Tak popojedem ! :D Opravdu doufám, že vás to stále baví a prosím vás o další koemntáře. Vždycky poteší ;) A vždycky mě donutí dát to sem dřív :DD ale to jen tak mimochodem !! :DDD No nic... užijte si to a doufám, že se vám bude líbit :)
20.
Ležel jsem na šedomodrém měkkém gauči v Ashovo náruči a tiskl se k němu, jako kdybych se ho už nikdy nesměl dotknout. Spočíval jsem na jeho hrudi a se vší intenzitou jsem vnímal každý jeho nádech a každý úder jeho srdce. Ruku měl položenou na mém boku a něžně mě hladil. Žmoulal jsem v ruce látku jeho trička a nechával se unášet jeho vůní a přítomností. Měl jsem zavřené oči, za to jsem ale plně využíval ostatní smysly. Místností se linuly tóny neznámé hudby. Nemluvili jsme. Každý z nás přemýšlel o svém. Přál jsem si, mu na chvíli vidět do hlavy, číst jeho myšlenky.
"Si v pořádku ?" přeptal jsem se, když už mi ticho mezi náma začínalo vadit. Pomalu přikývl. " Neměl bych být ?" Pokrčil jsem rameny. " Nikdy mi nebylo líp." plaše jsem se usmál a on mi vtiskl lehký polibek do vlasů. " Andy ?" " Hm." " Jak to tam vypadá ?" "Kde ?" " V tom vašem roce." " Aha. No. Tahle vesnice spadne pod Los Angels a bude z ní jedna z nejbohatších čtvrtí. Domy mají střechu do špičky. Všechno je tak třirkát dražší. Fotky jsou barevný. Máme telefony, televize, internet a všechny takový technický blbosti." " Létající auta ?" " Ne" zasmál jsem se. " O tom se akorát věčně tlachá." Bylo to zvláštní. Lidé v téhle době doopravdy věřili v lepší svět s létajícíma autama, kterej se otevře jejich dětem nebo vnoučatům za čtyřicet let. Věřili že přelom novýho tisíciletí přinese spoustu nepoznaného a neobjeveného. Vesměs měli pravdu, ale mě to tak nepřišlo. Já tam žil. Jim by se všechny Ipody a Ipady zdály neuvěřitelný a nepochopitelný a já měl oboje a nikdy mi to nepřišlo jako převratná novinka. " Jo a taky budeme mít černýho prezidenta." " Vážně ?" " Jo, lidská mysl , jak se zdá, se otevře novým věcem. " Myslíš, že ještě žiju ?" " No, bylo by ti šedesát pět, klidně bys mohl." " Šedesát pět ?!" vypískl. " No pane bože." " A z Gerarda bude profesor matematiky." " Kecáš." " Ne, dokonce mě i učí." " A jakej je ?" " Nevrlej, otravnej, cholerickej." " Žádná změna." pousmál jsem se. " A co tenhle dům ? Pořád stojí ?" " Nemám ponětí. Do týhle části sem moc nelezl." " No, teď už ano." " Jo. Teď už mě od tuď jen tak někdo nedostane." " A ani to nikdo nemá v plánu." Zvedl jsem k němu obličej a jemně ho políbil. Bože. Byl to tak opojný pocit, smět ho políbit, kdykoliv se mi zachce. Vytáhl mě víš a ruce přemístil za můj krk. Jednou rukou jsem pevně svíral jeho bok a druhou jsem mu prohrábl hedvábné, havraní vlasy. Jeho polibky do mě vlévaly život. Byl jsem jako smyslů zbavený. Jediné, co jsem vnímal, byl on. Probouzel ve mně úplně nového člověka. Tiskl jsem ho k sobě víc a víc, i když už mi bylo jasné, že to víc nejde.
" Tak to je rychlá změna" zabrblal Jinxx, které se zase shodou náhod zjevil vedle mě. Začínalo mě to děsit. Fakt. " Co myslíš ?" " Minulej pátek si brečel, když jsi od něj odcházel, a dneska se usmíváš jako měsíček na hnoji." " Rychlý převrat situace." " No nepovídej ! Kde je vůbec Gerard ?" " Nemam ponětí. Nechal jsem ho na náměstí." " Tak ho tam nejspíš i najdeme." " Někam odcházel. Kdybych měl mobil, mohlo bejt už všechno vyřízený." "Jenže ho nemáš. A nakonec, není tolik míst, kde by mohl být." " Ne ?" " Ne." " Jakto ?" " Znam ho až moc dobře." pokrčil jsem rameny a dál ho následoval.
" A hele mladý pan Ferguson a mladý nech-si-ten-nechutnej-výraz pan Biersack. Tak už jste docukrovaly hrdličky ?" " Nezáviď rudovlásku." " No ježišikriste." " Noo." štípl jsem ho do tváře.
" Asi tě vykážu ze svýho skromnýho příbytku !" " Proč ?" " Přestaň na mě tak debilně mrkat a necul se. Vypadáš, že bys vysral karamel." pozvedl jsem obočí a chvíli na to jsme propukli v záchvat smíchu. " Milý, jako vždy." pohladil jsem ho po vlasech. " Ne- hrab na mě !" " Ukldini se." " Já tě nastěhuju k němu. Na tenhle přesládlej výraz nemam nervy." " Tak nechte toho už." ozval se Jinxx a z levýho koutku úst mu visela cigareta. Gerard do něj zabodl ukazováček. " Ty !" " Já ?" " Ty si tady v klidu kouříš a mně, mně svému starému,věrnému,dobrému,spolehlivému a.." " A namyšlenému." " Neruš Sněhurko. Svému skvělému příteli nenabídneš !" " A neudělám to ani teď." " Fergusone !" " Tak a teď už nedostaneš vůbec nic." " Pf. Já, který ti vždycky rád a ochotně tu cigaretu dám a ještě ti jí podpálím a ty na mě takhle !" " No jo prosim tě. Na." Nabídl Gerardovi i mně. " Tak co máme dneska v plánu ?" " My máme něco v plánu ?" " Nevím o tom." " Tak bysme měli ale honem rychle něco vymyslet. Začínam se nudit." " Tak přemejšlej." " Nebuzeruj Sněhurko, nejsem tvuj trpaslík." " Ne, ale za to bys mohl bejt otrávený jablko. Seš pěkně jedovatej." Vyplázl na mě jazyk a já protočil oči.
Procházeli jsme se po městě a nevěděli do čeho píchnout. " Tak to se mi ještě nestalo, že bych já ctěný Gerard Way, nevěděl co dělat." " Všechno je jednou poprvé." oplatil jsem mu a on po mně střelil pohledem. " Jenže tohle není dobrý poprvé. Musíme něco vymyslet. Rychle." " Ale co ty vole. Furt mudruješ mudruješ, ale nic tě nenapadne." " Vážně ? Možná mě právě něco napadlo."
" Tak polez !" Díky Gerardovo chytré a pohotové hlavičce, sme se právě teď plazili na střechu opuštěný továrny. Čekali jsme na Jinxxe a koukali jsme po okolí, jestli nás někdo nesleduje. " Vážně tě nemohlo napadnout nic jinýho ?" " Nehudruj Sněhurko. Chtěl ses zabavit ? Chtěl. A tohle bude super. Bůh ví co tam najdeme." " Tak leda prach a broky." Prskal Jinxx, když se konečně postavil vedle nás. " Jak to chceš otevřít ?" " Normálně, to už je dávno vysklený." " Jak to víš ?" jenom se zazubil a sklonil se ke střešnímu oknu. Zatáhl za páčku a okno se s lehkým zavrznutím otevřelo. Gerard se jakoby nic protáhl dovnitř a spustil se pomalu na zem. " Tak polezte vy volové." otočil jsem se na Jinxxe a když jsem zjistil, že se tváří stejně jako já, kývl jsem na něj. Vlezl jsem dovnitř a dopadl na podlahu. Všude byla tma, prach a smrad. " Gerarde ?" Jinxx přilezl hned za mnou a hlasitě se rozkuckal. " Moc prachu." řekl omluvně a vířil kolem sebe rukama. " Gerarde ?" zavolal jsem znova. " Kde je ?" přeptal se Jinxx. " Tak to fakt netušim." " Gerarde !" zavolal Jinxx a jeho hlas se rozlehl po celé hale. " Kde je ten idiot ?" " Gerarde, no tak, to není vtipný !" zkusil jsem ještě. Nic. " To je blb. Musíme ho najít." " Kudy půjdem ?" " Já nevím" řekl sem a rozhlédl se kolem. " Rozdělíme se ?" " Tak to ani nezkoušej !" řekl mi Jinxx výhružně a chytil mě za ruku. " Dobře chápu. Pudeme tudy. Jestli si z nás jenom stříli, tak přísaham že mu vyrvu všechny ty jeho rudý vlasy." zaprskal sem. " A co když se mu něco stalo ?" " Jemu ? Jemu se spíš něco stane, až přijdem na to kde je." Jinxx pokýval hlavou. " Baterku nemáš co ?" zeptal sem se ve snaze rozeznat předměty válející se na podlaze. Všude kolem nás byly nějaký pochybný stroje a spousta kusů něčeho, jen tak povalenejch. Už sem asi třikrát zakopl. " Kde bych jí vzal ?" " Sakra." zaklel jsem když jsem zakopl po čtvrtý. " Gerarde !" zavolal jsem ale jedinou odpovědí mi byla moje vlastní ozvěna. Rána. Za námi něco spadlo. Prudce jsme se s Jinxxem ohlédli. " Gerarde ?" rozešli jsme se zpátky. " Asi to byla nějaká kočka." " Andy, co když se mu fakt něco stalo ?" " Ale prosim tě. Je to Gerard." " Jo, ale stejně. Mohl o něco zakopnout. Vidíš jak to tu vypadá. A víš jakej je to blbec." " Jo. Nemáš aspoň zapík ?" " Někde by tu měl bejt." Jinxx si prošacoval kapsy a vytáhl malý zapalovač. Zapálil ho a alespoň kousek místžnosti se zalil slabým světlem. Bouchly dveře. " Co to ksakru.." " Gerarde ! Přísaham, jestli to děláš schválně ty tupče, zlámu ti vaz !" zařval jsem do ticha továrny. Působilo to docela strašidelně. Všude tma a lehký svit měsíce a pouličnách lamp si výborně hrál svoji stínovou hru. Ovládl mě chlad. " Gerarde !" zavolal Jinxx trochu zoufalím hlasem. Viděl jsem na něm, že se mu to nelíbí. Ani sem se mu nedivil. " To je takovej tupec !" ulevil jsem si a kopnul do nějakýho kusu šrotu. " Kudy teď ?" " Ty dveře bouchly tam." ukázala jsem vpravo a pomalu vykročil. Všude byl prach a všude bylo o co zakopnout, takže se nám šlo fakt příšerně. Překročili jsme práh další místnosti. Vypadalo to tam stejně ale místo stovky malejch strojů tu stály dva velký. " Gerarde ?" zavolal Jinxx opatrně. Další rána. Otočili jsme se. Začínalo to být opravdu divný. " Ten idiot si s náma určitě hraje." uklidňoval jsem více méně sám sebe. " Co když ne ? Třeba někde leží a.." " Neleží !" vykřikl sem ze strachu, že by to mohla být pravda. " Gerarde !" zavolal jsem a stále marně doufal v odpověď. Obcházeli jsme jeden z obřích strojů. " Andy !" uslyšel jsem Jinxxovo hlas a hned na to spatřil Gerarda ležícího na zemi. " Panebože." rychle jsem se rozběhl k němu. Klekli jsme si vedle něj. " Gerarde !" třásl jsem s ním. Snažil jsem se ho trochu profackovat. Ale.. Počkat. Všiml jsem si jak mu cukají koutky. Tak sem se napřáh a jednu pořádnou sem mu vlepil. " Jau co děláš kurva ?" zaprskal a posadil se. " Ty seš takovej idiot !" spražil ho Jinxx a naštvaně vstal. Gerard se otřsásal smíchy. " Kdybyste se viděli a slyšeli." " Vážně ti to přijde vtipný ?" " Ale no tak, aspoň vim, že vám na mě záleží." Jinxx si dotčeně odfrk. " Ty seš vopravdu debil." dodal jsem s úlevným tónem, praštil sem ho po hlavě a on se stále nemohl přestat smát. " Nevim jak vy, ale já odházim." řekl rezignovaně Jinxx a vydal se na cestu zpět.
" Dobře, dobře. Omlouvám se !" zahučel Gerard, když s nim několik minut nikdo nepromluvil ani slovo. " Nešaškuj a radši mi řekni kde sme." " To já ale nevim." " Prosimtě neříkej mi, že sme se ztratili. Kolik to může mít sektorů ?" " Tak čtyři, pět ?" " Výborně a kterým sme sem vlezli ?" " Hned tim prvním." " A teď sme." " No evidentně někde jinde." oznámil suše Gerard. " Kdyby se tady Jeremy nevztekal a chvíli počkal, mohli sme vyjít správnym směrem." zahučel. " Kdyby sis jako idiot z nás nemusel střílet, nemuseli jsme vůbec z toho prvního vyjít." " Co ho žere ?" prohodil směrem ke mně. " Ty a tvoje geniální nápady, profesore." odpověděl sem mu. " Znovu se omlouvám. Nevěděl sem, že vás to tolik naštve." " A cos čekal ?" " Že se zasmějete třeba." " Měli sme o tebe strach ty tupče !" Jinxx se proti němu prudce zastavil. " Fajn, fajn, dobrý." " Přestaň mektat a radši najdi cestu ven." řekl mu příkře a otočil se na zpět. " Nemaj tu někde nějakou mapu, nebo tak něco ?" " Možná plánek." " Jo ten by měli mít v každej firmě." zařadil se Jinxx už k našim bokům. "Jenže kde?" "U konce, začátku nebo ve středu jednoho sektoru." " Fajn." pokračovali sme v cestě. " Koukněte tady je plán." ukázal sem na stěnu. " Teď stojíte tady, což je sektor 3A. My jsme sem vlezli sektorem 1A takže musíme tudy." ukázal jsem na mapě a pak i po hale. Vyrazili jsme. Šli jsme ještě pár minut, než jsme konečně došli do správné místnosti. Jinxx vylezl první a já hned za ním. Stáli jsme dole na chodníku a čekali na Gerarda. Gerard se pomalu spouštel ze střechy. " Co tam děláš proboha ?" zavolal jsem na něj, když tam chvíli nehybně stál. Pozvedl ruku nahoru a zamával na mě zapalovačem. Ježišikriste. " GERARDE !" zakřičel jsem když sem viděl jak muj nejlepší kamarád ztrácí rovnováhu a padá k zemi.










skvělý! další úžasný díl této suprové povídky, která mě vždy rozveselí a vrátí zpátky náladu :)
Chudák Gee, doufám, že se mu nestane něco vážnýho a že bude v pořádku. Teď jsem o to víc zvědavější na další díl :) prosím ať je tu co nejdříve :) děkuji :))