close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

17. Lost in love you are

3. dubna 2013 v 19:30 | Margie |  FF - Lost In Love You Are
Tak zase kousek popojedem ;D S touhle kapitolou byly trochu komplikace, ale upřímně doufám, že se vám bude líbit. Jinak vám moc děkuji za komentáře. Vážně si jich strašně moc vážím. No... Já doufám že vás to stále baví a že ani nepřestane. Ještě se stane pár zajímavých věcí. Tak si to užijte a opět prosím o další komentáře, o ten pocit z každého nového nechci přijít. Enjoy it guys :)


17.
Probudil jsem se s příšernou bolestí hlavy. A v cizí posteli. Moment. Včera... To je Ashova postel a já jsem včera... No pane bože! Já jsem mu včera řekl, že ho miluju. Nebo ne? Zdálo se mi to? A políbil mě. Lehce a krátce, ale přece. Nebo že by to opravdu byl jenom sen? Praštil jsem sebou zpátky do postele a výkřik jsem utlumil polštářem. Proč jsem se tak ožral? Je mi blbě. A ještě ke všemu jsem si to pěkně zavařil. Alespoň se můžu vymluvit na to, že jsem byl na mol, nebo ještě líp, můžu dělat, že si to vůbec nepamatuju. Uvidím, jak se bude chovat on. Vyškrábal jsem se na nohy a hodlal jsem vyjít ven. U dvěří jsem se ale zastavil. Panebože Andy, ty máš ale ránu!, slyšel jsem, jak na mě promluvá můj vlastní odraz ze zrcadla. Splihlý vlasy, rozmazaný oči, zelená barva a kruhy pod očima. Vypadal jsem, jako kdybych vylezl z plátna hororový story. Skryl jsem obličej do dlaní. Takhle ho přeci nemůžu potkat. Bude stačit, že se budu chovat jako debil, nemusím tak vypadat. Potichu jsem otevřel dveře. Nikde nikdo. Slyšel jsem ze zdola nějaký hluk. Ash bude asi v kuchyni. Super. Proplížil jsem se po špičkách ke koupelně. Sakra jak mě bylo zle. Opláchl jsem si obličej studenou vodou a vypláchl si pusu. V kalhotách jsem našel zatoulanej balíček žvýkaček. Půjčil jsem si mýdlo a vší silou - který moc nebylo - jsem si smyl pandí oči. Na poličce pod zrcadlem jsem uviděl hřeben. Ashley se nezblázní. Půjčil jsem si ho a jemně vlasy pročísl. Nakonec jsem je trochu prohrábl vodou. Znovu jsem se prohlédl. Našpulil jsem rty.




"Dneska už to lepší asi nebude," pronesl jsem směrem k sobě.

"A ani nemusí." Málem mě kleplo.

"Ashley!"

"Jak ses vyspal?"

"Jo fajn, co ty?"

"Ušlo to," pokrčil rameny a změřil si mě zvláštním pohledem.

"Doufám, že ti nevadí, že jsem si půjčil hřeben, já jenom, nechtěl jsem vypadat jako příšera."

"V pořádku. A sluší ti to."

"To určitě ne, ale i tak díky."

"Dáš si kafe?"

"Ano, prosím," řekl jsem naléhavě. Myslím, že to jediný mě dokáže postavit na nohy.

"A brufen taky, co?" Jenom jsem přikývl.

"Tak pojď," zasmál se.

"A jakej byl koncert, vůbec?" zeptal se, když jsme se posadili ke stolu. Vypadal upraveně jako vždy. Hedvábné černé vlasy lehce rozčepýřené, jako by se ještě nečesal, volné černé triko a kalhoty. Nedokázal jsem se pohledu na něj nabažit. Byl téměř dokonalý. Ne téměř. On byl.

"Parádní. Užili jsme si to."

"To jsem viděl."

"Mrzí mě, že jsme tě vzbudili."

"To je jedno. Dneska nemusím do práce."

"Jakto?"

"Nemají tam pro mě nic, tak zůstanu doma."

"Ale i tak. Neměli jsme tě otravovat a tak... Hele? Kde je vůbec Gerard?"

"Poslal jsem ho domů, ale neradoval bych se, určitě se najde." Zasmál sem se. Ani teď si neodpustí nenávistné poznámky.

"A proč jsem já tady?"

"Protože jsi usnul. A bylo lehčí dotáhnout tě dovnitř, než aby tě Gerard tahal přes celý město."

"Děkuju."

"Není zač."

"Ale je. Nechals mi postel, přetrpěl jsi mě tu, ještě potom co jsme tě vzbudili a ještě mi děláš zdravotní sestru."

"Sestru, vážně?"

"Tak bratra no."

"Dobrá tedy, tak, rádo se stalo."

"To ti taky nevěřím."

"To ale budeš muset." Pokrčil jsem rameny. Naštěstí jsme se spolu dokázali bavit normálně. Možná se mi to všechno opravdu jenom zdálo. Možná to, že jsem vyslovil ty dvě nejzávažnější slova, bylo celé jenom sen.

"Měl bych jít." Dopil jsem kafe a nehodlal jsem ho dál zdržovat.

"Dobře. A Andy, zůstaň dneska doma." Nakrčil jsem obočí.

"Pořád tu pracuješ, nezapomeň."

"A jo, jasně. Promiň. Jenom, nějak mi to nedošlo." Stál jsem u vchodových dveří a byl jsem připravenej k odchodu. Došel ke mně blíž.

"To nin," řekl jemně a pohladil mě po vlasech. Co se to ksakru děje? Ne, že bych si stěžoval, ale bylo to divný. Koukali jsme na sebe. Sakra. Polib mě, ty idiote! křičel jsem ve své hlavě, ale navenek jsem nedával nic znát. O krok couvl a otevřel dveře. Dýchl na mě čerstvý jarní vzduch.

"Měj se, Andy."

"Ty taky a ještě jednou děkuju," řekl jsem a dřív, než jsem si to rozmyslel, jsem mu vtiskl motýlí polibek na tvář. Pak jsem se rychle otočil a odešel.

"A co stalo se něco?"

"Ne, nic."

"Ale no tak!"

"Hele, já jsem možná opilej byl, ale on ne!"

"No a? Nadrženej je určitě."

"Gerarde!"

"Sorry, Sněhurko, ale už byste se vopravdu měli někam hnout. Člověk by čekal, že po našem posledním rozhovoru se na něj vrhneš mezi dveřma a ty mu dáš pusu na tvář. Je to tvoje matka nebo co?" Hodil jsem po něm vražedným pohledem.

"Promiň, nedošlo mi to."

"To nic. Jasně že není, jenom..."

"Jenom co?"

"Mám strach."

"Ty? Ale nekecej! Sakra, postav své ego a jdi!"

"Nemůžu."

"Proč?"

"Co když on nechce?"

"Buď seš slepej, blbej nebo vobojí najednou!"

"Ale.."

"Žádný ale, Sněhurko! Prostě tě chce!"

"To nemůžeš vědět!"

"To vidim! Andy, no tak."

"Ty mi radíš. Ty, co máš na hlavě červenýho pankáče, co byl ještě před dvěma hodinama růžovej!"

"Nesuď knihu podle obalu! Možná mám na hlavě tenhle super účes, ale nejsem debil."

"Chceš tím něco naznačit?"

"Nic, vůbec nic."

"Prostě to nech být, ano?"

"A když se do toho nebudu srát já, tak kdo?"

"To má pravdu, nikdo není lepší ve sraní se do cizích věcí ."

"A ty ses tu vzal zase kde?" zabručel Gerard podrážděně na Ashleyho, stojícího po mé pravici.

"Jenom jsem se šel projít a viděl jsem vás, tak jsem tě šel pozdravit."

"Mě?"

"To určitě." Super. Ti dva mě začínali děsit.

"Já si asi hodim mašli."

"Chceš uplést lano?"

"Hahaha, to bylo ..."

"To by stačilo," řekl jsem unaveně. Hodili po mě vražednými pohledy a já chvíli přemýšlel, jestli se taky nevrátili v čase a není jim znova deset.

"Šel ses projít? Páni. Není ti dobře?"

"Hahaha. Tak jsem si v tom našel zalíbení, no."

"A proč jsi musel dojít zrovna sem?" prskl po něm Gerard okamžitě. Protočil jsem oči. "Počkej, neodpovídej mi. Je mi to naprosto jasný," dodal okamžitě a zapálil si. Zavrtěl jsem hlavou.

"Nekuř," ozvalo se za námi.

"Ahoj Andy."

"Ahoj Amy." usmál jsem se na ni.

"No ty vole, teď už tu chybí jenom Jinxx."

"Já jsem tady."

Gerard se pleskl rukou do hlavy. "To se mi zdá."

"Chyběl jsem vám, vy bastardí? Nechali jste mě ležet přede dveřma jako donášku! Na rohožce! A ještě jste zazvonili! Vřelé díky vám oběma!" S Gerardem jsme se na sebe zašklebili a Amy se tichounce smála.

"Co je, ty malá čertice?"

"Já nejsem čertice! To on je čert!"

"Ale není, hele, vidíš? Nemá rohy."

"Ty mu narostou."

"Jo a pak tě strčim do pytle a odnesu do pekla," zabručel Gerard.

"Já se tě nebojím."

"A to je dobře," řekl jsem a pohladil jsem ji po vlasech.

"Ty bys mě ochránil, viď."

"Spolehni se." Rozběhla se ke mně a natáhla ruce nahoru. Posadil jsem si ji na klín. Ashley všechno jenom udiveně pozoroval.

"Z tebe se stala profesionální chůva?" ptal se Jinxx. Vyplázl jsem na něj jazyk a Amy mě napodobila.

"Tebe znám!" ukázala prstem na Ashleyho.

"Vážně?"

"Jo. Byli sme u tebe doma."

"Opravdu?"

"Jo, když jsem si rozbila to koleno."

"Však já vím. Už se to zahojilo?"

"Úplně, hele!" ukázala si na pár strupů na koleni. Koukla se na Ashleyho pyšně. Sledoval jsem ho. Na chvíli vypadal zamyšleně.

"Páni, Andy, máte úplně stejný oči."

"Cože, fakt?" otočil jsem ji směrem k sobě a podíval se jí do očí. Ó - můj - bože !

"Máš moje oči. Tohle jsou oči, Andy, které se v naší rodině dědí. Díky nim mě vždycky uvidíš, ať budu kdekoliv. Vidíš, jsou stejné, jako ty tvoje. Díky nim budeme pořád spolu," rozezněl se mi v hlavě mámim hlas a jeden z našich posledních rozhovorů. Střelil jsem pohledem po Geem, kterému evidentně všechno došlo.

"A-amy jak se jmenuješ příjmením?"

"Charlesová. Proč?" Panebože. Ne. Ne. Ne. Otočil jsem se znovu na Gerarda, kterej otvíral pusu, ale nic neřekl. Nevěděl co. Poprvý se stalo, že Gerard Way nemá co říct. A tohle malý copatý stvoření je.. je.. je moje máma. Opatrně jsem ji postavil na zem a rozběhl se pryč. Běžel jsem jak nejrychleji jsem dovedl. Byla tu. Byla živá a ani o mě nevěděla. Mohl jsem ji obejmout. Seděla mi na klíně. Panebože. Proč mi to nedošlo dřív.

"Andy, zastav!" slyšel jsem za sebou Ashův hlas. Nemohl jsem. Potřeboval jsem běžet. Musel jsem utíkat.

"Neblbni!" slyšel jsem i Gerarda, ale ani on mi nemohl pomoct. Sotva jsem se dokázal vyrovnat s její smrtí, jak se mám postavit tomuhle? Nohy mě automaticky nesly. Věděl jsem kam. Běžel jsem k jednomu malýmu potoku. Mamka mě tam vždycky brávala. Ani jsem to neměl v plánu, ale moje podvědomí fungovalo jinak. Doběhl jsem tam a opřel se o zeď. Snažil jsem se dýchat a neklepat se.

"Andy!" vypískl Gerard, jakmile mě viděl.

"Co- co se stalo?" ptal se překvapeně Ashley, který mu byl hned v závěsu. Jinxx se někde vytratil.

"Andy... to byla..."

Svezl jsem se na zem. "Moje máma."

"Cože?" vyprkl Ashley a jakoby až teď jsem si uvědomil jeho přítomnost. "Jak by to mohla být tvoje máma?"

"Protože..."

"No tak mluv!" rozkřikl se.

"Už nemůžeš covnout, Andy. Řekni mu to," řekl Gerard klidně.

"Co mi má říct?"

"Sakra nehluč, ty idiote a poslouchej!" rozkřikl se Gerard a já spolykal slzy.

"Je to moje máma. Protože v tomhle roce je jí přesně tolik."

"Jak v tomhle roce? Co to meleš?"

"Jsem z jinýho roku, Ashley."

"Cože?!"

"Prostě přicestoval časem, chápeš?"

"Ne,ne, ne! To- to je blbost!"

"Není! Nejsem Gerardův bratranec, nejsem z New Jersey. Jsem z roku 2012! Nevím, jak jsem se sem dostal, ani jak se dostanu zpátky."

"To není pravda! Nemůže být!"

"Je to pravda, ksakru ! Přiznej si v tom tvým stupidním mozku, že ne všechno jde logicky vysvětlit, Purdy!"

"Ty mlč, sakra! To není možný!"

"Je to možný. Tohle byla moje máma a ten kluk, Chris, byl můj táta. Proto jsem věděl, že přijedou, proto jsem potřeboval, aby to koupili! Aby se mohla minulost opakovat."

"Sakra! A tos mi celou tu dobu lhal?"

"A co jsem ti měl asi říct? Věřil bys mi? Nevěřil! Stejně tak, jako mi nevěříš teď."

"Prosil jsem tě, ať mi nelžeš! A navíc.. Prostě... Je to kravina!"

"Purdy, neser mě! Já chápu, že je to těžko uvěřitelný, ale je to pravda. To myslíš, že bysem si tady na tebe vymyslel takovouhle šarádu?"

"Ani bych se nedivil, po tom všem!"

"Fajn, poslouchej mě, ty mezku. Já chápu, že je to naprosto neuvěřitelný, ale můj dědeček ten stroj času sestrojil, to on! Takže ti ho klidně přivedu, aby ti to všechno dopodrobna vysvětlil, abys byl v tý svojí nafoukaný makovici schopnej uznat, že se tohle prostě děje."

"Ne, nemůže! To nedává smysl! Nikdo nemůže cestovat časem!"

"Já můžu! Sakra, myslíš si, že si vymýšlím?"

"Ano!"

"Tak to tě překvapím, protože ne!"

"Andy, přestaň tvrdit takovéhle nesmysly!"

"To není nesmysl! Stalo se to! Sám nevím proč, ani jak, kdy a kde, ale stalo se to!"

"Takže nejenom, že jsi o jedenáct let mladší, ty jsi dokonce ještě z třicetsedm let vzdálenýho roku! Jak dlouho tu vůbec budeš?"

"Nemám ponětí!"

"Děláš si ze mě legraci?"

"Ne! Myslíš si, že jsem z toho nadšenej? Uvízl jsem tady, nemám věci svojí denní potřeby, nemám tu rodinu, nemám tu nic!"

"Hele!" ozval se Gerard.

"Prostě, je to šílený, já vim..."

"Tak ty to víš! Protože já ne! Tohle je prostě celý jedna velká blbost! Nevím, jestli vám přeskočilo, nebo si ze mě děláte srandu, ale neskočím vám na to."

"Ashley!"

"Ne, Andy!"

"Věř mi! Prosím! Zní to neuvěřitelně a šíleně, ale je to tak!"

"V jakém roce ses vůbec narodil, co?"

"1994."

"Řekls to skoro jako kdybys to myslel vážně!"

"Já to ale sakra myslim vážně! Počkej!" řekl jsem v náhlém rozpomnění. Sáhl jsem do zadní kapsy a vytáhl peněženku. Z ní jsem vytáhl občanku a podal mu jí. Udělal krok do zadu, jakoby se mě bál.

"Ne, ne. To ne."

"Bohužel," řekl jsem a udělal krok vpřed. Couvl zase zpátky.

"A už toho mám dost!" rozehřměl se Gerard, až jsme oba nadskočili.

"Vy dva, už mi pěkně začínáte lézt na nervy. Napřed byste jeden druhýho div nevykoukli z povrchu zemskýho. Pak se na sebe div nevrhnete, sotva se vidíte. Ten má trauma z toho, že jsi mladší, ten zas, že jsi starší. A já to musím poslouchat a musím to dávat dohromady. Ale poslouchejte mě dobře, vy tvrdohlaví idoti! Jestli vám na tom druhým záleží tak moc jako se ksichtíte, jestli se milujete tak moc, jako se usmíváte, tak se do prdele vyserte na věk, vyserte se na čas i na letopočet. Tohle všechno se dá vyřešit. Tohle všechno se dá zvládnout. Můžeme obelstít čas, můžeme zařídit to, aby tady Andy zůstal, ale tohle všechno se stane dřív, než vy dva se konečně políbíte! Tak se kurva jeden z vás už seberte a něco udělejte, než bude pozdě. Jestli se doopravdy tak moc milujete, tak na ničem jiném nezáleží! A já vám říkám, že já už na to nervy nemám!" dupl si ještě do země, otočil se a odešel. Oněměle jsme na něj zírali. Na sucho jsem polkl, dočista šokován tímhle výjevem. Pomalu jsem stočil svůj pohled k Ashleymu. Zjistil jsem, že už kouká mým směrem.

"Ashley... já..." selhal mi hlas. Nevěděl jsem co říct. Nevěděl jsem co dělat. Všechno bylo tak složitý.

"To, co jsi řekl, včera, jsi myslel vážně?" Nepotřeboval jsem se ani ptát, co myslí. Bylo mi to naprosto jasný.

"Jo," hlesl jsem a sklopil zrak.

Nadechl se. "Proč jsi mi lhal ?"

"Dovedeš si představit, jak absurdně by to znělo? Ahoj Ashley, jsem Andy a jsem z roku 2012, doufám, že tě moc nepolekám."

"Jo, to asi jo..." Bylo ticho. Celý jsem se třásl a chtěl jsem buď aby mě objal, nebo odešel.

"Měl bych jít." Přikývl jsem a sklopil jsem hlavu. Čekal jsem, až uslyším skřípání štěrku, ale nic se nestalo. Zvedl jsem hlavu. Stál ke mně zády s jednou nohou vykročenou.

"Víš, co je nejhorší?" přeptal se, jakoby jen tak mimochodem.

"Ne..."

"Že ten idiot měl pravdu..."

"C-c.." Panebože! Nestačil jsem nijak zareagovat. Prudce se otočil. Došel ke mně a nenasytně mě políbil. Natiskl mě na hrubou omítku domu za mnou a chytil mě pevně kolem pasu. Ale ještě že tak. Protože kdyby to neudělal, asi by se mi z toho doopravdy podlomila kolena.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 hanka hanka | 3. dubna 2013 v 19:50 | Reagovat

Tak teď tě miluju!! :D Konečně si dali tu blbou pusu, a Ash to vzal docela dobře :))

2 Destiny Destiny | 3. dubna 2013 v 19:56 | Reagovat

Dokonalé, perfektné, úžastné!! :) Nemám slov rýchlo pokračko! :) :)

3 pepina pepina | 3. dubna 2013 v 19:58 | Reagovat

Andyho bolehlav a Gerardovo proslov a celý to kolem a celá ta kapitola.. moje komentáře sou monotóní což je přímej opak tvojí povídky :)

4 Mini Mini | 3. dubna 2013 v 20:40 | Reagovat

Já nevím co říct - úžasný! Geeův proslov mě překvapil a zároveň potěšil a konec kapitoly byl nejlepší, konečně se jeden z nich k něčemu odhodlal, aniž by ten druhej byl na mol :)) ale teď prosím další díl :)
jsem zvědavá, jak to bude pokračovat :)

5 Natt Natt | 3. dubna 2013 v 21:22 | Reagovat

No konečně!! :)))** Gerard je fakt číslo :'D prosíím další! Je to super!!!

6 Ali Ali | 3. dubna 2013 v 21:35 | Reagovat

Usmívam se tu na monitor a rodiče si myslí že si píšu s nějakym klukem :D bože, ta pusa...nečekala jsem že to Ashley takhle vezme, ale potěšilo mě to ;) a tim jak se tam Jinxx objevil? nemůžu z toho :'DDD zbožňuju ho :3 musíš sem dát další, nemůžu bez toho žít :DD

7 Kucka Kucka | 3. dubna 2013 v 21:40 | Reagovat

Aaaaaaaaa!!!!!! :D konečne :D !!!!!! Skvelé :D :*

8 *Wild-One* *Wild-One* | 3. dubna 2013 v 21:52 | Reagovat

Tuto FF jsem objevila právě teď a musím říct že je skvělá :) Rychle další kapitolku :)

9 Xo Xo | 4. dubna 2013 v 8:47 | Reagovat

Ten pocit, kdyz tohle ctes o cestine a porad se usmivas a pri Geehovo proslovu to nevydrzis a mas sileny vytlem a vsichni na tebe cumi... :D :D Jinak zase jako vzdy, uplne uzasny, tak nejak doufam, ze tahle povidka nikdy neskonci :D

10 TayDeNightmare TayDeNightmare | 4. dubna 2013 v 11:48 | Reagovat

Vezmu to krátce..."JE TO SKVĚLÍ!" :D ;DDD

11 Vendy Vendy | 4. dubna 2013 v 16:37 | Reagovat

končně si dali pusu!!! a ty to takhle utneš!!! rychle další díl ;) jinak se asi zbláznim :D

12 Lucie Lucie | 4. dubna 2013 v 19:12 | Reagovat

Krásné! Konečně Andley v češtině ale jak si to mohla zrovna takhle ukončit ?? :D rychle další :)

13 *-*Angel*-* *-*Angel*-* | 4. dubna 2013 v 19:40 | Reagovat

Čtu si to každý večer a pokaždé se tlemím tak, že vzbudím ségru! :D Jsi Ú.Ž.A.S.N.Á.!!! Mám další drogu :D Kolik máš zatím napsaných kapitol? :))*

14 LoveCC LoveCC | 5. dubna 2013 v 15:19 | Reagovat

áááááááá, tak krásný a ty přestaneš zrovna tady :3 rychle prosím dalšííí

15 Mini Mini | 5. dubna 2013 v 21:34 | Reagovat

kdy bude další díl?? :D já už se nemůžu dočkat :)) prosím hoď už ho sem :)) předem děkuji moc :D

16 J&amie Jackson J&amie Jackson | Web | 17. února 2015 v 13:06 | Reagovat

yes!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama