, vidět se v něm i přesto že je špinavý jako prase." " Měl by sis zvyknout pracovat. Stejně jednou začneš." " Nestraš hned po ránu." No jo porád." Natáhl sem na sebe ty skvělý skotský kalhoty a triko co mi Gerard včera vybral. Nevypadalo to zase tak špatně. A ty vlasy se mi taky začínaly líbit. Ale bez tužky nikam nevylezu. Vytáhl sem ze svýho batohu černou tužku a obtáhl si oči. Pučil sem si od Gerarda gel a nageloval si vlasy zase nahoru. Vážně to nevypadalo tak zle.
" Můžeš se přestat prohlížet ?" " Co ?" " Jestli bys laskavě odstoupil od toho zrcadla. Asi tě ze Sněhurky degraduju na její zlou macechu. Už ti chybí jenom dialog Zrcadlo,zrcadlo kdo je na světě nejkrásnější !" " Vtipný hned po ránu !" " A uhneš laskavě?" " No jo." Gerard byl zase celej džínovanej. Fakt nechápu co se mu na tom líbí. Ale ty červený vlasy byly cool. " Batoh máš že ?" " Cože ?" " Batoh tupče ! Na učebnice. Já nevim v čem vy si do školy nosíte učebnice ale batoh by byl skvělej." " Jo mam." " Tak ho vyprázdni a deme." " Kam ?" " Panebože Andy ! To ti ta cesta časem vymyla mozek ?! Do školy !" " Aha" " Tak dělej !" " No jo." Gerard popadl svůj batoh- a hodně sem se divil že se nerozpad- a vyrazil z pokoje. " Čau babi !" " Naschle" " Ahoj chlapci. Užijte si den !" To zajisté !
Dopotáceli sme se ke škole. Neměla novou omítku, neměla nový dveře. Skoro vůbc se nepodobola tý škole jakou sem znal já. " Fajn, teď pudem za říďou a přihlásíme tě." " To nemusíš mít s sebou rodiče nebo tak něco ?" " Já ? Ale kdeže ! Tak deme." Táhnul mě za sebou a já si připadal jako totální blbec. Hej Andy seš sice trochu mimo svojí dobu ale nemusíš se chovat jako idiot. Buď to ty ! Našeptával mi můj skvělý vnitřní hlas a já věděl že nebude trvat dlouho a poslechnu ho. Tim spíš když se kamarádim s Gerardem.
Gerard vylezl po schodech až úplně nahoru a zaklepal na dveře. Nevěřim tomu že se to tady za 37 let tak moc změní. Všechno bylo starý a hnědý no potěš. Ze dveří vylezl asi o hlavu vyšší chlap s šedejma vlasama sčesanýma přísně na stranu.Měl na sobě oblek a koukal na náš přísně šedýma očima. Byl to ten chlap co mě hned na začátku co sem se tu zjevil seřval. Vypadalo to že má docela respekt. " Brej den." Evidentně ne u Gerarda. " Pane Wayi ? Přejete si ? A vy ? Počkat ! Vás sem už viděl ! Chtěl ste nás vykrást !" " Vykrást ? Co ?" " Ne jenom sem se ehm.. ztratil." " Ztratil ?" nakrčil podezíravě obočí a měřil mě pohledem. " No co potřebujete." " Co asi. Zapsat ho." " A kdo to je ? A co jeho rodiče ?" " Je to muj bratranec. Přijel z New Jersey, rodiče sou tam. Zapíšu ho já." " Vy ?" " No co, sem taky rodinnej příslušník no ne?" " Ale nejste poručník." " Ale pane Lamberte, znáte babičku. Je nemocná, těžko sem dojde a děda musí být s ní. Snad se to nějak zvládne." Gerard udělal ten nejubožejší výraz jakej sem kdy viděl a já si musel rozkousat půlku huby abych se nezačal smát. Ten kluk je neuvěřitelnej. " No dobře, tak pojďte dál." Vypsali sme nějaký papíry a dostal sem učebnice. Gerard poděkoval a už mě vláčel směrem do třídy. " Panebože ty seš teda kousek." řehtal sem se sotva sme vylezli z ředitelny. " Ale no tak, na Lamberta stačí vědět jak a jde všechno jako po másle. Proč myslíš že ještě nemam dvojky z chování ?" ušklíbl se a já se začal řehtat ještě víc. " Tak poď."
Došli sme do přízemí a zastavili se u 1.L, u té třídy kterou sem viděl první den. Gerard rozrazil dveře bez zaklepání. " A proto je pythágorova vě.." " Sorry, byli sme u ředitele." " Pane Wayi, klepat vás nikdo neučil. Třeba váš nový společník ?" " Nebyl čas." odvětil Gerard a předal učiteli papír od ředitele. " Dobrá tedy, posaďte si pana Biersacka k sobě a moc mě nerušte. A teď už budeme pokračovat, snad dám do toho nikdo nevtrhne. Pythágorova věta zní, kdo mi.." " Brej den, sem zaspal." " Fergusone !" " Soudruhu učiteli !" pronesl Jinxx stejným hlasem, jako když mluvil na Gerarda při tomhle oslovení. " Soudruhu učiteli ?" přeptal sem se Gerarda pološeptem. " A cos čekal že mu budu říkat Jakeoušku ?" " Tak třeba pane učiteli ne ?" " Co ?" " Nech to bejt." " Biersack a Way mě přestanou rušit a Ferguson si sedne." Jinxx se zatvářil kysele a zaplul do lavice. " Tak kdo mi řekne tu pythágorovu větu ? Co třeba pan Biersack, předveďte se." všichni se na mě otočili. Pythágorovu větu sme brali tak před půl stoletím. " Obsah čtverce nad přeponou s rovná obsahu obou čtverců nad jeho odvěsnami." vypálil sem ze sebe a Gerard se zasmál a Jinxx si odfrkl. " Výborně. Tak alespoň něco nemáte se svým bratrancem společné." Koukl na mě od shora dolů a mě bylo jasný na co naráží.
" Tak co vole ?" Ptal se mě Gerard a už tahal z krabičky další cigaretu. " Co co ?" " No jak se ti líbí u nás ve škole ?" " De to ale dře to, a dej mi taky jedno ty krkavče." prskl sem když sem zpozoroval že už tu krabičku sklidil. " Zachutnali ti co ?" " Ne asi." " Čau volové, dejte mi taky." řekl Jinxx a opřel se nám o záda. " Sám mám málo !" " Ale nehuč a dej to sem." Gerard se zasmál a jednu mu podal. " Co uděláme s tim domem ?" přeptal sem se když sme míjeli ulici, ve které měl stát. " No vidíš málem bych zapomněl, kolik je?" " Půl druhý, proč ?" " Máme to akorát, většinou je sem vodí teďko kolem týhle doby na prohlídku okolí. Omrkneme to a proklepnem toho chlapa." " Ale jak ?" " Improvizace ! Zvládáš to ?" " Já ? Já zvládnu všechno !" " zase bych nepřeháněl." " Hele kluci, už de !" poklepal nám na rameno Jinxx a ukázal do prava kde se po ulici procházel Ashley s ještě jednim chlapem. Sakra. Zapomněl sem jak dobře vypadá. Svítilo na něj sluníčko a vlasy mu vlály v dubnovém větru. Paprsky se mu odráželi z černého povrchu vlasů a působili tak hebce, že jsem se téměř rozběhl a pohladil je. Na sobě měl uplé černé kalhoty a nedopnutou černou košili. " Nevejrej na něj tak Sněhurko ! On není princ aby tě políbil !" " Co to žvaníš ?" trhl sem s sebou a otočil se na Gerarda. Měl na tváři pobavenej výraz. " Poďte sem." zahulákal na nás Jinxx a když sem se otočil stál tam v nějakým křoví a z hlavy mu trčela větev." " Neříkal Gerard že máte dům ?" " Haha, ty tupče ! Sledovací základna ne !" zašklebili sme se na sebe a všichni tři sme se do toho křoví narvali. " Velmi pohodlné !" zaprskal sem když se mi do ruky už po třetí zaryla větev. " Není to pohodlné za to účelné !" Zmkli sme jakmile se před námi objevili dvě postavy. Stáli k nám zády a Ashley rozpačitě házel rukama. Přejel sem očima po délce jeho vlasů, přes záda a.... kurva ta prdel. V těhle kalhotech byla obzvlášt obtažená. Byl velmi hubený, takže to nepůsobilo nijak nepěkně, spíš naopak. Vypadala pevně. S každým malým popošlápnutím zatáhl svaly. Snažil sem se zaposlouchat do hovoru. " Tenhle dům je naprosto perfektní. Sice menší ale vám postačí. Nedaleko je včerka i vlakové nádraží a je tu i krásné a klidné okolí." přemejšlel sem kolikrát už tohle říkal. Působil velmi přesvědčivě. "Je tu i výborná společnost." " Aach,aach.." začal Gerard hlasitě vzdychat a já chvíli přemýšlel o co mu de, než mi to došlo. Začali sme hejbat větvema a vydávat čím dál hlasitější zvuky. Výborná společnost. První bod programu. Viděl sem Ashleyho jak se prudce otočil naším směrem a ten chlap vypadal poněkud zaskočeně. " Aaanoo.." zasípal Jinxx a já se musel kousnout do ruky abych nepropukl v záchvat smíchu. Gerard šoupal nohama o zem. " Co to sakra je ?" zeptal se ten chlap a Ashley zbrutálněl. " Odvažuji si typovat." pronesl suchým hlasem a vypravil se směrem k nám. " Mys-myslím že už budu." zasípal sem já a Gerard se ihned podíval směrem k němu. Pochopil. Ukázal na mě palec nahoru. " Deme" zašeptal a mě došlo, že nechce aby k nám došel. Vylezl ven a začal si zapínat poklopec, téměř sem se udusil. Hned za ním vylezl Jinxx a zapínal si košili. " To jsem si mohl myslet, že to budete vy dva." Na to konto sem vylezl ještě já a začal si upravovat vlasy. " Vy tři ?" přeptal se nevěřícně a ten zájemce zalapal po dechu. " Purdy ! Zdravím, chlapče, to je dnes krásný den co ?" " Jak pro koho. Co tu zase děláte." " Já nevím, co byste řekl ?" prohodil sem jen tak mimochodem a pleskl Gerarda po zadku. Ten se koketně uchechtl. " Tohle je ta vaše výborná společnost ? Neřekl jste mi že se tady schází.. tohle." " Neschází." " Ne my se slejzáme." řekl Jinxx a propletl mi ruku kolem boku. Opřel sem mu hlavu o rameno a ten chlap vypadal že za chvíli omdlí. " Nevím, co je tohle zase za tyátr, ale okamžitě toho nechte. Moc se omlouvám pane. Jsou to kluci, rádi mě zlobí." " Ale prosím vás. Co je na tom zlobivého ?" přeptal sem se tupě a Gerard se okamžitě chytil. " Ano. Sex je přeci normální lidská přirozenost." Nevím čim to bylo ale před timhle chlapem jako bych se musel chovat jako ten největší idiot. Střelil sem po Gerardovi tim nejvíc roztouženým pohledem jaký sem dovedl vykouzlit a mrkl na něj. On si jen olízl rty. " To už by snad stačilo ne ?" " Ale no tak. Tenhle keř už je jako náš domov." pronesl Jinxx a laškovně se usmál. Ještě chvíli a opravdu vybuchnu. " Omlouvám se. Dělají si legraci. Jsou to jenom děti." " Kdo je u tebe dítě ?" zaprskal Gerard. " Chceš ukázat jak to myslím vážně ?" přeptal se a jediným trhnutím ruky mě otočil k sobě a políbil mě. Ale tak neslušně že ten chlap se otočil na podpatku a odcházel. " No počkejte ! To vám ještě vrátim !" zasyčel Ashley směrem k nám a chvíli se u mě zastavil pohledem. Byl to pohled jako, proč ze sebe děláš takovýho kreténa, ale bylo mi to fuk. Byl sice nádhernej ale já tenhle dům potřeboval. Navíc sem věděl že to dřív nebo pozdějí stejně prodá. " Prosím vám pane počkejte ! Zítra si prohlídnete vnitřní interiér ! Halo ! Prosím !" slyšeli sme jak za ním běží a jakmile zahnuli za roh chytli sme neuvěřitelnej záchvat smíchu. " Gerarde kam ty na to chodíš !" snažil sem se nadechnout. " Taky sis nevedl špatně Sněhurko." řekl a pleskl mě přes zadek. Znova sme se začli smát a Gerard už vytahoval krabičku. " To chce jedno na oslavu ?" " Jedno?" přeptal se Jinxx podezíravě a mě najednou bylo tak nějak líp. Co na tom že sem o 37 let zpátky. Mít kamarády, je pocit, kterej je naprosto k nezaplacení.










Pridaj pokračkoooo :D