close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

15.- Lost in love you are

1. dubna 2013 v 14:30 | Margie |  FF - Lost In Love You Are
Jak jsem slíbila. Čekání už bylo dost ;). Žádné zbytečně keci. Opět jenom děkuji a prosím ;) ♥

15.
"Otčím mě nesnášel a matce to bylo jedno. Takže jsem jim sebral prachy a utekl z domova. Nikdy mě nehledali." Procházeli jsme prosluněným lesem a už hodiny si povídali. Zjišťoval jsem o něm stále víc a víc a nutil mě tím ho stále víc a víc milovat. Nutil mě chtít otočit ho k sobě a chtivě ho políbit a s myšlenkou jeho rty ho už nikdy nepustit.

"To je nezajímalo, kde jsi?" Doufal jsem, že jsem ve svých myšlenkách nebyl zabraný až příliš dlouho.




"Pravděpodobně úplně naopak. Byli rádi, že se mě zbavili."

"Vážně? Někdo takový vůbec existuje?" Pousmál se. "A tobě nechybí?"

"Občas, ale už jsem si zvykl."

"Nevadí ti být sám?"

"Myslel jsem si, že ne," pootočil se na mě a plaše se usmál. Byl bych býval znervózněl, ale začínal jsem si na tyhle narážky zvykat. A zkurveně se mi to zamlouvalo. Na co jsem si ale tak úplně nezvykl, byly jeho doteky. Chvíli co chvíli jsme se o sebe otřeli rukama a pokaždé jako bych dostal slabý elektrický šok. Nakonec mou ruku chytil a propletl svoje prsty s mými. Procházeli jsme tichým opuštěným lesem ruku v ruce a já se nechával hřát sluníčkem a jeho přítomností. Bylo mi s ním tak krásně, jako ještě s nikým. Nikdy jsem nebyl doopravdy zamilovaný, takže to pro mě byla úplná novinka. Ale hodlal jsem se do toho pustit po hlavě a získat všechno, co se dá. Získat jeho. Tedy, pokud on bude chtít. A pokud tu vůbec ještě budu. Možná že bych se vracet zpátky vůbec nemusel. Mohl bych zůstat tady těch dvacet let a pak se buď vrátit nebo umřít. Ale na to teď myslet nebudu. Teď chci být opojen pocitem zamilovanosti. Vznášet se nad zemí a sledovat to nádherné stvoření, co jde vedle mě. Zajímalo by mě, kam se dostaneme. A jestli se vůbec někdy dozví, že jsem z jinýho století. Fajn. Takhle to zní mnohem dramatičtěji, než to ve skutečnosti je. Jsem dokonce i z jinýho tisíciletí, ale ve skutečnosti jsem jenom z roku o třicetsedm let vzdáleného. Taky to není žádný jenom, ale zní to líp, než století.

"A ty jsi v kontaktu s tátou?"

"Ne."

"Proč? Máte nějaký problémy nebo tak?"

"Ne, spíš nemáme, co bysme si řekli. On se o mě nikdy nezajímal. A tohle má být pravděbodobně výcvikový tábor, takže až si usmyslí, že jsem dostatečně vycvičený, doveze si mě zpět."

"A to bude kdy?"

"Zítra, pozítří, za měsíc, za rok. Kdo ví."

"To se tady prostě jen tak objeví a odveze tě pryč?"

"To ne. Nebo možná. Já netuším."

"No, tak to jsme dopadli."

"No to teda." Palcem přejel po hřbetu mojí ruky. Sakra. Jak málo stačí k tomu, abych totálně zešílel.

"Stejně je to zvláštní."

"Co?"

"Vždycky jsem si myslel, že cokoliv příbuznýho s Gerardem, musí být totálně padlý na hlavu a ty..."

"Já nejsem o moc lepší."

"To si myslíš ty."

"A co si myslíš ty?" Proč si spolu pořád musíme hrát na kočku a na myš? Proč pořád takovéhle náznaky, otázky a letmé doteky? Proč prostě nemůžu udělat to, co chci? Protože máš pořád svojí hrdost, Biersacku! Ó můj bože, ty už jsi tu zase? Já jsem tu pořád. Ne, vážně bych měl přestat mít dvě já. Začíná mě to děsit. Zastavil se a prudce se mnou trhl naproti sobě. Zakopl jsem, ale pevně mě chytil do náručí a objal.

"Myslím si, že jsi naprosto úžasný," zašeptal lehce. Jako vánek.

"Hm, to už jsme dva, co si to myslí."

Zasmál se. "Páni, ego by ti nechybělo."

"To teda ne." Pravdou bylo, že on byl ten naprosto úžasný. Ale já už mu dneska jeden kompliment složil. Nemůžu mu říct další. Vždyť bych vypadal... hloupě. Možná. Není to to správné slovo. Spíš zbrkle. V pěstích jsem zmáčkl látku jeho košile.

"Andy.. já..." zhluboka se nadechl.

"Co?" zeptal jsem se a vyhledal pohled jeho očí. Chvíli na mě koukal a pak ucukl.

"Asi bysme měli jít."

"Asi?"

"Jo." Ještě stále mě držel v objetí. Pomalu se ke mně přibližoval. Zrychloval se mi tep a všechno v mém těle bylo napnuté. Vypadal nervózně, snad nikdy jsem ho takhle ještě neviděl. Těkal očima po mém obličeji. Svíral jsem pěsti stále silněji. Na chvíli se zastavil. Byl tak blízko! Pak svůj obličej stočil a lehce mě políbil na čelo. Tak jemně a lehce. Celé moje tělo se zachvělo. A možná se to přeneslo i na něj, nebo to bylo jeho vlastním rozpoložením. Stále mě držel. Nemohl jsem to vydržet.

"Víš, jestli mě nepustíš, asi se nikam moc nepohnem."

"A stojíš o to?"

Na odpověď nemusel čekat ani vteřinu. "Ne."

Ani nevím, jak dlouho jsme tam ještě stáli. Pak jsem ale usoudil, že musím dojít pro Gerarda, který rozhodně nepočká. Došli jsme až k jeho práci a ani jeden z nás už nepromluvil. Bylo to zvláštní. Možná jsem se měl chopit příležitosti a políbit ho sám. Ale co když o to nestojí? Blbost. Musí... vždyť... Sakra. Jenže on je starší, on je... on je... On. Pan Dokonalý, těžko můžu převzít iniciativu, když se jedná o něj.

"Máte přesně tři a půl minuty spoždění. A proč vycházíte z lesa, na to se snad radši ani ptát nebudu," prskal Gerard, sotva nás uviděl. "Navíc chápu, že Andy je zhýčkané dítě, ale chůvu nepotřebuje, Purdy. Mohl to dojít sám."

"To by to ovšem musel chtít dojít sám," prskl jsem směrem k Gerardovi.

"Že mi to nedošlo hned, Sněhurko. Na, sněz ho," strčil mi do ruky citron. On to doopravdy myslel vážně.

"Fajn, teď začínám litovat toho, že jsem si to auto nevzal."

"No jo, pán bude muset zpátky po svejch. Však ono tě neubyde, Purdy."

Ashley protočil oči. "Zatím Andy."

"Jo," mávnul jsem na něj a sledoval ho jak pomalu odchází.

"Ne že by mě to zajímalo, ale co se stalo v tom lese?"

"Nic, oproti tomu, co se stane teď."

"Co se stane teď?"

"Tohle," ukázal jsem na citron ve své ruce "ti teď narvu ty víš kam."

"To by nešlo, Sněhurko. To tobě má slézt ten nechutnej zamilovanej výraz. Né mně."

"Ale zasloužíš si to mnohem víc než já."

"Já? Pročpak?"

"Protože by sis měl dávat pozor na hubu, troubo!"

"Tak moment, milej zlatej. Jestli si myslíš, že si nevšimne, jak zbožně na něj čumíš a že moje kecy toho řeknou víc než tvůj ksicht, tak prosím. V tom případě se obětuju."

"Nesnáším tě."

"Ale proč hned tak ostrá slova? Co se vůbec stalo?"

"Nic."

"Nekecej."

"No nekecám, fakt nic!"

"Vás dva aby člověk do prdele nakop! To už se spolu prostě nemůžete vyspat?"

"Gerarde!"

"No dobře, dobře. Ale chodíte kolem sebe jako dva idiotí od tý chvíle, co jste se poprvé viděli. A jestli jsi na chvíli pochyboval o tom, že bys u něj neměl mít šanci, tak na to rovnou zapomeň. Ten je ještě nenápadnější než ty a to už je opravdu co říct!"

"Já za to nemůžu!"

"A kdo asi? Já snad?"

"Ne, ale..."

"Andy, poslouchej mě. Jseš o jedenáct let mladší, je jasný, že se bude cukat."

"A co já? On je o jedenáct let starší, to se mám prostě jen tak sebrat a vrazit mu jazyk do krku?"

"Přesně tak! Chytrá Sněhurka. Je vidět, že moje výklady k něčemu vedou! A teď už pojď, než přijdeme pozdě." Já toho vola jednou zabiju...

Vzali nás naprosto bez problému. Gerard to počítal a zjistil, že nám to doopravdy vyjde. Budu mu věřit. Nakonec, to on z nás dvou je ten profesor matematiky.

"Gee, co myslíš že by se stalo, kdybych se už nikdy nevrátil?"

"Zmizel bys."

"To bych jako neumřel?"

"Co já vím! Já s tím křápem necestoval."

"Ale zmizet neznamená umřit, ne?"

"Andy, je mi to vážně líto, ale nemám nejmenší ponětí." Čistili jsme auta a bavili se u toho. Alespoň nám to utíkalo rychleji.

"Já vím, já jenom že... Jak dlouho myslíš, že mě tu tvoji prarodiče snesou?"

"Jak dlouho budeš chtít. Koneckonců, kdybys tu chtěl zůstat na dýl. Můžeš si vydělat prachy a sehnat si vlastní byt."

"Jenže já nemám občanku, rodný list, cokoliv."

"Haló! Mluvíš s Gerardem Wayem! Je jasný, že by se to nějak zařídilo."

"Já vím, jenže.. co se vůbec teď děje u nás doma?"

"Andy, můžeš mi přestat pokládat tak stupidní otázky a radši pořádně mejt, ať seženem ty prachy."

"Přijde ti to jako stupidní otázka? Co když mě hledají? Co když mě našli na tom křesle bez známky života?"

"Myslíš, že tam tvoje tělo zůstalo?"

"Myslíš, že ne?"

"Neřekl bych."

"Co když mě pohřešujou?"

"A co když tam ten čas stojí?"

"Mohl by?"

"Jasně že by mohl. Proč by ne? Ale taky se možná naopak žene ještě rychleji. To nezjistíme. Protože až se vrátíš, tak to budeš vědět, ale mě už to neřekneš."

"Já se ale nechci vrátit, Gerarde." Zvedl hlavu a udiveně se na mě zadíval.

"To jako fakt?" Přikývl jsem.

"Páni. Řekl bych, že jsi první člověk v historii, který cestoval časem a který srdceryvně netouží po návratu domů."

"Doma mě nic nečeká, ale tady..."

"Tady co?"

"Tady jsem potkal tebe. Najednou z ničeho nic mě sem hodili jako do vody a plav! Co na tom, že neumím plavat? Ale ty jako bys mi dal záchranou vestu a od tý doby už z té vody nechci vylézt."

"Jasně a Purdy je člun, ne?"

"Nikdy jsem neměl kamarády. Nikdy jsem se nebavil, nechodil na koncerty, nikdy jsem se nezamiloval. Až tady."

"Je to o třicet sedm let zpátky."

"Já vím, ale co na tom záleží? Být nešťastnej v roce 2012, nebo šťastnej v roce 1975?"

"A co tvůj táta?"

Můj táta. On tam vlastně pořád je. Proč se nemůžu ani kouskem těla přinutit, aby mi chyběl "Chybí mi, ale vím, že kdybych se vrátil, byli by tu lidi, který by mi chyběli víc."

"Ashley?"

"Ashley, ty a Jinxx. Nikdy sjem neznal ten pocit, když máš někoho, na koho se můžeš spolehnout. Mít někoho, s kým se pobavíš. Vždycky jsem byl odkázanej sám na sebe."

"Děláš z toho moc velký drama, Sněhurko. Když tu chceš zůstat, tak tu prostě zůstaň, nevysvětluj mi důvody. Stačilo říct, že jsem prostě úžasný a že bys beze mě nemohl žít."

"A i přes to, že bych tě nejradší praštil, máš pravdu."

"Andy, neboj se. Za prvý, ještě se vrátit zpátky nemůžeš."

"Jak to víš?"

"Děda říkal, že se to určtitým způsobem dozvíme. Máš pocit, že ses něco takovýho dozvěděl?"

"Ne a to mě právě děsí. Že se to dozvím v tu nejhorší možnou chvíli."

"Nikdo neřekl, že až se to dozvíš, musíš se hned vrátit."

"Ale co když pak nebude jiná možnost?"

"A neříkals náhodou, že se vracet nechceš?"

"To jo. Jenomže prostě... Pořád je lepší to vědomí, že tu možnost návratu máš."

"Já to chápu. Neboj se. Něco vymyslíme. Teď si užívej času s přáteli a se svým super tajným milencem a o tohle se nestarej. Bav se dokud můžeš. Jenom Andy, než si usmyslíš, že tu doopravdy zůstaneš, mysli na svého tátu. Nemyslím si, že by chtěl přijít ještě o syna."

To bolelo. Vzpomněl jsem si na tátu na mámině pohřbu. Jak vypadal. Jak byl zničený. Jak by se asi cítil, kdyby přišel ještě o mě? Byl jsem vážně tak sobecký? To mě tohle doopravdy vůbec nenapadlo. "To ne," sklopil jsem provinile hlavu. Cítiv se vinen sám před sebou.

"Andy. No tak. Hlavu vzhůru. Možná tam ten čas stojí a pak budeš moct odejít až v dospělosti a začít žít znova."

"Dvakrát? Žít znova od sedmnácti?"

"Proč ne? Mě by se to líbilo."

"Tak to je mi jasný. Ale co když ten čas nestojí? Co si budou myslet? Prohlásí mě za mrtvýho nebo za pohřešovanýho? Co když mě pohřbí? A pak se tam najednou znovu objevím."

"Já nevím, Andy. A nezjistím to. Nikdy to nezjistím."

"Jakto? Můžu.. můžu přece něco napsat a dát to tvému budoucímu já nebo... nebo..."

"Nezapomeň, že moje myšlenky a paměť zůstane stejná. Ty tam nebudeš. Ačkoliv to zní sebehnusněji."

"Jo. Ale o dědečkovu stroji času přece musíš vědět, ne?"

"To nemůžu vědět. Ani ty. Je na tobě, abys to zjistil."

"Jo. Ale stejně bych si tady přál zůstat."

" A taky to nějak zařídíme. Prostě... Něco najdeme. To bych přece nebyl Gerard Way, abych něco nevymyslel." Možná měl pravdu, ale možná ne. Tahle fráze se dá použít v hodně věcech, ale v hrátkách s časem byl asi i Gerard příliš krátký pán. Těžko říct, jestli se někdy vrátím. Těžko říct, kolik mi zbývá času. Jednu radu bych si od Gerarda ale vzal. Musím začít jednat dřív, než mě to křeslo bude chtít poslat zpátky. Musim získat Ashleyho. Musím. Hned při příští příležitosti to udělám. Nebudu na nic čekat. Prostě to udělám.

"Vím, na co myslíš, Biersacku!"

"Vážně?"

"Jo a moje odpověď zní ano! Udělej všechno, co musíš nebo líp, co chceš! Udělej to, ničeho se neboj! Risk je zisk, kámo! A vždycky tu budu já, aby ses mi mohl vyplakat na ramínku."

"To snad nebude třeba."

"To určitě nebude třeba. Ale konečně ses k něčemu odhodlal!"

"A to jsem ani nic neřekl!"

"To šibalství ti kouká z očí, Sněhurko!"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Která postava je vaše nejoblíbenější ?

Andy 26.5% (18)
Ashley 25% (17)
Gerard 27.9% (19)
Jinxx 20.6% (14)

Komentáře

1 Destiny Destiny | 1. dubna 2013 v 14:39 | Reagovat

Konečne ďalšia časť!! Neviem čo napísať proste úžastné a nádherné. :D :)

2 Ali Ali | 1. dubna 2013 v 14:53 | Reagovat

Já jsem napjatá jak struna....bože, to je tááák dokonalý....dej sem rychle další díl nebo se zbláznim

3 Miss Nothing Miss Nothing | Web | 1. dubna 2013 v 15:47 | Reagovat

Úžasné, mega úžasné, ultra úžasné, ultra-extra úžasné! :D nedá sa to popísať slovami
PS: "Jasně a Purdy je člun, ne?" :D nemôžem :D :D :,D

4 Mini Mini | 1. dubna 2013 v 15:49 | Reagovat

panebože :D rychle další část nebo se zblázním :)) jsem zvědavá co bude dál! :) honem honem další díl, prosím prosím :))

5 pepina pepina | 1. dubna 2013 v 16:00 | Reagovat

úžasně popsaný a emociálně.. páni.. nádhera :)

6 Natt Natt | 1. dubna 2013 v 17:02 | Reagovat

Jžš to je prostě d-o-k-o-n-a-l-ý !! Se tady válim po zemi a chytám jeden výtlem za druhým! :'DDD

7 Miss Nothing Miss Nothing | Web | 1. dubna 2013 v 18:49 | Reagovat

Idem teraz dať diplomatický návrh :D keďže si tu tak dlho nebola :D a my sme sa museli zaobísť bez tejto literatúry, daj nám ešte dnes, alebo zajtra ráno ďalšiu časť prosím :D vieš, lebo určite by medzi tým bola ešte jedna kebyže tu si a dnes by už bola šestnásta :D
Proste: POHNI SI S ĎALŠOU ČASŤOU :D
*srry, že som to nenapísala v jednom komente, ale napadlo mi to až teraz :D

8 Mini Mini | 1. dubna 2013 v 19:49 | Reagovat

souhlasím s Miss Nothing :) bylo by to fajn, kdyby si ještě dnes dala další část :)) a já ještě jednou prosím moc prosím :) a omlouvám se za spam ;)

9 Xo Xo | 1. dubna 2013 v 20:48 | Reagovat

Geniální jako vždy! :D Prosím rychle další díl :)
PS. celou dobu jsem potlačovala smích, ale když jsem se dostala k frázi: Přesně tak! Chytrá Sněhurka....tak jsem už vybouchla :D :D

10 Vendy Vendy | 1. dubna 2013 v 21:24 | Reagovat

jo jo, ty tvoje hlášky, já se tu válim po zemi a chytam výgeby :D nemůžu se dočkat dalšího dílu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama