5. dubna 2013 v 22:03 | Margie
|
Vážení a milý čtenáři, stále mám trochu šoky ze stále přibývajících pozitivních komentářů. To ovšem neznamená že máte přestat !! :D Když jsem sem tu povídku začínala dávat, i čtyři komentáře pro mě byli jako boží dar. Nevěřila jsem tomu, že se to může někomu líbit a teď když vidím počet návštěvnosti a číslo patnáct u komentářů, neubráním se debilnímu úsměvu. Chci Vám poděkovat, že jste mi tohle umožnili. Pokusím se Vás nezklamat. Díky :) ♥
18.
Namáčknutý na zdi, pod náporem jeho rtů, snažil jsem se neomdlít. Všechno ve mně pulzovalo a krev ve mně vřela. Naléhavě mě líbal a majetnicky svíral moje boky. Držel jsem ho kolem krku a ztrácel pojem o okolí. Ano Andy. Doopravdy tě líbá. Nezdá se ti to, ty trotle. Odtrhl se a zadíval se mi do očí. Zmohl jsem se jen na šokovaný pohled a zamilovaný úsměv. Oplatil mi ho. Koukali jsme na sebe hodnou chvíli a vyžívali se v rozprostírajícím se tichu kolem nás. Vnímal jsem jenom tlukot svýho splašenýho srdce, který právě teď bilo jen pro něj.
Tak moc jsem chtěl aby to věděl, ale nechtěl jsem ho polekat. " Stejně je to šílený." řekl polohlasně. " Jo, to je.Mrzí mě, že jsem ti to neřekl dřív." " To je v pořádku. Stejně oba moc dobře víme, jak by to dopadlo." "Rozhodně hůř, než teď." " Co budeme dělat ?" " To se ptáš mě ?" " Ano." " Já- já nevím." opravdu jsem neměl nejmenší ponětí. Dokud jsem ho neměl, bylo mým cílem získat ho, ale teď ? Co budeme dělat ? Logicky budeme muset zůstat v tajnosti, nedovedu si to v týhle době ani jinak představit. Kdy se budeme vídat ? Kde ? Jak ? Proč ? Dobře. Zbytečně moc to dramatizuju. " Myslím, že chápeš, že.." " Že kromě Gerarda a Jinxxe to nikdo nesmí zjistit ?" váhavě přikývl. " To je mi naprosto jasný." " Fajn" " Bojíš se ?" " Čeho ?" " Já nevím, to mi řekni ty." " Nebojím se jenom.." " Jenom máš strach." " Ne." podíval se mi odhodlaně do očí. " Možná sem měl, trochu. Si mladší a... si z jinýho roku." " Což ses ovšem dozvěděl zhruba před půl hodinou." " Což sem se.. Jo. A páni pořád je to stejně divný." " A nikdy to nebude míň divnější Ashley." " Já vím. Jenom asi potřebuju čas. Abych si zvyknul. Však víš, lidi z jinýho století nepotkáváš každej den." " Nijak mě to nemění Ashi. Furt jsem to já, akorát víš o jeden fakt víc." " Jenže to není jako z velikostí bot Andy." " Já vím že není, ale já sem pořád stejnej. Nehledě na to, jestli sem přijel busem z New Jersey nebo strojem času z 2012." " Jo." " Ale co.. co když se budeš muset vrátit ? To už tě pak nikdy neuvidim ?" vypadal tak moc zlomeně. " Já nevím Ashley. Ale to teď neřeš. Mám ještě spoustu času než se budu muset vrátit." " Jak to víš ?" " Teoreticky se musim vrátit až před tím ,než se znovu narodím. Takže mam ještě dvacet let. Dvacet let Ashley !" " To je dlouhá doba." " Ano, to je. Nikde není psáno, že se musim vrátit hned jak si ten starej křáp usmyslí." " A co když se pak už nebudeš moc vrátit ?" "Tak ať." "Uvažuj Andy. Dvacet let je hodně ale jen v určitým ohledu." " Nerozebírej to Ashley. Nech to být. Budeme to řešit až to bude aktuální." " Jak můžeš být takhle v klidu ? Copak ty se nechceš vrátit domů ?!" vypadal roztěkaně. " Ne." " Ne ? Ne ? Ale vždyť... Proč ?" " Protože tam nebudeš ty." Nadechl se, jakoby mě chtěl přeargumentovat, ale pravděpodobně mu došel význam mých slov. Sklonil se ke mně a znovu mě políbil. Tentokrát to bylo jiné. Jeho polibek byl plný oddanosti a víry. Pevně jsem ho držel a snažil jsem se přesvědčit sám sebe, že už ho nikdy nepustím. " Myslím, že tvůj pracovní poměr, taky ukončíme." " Proč ?" " Trest máš splněný. A navíc, nechci tě vídat pracovně." " Fajn. Ale budeme se vídat že jo ?" " Jak nejčastějc to půjde. Slib mi to." " Slibuju. Od teď až..." " ..až navěky." Dokončil větu za mě a přitiskl své rty k mým.
" Panebože já snad vyvěsim prapory a spustim fanfáru ! Vy jste se doopravdy políbili !" " Jo." " Nech si ten nechutnej výraz ! Panebože ! Pro dobrotu na žebrotu !" " No jo. No jo. Radši mi řekni kde seženu práci." " Máš štětsí. Ten týpek co dělal se mnou si náhodou zlomil kotník. Zítra nastupuješ na jeho místo." " Sakra jaks to.." " Tušil jsem to. Dovedu toho blba odhadnout. Moc mu na tobě záleží než aby tě zaměstnával. Ale nepředpokládal sem, že se dáte dohromady až dneska a to ještě mojí zásluhou !" " Nemysli si že to máš u mě !" " Tak to teda mám !" " Vážně a jak si tvůj kolega zlomil kotník ?" " Spadl o nešikovně postavenej vozík." " Abych to náhodou nešel někam povyprávět !" " Tak to je tvá vděčnost ?!" " Přesně tak !" " Přístě se na tebe vybodnu, Sněhurko !" " Ale no tak !" Uraženě si odfrkl a natočil se stranou. " Ale ten koncert byl super ne ?" nevydržel to ani tři minuty. " Jo. To teda byl." " Vem si." nabídl mi jednu cigaretu z balíčku a já nadšeně přijal. Gerard si ještě dvakrát žvýkl a pak si taky jednu zapálil. Přesně tohle mě na něm fascinovalo už od první chvíle. Zvládne žvejkačku i cígo naráz. Geniální. " Jak dlouho jsem vůbec tady ?" " Tři tejdny, měsíc ?" " Asi tak nějak." " To vůbec neřeš. Tím se teď nezabývej. Teď radši přijď na to, jak nejefektivněji vozit kolečko z hlínou, chlapče." " No jo. Nehuč pořád." "Já že hučím ?" " Ano !" " Urazil bych se, ale víš, tak nějak mě to nebaví." " No to sme všichni rádi." " Začínáš mě štvát, Sněhurko !" " Vážně ?" " Ne." zasmál sem se. " A co Amy ?" " Co je s ní ?" " No, je to tvoje máma ne ?" " No. A ?" " Měl by sis s ní promluvit." " A co jí mam říct ? Je jí devět !" " To je fakt." " Ale je to divný." " Zvládáš to ?" " Ne." chápavě přikývl a stáhl rty. " Jestli jí už nechceš vidět tak řekni." " A co zamorduješ jí ? Žádná spoušť že jo, však by se v budoucnosti stejně nic nezměnilo."
" Tak jsem to nemyslel. Nebuď hned tak jedovatej." " Promiň, já jenom... je to těžký. Sotva jsem se smířil s tím, že je doopravdy pryč a najednou tu běhá její devítiletá verze, objímá mě, sedí mi na klíně a prostě je to hrozný. Možná by bylo opravdu lepší, už jí nikdy nepotkat." " A nebyla by to škoda ?" " Je to jako chodící, živá a bolestivá vzpomínka. Jako připomínka. Nechci si jí k sobě pustit a ztratit jí podruhý, to už ne." " Kdo říká že jí ztratíš ?" " Až se budu muset vráti přijdu o vás i o ní. A o ní už podruhý." " Sakra nemysli furt na návrat." " Jak bych nemohl ?" " Je to daleko Andy ! Odsuň to ! Vypni to ! Ignoruj to ! Zžij se s tim tady, protože ti garantuju, že minimálně pár let, si tu ještě pobudeš." " Fajn, fajn, promiň." " No tak. Všechno bude dobrý, uvidíš." "Ok." zhluboka sem se nadechl a zahnal všechen smutek a slzy co se draly ven. Polkl jsem a nastavil tvář slunečnímu světlu.
Všechno bylo nějaký divný. Všechno respektive Ashley. Od pondělka jsem s ním nemluvil. Dneska byl pátek. Často jsem chodil na místa, kde bych ho mohl potkat, ale nikde nebyl. U domu už taky nezůstával, když ho prodal. Přemýšlel jsem, jestli k němu mám zajít, ale přišlo mi to moc vlezlý a uspěchaný. Na druhou stranu, když si vzpomenu co říkal. Párkrát jsme ho s Gerardem někde zahlídli, ale vždycky rychle zmizel. Občas jsem jenom tak chodil ulicí, kde bydlí ale nikdy jsem ho nepotkal. Když už jsem u něj nepracoval, neměli jsme naplánovanou jakoukoli schůzku. Bylo to skoro jakoby se mi vyhýbal. Když už jsem ho někdě zahlídl a chtěl jsem s ním mluvit, vždycky se nějak rychle vypařil. Zdálo se, že byl hodněkrát mimo město. Nemohl jsem to pochopit.
" Možná sem opravdu moc mladej." " Nebo von moc blbej ! Když už se teda usmyslel, že si s tebou milostivě něco začně, tak by se ti do prdele neměl vyhejbat." " A co když ne ? Co když je to všechno jenom náhoda ?" " Náhodou zmizí odevšad kde se objevíme. Náhodou je celý dny pryč z města a náhodou není vůbec doma. Jasně Sněhurko, bude to náhoda." " Třeba má moc práce." " Spíš moc bobků." " Myslíš že se bojí ?" " Myslim že jo a furt nechápu proč." " Já možná jo." " To, že si přicestoval časem se dozvěděl až docela dlouho po tom, co sme stihli přijít na to že se cuká. Navíc tu pusu ti dal už i s timhle vědomím." " Tak čeho jinýho se bojí ? Že sem mladší ? To už by mi fakt nelezlo na mozek." " Jemu toho na mozek vzlezlo pravděpodobně hodně." " Gerarde.." " Neomlouvej ho pořád. Chová se jako idiot." " Možná má k tomu svý důvody." " Vážně ? K tomu být idiotem existují důvody ?" " Tohle jsem nemyslel." " Já vim. Ale ani k tomu nemá oprávnění. Chovat se jako idiot je jedna věc ale chovat se jako idiot vůčí tobě, je věc druhá." " Neříkej mi, že ti na mně tak moc záleží." " Představ si že ano ! A taky ho nesnášim, takže jakákoliv chyba mi hraje do karet." zazubil se a popotáhl z cigarety. " Že už si nedáš pokoj." " Nemysli si, že ho začnu mít rád, jenom proto, že vy dva ste spolu. S tím nepočítej." "Tak to mě ani ve snu nenapadlo." " Hele koukni." ukázal Gerard před sebe a já viděl Ashleyho auto. Ash stál opodál a s někým se bavil. " Běž za ním." " Nemůžu vždyť se s někym baví." " No právě. Dělej než si nás všimne a zase zmizí." " No tak. Já mam pořád slušný vychování. Nemůžu mu narušovat hovor. Co když je to důležitý." " Vážně ? Důležitější než ten tvůj." " A co mu mám asi říct ?" ačkoliv jsem nechtěl pomalu jsme se k němu blížili. " Já nevím. Hej Purdy můžeš už se mi sakra přestat vyhejbat a dáme si sex ?" " Jo jasně. A rovnou mu můžu nabídnout, jestli se můžeš připojit ne ?" " Opovaž se a urazim ti hlavu." zasmál jsem se. Ashley se ohlídl našim směrem. Viděl nás. Chtěl jsem na něj zamávat, ale ruka mi zůstala strnule viset dole. Tak mu zamával Gerard. Super. Ashley nasedl do auta a odjel. " Panebože to je takovej kretén ! Jestli za ním nepůjdeš ty a to hned, tak tam dojdu já a věř mi, pak už ho uvidíš jedině po částech." Chytil jsem ho za rameno. " Klid. Dojdu k němu." " Ano přesně to uděláš. A kdyby něco tak zapískej a já sem tam hned !" musel sem se smát tý představě. " Tak di už !" " No jo !"
" Ashley ?" zavolal jsem na něj, když jsem ho uviděl stát před domem. " Andy. Co tu děláš ?" Panebože. Byl sem pěkně nervózní. " Jenom, chtěl jsem s tebou mluvit" " Proč ?" panebože Purdy ! Ty máš tak debilní otázky. Klid Andy. Dýchej. " Od pondělka jsem s tebou nemluvil. No chtěl sem... chtěl sem jenom.. No to je fuk. Stejně asi někam odjíždíš, tak tě nebudu zdržovat." " Jo. Potřeboval si něco ?" Tebe ty debile ! Proč se choval, jakoby se vůbec nic nestalo ? Váhal sem mezi tím se rozbrečet nebo vybuchnout. Ale zachoval jsem si svoji hrdost. Aspoň ten zbytek z ní. " Ne. Měj se." " Ahoj." uslyšel jsem ještě za sebou, ale to už jsem běžel po ulici dolů. Po tváři mi tekly slzy. Nebyly to slzy smutku, spíš zoufalství. Když už se konečně zdálo, že se to dobere nějakého konce, vrátilo se to znovu na začátek, možná ještě dál. Do někoho jsem vratil. " Kam tak ženeš člověče ?" " Jinxxi !" rychle jsem zastavil pláč a modlil se, ať nemam červený oči. " Stalo se něco ?" " Ne, ne.." " To si takhle utekl od něj ?" jenom se přikývl. " Já myslel že už je to všechno fajn, po tom pondělku." " To já taky. Jenže.." na nic se neptal. Nechal mě ať mu všechno řeknu sám. Když tak nad tím uvažuju, nikdy sem o ničem s Jinxxem nemluvil a stejně věděl vždycky všechno. Nikdy sem s nim nemluvil sám. Vždycky u toho byl Gerard. Gerard byl ten, kterýmu sem se se všim svěřoval. Jak zareaguje on ? Můžu to zkusit. Stejně se to dozví. Jako vždycky. " Jenže on se mi začal vyhejbat." " Ježiš." řekl Jinxx unaveně a pobídl mě ať si sednu. Dřepli jsme si na patník a pozorovali projíždějící auta. " Proč ?" Tak jednoduchá otázka a tak složitá odpověď. " Nevim. Teď sem s nich chtěl mluvit, ale tvářil se, jako kdybych se úplně zbláznil a zase někam odjel." " Neřeš ho." " Já bych rád." " Je to idiot. On na to přijde, časem." " Snad máš pravdu." " Kde je vůbec Gerard." " Zapomněl jsem ho u hlavní." " Fajn, tak pojď najdem ho a vymyslímě něco, aby sme tě zabavili." " Dobře." " Jo a Andy.." " Hm ?" " Nezapomeň že ať už ti ten blb udělá cokoliv, furt sme tu my dva." dokázal jsem na něj jenom zírat s otevřenou pusou. " Díky."
Opakujem sa nádherné, ale Ashley sa chová ako idiot :D :D Proste úžastná FF :)