close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

22.-Lost in love you are

19. dubna 2013 v 19:01 | Margie |  FF - Lost In Love You Are
Popojedem zlatíčka :D Máme tu dvacátej druhej díl a za chvíli začnu psát třicátej. A pořád nejsem u konce. Snad vám to nevadí a snad vásto bude pořád ještě bavit. A až tahle povídka skoční ( jestli se tho vůbec dožijeme, nebo jestli vám to nezačne lézt na nervy) mám pár dalších nápadů, které by možná stály za zrealizování. Takže... Doufám že se bude líbit a prosím vás o další komentáře.

22.

" V kolik že ti jede ten autobus ?" promluvil na mě Ash a já si uvědomil, že skoro spím. Zavrtěl jsem se a nesouhlasně jsem zamručel. Ash se zasmál a lehce mě políbil.
" No tak Šípoková Růženko. Nechci abys přišel pozdě."
" Napřed Sněhurka, teď Šípoková Růženka. Co to tu máte s těma pohádkama ?"
" Já to nemyslel zle."
" Ještě aby jo." Natiskl jsem se na něj.
" No tak, v kolik ?"
" V šest."
" Tak to už moc času nemáme."
" Uhgr."
" Ale no tak, vstávej."



Nerad jsem se posadil a promnul jsem si oči. Líbnul mě na čelo. Otočil jsem se a přitiskl k němu svoje rty. Sladce a vřele mi polibek oplatil. Nejdřív to bylo jemné a lehké poznávání. Snažili jsme se navzájem poznat. Se vší zálibou jsem ho vískal ve vlasech. Ještě chvíli jsme se oťukávali, ale pak se náš polibek začal prohlubovat. Strhl si mě víc do náruče a opatrně se do mých úst dobýval jazykem. Pootevřel jsem rty a umožnil mu tak vstup. Lehce jsem kolem sebe kroužili. Sjel jsem rukou po jeho trupu dolů a chytil ho za bok. Jazyky se nám zapletli do divokého tance. Dech se mu zkrátil a stěžknul a já na tom byl podobně. Tiskl jsem víčka k sobě a plně ho vnímal. Byl sladký ! Vsál mi spodní ret a já málem zešílel. Přitiskl jsem se k němu blíž. Zajel mi rukou pod tričko a pohladil mě po zádech.
Zkoprněl jsem. Ten dotek mě paralyzoval. Byl jsem jako omámený. Rychle jsem přes něj přehodil nohu, až jsem skončil sedící na jeho klíně. Odtrhl jsem se jsem se od něj a odměnou mi byl jeho šibalský úsměv a jiskrné oči. Znovu jsem na něj zaútočil a on jen překvapeně zamrkal. Za chvíli se mnou už ochotně spolupracoval.
Dlaněmi bloudil po mých zádech a já byl ochromený. Hřál. Neodolal jsem. Opatrně jsem vklouzl pod látku jeho trička. Ostýchavě jsem ho hladil po bocích. Panebože ! Byl celý rozpálený ! Psrty jsem mu přejel po břiše a on se zachvěl. Mezi polibky sem cítil jeho úsměv. Ochutnával jsem jeho rty a nemohl jsem se nabažit. Vnímal jsem pohyb jeho zádových salů pod svými prsty a vyvolávalo to ve mně zvláštní druh emocí. Všechno ve mně ožilo a uvnitř mé hlavy vybuchovalo tisíce malých ohňostrojů. Kam jsme se to najednou dostali ? Seděl jsem na něm a tlačil ho do opěrátka houpačky. Pevně mě svíral za holé boky a nenasytně mě líbal. Pomalu jsem se odtrhl, když mi docházel kyslík. " Budu muset jít." zašpetal jsem a on mě objal.
" Ne, ne" zavrtěl hlavou a pevněji mě objal.
" Nebyls to ty, kdo hudroval, ať nepřijdu pozdě ?"
" Jenomže to si spal. Teď se začínam teprve bavit."
" Ale, ale, nezapomněl jsi mi náhodou něco říct ?"
" Nevím o tom." mrkal na mě. Kousl jsem ho do krku a on sykl. Zasmál jsem se.
" Jo tak takhle ty na mě jo ?"
" Přesně tak." příkývl jsem a vlepil mu lehký polibek.
" Ale už fakt musim jít. Ujede mi to."
" Hmmm." zamručel podrážděně když jsem z něj slezl.
" Slib mi že se vrátíš."
" Hned jak to bude možné." přislíbil jsem mu plně si vědom toho, že to doopravdy splním.


"Pamatuješ si, jaký to bylo oddělení ?"
" D ?"
" Nebylo to spíš E ?"
" Ne bylo to Déčko, určitě."
" Já bych neřekl."
" Já jo."
" Fajn. No a jak vůbec bylo ?" Jenom sem se pitomě usmál.
" Jasně, že se vůbec ptám."
" No jo. Já za to nemůžu."
" Já vim to samo. Co ste vůbec dělali."
" No ehm... Seděli jsme na houpačce a.."
" Takže ste spolu nepsali ?"
" Sme spolu sotva tejden ! Vlastně sme spolu druhej den !"
" Teoreticky vzato. Ale prakticky ste se políbili už dávno před tím."
" No jo, ale to sem ho sotva viděl."
" To nevadí. Pokud ti de jenom o to, jak dlouho ste spolu, můžeš se utěšovat mojí variantou." " Nejde tu jenom o to. Měli by sme se napřed poznat."
" A ty znáš nějaký lepší poznání ?" pozvedl na mě obočí a provokativně se zazubil.
" Víš jak to myslim."
" Čekáš jestli je to ten pravej ?"
" Ne, ne to ne."
" No tak je tolik lidí co se díky sexu dali dohromady."
" Já vím, jenže stejně, nechci to uspěchat."
" Jasně a pak to dopadne stejně, jako když ste se měli dát dohromady. To si to dáte jako dárek pod stromeček !"
"Já vím že nám to trochu trvalo."
" Prej trochu."
" Fajn, jenže co když nechce on."
" Jo jasně."
" Co když.."
" Mlč prosimtě. A co myslíš že by chtěl ? Myslíš že si s tebou bude chtít do nekonečna povídat ?" " Ne to ne ale.."
" Jestli se bojíš tak to prostě řekni."
" Nebojim se."
" Ne ?"
" Ne. Spíš naopak." museli mi trochu zrůžovět tváře. Jinxx nahodil potěšený škleb.
" Tak vidíš. A hele vole vystupujem. Sme to málem zakecali."


Nakonec to nebylo ani D ani E ale F. S Jinxxem sme se museli smát.
Vešli jsme do Gerardova pokoje. Okamžitě jsme ztichli a vrhli po sobě zděšené pohledy. Gerard tam ležel naprosto nehybný a úplně sinalý. Přístroje kolem něj pípaly. Polkl jsem a viděl Jinxxe jak pomalu bledne. Nejistě jsme došli k jeho posteli.
" Pánové." kývnul nám na pozdrav doktor a mi jako na povel zvedli hlay.
" Jak, jak mu je ?"
" Jste příbuzní."
" Jsem jeho bratranec." Pozvedl obočí.
" Nemůžu vám nic říct je mi líto."
" Už se probral ?" vychrlil jsem na něj rychle.
" Ne. Zdá se, že spí, ale vnímá. Mluvte na něj, třeba se probere." jenom jsem přikývl.
" Máte patnáct minut." řekl příkře a opustil pokoj.
Jinxx si k němu sedl. Stál jsem na druhé straně postele a všechno jen vzdáleně sledoval. Tohle nebyl Gerard kterýho sem znal. Tohle byl mrtvolně bledý Gerard, bez jeho úšklebku, jeho řečí. I jeho vlasy ztratily život. Jinxx na něj bezmocně koukal.
" Jak myslel, že nás vnímá ?" zeptal se mě Jinxx po krátké chvíli.
" Jak by to asi myslel ? Prostě, že nás vnímá."
" Nevypadá, že by cokoliv vnímal."
" Nevypadá, ale asi to tak bude."
" Jak dlouho to ještě bude trvat ?"
" Já nejsem doktor." řekl sem smířlivě.
Jinxx sklopil zrak. Rozhlédl jsem se po Gerardově pokoji. Byl plný všelijakých přístrojů a jedno malé okno osvětlovalo poměrně prázdnou místnost. Světlo nesvítilo moc přesvědčivě. Podíval jsem se zpátky a můj zrak spočinul na Jinxxovi, který pevně svíral Gerardovi ruku. Držel ji u svého obličeje a jemně pohyboval palcem. Páni. Asi mu fakt chybí. Zdá se, že mezi sebou mají opravdu silnej vztah. Gerard stále jen mrtvolně ležel.
" Neříkal, že na něj máme mluvit ?" zeptal jsem se Jinxxe, který v šoku pustil Geemu ruku.
" Já-já nevím, taky bys mluvil s mrtvolou ?"
" Panebože Jeremy Fergusone on není mrtvý !" zanaříkal jsem.
" Skoro."
" Ani skoro ! Je mimo ohrožení života, jenom spí. A co děláš když chceš spícího vzbudit ? Mluvíš na něj."
" Ale on se tváří jako mrtvej."
" Jak se prosim tě může mrtvej tvářit ?"
" Já nevim, vypadá tak."
" To je naprosto jasný. Kdyby vypadal že spí, nemuseli by sme o něj mít takovou starost. Takhle můžeme zešílet. Má to dobře vmyšlený, bastard jeden."
I přes to, že to nebyla zrovna pěkná poznámka se Jinxx usmál.
" Jo, určitě se tam v tý svý hlavě, kterou nás vníma, dost dobře baví."
" Sem si jistej." povzbudivě sem se na něj usmál.
Vypadal tak zničeně, už od tý doby co sme vlezli do tý prokletý továrny. Jako by to skoro nebyl ani on. Panikařil, blednul a vždycky ve všem viděl ten nejhorší scénář.
"Fajn, tak mu něco řekni." pobídl mě.
" Proč já ? Ty mu něco řekni ?"
" A co asi ?"
" Já nevim. Tak třeba. Gerarde, ty zmetku, jestli se do dvou hodin neprobereš, nakopu ti prdel." " Nebo spíš seberu ti všechny tvoje cigára."
" No vidíš !"
" Tak to si zkušíš Fergusone." ozvalo se pod námi sípavým hlasem.
" Gerarde !" vyjekl jsem a překvapeně na něj koukal. Jinxx úplně zkameněl.
" Taky tě rád vidím, Sněhurko."
" Měl bych jít pro doktora."
" Ježiši sotva sem se probral."
" No právě, hned sem zpátky." Jinxx stál pořád jako solnej sloup.
" Co ty Fergusone, co tam tak stojíš." zaslechl jsem za sebou Geardův hlas.
Vyběhl jsem na chodbu a rychle hledal osobu v bílém plášti. Doběhl jsem k sesterně.
" Probral se." vychrlil jsem rychle.
" Kdo se probral ?" ozvala se sestra znuděně a líně přežvykovala žvýkačku.
" Gerard ! Gerard Way !" chrlil jsem ze sebe rozrušeně.
" Jaký pokoj ?"
" 169."
" Volám doktora." pronesla okamžitě a já se rozběhl zpátky.
" Doktor už je na cestě." oznámil jsem těm dvěma. Jinxx seděl vedla Gerarda a uvolněně se usmíval. Gerard byl pořád bledý ale oči už mu svítili.
" Já ti říkal, že tě to kouření jednou zabije." řekl sem mu a posadil se na druhej konec.
" Ale nezabilo."
" Málem."
" Což mi připomíná, nesebrali ste mi ty cigára, že ne ?" musel sem se zasmát.
" Ne buď v klidu."
" A nemáš tady jedno, náhodou ?"
" Gerarde !" okřikl jsem ho se značnou úlevou v hlase.
Starý dobrý Gerard. Sice byl úplně vyčerpanej a sotva se probral z téměr dvoudenního spánku, ale jako by mu to bylo jedno.
" A co je proboha tohle ?" zeptal se a ukázal na nohu.
" To je sádra pane profesore."
" Nech si tý ironie Biersacku, to vidim taky ! Co s tim mam ?"
" Máš to zlomený a máš silnej otřes mozku. Pamatuješ si co se stalo ?"
" Mam otřes mozku, ale ne amnézii."
" Amnézie je jedním z příznaků silného otřsu mozku hned vedle závratí, vypadávání.."
" Stačí Sněhurko." zastavil mě.
" Cos mu proved ?" ukázal na Jinxxe kterej se furt jenom debilně usmíval.
" Já ? Já nic. Tos ho měl vidět než ses probral.
" " Hele !" rozhodil rukama Jinxx.
" No sláva Fergusone." Jinxx přivřel oči.
" Žes radši nespal dýl, Arthure." Gerard se slabě pousmál.
" Pane Wayi, jak se cítíte ?" ozval se okamžitě od dveří doktor.
" Už jsme uvědomili vaše prarodiče."
" Ehm jo je mi fajn."
" Vážně ? Co hlava ?"
" Bolí."
" To je taky při otřesu mozku normální. Nějaké výpadky paměti, závratě, nadměrné pocení, zvracení ?"
" Sem vzhůru sotva pět minut !" řekl Gee udiveně a doktor protočil oči.
" Dávejte si pozor, pane Wayi. Otřes mozku je sice nejlehčí formou poranění hlavy, ale jeho následky mohou být ošemetné. Vše budete hlásit sestrám." Gerard se na něj nechápavě zaksichtil. " Kdy mě pustíte ?"
" Obávám se, že si tu ještě nějakou chvíli poležíte. Nejdéle do konce týdne ?"
" Cože ? No to snad ne !"
" Klid Gee, budem sem za tebou jezdit !"
" To bych ti radil Biersacku ! A koukej vymyslet jak mě dostaneš ven !"
" Je mi líto, pan Biersack je nezletilý, nemůže vás vyvést z budovy."
" Cože ?!"
" Nějak si to budeme muset zařídit. Teď budete muset odejít pánové. Pacient potřebuje odpočívat." " Pacient si potřebuje zapálit." zabrblal Gerard.
" Prosím ?"
" Že pacient rozhodně odpočívat nepotřebuje, když teď dva dny spal. Nechte je tu."
" Nemyslím si, že to jedobrý nápad, vzhledem k vašemu zdravotnímu stavu."
" Můj zdravotní stav nejlíp posoudím já sám. Mně je dobře." odsekal to po slabikách a kladl na to tak větší důraz.
" Odejdou až to bude opravdu nutné."
" Návštěvní hodiny končí za půl hodiny."
" V tom případě odejdou až za půl hodiny."
" Ale právě jste se probral.."
" A vy byste mě poslali rovnou zase spát. To je vopravdu výbornej nápad."
" Já sem tady lékař !" pronesl ten doktor takovým tónem, jako by si nebyl ani jistý.
" A já sem pacient ! A je mi fajn ! Bolí mě hlava no ! Taky sem se do ní pořádně švihnul, to není žádná věda." pronesl Gerard s okořeněnou dávkou sarkasmu.
Doktor jenom nakrčil čelo. " Kdyby cokoliv, použijte to tlačítko vedle postele a přivoláte sestru." Gerardovy zacukaly koutky.
" Cokoliv co se zdravotního stavu týče, pane Wayi !" okřikl ho zděšený doktor.

Musel jsem se smát. Gerard byl konečně zpátky a zdá se ,že v plné síle. Možná ještě v lepší formě, než kdy byl.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hellie Hellie | 19. dubna 2013 v 19:28 | Reagovat

Tak tomu se říká povídka. Úžasné.(a zároveň šíleně návykové => jestli zde nebude do dvou hodin další díl, máš mě na svědomí, Margie.)

2 Destiny Destiny | 19. dubna 2013 v 19:50 | Reagovat

Ďalší diel!!! Úžastná kapitola :) Som rada že Gee je v pohode a Andy a Ashley :3 cute Proste na toto niesú ani slová :)

3 Mini Mini | 19. dubna 2013 v 21:53 | Reagovat

to je naprosto úžasný díl toto :D honem další díl!! :D

4 Kriss Kriss | 19. dubna 2013 v 22:53 | Reagovat

Tak co ti sem mám psát tentokrát? :D ...Máš to prostě super :)) :D

5 Xo Xo | 20. dubna 2013 v 0:35 | Reagovat

Geniální :33 Už nevím co psát, ta povídka je super :D

6 *Wild-One* *Wild-One* | 20. dubna 2013 v 9:17 | Reagovat

Co mám psát, prostě úžasná povídka. :) rychle další díl :D

7 Natt Natt | 20. dubna 2013 v 9:53 | Reagovat

Bože, já z toho nemůžu :DDDDDD Tahle povídka je nejlepší co jsem kdy četla! Prostě úžasná komedie! :DDD Jen tak dál!

8 rosemaid-girl rosemaid-girl | 20. dubna 2013 v 13:16 | Reagovat

úplně úžasné! <3 :D z toho by byl perfektní film! ;) :D  a když už máš až 30. díl, proč sem nedáš další? :D ;)

9 Ali Ali | 20. dubna 2013 v 15:10 | Reagovat

no tak Gee tam toho doktora uplně zabíjel :D to mě dostalo a nebo prej: "jak se může mrtvola tvářit?" :D nejlepší :D rychle další díl ;)

10 loveCC loveCC | 20. dubna 2013 v 17:59 | Reagovat

plíís rychle další díl nebo se picnu, je to prostě moc moc moc dokonalý a neboj se že by nás to přestalo bavit, to se nestane ;)

11 Lucie Lucie | 20. dubna 2013 v 21:53 | Reagovat

Rychle rychle další část! úžasná kapitola :) A rosemaid-girl má pravdu tohle by chtělo zfilmovat :3 ale Andy a Ash by asi nesouhlasili ;D

12 kikina kikina | 21. dubna 2013 v 13:40 | Reagovat

Hej prostě úžasný, strašně mě to baví číst... No mohla by být rychle další, už se nemůžu dočkat... xD

13 hanka hanka | 21. dubna 2013 v 19:24 | Reagovat

Dobře zabíjel toho doktora :DD prostě je to dokonalý :3 a koukej sem dát rychle další

14 Vendy Vendy | 22. dubna 2013 v 14:08 | Reagovat

no tak to je asi zatim nejlepší část ;)rychle pls další ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama