Když se vám to tak moc líbí, tak tady máte další díl. Začíná se mi snižovat náskok, nějak jsem to teď zanedbávala, musim se na to zase pořádně vrhnout ! Tak nějak mam moc nápadů, takže vám nemůžu ani říct, kdy to skončí. Jenom si z celého srdce přeji, aby vás to nepřestalo bavit. A znovu děkuji za úžasné komentáře. Miluji vás mí věrní ;D
16.
"Tak kde je sakra ten autobus?"
"Uklidni se máme spoustu času," snažil jsem se sklidnit klepajícího se Gerarda.
"Co když ten autobus vůbec nejede?"
"Proč by nejel, prosim tě?"
"Já nevim. Je neděle, nebo měl nehodu, nebo..."
"Panebože, můžeš mu nějak zavřít hubu?" chytal už se za hlavu Jinxx.
"Na Gerardku, zapal si. Ták je hodnej."
"Nemluv na mě jako na retarda, Biersacku!"
"Až se tak přestaneš chovat, budiž ti dopřáno slušné zacházení."
"Nezkoušej mě nasrat!"
"Gee, uklidni se. Je to jenom koncert!"
"Jenom koncert? Pro tebe, ty rozmazlenče!"
"Nebuď jedovatej!"
"Andy má pravdu. Jestli se nepřestaneš chovat jako kretén, tak tě cestou někde vyhodim."
"Ano, papá," zavrčel nabručeně, odhodil vajgl na zem a zadupl ho. "Už to jede!" vypískl vysokým hlasem a poskočil na jedné noze. Protočil jsem oči. Sedli jsme si úplně do zadu a místa pro pět obsadili tři. Stejně by si k nám už nikdo nesedl. Gerard s rudýma vlasama nagelovanýma nahoru, celej v potrhaný džínovině s desítkama řetězů, já, s černejma vlasama a linkama v kostkovanejch kalhotech a v bundě se spoustou cvoků a Jinxx s rozevlátým natupírovaným hárem v černý džínovině, ověšenej vším možným, jsme nepředstavovali zrovna vhodnou společnost. Pohoršené pohledy cestujících, těžko říct jestli směřovaly na naše vzezření nebo k cigaretám v našich ústech. Gerardův nabručený ksicht vystřídal úsměv od ucha k uchu a totální natěšenost. "Hlavně se musíme dostat co nejblíž."