10. května 2013 v 21:40 | Margie
|
Zlatíčka ;) Jedeme dál ! Teď vím, že je to trochu zbržděné, ale nějak nestíhám, a většinou když sem dám díl tak další napíšu a teď sem vůbec nepsala, až se za sebe stydím ;). Ale věřím, že teď už to prostě bude lepší ;) Teda snad... Omlouvám se ! Opravdu moc moc moc ! Nějak teď nevim kde mi hlava stojí... Tak a teď už bez zbytečných keců... šup do příběhu ;)
P.S: Opět žádná oprava, takže prosím omlouvejte všechny moje chyby ! ;)
28.
Vzbudil mě nějaký hluk. Otevřel jsem oči a vstřebával svoje první dojmy. Snažil jsem se rozpomenout, kde jsem. Nebylo to těžké, když mě přeze mě Ash přehozenou ruku a majetnicky mě k sobě tiskl. Usmál jsem se. Pořád spal. Vypadal tak bezstarostně. Oči zavřené a na rtech letmý úsměv. Byl tak klidný. Srdce mi zpívalo a roztávalo štěstím při tomhle dokonalém pohledu. To já jsem měl tu čest vedlě něj usínat a i já jsem měl tu čet se vedle něj probudit. Nejradši bych se k němu nastěhoval, abych se vedle tohohle perfektního vyobrazení mohl probouzet ráno co ráno. Měl jsem silné nutkání ho pohladit po tváři. Jen lehce se prsty dotknout té spánkem vyhřáté kůže, ale nechtěl jsem ho vzbudit.
Co se mu asi zdá ? Určitě nic špatného. Nemohl jsem se své tváře smazat šťastný a spokojený úsměv. Vzbuzovalo to ve mně dojem takové pohody a oddanosti, jako bych vedle něj žil už několik let. Byl jsem tím výjevem naprosto fascinován. Vstřebával jsem do paměti každý kousek toho nádherného obrazu. Trochu se pohnul a svou obmotanou kolem mě, tak ještě víc utáhl. Pevně mě držel, jakoby snad ze strachu, abych mu někam neutekl. Jako to udělal ten jeho bývalý. Zajímalo by mě, proč se pohádali, nebo co se mezi nimi stalo, že se sebral a opustil tak křehkou a perfektní bytost, jakou Ashley bezpochybně byl. Nedokázal jsem si předtavit byť jediný den bez něj, a někdo ho opustil zcela dobrovolně a na dlouhá léta. Sám nad sebou jsem se zarazil.Moje uvažování nabylo zcela jiných rozměrů za tu dobu co jsem tady.
Pod jeho pevným sevřením jsem se už nemohl pomalu ani pohnout. Drtil mě ve svém objetí a já se v něm dobrovolně tříštil. Víčka se mu začala lehce třepotat a jeho dech ztratil na pravidelnosti. Probouzel se.
Zvedl jsem ruku a opatrně se dotkl jeho tváře. Přejel jsem po jeho lícní kosti až k bradě a každým nervovým zakončením vnímal jeho tvář. Pod svými prsty jsem cítil na pohled neznatelné strnište. Zavrtěl sebou a pomalu otvíral oči. "Dobré ráno." Zašeptal hlasem ochraptelým spánkem. " Dobré" odpověděl jsem mu s úsměvem. Snažil se evidentně zorientovat a zhodnotit situaci. Se slabým hihňáním jsem ho pozoroval. " Myslím, že nejsem jediný, kdo vypadá sladce, když spí." zareagoval jsem na jeho včerejší poznámku. Koutky se mu lehce zvlnily a stále měl oči otevřené jen na půl. Když se dostatečně zorientoval obmotal kolem mě ruku ještě víc a strhl si mě do náručí. " Jak ses vyspal ?" zeptal jsem se ho, ačkoliv jsem tušil, že mu jakákoliv komunikace činní značné obtíže. Něco zamručel a pohladil mě po zádech. Políbil jsem ho na krku. Usmál se. " Lépe jsem se už dlouho nevyspal." odpověděl mi spokojeně a já se musel se silným zadostiučiněním usmát. " Co ty ?" " Ani jsem netušil, jak je to skvělé." " Hm ?" " No usínat a probouzet se vedle někoho." " Úžasné, že ?" " Naprosto." " Zapomněl jsem, jak svkělý pocit to je. Probouzet se a mít tě vedle sebe je něco, za co nezaplatíš." " Trochu moc lichotivcých slov po ránu, ne ?" řekl jsem skromně. " Slib mi, že tu ještě někdy přespíš." " Kdykoliv budeš chtít." řekl jsem a oddaně se k němu přitulil Bylo to dokonalé ráno.
" Někde by to tu mělo být !" hulákal Ashley z obýváku a já ho jen ode dveří zaujatě pozoroval. " A co že to vlastně hledáš ?" " Tu plnou moc přece." " To už chceš jet s námi dneska ?" " Máš s tím problém ?" " Ne, jenom.." " Jenom co ?" " Nic." opravdu jsem nevěděl, co bych mu řekl. " Mělo by to být přeci pod P." hudroval. " Och, jaký to složitý propracovaný systém !" utahoval jsem si z něj a ve vteřině mi v hlavě proběhla toužebná myšlenka kdybych měl internet a tiskárnu, už by tu ležela vyplněná na stole. " Hele ! Já to myslím dobře !" " To ti nikdo nebere." přistoupil jsem k němu blíž a zvědavě mu nahlížel přez rameno. " A nedals to třeba pod N jako nemocniční ?" Zamyslel se a když uznal, že můj komentář dává logiku nakoukl pod N. Nic. " Moment ! Už to mám !" řekl rozradostněně jako kdyby našel mapu k pokladu. Došel k Z a opatrně vyndal papír s nápisem Plná moc. " Z ?" zeptal jsem se udiveně. " Zdravotnictví !" odpověděl potěšeně zjevně svou vasltní vybavovací schopností. " Teď už jenom aby mi to Grace podepsala. V kolik nám jede ten autobus ?" " Asi za hodinu." " Tak to abychom vyrazili." " Seš si jistej, že ti to podepíše ?" " Samozřejmě. Mým přesvědčovacím metodám nelze odoloat." Pozvedl jsem na něj obočí a už teď jsem se v duchu křižoval.
Strčil jsem do zámku náhradní klíč který mi věnoval Gerard a dveře se s lehkým vrznutím otevřely. Až teď mi došlo že jsem Grace ani Berta o svém přespání neuvědomil. " Andy ?" ozvalo se z kuchyně prosebně. " Ano, Grace ?" doufal jsem, že mě moc nezamorduje. Ale proč by měla ? Vždyť jsem jenom cizí kluk. Ovšem o opaku mě její chování přescědčilo už dávno. Sám jsem se občas divil, že ji beru jako vlastní. A když mi po Gerardově odvozu do nemocnice nabídla tykání, málem jsem tam jel za ním zpátky. Nemohl jsem uvěřit tomu, že by se o mě chtěl doopravdy někdo starat, aniž by mu za to platili. " Kde jsi byl ? Měly jsme o tebe starost ! Jsi v pořádku ? A... Dobré ráno pane Purdy." zasekla se uprostřed věty a věnovala Ashleymu překvapený pohled. " Krásné dopoledne, paní Wayová." pozdravil Ashley zdvořile až jsem měl chuť se otočit a zjistit, jestli náhodou nenasadil koketní výraz. Grace se tvářila stále stejně zaskočeně. " Omlouvám se, Grace, že jsem se tu nezastavil. Bylo to naprosto neplánované a náhlé." Grace skenovala Ashleyho nedůvěřivým pohledem a já moc dobře věděl proč. Ashley se stále zářivě usmíval. " I mě je líto, paní Wayová, že jsem vám přidělal zbytečné starosti. Příště vám dám vědět, že je Andy u mě." řekl naprosto klidným a důvěryhodným hlasem. Grace jen s nejistým výrazem přikývla a pozvala nás dál " Pojedeš dneska za Geem, Andy ?" " Samozřejmě, proto jsme tady." " Vy ?" otočila se Grace a v ruce držela celký kuchyňský nůž. Oba jsme o nepatrný kousek couvli. Rychle ho položila na linku. " Víte, paní Wayová, napadlo mě, že bych vás ušetřil cest do města." " Myslíte si, že svého vnuka nechci vidět, pane Purdy ?" " V žádném případě, ale ve vaší situaci je jaksi neproviditelné a nevýhodné za ním dojíždět kadžým dnem. Alespoň mě se to tak jeví, madam." Měl jsem co dělat abych svoje oči nemusel sbírat z podlahy. To jak na ní mluvil, jak s ní jednal. Už se ani nedivím, že jsem mu podlehl. I Grace evidentě měla co dělat aby nepropadla šarmu a charismatu tohohle podivínsky nádherného muže. " To zajisté je, taky za ním jezdím velmi zřídka. Gee to pochopí." " Ano, jsem si tím naprosto jistý. Ale jak jistě víte, bez vás ven nemůže." " A ani tam víckrát nepotřebuje. Když tam byl naposledy tak omdlel." " Jistě, ale to je po takovém úrazu normální. Jsem si jistý, že teď by mu pobyt na čerstvém vzduchu jedině prospěl." " Jste snad doktor, pane Purdy ?" " Obávám se že nikoliv, paní Wayová, ale tohle je již dávno známá věc." " Vážně ? Proč tedy můj vnuk omdlel ?" " Byl poprvé na čerstvém vzduchu, co se probral z dvoudenního kómatu. Je to naprosto normální rekace lidského organismu. Teď už by zareagoval jinak." " Ale jak mi vy můžete být nápomocný ? Jak jste již sám řekl, beze mě ho nikam nepustí." "Omyl." řekl Ashley a vítězoslavně pozvedl ukazováček. " Já, jakožto zletilá osoba opatřená vaším souhlasem, čili plnou mocí ve věci zodpovědnosti za Gerarda, ho smím z budovy vyvést." " To nebude třeba, pane Purdy. Gerad to zajisté pár dní bez vzduchu vydží." " Tím bych si nebyl tak jistý, Grace." vložil jsem se do hovoru já, když jsem je přestal uchváceně sledovat. " Myslím, že bude chtít na vzdcuh hned jak to bude možné." " Samozřejmě na všechno budu dohlížet a nic neudělám s výslovným lékařským zákazem nebo bez jejich uvědomění." řekl Ashley sebejistě a na Grace bylo vidět, že váhá. " Opravdu si myslíš, Andy, že by o to Gerard stál ? Že mu to pomůže ?" " Myslím že ano, Grace." řekl jsem s láskou v hlase. " Považte, paní Wayová. Ušetříme vás tím tak spousty práce. Nebudete si muset dělat starosti, když náhodou nebudete moc se za Gerardem dostat. Já jsem doma téměř každé odpoledne. Stačí mi zavolat, že není ve vašich silách vnuka navštívit a já ho mile rád vyzvednu. Stejně za ním jezdí Andy, pojedu tedy s ním, s tou výhodou, že je můžu vzít na čerstvý vzduch." řekl Ashley podal Grace kousek papírku. " Tady je telefonní čílo ke mně domů." Grace si ho nedůvěřivě vzala. " A kde mám tu plnou moc vyplnit." " Tady, prosím. Všechno je zařítené, stačí jenom váš souhlas."
" Ty si naprosto neuvěřitelný !" zhodnotil jsem Ashleyho výkon, když jsme se loudali směrem k autobusové zastávce. Jenom na mě mrkl a spokojeně se usmíval. " No neříkal jsem to. Mimochodem, proč jedeme autobusem, když mi v garáži stojí zaparkované auto ?" " Nabídl si nám snad možnost odvozu ?" popíchl jsem ho. " Ne ! Tak je to jasný ! Můžeme se otočit." Koukl jsem na věž kostela. " Ne, nemůžeme. Jinxx tu bude za pár minut, pak až můžeem vyrazit." " Ježiš já na něj úplně zapomněl." " Skleróza v tak brzkém věku." " Nech si ty narážky !" řekl rozhořčeně a já na něj vyplázl jazyl. " Nazdar chlapcí." ozvalo se pojednou za námi. Jinxx. Jak jinak. " A já už si bláhově myslel, že tě uvidím odněkud přicházet." prohodil jsem směrem k němu a on se jenom tajuplně zazubil. " Co vy tady ?" prohodil směrem k Ashley a mně neušlo že mu vyká. " Jedu s vámi." Jinxx po mně střelil nechápavým pohledem. " Má povolení odvést Gerarda ven." " Tak to bude Gerard nadšenej." zkonstatoval suše Jinxx. " Nic jinýho mu nezbývá." podotkl Ashley a mě došlo kam tím vším směřoval. Teď má Gerarda víceméně v hrsti. Je jeho jedinou naději na cigaretu, pakliže se Grace nedsotaví. A já i Grace sme mu uvěřili čistě přátelské úmysly. Jistě se v nich nějaké skrývali ale teď bylo všechno mnohem jasnější.
Seděli jsme v Ashleyho autě a čekali než zaparkuje. Oproti naší době to bylo celkem snadné. Došli jsme k hlavní recepci dětské chirurgie. " Jdeme navštívit pacienta na pokoji 169." řekl jsem sestře a ta si to někam zapsala. " Běžte napřed, Andy. Já tu zatím vyřídím tu plnou moc." řekl mi Ashley a mi se s Jinxxem vydali do příkře osvětlené nemocniční chodby.
Opatrně jsme vešli dovnitř, abychom zjistili jestli nespí. " No to je dost, že ste tady !" žašveholil Gerard jakmile nás viděl. " Taky tě rádi vidíme, Gee." řekl jsem a vedle postele jsem mu postavil balíček banánů od Grace. " To ti posíla babička." řekl jsem mu. " Jak je jí ?" zeptal se starostlivě. No páni, tuhle jeho stránku ještě neznám. " Je v pořádku." " A kdy přijede ?" zeptal se a mě okamžitě došlo, proč se ptá. A já si myslel, že se ptá jenom kvůli ní. To už je dneska podruhý. " Co vám tak dlouho trvalo ?" prskal Gerard zatímco se snažil vydolovat jeden banán " Promiň, museli jsme zaparkovat." " Zaparkovat, co proboha ? To si Jinxxe přivez na trakaři ?" ach sladký sarkasmus Gerarda Waye. Jinxx nad ním jenom rezignovaně zakroutil hlavou. " Ne, Ashley musel zaparkovat auto." " Ashley, ten Ashley ?" " Ano já." řekl potěšeně Ash a vstoupil do místnosti. " Asi se mi přitížilo. Co tě to u všech tvejch sedmi trpaslíků napadlo, Sněhurko ?'" obořil se na mě a já se nadechl k odpovědi. Ashley mě ale předběhl. " Uklidni se. Byl to můj nápad." " Tak to byl hodně stupidní Purdy ! Nebo sis doopravdy myslel, že tě rád uvidím ? Zvedáš mi tak akorát tlak." " Obávám se že ne, tvůj tlak je podle tohoto přístroje naprosto v pořádku." prohodil moudře Ashley a Gerardovy naběhly žíly na krku. " Tak co chceš ?" " Pomoc ti ?" " Neděl ze mě debila Purdy, buď od té lásky." S Jinxxem sme si vyměnili cotojezadebily pohled a jeden na druhého pokrčily ramney. " To bych si nedovolil. Přišel jsem tě vyvenčit." použil můj vlastní slovní obrat a já se na něj nemile zašklebil. " Tak to ti asi dost dobře neprojde. Jestli chceš zpaktovat únos, máš smůlu. S tebou mě doktoři totiž nikam nepustí." " Obávám se že ano. Tvoje babička mi dneska podepsala plnou moc." " No to snad... Proč ?" " Protože tě můžu vyzvedávat mnohem častěji než ona, ty troubo. Můžu tě dostat ven každej den." " A každej den koukat na ten tvuj ksicht ? Díky za nabídku." " A co si tahle každej den zapálit ?" prohodil Ashley ledabyle. Gerard ho probodl tím nejvíc zlostným pohledem jakým jsem kdy viděl. Moc dobře věděl jak na něj. Pak tím samým pohledem probodl Gerard ještě mě. " Počkej až budu moct chodit, Sněhurko. Seženu si sádrový traslíky a narvu ti je víš kam !" " Ale no tak. Nech už toho ! Buď rád že můžeš ven." " Ale za jakou cenu ?" " Tak hele. Já sem tady a sem ochotnej tě vývést tady z toho blázince ven. A momentálně jsem jedinej kdo k tomu má právo, protože tvoje babička tady není. Takže buď se mnou půjdeš, nebo zůstaneš zavřenej tady. Ber nebo nech bejt !" věděl jsem jakou ránu to udělá do Gerardova ega. Vydanej napospap otravnýmu Purdymu. Ashley byl míň vypočitatelný, než jak se zdálo na začátku. Gerard jenom nasupeně zachrčel. " Věděl jsem to. Počkám na vás na recepci." řekl spokojeně a odštrádoval si to ven. V duchu jsem mu gratuloval. Bezvadně využil situace a způsobil Gerardovi srážku na hrdosti. " Tak za tohle, Sněhurko, mi zaplatíš !" " Krabičku cigaret ? Na usmířenou ?" navrhl jsem mu. Gerard legračně našpulil rtíky. " Dvě." " Fajn ale mám nárok na půlku druhý." " Fajn." " Nevim co tu šaškujete." ozval se náhle Jinxx. " Chceš něco dodat Jeremy ?" zeptal se ho Gerard s pozvednutým obočím. " Ne, jenom že by ses mohl už laskavé vysoukat z tý postele a jít ven dokud máš možnost." " Doufam že aspoň někam vypadne." prohodil a začal se neobratně zvedat. " A žádný techtle mechtle Sněhurko, jasný ?" " Bez obav." odpověděl jsem mu a tváře mi slavě zrůžověly při vzpomínce na včerejšek. " Tak počkat !" řekl Gerard, když si všiml mého výrazu. " Proč si rudej jako rak ?" " Cože ? Ne !" řekl jsem a okamžitě si sáhl na tváře. Gerard otevřel pusu a šibalsky se tlemil. " Mám takový dojem, žes včera nebyl zrovna nejhodnější chlapec !"
Máš vážne talent na písanie mala by si vydať knihu ;D inak táto časť je
úžastná dúfam že nás nebudeš dlho trápiť s čakaním na ďalšiu :)