2. dubna 2013 v 6:30 | Margie
|
Když se vám to tak moc líbí, tak tady máte další díl. Začíná se mi snižovat náskok, nějak jsem to teď zanedbávala, musim se na to zase pořádně vrhnout ! Tak nějak mam moc nápadů, takže vám nemůžu ani říct, kdy to skončí. Jenom si z celého srdce přeji, aby vás to nepřestalo bavit. A znovu děkuji za úžasné komentáře. Miluji vás mí věrní ;D
16.
"Tak kde je sakra ten autobus?"
"Uklidni se máme spoustu času," snažil jsem se sklidnit klepajícího se Gerarda.
"Co když ten autobus vůbec nejede?"
"Proč by nejel, prosim tě?"
"Já nevim. Je neděle, nebo měl nehodu, nebo..."
"Panebože, můžeš mu nějak zavřít hubu?" chytal už se za hlavu Jinxx.
"Na Gerardku, zapal si. Ták je hodnej."
"Nemluv na mě jako na retarda, Biersacku!"
"Až se tak přestaneš chovat, budiž ti dopřáno slušné zacházení."
"Nezkoušej mě nasrat!"
"Gee, uklidni se. Je to jenom koncert!"
"Jenom koncert? Pro tebe, ty rozmazlenče!"
"Nebuď jedovatej!"
"Andy má pravdu. Jestli se nepřestaneš chovat jako kretén, tak tě cestou někde vyhodim."
"Ano, papá," zavrčel nabručeně, odhodil vajgl na zem a zadupl ho. "Už to jede!" vypískl vysokým hlasem a poskočil na jedné noze. Protočil jsem oči. Sedli jsme si úplně do zadu a místa pro pět obsadili tři. Stejně by si k nám už nikdo nesedl. Gerard s rudýma vlasama nagelovanýma nahoru, celej v potrhaný džínovině s desítkama řetězů, já, s černejma vlasama a linkama v kostkovanejch kalhotech a v bundě se spoustou cvoků a Jinxx s rozevlátým natupírovaným hárem v černý džínovině, ověšenej vším možným, jsme nepředstavovali zrovna vhodnou společnost. Pohoršené pohledy cestujících, těžko říct jestli směřovaly na naše vzezření nebo k cigaretám v našich ústech. Gerardův nabručený ksicht vystřídal úsměv od ucha k uchu a totální natěšenost. "Hlavně se musíme dostat co nejblíž."
"Ano, Gerarde, my víme."
"No a pořádně se ožereme!"
"Jseš si jistej, že je to dobrej nápad, vzhledem k tomu, že musíme zejtra do školy?"
"Nebuď šprtík, Biersacku, prostě to zatáhnem!"
"Panebože, ty že budeš jednou profesor."
"Slyšíš to, Andy? Budu! Ne jsem! A dokud nejsem, tak budu kurva pařit, jasný?"
"Ano, pane profesore!"
"Že já ti jednu vrazím."
"Klid, šetři síly."
"Ty mi dej taky pokoj, Fergusone."
"Oh, jak milé." Gerard vyplázl jazyk.
"Jak dlouho vůbec pojedeme?"
"Tak hodinku, dýl ne."
Nelhal. Jeli jsme sotva hodinu. Ale díky bohu za to. Dýl bych to s nim v autobuse nevydržel. Hučel jako piliňák. Jinxx už postupem času začal jenom otupěle vyřvávat a já měl co dělat abych neproskočil okýnkem ven. Naštěstí jsme v pořádku dorazili. Všude byla spousta lidí o dost starších než my.
"Gerarde, pustí nás tam vůbec "
"To víš, že jo, Sněhurko. Přinejhorším nabídneme tvoji prdelku někomu z ochranky!"
"Gerarde!"
"No jo, dobře, to byl vtip."
"Máš ty lístky?"
"Nejsem debil." Plížili jsme se davem nebezpečně vyhlížejících lidí a snažili se zapadnout.
"Kampak, mládeži?"
"Co byste řekl?" prskl Gerard otráveně.
"Uklidni se, mladej! Nebo tě nechám vyvést."
"Gerarde?"
"Ronnie? No jasně, mohlo mě napadnout, že tu budeš !" pozdravil Gerard kluka, kterýho jsem si ihned zařadil do mojí návštěvy kadeřnictví.
"Klid, Olivere, jsou tu se mnou."
Onen Oliver si pohoršeně odfrkl, sebral nám lístky a nechal nás projít.
"Ještě abych tu nebyl, ne? Proč ses neozval, mohl jsem vás vzít s sebou rovnou."
"Nějak jsem na tebe zapomněl."
"No jistě, vždyť jsem jenom tvůj kadeřník."
"Ale máš to u mě."
"Já vím. Zatím kluci," řekl a vypařil se. Tak to bylo divný.
"Tak kudy?" přeptal jsem se Gerarda, když jsem viděl tu obrovskou tlačenici, která se začínala tvořit pod pódiem.
"V levo," řekl Gerard rozhodně a vyrazil jako první. Byl neskutečně průbojnej a než jsme se nadáli, byli jsme v půlce davu a stovky rozhořčených lidí nechali v zadních řadách.
Koncert začal přesně. Což bylo totálně nezvyklý. Všude byl příšernej kravál a vzduch už byl skoro nedýchatelnej.
"Zdravíme Los Angles!" zaslechli sme a Gerard se totálně rozpištěl. Jinxx jenom tleskal a já je oba s nadšením pozoroval. Nikdy jsem s nikým nikam nevyrazil. I když jsem třeba chtěl, neměl jsem s kým. A teď tu stojím po boku svých nejlepších kamarádů a užívám si život, jako nikdy dřív. To, že jsem se vrátil o třicet sedm let zpátky, jako by vlastně ani nebyla pravda. Nebo jsem si jen nechtěl připustit, aby to byla pravda. Ze všech stran na nás doléhala hudba.
"God save the Queen 'cos tourists are money and our figurehead is not what she seems."
Pařili jsme a užívali si, jak jen to šlo. Každou chvíli se ke mně dostala flaška s pitím, kterou mi podával Gerard a já se bez obav napil.
"A looking for a kiss you're coming to this I wanna kiss anything Oh kiss this gay boy"
Při těhle slovech do mě Gerard drcl a hodil po mě významný pohled. Významný, opilý a úchylný. Ale i tak mi moc dobře došlo, co myslí. Převrátil jsem do sebe zbytek flašky.
"I'm in love with myself,.Myself, my beautiful self" A při těhle slovech po mě Gerard hodil ještě lepší pohled. Nebýt už trochu přiopilý, asi bych se urazil. Takhle jsem na něj jenom vyplázl jazyk. Já přece nejsem narcista!
Ani nevím kolik flašek k nám ještě dokolovalo, ale pěkně jsem se motal. A Gerard jakbysmet. Jinxx byl pořád stejný, ale myslím, že ten by toho mohl vypít kolik by chtěl a nehnulo by to s ním. Akorát usínal za chůze. To byl trochu problém.
"A looking for a kiss you're coming to this. I wanna kiss anything.Oh kiss this gay boy" Chodili jsme sem a tam a nahlas vyřvávali tyhle slova. Jinxx zakopl a usnul na zemi. Než jsem ho zvedl, Gerard se někam vypařil.
"Kde je Gerard?"
"Kdo?"
"Ger-Gerard."
"Nevím," odpověděl Jinxx strnule a zase usínal.
"Nespi, ty vole," hučel jsem do něj a praštil ho po zádech.
"Co?"
"Nespi, ti ří-říkám," chytil jsem totální záchvat smíchu a nevím z čeho. Hledali jsme s Jinxxem Gerarda. Teda, snažili jsme se. Chodili jsme pořád dokola a koukali jsme všude možně. Nebo aspoň já.
"Tadááááá," ozvalo se najednou za mnou a já málem dostal infarkt. To ale nebylo nic proti tomu, co mě čekalo, když jsem se otočil. Stál tam Gerard s růžovým pankáčem na hlavě. Totálně jsem se začal řehtat a skácel jsem se k zemi.
"Panebože, Gee, kdo ti to udělal?"
"Ronnie!"
"Tak ten tě má opravdu rád."
"Ale no tak, je to super!" řekl a pohladil svůj nový účes.
"Je to růžový!"
"Já vím! Ale neboj, je to jenom sprej!"
"A co ten sestřih! Ten je prostě mazáckej!"
To asi nerozdýchám. Vypadal jako idiot. Snažil jsem se popadnout dech, ale vždycky, když jsem zvedl hlavu a viděl ho, chytil jsem ještě větší záchvat smíchu.
"Musíme jít na bus."
"A co on?" ukázal jsem na Jinxxe spícího na zemi. Nabrali jsme ho na záda a celý vytlemený vyrazili na bus.
Jinxxe jsme nechali ležet přede dveřma jeho domu. Zazvonili jsme a rychle zdrhli, aby sme nepotkali jeho rodiče. Opravdu nám to přišlo velmi vtipné.
"So stop you're cheap comment 'cos we know what we feel."
Šli jsme s Gerardem po ulici zavěšení v sobě a zpívali na celou ulici. Sem tam jsme zakopli a spadli nebo jsme se složili smíchem k zemi. Gerardovo číro pořád pěkně svítilo. Bylo to vtipný. Ani nevím, jak jsme tam došli, ale najednou jsme stáli v ulici, která směřovala k Ashovu domu.
"Hele Andy! Pojď, půjdeme ho pozdravit!"
"Neblbni Gee, určitě už spinká."
"No tak se vzbudí, no."
"Na. Na kuráž," řekl a vytáhl zpod bundy další flašku.
"Kdes to vzal?" Jenom se zazubil. Napil jsem se a vypravil se za ním.
"There's no point in askingyou'll get no reply Oh just remember a don't decide I got no reason it's all too much You´ll always find me out to lunch" Začali jsme s Gerardem znovu zpívat. Muselo to znít opravdu suprově, ještě když jsme se do toho pořád řehtali. Gerard házel něco do okna a já se jenom modlil, aby to nerozbil.
"Nejsem si jistej, jestli je to dobrej nápad," zaprotestoval jsem.
"Mlč a napij se!" řekl Gerard a já ho poslechl.
"You changed your brain You're just a pile of shit You're coming to this Ya poor litlle faggot You're sealed with a kiss Kiss me" Stál jsem před Ashleyho domem a vyřvával tyhle slova. A myslel jsem je smrtelně vážně. Začalo mi být všechno jedno a chtěl jsem jenom jeho. A Gerard si toho byl asi plně vědom.
"Hej, co blbnete?" ozval se ten známý hlas a my s Gerardem chytli totální záchvat smíchu.
"Andy?"
"Nazdáár, Purdy!" vybafl na něj Gerard a táhl mě za sebou jako loutku.
"Gerarde?"
"Čus," vyštěkl a zachechtal se.
"Jsi opilý?"
"Trošičku." Já jsem se snažil zorientovat.
"Ahoj, Ashley," vypravil jsem ze sebe a debilně se usmál.
"A ty taky," konstatoval spíš sám pro sebe. "Vy jste byli na tom koncertu, že jo?"
"Správně. Máš jedničku s hvězdičkou!" řekl Gerard a zvedl nahoru palec, načež jsme oba zase chytli totální záchvat.
"Běžte domů."
"Ještě ne!" řekl jsem a otočil se kolem dokola.
"Andy, poslouchej mě..."
"Ne! Musim s tebou mluvit."
"To opravdu musí!" přitakal mi Gerard.
"Andy, jsi opilý. Promluvíme si zítra."
"Né," udělal jsem krok vpřed a celý se zapotácel. Gerard mě zachytil a šíleně se smál. Pak jsem se začal smát taky.
"Odejděte."
"Počkej! Chci ti něco říct."
"To počká."
"Né." Byl jsem jako malý dítě.
"Sakra, jsou dvě ráno, zítra musíte do školy a jste totálně nalitý. Nebudu s tebou teď mluvit!"
"Možná má pravdu, Andy," pronesl chytře Gerard. Ale já byl rozhodnutý jinak. Chtěl jsem vyjít proti němu, jenže se mi zamotala hlava a já jsem upadl. Ashley mě chytil.
"Běž domů," slyšel sem Ashleyho, jak mluví na Gerarda.
"Co on?"
"Já se o něj postarám."
"To tak! Já si ho odnesu."
"Dej pokoj! Ty budeš rád, že dojdeš sám! A vypadni už!"
"Ale jestli mu tu prdel rozšoustáš moc..." slyšel jsem jeho poslední větu. Vstal bych a jednu bych mu natáhl, ale mám dojem, že jsem usnul.
Probudil jsem se někde, kde jsem to neznal. Asi se mi to zdá. Ležel jsem na posteli a na okraji seděl Ashley a opatrně mi sundaval boty. Zavrtěl jsem se.
"Lež," řekl mi jemně.
"Ashley?"
"Mlč," řekl už trochu naštvaně.
"Proč jsem tady?"
"To bys chtěl jít domů?"
"A kde je Gee?"
"Ten mě nezajímá a ty už spi."
"Nechci spát."
"Andy..." pronesl trpělivě a přikryl mě. Sedl si vedle mě a pohladil mě po vlasech.
"Měl bych jít domů."
"Ty teď lež."
"Zdá se mi to?"
"Ne. Ale už by se ti mělo něco zdát. Předpokládám, že zejtra budit nechceš."
"Zejtra? Proč?" Usmál se.
"Ale nic. Spi už."
"Já neusnu, Ashley."
"Ale usneš. Věř mi."
"Ne."
"Zavři oči a nech si něco hezkýho zdát, no tak."
"Nechám si zdát o tobě."
"Tak dobře." Začínal se zvedat.
"Ashley?"
"Hm."
"Zůstaň tu se mnou prosím."
"Andy.."
"Prosím, jenom chvilku." Byl jsem jako pětiletý, příšerně otravný dítě. Posadil se zpátky.
"Proč ses tak opil, co?"
"Nevím," zahučel jsem a schoval se pod deku. Přišlo mi to zase strašně legrační. Posadil jsem se.
"Lež."
"Nechci ležet," založil jsem si ruce na prsou. "Chtěl jsem s tebou mluvit."
"Počkej až vystřízlivíš." Jednou rukou jsem ho chytil kolem pasu. Neucukl. Jenom přivřel víčka k sobě.
"You're sealed with a kiss. Kiss me," zašeptal jsem a poslední dvě slova jsem vyslovil s obzvlášt silným důrazem. Trhl hlavou do strany a lehce se zachvěl. Přitáhl jsem si ho blíž. Jeho obličej byl teď těsně u mého. Stačil jediný pohyb. Jeden jediný centimetr. Překonal ho. Svými rty se lehce dotkl mých. Ale tak lehounce, že jsem to sotva zaznamenal. Pak rychle vstal.
"Dobrou noc, Andy," řekl a rychle došel ke dveřím. Zhasl světlo a vycházel ven.
" Ashley?" zavolal jsem za ním ještě v poslední naději.
"Ano?" zeptal se hlasem takovým, skoro jako kdybych ho mučil.
"Miluju tě..."
Nádhera, dokonalost, krása...to nejde vyjádřit slovama :')) další další další