Dámy a pánové číslo šestnáct u počtu komentářu mě nekonečně hřeje ještě teď a vám patří mé největší a nejvřelejší díky. Díky vám se cítím..vyjímečná.... A proto můžete ten počet stále zvyšovat ! :DD
Opět se kousek posuneme... pokud jste trochu perverznější osoby a říkaly jste si, kdy už se ty dva k sobě taky trochu přitulí asi mě budete chtít zabít..
Jestli jste nadávaly někdy na ukončení kapitoly... mám dojem že teď je to velmi kruté :DD... Alespoň víte, že se v příští kapitole, máte na co těšit ;DDD
24.
" No tak, zrychli trochu." pobízel jsem Jinxxe, který se za mnou ploužil jak umírající na poušti.
" Ty spíš u Gerarda v pokoji ?" zeptal se.
" No a kde jinde a pojď už. Ujede nám to." Jako malý dítě. Fakt.
" Tak ať." zamumlal a ledabyle kopnul do kamínku před sebou.
" Jeremy Milesi Fergusone ! Gerard to bez tebe přežije."
" No právě."
" Co ?" A co je tohle ? Může mi někdo říct, o co tu jde ?
Jinxx máchl rukou a zapálil si.
" Stejně ti závidim." prohodil Jinxx směrem ke mně, když jsme se konečně usadili do autobusu. Venku začalo pršet a kapky stékající po okenicích mě nutily přemýšlet.
" Ano, moje situace je rozhodně závisti hodná." Deěšťové kapky dál stékaly po oknech, slevály se stále do větších a větších, a nakonec se vpily do okenního těsnění.
























