close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

19.- Lost in love you are

8. dubna 2013 v 19:13 | Margie |  FF - Lost In Love You Are
Jak jsem slíbila, je to tady. Užijte si to a znovu prosím o komentáře ;) Díky, mí drazí :) ♥



19.
" Zhasni !"
" Co ?"
" Zhasni !"
Seděl sem vedle Gerarda na podlaze Jinxxovo pokoje. Byla sobota a Jinxx s Gerardem se usmysleli, že mě rozveselí. Naplánovali super přespání u Jinxxe, když jeho rodiče odjedou na chatu.
Jinxx měl zcela jiný pokoj než Gerard. Byl velký a na tu dobu asi i moderně zažízený. Přes velká okna mu viseli černé závěsy. Na zemi měl dřevěnou podlahu a šedobílé stěny, polepené jak plakáty rockových skupin tak spoustou zajímavých obrazů. U postele měl liháčem načmáraný noty.
S Gerardem sme měli ustláno na podlaze, ale ani jeden sme si nestěžoval, protože sme nehodlali vůbec spát. Musim uznat, že jsem se celej den opravdu bavil a teď kord. Trochu sme toho vypili a Jinxxe napadlo, že budeme vyvolávat duchy. Postavili sme do kruhu pár svíček a ještě dali jednu do každého rohu místnosti.


" Už ste to někdo zkoušel ?" přeptal se Jinxx, když si konečně sedl k nám.
" Ne"
" A nepotřebujeme, nějakou tu tabulku nebo tak něco ?"
" Ale huš, to zvládneme bez toho ?"
" Jo a jak ?"
" Počkej !" Jinxx donesl papír a skleničku. Na papír napsal abecedu a skleničku obrátil dnem na horu.
" To je taková univerzální tabulka, akorát tu skleničku nesmíme zapomenout obrátit, jinak se nám duchové pomstí." chytli sem záchvat smíchu.
" Fajn tak koho ?"
" Co třeba Lincolna ?"
" Proč zrovna jeho ?"
" Nevim, je to jedinej mrtvej prezident, na jehož méno si vzpomenu."
" A co třeba Mozarta ?"
" Jeremy, všichni víme o tvé lásce k němu, ale nemyslíš, že je to trochu nuda ?"
" Cože ? Ty máš rád Mozarta ?"
" Máš s tim problém Andrew ?"
" Ani nejmenší Fergusone."
" Fajn."
" Co ty Sněhurko, nějaké návrhy ?"
" Jimi Hendrix ?"
" Ježišikriste !" další záchvat.
" Fajn, zůstaneme u Lincolna." rozhodl Gerard.
Položili sme ruce na skleničku a pořád se potichu hihňali.
" Pššt ! Musí bejt ticho !" Zahučel Gerard.
" Já budu médium." pronesl Gerard a zněl u toho tak vtipně, že sme se s Jinxxem složili smíchy. " Jen se smějte vy blbečkové ! Nikdo není lepší než já !" další vlna.
" Fajn, fajn." otřel jsem si slzy z očí a zklidnil dech.
" Tak začneme, ty médiume."
" Slovo médium se skloňuje podle vzrou.."
" Nezajímá nás to pane profesore ! Začni už." znovu sme chytli skleničku.
Chvíli jsme se ještě pochechtávali, ale pak sme se naproto uklidnili.
" Vyvolávám tebe, duchu Abrahama Lincolna, šestnáctého prezidenta Spojených států amerických, přijď k nám." snažil jsem se zadržet smích. Gerard tu větu opakoval třikrát, takovým tónem, že sem se málem počůral.
" Jsi zde přítomný ?" zhluboka se nadechl. Nic.
" Asi nejsi tak dobrý médium."
" Sklapni Sněhurko, nebo z tebe udělam trpaslíka !" Odříkal všechno ještě jednou.
" Lincolne ! Kámo ! No tak ! Jestli si tady pohni s tou zkurvenou skleničkou !" záchvat.
" To ho jistě potěší !"
" Ale prosim tě !"
" Jestli si tady, pohni tou skleničkou. Jestli nevíš co to je, je to ta průhledná věc, na který máme ruce !"
" Moc bych ho neurážel bejt tebou."
" No jo, snad se nebojíš ?"
" A čeho konkrétně ?" V tom se sklenička pohnula.
Všichni sme sebou trhli a sledovali ten pohyb. Sklenička dojela k písmenu A.
" To bude jako Ano."
" Neříkej !" spražil ho Jinxx a za doprovodu nekonečného chechtání sme vymýšleli otázky. Přemejšlel sem, kterej z nás, tou skleničkou hejbe. Typoval bych to na Geeho.
" Počkej, počkej ! Já se zeptam !"
" Tak dělej."
" Existuje Bůh ?"
" Cože ?" další záchvat.
" Vážně se ptáš na tohle ?" sklenička se nepohnula.
" Fajn zeptam se já."
" To sem zvědavej Sněhurko."
" Fajn, kdo je na světě nejkrásnější ?" výřev.
" Ode dneška si degradován na zlou macechu." Sklenička se cukla a pomalým tempem se došourala k G.
" To bude jako Gerard !"
" Ty bastarde ty s tím hejbeš !"
" Ne, ne ! Ab zkrátka dokáže ocenit pravou krásu !"
" Fajn, od teď s tím Gerard nebude hejbat." řekl Jinxx vážně.
" Můžu se ještě zeptat ?"
" Ne ! Už ses ptal !"
" To nevadí, zfalšoval si odpověď."
" Ale !"
" Ne, jakýkoliv tvůj komentář se nepočítá !"
" Fajn, ale pak máš distance !"
" No jo. Tak jo. Proč sem tady ?" v místnosti bylo ticho. Chvíli se nic nedělo. Pak se sklenička pohnula.
" Gerarde, říkal sem ti, ať s tim nehejbeš !"
" Já s tim ale nehejbu !" Sklenička dorazila k písmenu A.
" A ?"
" Jako Ashley, třeba ?" řekl Gerard, když uviděl můj nechápavý výraz. Ovšem o Ashleym, sem nechtěl ani slyšet.
" A co třeba A jako Amy ?"
" Nebo jako Arthur !"
" A pak že já sem egoistickej !" vyplázl na mě jazyk.
" Sázim to na Ashleyho."
" Tak ty."
" Nehudruj. Já se zeptám !"
" Na co ?"
" Je Andyho osud v tomhle roce svázán s Ashleym ?"
" No líp si to říct nemoh !"
" Mlč ksakru !" Sledoval jsem pomalu se pohybující naše ruce.
" kterej z vás blbců s tim hejbe !"
" Já ne !" řekli jednohlasně.
" A-N-O" četli sme všcihni písmena.
" Konečně jednou taky celý slovo. Už sem si myslel, že je zapomněl, jak je dlouho pod drnem." "Gerarde !"
" To není podstatný, podstatná je ta odpověď."
" Nesmysl."
" Andy !"
" Je to blbost !"
" Počkej mám další otázku."
" Radši ne."
" Huš ! Vyspí se spolu ?"
" Gerarde !" Jenom se na mě zazubil. Zahihňal jsem se. Sklenička dorazila k A a Gerard vítězně pozvedl pěst. Já sem pravděpodobně úplně zčervenal.
" Co má Andy udělat ?"
" Z-I-V-O-T. Život ?" vrhli sme po sobě divný pohledy.
" Jak tě napad život Gerarde ?"
" Po stý ti říkam Sněhurko, že s tim nehejbu !"
" Na mě ani nekoukej !" museli sme vypadat trochu vyděšeně.
" Co to znamená ?"
" Mě se neptej, zeptej se jeho !"
" Fajn. Co to znamená ?"
" Z-I-V-O-T"
" K čertu s tebou !"
" Život, život. To nedává smysl !"
" Já vim !"
" Možná by sme to měli nechat." řekl Jinxx a odsedl si pryč z kroužku.
" Jo asi jo." zfoukli sme svíčky a šli vykráct kuchyni. Skleničku samozřejmě nikdo z nás neotočil.


Byl další pátek. Seděl sem ve škole a jen tak vzdáleně vnímal výklad o druhé světové válce. S Ashleym sem ani jednou nemluvil. Když už jsem ho konečně aspoň pozdravil a měl tu možnost ho vidět, vždycky musel jít někam pryč. A do budoucna taky nikdy nebyl doma. Začínal jsem si už připadat jako debil. Skoro jako stalker. Pokaždý se vyhnul rozhovoru se mnou. Nebyli sme spolu ani pět minut. To doopravdy zapomněl na to, co mi tenrkát řekl ? To všechno plácal jenom tak do vzduchu ? Nemyslel nic z toho vážně ? Proč mě políbil ?
" Co tam furt píšeš ?"
" Co ?" Gerard ukázal na popsaný papír, co sem měl před sebou. Rychle jsem ho schoval.
" Nic, to je jenom..."
" Neruším vás ?"
ozvalo se z předu a já rezignovaně otočil hlavu. Všechny dny plynuli stejně. Škola, práce, škola, práce. V práci sem jezdil s vozíkem sem a tam jako idiot. Přestávalo mě to bavit. Tohle všechno. Čím dál častějc sem myslel na domov. Jak to tam asi vypadá. Jediný co stálo za to, byly hodiny strávený někde s Gerardem a Jinxxem. Vždycky sem aspoň na chvíli zapomněl. Jenom sem to nedokázal pochopit. Proč se mi pořád vyhejbá ? Udělal to už pětkrát. Pětrkrát sem s ním chtěl mluvit a pětkrát ode mě utek. Nepočítaje to, kolikrát sem s nim ani mluvit nezačal.


" Nemysli furt na něj."
" Rád bych."
" Ale no tak. Není poslední mužskej na zemi. Navíc, to on se chová jako idiot !"
" Připadam si jako blbec."
" To chápu, on ti k tomu dává spoustu příležitostí. Sakra. Možná bych si s nim měl jít promluvit já."
" Ne, Gerarde, to nedělej."
" Když nechce poslouchat tebe, tak bude poslouchat mě ! O to se postarám."
" Nemůžeš, to za mě vyřešit Gee, musim to udělat sám."
" To bys kurva měl, a víš jak ?"
" Ne."
" Musíš si získat jeho pozornost."
" To se mam svílknout a zatancovat polku ?"
" Si debil. Co třeba ta písnička co si dneska psal ?"
" O čem to mluvíš ?" ten hňup vidí taky všechno. Vždycky mě bavilo psaní, ale nikdy sem to nikomu neukazoval. Měl sem strach Přišlo mi to blbý
. "Nedělej ze mě vola, viděl sem to."
" No.."
" Co no ?"
" Nevim, nevim co mam říct. Je to trapný."
" Podle mě není."
" Vždyť si to nečet."
" No víš, já..."
" Takže čet." Zazubil se.
" Taky píšu."
" Fakt ?"
" Jo, napíšem někdy něco spolu."
" Fajn."
" Umíš zpívat ?"
" Nijak zvlášť."
" Zazpívej něco."
" Ne to je dobrý."
" Ne není. No tak, třeba kousek z toho cos napsal, ať vim, jak to zní." Gerard sebou divně zavrtěl.
" Neštvi mě Andy. To tě mám prosit ?"
" Nikdy sem před nikym nezpíval."
" No a ? Sem to já ! Gerard ! Tvůj nejmilovanější kamarád."
" To si fandíš, teda."
" Nech těch šaškáren a zazpívej. Jenom kousek."
" Fajn." začaly se mi klepat ruce i hlas. Byl sem šíleně nervózní. Vytáhl sem z kapsy zmuchlanej kus papíru a rozložil ho před sebe. Aspoň budu moct koukat do něj a ne na Gerarda.
" Tak dělej. No tak."
" Dobře." zhluboka sem se nadechl.
"It started out as a feeling. But the feeling it started to grow. And I get stuck in the meaning. And the end seems beyond my control."
" Všechno ?"
" Ne, jenom."
" Pokračuj ! Prosím. Aspoň refrén."
" Dobře."
" Broken you found me. My angel, my shoulder. To lean on, I swear, When I'm with you , I feel like I'll live forever." najednou, jakoby to všechno šlo samo. Vzpomněl sem si na Ashleyho. Na něj a proč jsem to psal. Slova mi dávala smysl. Věty který sem napsal sem ze sebe dostával ven. Nehledě na to že vedle mě sedí Gerard.
"This moment. Feelings exploding. My heart beats alive, Now it's true. I'm giving up, I surrender." Šokován sám sebou sem zvedl hlavu
. " Prej nijak zvlášť." pronesl Gerard a já se musel usmát. Většinou mě nikdo moc nechválil
. " A vidíš funguje to."
" Co ?"
" Jako magnet." řekl, ukázal za mě a zakroutil hlavou.
Ohlídl jsem se u rohu stál Ashley. Měl pootevřená ústa a výraz plný překvapení. Poplašeně mrkal a jazykem si navlhčil rty. Dopadali na něj sluneční paprsky a vypadal tak neuvěřietlně nádherně. Stál tam v bílém triku a černých kalhotech a sledoval mě. Jak dlouho ? Jak.. Moment. Otočil jsem se na Gerarda.
" Tys to věděl !"
" Jop. Stál tam jako blbec a nevim na co čekal. Nevim na co čeká on ani ty. Ale tohle by pohlo i s volem. Děkovat mi můžeš až potom." Zvedl se a odešel.
Pomalu jsem se otáčel k Ashovi. Bál jsem se, že se otočím a on bude zase pryč. Nebyl. Stál pořád stejně, se stejným výrazem. Nejistě jsem k němu došel.
" Ahoj." pozdravil jsem ho opatrně.
" Čau." vysekl polohlasně.
" Nastup si." kývl směrem do zadu a já uviděl jeho auto. Zvedl sem hlavu a chtěl jsem něco říct. " Prosím." zamítnuto. Nedokážu říct vůbec nic. Jen jsem přikývl a pomalu ho následoval.
Posadili jsme se na houpačce za jeho domem. Za tu dobu ani jeden z nás neřekl ani slovo. Přemýšlel jsem nad tím nejvhodnějším co bych mohl říct, ale nenapadlo mě vůbec nic. Všechno buď bylo trapný, dětský nebo prostě a obyčejně nevhodný.
" Tos- tos složil ty ?" zeptal se a vyhýbal se mému pohledu.
" Jo." Přikývl. Hlavu nechal odvrácenou na druhou stranu. Přestávalo mě to bavit.
" Fajn. O co de ?" zeptal sem se rovnou.
Už sem toho vážně začínal mít po krk.
" Prosím ?" Já ho praštim. Fakt ho praštim.
" Zdálo se mi to, nebo ses mi doopravdy celý ty dva tejdny vyhejbal ?" třeba budu znít jako blbec, ale ať v tom máme jasno. Zavrtěl hlavou.
" Ne jako nevyhýbal nebo ne jako nezdálo ?" to už není schopnej ani mluvit ?!
" Nezdálo."
" Nějaký delší vysvětlení, nebo z tebe budu muset páčit každou větu ?" Pokrčil rameny. Nadechl jsem se a zklidnil se.
" Dobře. Proč ?" Neodpověděl.
" Ashley. Můžeš mi prosim tě říct, proč si to dělal ?" mluvil jsem na něj jako na dítě. Snažil jsem se bejt v klidu, ale moc mi to nešlo. Věděl sem, že ještě chvíli a doopravdy vubouchnu.
" Myslels to vážně ?" udiveně jsem se na něj podíval.
" To, cos zpíval."
" Každý slovo. A myslels ty někdy vážně to cos řekl ?" on toho vlastně moc neřekl, ale snad mě pochopí.
" Samozřejmě !" tvářil se jako bych mu ukřivdil.
" Vážně ? Protože mě se právě zdá že ani moc ne."
" Andy." pronesl ztrápeně a já ho jenom pozoroval.
"Co ?" otočil se směrem ke mně. Nakláněl se blíž. Zdálo se že mě chtěl políbit. Byl bych to i udělal ale vzpomněl sem si na svoji hrdost a odskočil sem.
" Nedělej to." nechápavě se na mě zahleděl.
" Cožpak si to vůbec neuvědomuješ ? Celý dny se s tebou snažim mluvit a když už se mi to konečně podaří, někam zmizíš ! A teď, když už sem opravdu věřil, že dostanu nějaký vysvětlení, tak jenom mlčíš. Víš kolikrát sem tě chtěl políbit já ? Kolikrát za jeden jedinej den jsem si na to vzpomněl ? A kolikrát sem to udělat nemohl ? Tolikrát, že se tenhle blbej požadavek snížil na obyčejnej pohled ! A právě teď to neudělám, protože chceš ty ! Když si taky jednou vzpomeneš ty ! Protože ačkoliv sem o jedenáct let mladší, nejsem žádnej malej fakan, se kterým si můžeš hrát !"
Tak. Já věděl že to přijde. Možná sem ho měl varovat. Uraženě bych odešel, ale to bych moc nepotvrdil svoje poslední slova. Vyjeveně na mě koukal a já se snažil netvářit zmateně. Možná že sem reagoval trochu přehnaně. Co když sem to přehnal ? Měl bych se omluvit. To už by ti na hrdosti opravdu moc nepřidalo ! Stál jsem proti němu a zrychleně dýchal. Najednou prudce vstal a chytil mě za ruce.
" Fajn, teď poslouchej ty mě. Mrzí mě, že to vidíš takhle a vím že máš právo to takhle vidět, ale nic z toho co si řekl není pravda. Uznávam, vyhejbal sem se ti. A uznávam že to byla blbsot, ale já se prostě bál." nadechl jsem se k odpovědi ale přikryl mi rukou ústa.
" Za prvý, jak si sám řekl, si mladší, za druhý, si z jinýho roku."
" Ale tohle všechno si věděl dřív, než si..."
" Než sem udělal co sem udělal a řekl co sem řekl, já vím ! A mrzí mě to ! Teda ne to co sem udělal, to co sem udělal teď. Neměl sem se ti vyhejbat, byla to moje zbabělost,protože... Vyděsila mě představa toho že zmizíš a už tě nikdy neuvidím, bál jsem se, že když si tohle nechám přerůst přes hlavu, k čemuž to doopravdy směřuje a ztratím tě, nezvládnu to. Po druhý už ne !"
" Po druhý ?"
Nadechl se a zavřel oči.
" Před dvěma rokama, jsem měl přítele. Jednou jsme se strašně pohádali a on se prostě sebral a odešel. Už sem ho nikdy neviděl. Nechal mě tady a já sem dlouho nebyl schopnej se na nikoho ani podívat. Zůstávalo to ve mně. Až když si přišel ty, všechno jakoby začínalo znovu dávat smysl. Ale zároveň, jakoby se všechno znovu opakovalo. Nechtěl jsem, nechtěl jsem se zamilovat, protože sem se bál, ale nešlo to. Miluju tě, Andy."

pevně se mi zadíval do očí, do kterých jako by se mu hrnuly slzy. Panebože. Chtěl jsem zůstat šokovaně koukat a zeptat se na tolik věcí, ale nemohl jsem to vydržet. Trhl jsem s ním proti sobě a naléhavě ho políbil. A všechno jakoby ze mě najednou odplulo....



P.S: Pokud máte nějaké dotazy, pište sem. Zodpovím je, hned jak budu moct ;) ♥
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Baví tě tahle povídka ?

Ano
Ani ne
Rozhodně ne

Komentáře

1 Destiny Destiny | 8. dubna 2013 v 19:28 | Reagovat

Oww... :( To je tak krásne a smutné naraz :D Ale táto FF je super, skvele píšeš a som rada že ešte tak skoro nebude koniec. :) Aj keď veľmi chcem vedieť ako to dopadne rýchlo ďalšiu časť :)

2 pepina pepina | 8. dubna 2013 v 19:49 | Reagovat

To jejich vyvolávání duchů bylo super vážně a to s Ashleym taky.. a celá takhle povídka taky.. takže.. super! :))

3 Xo Xo | 8. dubna 2013 v 20:39 | Reagovat

Geniální :D :33 Rychle další díl, jinak se zblázním :D

4 Mini Mini | 8. dubna 2013 v 20:40 | Reagovat

krásný, skvělý, nádherný, dokonalý :))
toto je prostě úžasný a Ash.. konečně se vzpamatoval.. jůů :)) já už se nemůžu dočkat na další díl :D

5 Natt Natt | 8. dubna 2013 v 21:30 | Reagovat

Úžasný jako vždy!! :)) Super nápad s tim vyvoláváním duchů - můžu se tady poch*at smíchy! :DDD

6 Lucie Lucie | 8. dubna 2013 v 21:38 | Reagovat

Tak to je úplně skvělé moc se těším na další část :)

7 *Wild-One* *Wild-One* | 8. dubna 2013 v 21:42 | Reagovat

Konečně ses přiznal Ashley ;D Tato FF je prostě nejlepší - a to vyvolávání duchů :D :D Rychle další část :)

8 Miss Nothing Miss Nothing | Web | 8. dubna 2013 v 22:46 | Reagovat

Pri tom vyvolávaní dochov som sa nemohla dýchať od smiechu a skoro som sa posrala od strachu :D úžasné to je :D a som zvedavá či tým expertom nakoniec niečo Abraham vyvedie :D úžasné, úžasné a ešte raz úžasné :) :D

9 Ali Ali | 8. dubna 2013 v 23:14 | Reagovat

Awesome :3 usmířili se :') teď to začíná bejt fakt zajmavý ;) nemůžu se dočkat dalsí kapitoly

10 Vendy Vendy | 10. dubna 2013 v 19:15 | Reagovat

oooooo, prosíííím, dalšííí, je to hrozně kráásný :3

11 Mini Mini | 10. dubna 2013 v 19:45 | Reagovat

kdy bude další díl?? :D nemůžu to vydržet, už je to jako droga :) prostě čím dál víc mě to baví :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama