17. května 2013 v 21:30 | Margie
|
Všechno potřebné jsem sem napsala již včera. Takže jen prosím a děkuji a šup do pohádky ;DD....
29.
" Andy !" vypískl Gerard a zakryl si rukou ústa. Šmarjá, já jsem ale blbec ! Tak nějak jsem doufal, že se tomuhle tématu vyhneme, alespoň prozatím. Ovšem moje podvědomí mělo asi jiný názor, takže na sebemenší narážku reagovalo vháněním červeně do mých tváří. Jinxx taky najednou nějak ožil. "Tys-Tys s ním.." ani to nedořekl. Otočil jsem se k němu zády. " Ne." řekl jsem stydlivě a ostýchavě s doléhajícím strachem z toho, že hlavní aktér mého vyprávění stojí na chodbě.
" No jasně že ne." zašveholil Gerard ironicky. " No fakt ne jenom jsme..." "Říkej si tou jak chceš, ale fakt zůstává stejný." " Nespal jsem s ním." ohradil jsem se celý v rozpacích. " Alespoň ne doslova." " Kouřils mu ho ?" zeptal se okamžitě Jinxx. " Ne." špitl jsem a byl jsem si jistý, že jsem rudý až za ušima. " Tak co teda ? No tak, Andy. Vyklop to. Naléhal na mě Gerard. " Vždyť stojí venku !" řekl jsem rozhořčeně. " Za prvý to sám zažil, proč by nemohl slyšet mluvenou podobu a za druhé, stojí sice venku ale za stěnou a za zavřenýma dveřma. Není to netopýr !"podotkl Gee. " Ale stejně." " Žádný ale, Sněhurko ! Nedokže slyšet skrz zeď ! I když bych se tomu vlastně vůbec nedivil." Sedl jsem si k němu na postel a hlasitě zaklel. Gee mi položil ruku na rameno. Jinxx si sedl vedle nás. " Svěř se Gerardovi." řekl mi Gee rozpustile. " Jsme tví kamarádi, Andy." dodal Jinxx dotčeně. " Sprchovali jsme se spolu." pípl jsem. Gerard si přioleskl obě ruce na pusu a Jinxx ji otevřel dokořán. Hned na to se oba šibalsky usmáli. Z Gerarda vycházeli přidušené nádechy. " No ty vole." vylezlo z něj nakonec. " To je rychlej posun." dodal uznale. " Jo.. to asi jo." stále jsem kuňkal a splýval s Gerardovo vlasama. " Bylo mi jasný, že on dlouho čekat nebude." zazubil se Jinxx a já po něm vrhl zvídavý pohled. Gerard se zasmál. " Ale, Sněhurko. Ty seš jako rajčátko !" dloubl si do mě Gerard a štípl mě do tváře. Jenom jsem zaúpěl. " A jak ho má velkýho ?" zeptal se Gerard a já byl jen schopný v šoku otevřít pusu. " Stačilo to říct, nemusíš to předvádět !" zahihňal se Gerard a já jí zase spěšně zavřel. Teď už jsem byl rudý úplně. Snad i palce u nohou mi zrudly.
" Co mu to tady děláte ?" ozval se ode dveří Ashley a propaloval nás podezíravým pohledem. Gerard se na něj uličnicky šklebil a já si přál se vypařit. Jinxx mě nenápadně uklidňoval. " Neboj se, Purdy. Tvoje princezna je naprosto v pořádku." Ashley mě oskenoval pohledem a já sklápěl zbaběle oči. Zabodl svůj výhružný pohled do Gerarda. " Nech si ty svoje pohledy. Na mě už to stejně neplatí." odpověděl mu s ledovým klidem. Když už Ash vyhrál, Gerard mu to nehodlal dát jen tak zadarmo. " Ukldini se Romeo, nikdo mu tady neubližuje." dál do něj šil Gee a já se snažil nalézt ztracený hlas a přestat se červenat. " Čekam tam na vás už půl sotletí." zavrčel Ash. " Tak za prvé to není ani pět minut a za druhé kdo si počká, ten se dočká." " Ty děláš, jako kdybys byl něco, co stojí za čekání." " Evidentně ano, když si pořád tady." podotkl Gerard a já mu v duhu potřásal rukou. Na Gerarda Waye prostě nikdo nepřijde zkrátka. Bylo mi jasně co má v plánu. " Jenom mi prosím nevykládej dojemnou historku o mnoholeté nenávisti, jež je třeba ukončit. Není. Na to ti neskočím, Purdy. Záleží ti na mně." " Asi tak jako na pytli blech." " I to je dobrý začátek." s Jinxxem jsme na sebe pozvedli obočí. Gee byl prostě mistrem slovní přestřelky. Bez váhání dokázal střílet tam, kam nikdo nečekal. A teď i přes to, že zná Ashův hlavní záměr, obrátil ho zřetelně proti němu. " Možná bych ti měl říct, že si mi za můj pobyt tady nijak něchyběl." Ash zaskřípal zubama. " Ale je milé, že máš o mě starost." řekl Gerard a nahodil totálně nevinný úsměv. " Tak to teda opravdu nehorzí." " Nekličkuj Purdy, prokoukl jsem tě." mrkl na něj Gerard a Ash protočil oči." Počkám venku." kapituloval nakonec. Opustil místnost. Gerard se usmál, spokojený sám se sebou.
" Už by si měl uvědomit, že nade mnou prostě nemá šanci." " Spíš by mu mělo dojít, že mu není sedmnáct." podotkl jsem stále trochu vyvedený z míry celou situací. Ale co jsem čekal ? Mohlo mi být jasné, že Ashley využije příležitosti. A mohlo mi dojít, že Gerard ho prostě jen tak nenechá. Jinxx mu přinesl berle a pomohl mu vstát. " A ne že sebou zase švíkneš. Nehodlám ti znova dělat matraci." " Neměj péči Fergusone. Nemám v plánu znovu ztrácet vědomí." ubezpečil ho a Jinxx se spokojeně usmál. V tom jsem si vzpomněl na hlavní úkol dne. Sledovat Jinxxe. Gerard se opřel do berlí a vyrazil. " Chodíš už slušně." " A co sis myslel, Sněhurko ? Že celý dny trčim na pokoji ? Prosím tě ! A pojď už, nebo tomu tvými milenci jebne." Zvřel jsem oči. To bude teda den.
" Jsem rád že držíš své slovo." pochválil mě Gerard když jsem mu donesl dvě krabičky cigaret. " A měl jsem jinou možnost." Gerard kývl a tvářil se tak jako to-máš-vlastně-pravdu. " Nejsi plnoletý. Neměl bys kouřit." podotkl Ashley a Gerard na něj vrhl pohrdavý pohled. " Co mi můžou udělat ? Řeknou to babičce a dědečkovi ? Myslíš si že to neví ?" odvětil mu. " Ty aby z tebe měli infarkt." řekl mu Ash. " Tak to od tebe není moc hezké, přát někomu něco takového." řekl mu Gee káravě. Přemýšlel jsem jak to dělá, že se vždycky chytí i tý nejmenší stupidity a obrátí to proti němu. Moc dobře jsem chápal jak to Ash myslel a ani na vteřinu mě nenapadlo uvažovat o té větě jinak. Gerarda ovšem ano a téměř okamžitě. Nepochopím. Jinxx jen potichu seděl vedle nás a koukal bůh ví kam. Takhle to ejde. Musím ho nějak vyprovokovat. Ale jak ? Časem na něco přijdu. Zatím bych se měl snažit nějak naši konverzaci zbavit trapnosti, ale mám dojem, že já nejsem ta srpávná osoba.. Gee slastně nasál nikotin do plic a vyfoukl kouř. " Uznávám, Purdy, že jsem ti trochu vděčný. Absťák je svině." připustil Gerard a Ash už raději nereagoval.
Chvíli jsem seděli v naprostém tichu. Bylo to docela trapné. Byl jsem ponořen sám do svých vlastních myšlenek. Na Jinxxe, na Geeho, na Ashe... to všechno mou mysl zaměstnávalo na tolik, že jsem přestal myslet na to, že jsem ztracený v časoprostoru a žil tak, jako bych tu byl odjakživa. Nechyběli mi rodiče. Teda máma. Ale ta mi chybí i v budoucnosti. Vzpomněl jsem si na Amy. Chtěl bych jí vidět. Musím ji někdy najít. Nezmínila se mi náhodou kde bydlí ? Možná u toho hřiště. Někdy se tam zajdu znovu podívat. Gerardovi ruce mi luskly před očima. Prudce jsem zvedl hlavu. " Co je ?" " Si při smyslech ?" ptal se Gee pobaveně. Jenom jsem přikývl. Ashley mě starostlivě sledoval. " Co tě zase žere ?" přeptal se Gerard. " Jaký zase ? A nic." " No prostě zase. Vždycky nasadíš ten svůj útrpnej zahloubanej výraz a tvrdíš, že se nic neděje. To na mě nezkoušej. No tak, se m to já.!" " Řekl červenovlasý šílenec s otřesem mozku." podotkl Ash. Jinxx trochu zasýpal. Moje myšlenky se zastavily. Vadí Jinxxovi to, jak Ashley uráží Gerarda ? " Nech si ty svoje moudra pro někoho, koho to bude zajímat. Proč se nejdeš někam projít ? Tuhle tě to ták bavilo." připomněl mu. " Ste jako malý děti." pronesl Jinxx po tom, co jsme si znovu vzmněnili otrávené obličeje. " A hele kdo se ozval." rýpl si Gerard. Je fakt že Jinxx moc nemluvil. Nebo, spíš před Gerardem moc nemluvil. Ani se nedivím. Většinu času zvládne Gerard mluvit sám. " Skočím si pro kafe." prohodil Ashley po chvíli. " Velmi rozumné." usoudil Gerard. " Jdu s tebou." řekl jsem a okamžitě se postavil. Vlídně se usmál a opustil lavičku. Následoval jsem ho.
" Že tě to baví se s ním věčně handrkovat." utrousil jsem opřený o stěnu. " A víš že docela jo ?" Protočil jsem oči. " Ale no tak. Snad by ses neurazil." " Ne, jenom je to prostě nesmyslný." a nebavilo mě to. Poslouchat jejich věčný kecy začalo být po chvíli celkem otravné. Obzvlášť, pakliže byly ty narážky jedinou formou komunikace. " Tak se nečrti." řekl a počechral mi vlasy. Tím sis teda pomohl ! Okřikl jsem ho v duchu. " Měli bychom Jinxxovi nějak pomoc." na chvíli se zatvářil nechápavě a pak v prozření přikývl. " Já nevím co chceš dělat." " To ani já." " Nebylo by lepší si s ním doopravdy napřed promluvit." " Ne." " Když myslíš." porkčil Ash ledabyle rameny. " Není ti nic ? Vypadáš.. divně. Co se to dělo na tom pokoji ?" Hlavně nečervenej ! Hlavně nečervenej ! Přikazoval jsem si. " Ale nic." Ashley pozvedl obočí. Naštěstí se na nic dál neptal. " Vrátíme se zpátky ?" " Jo." přikývl jsem a znovu se vydal po vyšlapané cestičce v parku.
" Mohl si tam zůstat klidně dýl." pronesl Gerard místo pozdravu. " Tebe vidím samozřejmě rád Sněhurko." " Já sem rád, že si stále při vědomí." " Ale no tak, nemám v plánu ho ztratit přinejmenším dalších pár desítek let." " Jaká to škoda." utrousil Ashley. Už jsem to nekomentoval. " Ty seš doopravdy strašně nepřejícná osoba ! Mě bys uvedl do bezvědomí a mým ubohým prarodičům bys přivolal infarkt." pronesl Gerard naooko nechápavě a pohoršeně. Ashley se nadechl ale zdálo se že byl přeargumentován. Aspoň něco. " Bože ty seš takovej idiot.." vypadlo z něj nakonec. " Jako bys ty nebyl." ozval se Jinxx. Přihmouřil jsem oči. " Proč na něj tak čumíš ?" " Co ?" přistižen. Ashley měl pravdu. Fakt sem pozorovatel na dvě věci. " Ale nic." tuhle větu už jsem dneska pronesl přinejmenším pětkrát. Jinxx se na mě otočil a taky mě přejel pohledem. Gerard zatřepal hlavou. " Možná sem, ale on je větší." " No tak to bych se hádal." zasmál se na oko Jinxx. Ashley mě asi pochopil. " Díky příteli. I já bych se hádal." řekl Gerard a nechápavě se rozhlížel kolem sebe. " Já bych řek, že ste vobá dvá stejný !" pronesl jsem směrem k nim. " Hej !" ozvali se oba najednou a vraždili se pohledem. " Sem tvůj nejlepší kamarád !" ohradil se Gerard. " Bydlíš u mě." Ashley se trochu ztišil. " Sem tvůj přítel ! Skoro jsme spolu spali." šokovaně jsem na něj pohlédl. " Ale netvař se, zlatíčko. Jako bys jim to před tím nevyprávěl. Slyšel sem vás." Praštil jsem se rukou do čela. " Zdá se, že ses ode mě přece jenom něco naučil, Purdy !" pochválil ho Gerard a já znovu nabral karmínovou barvu.
" Chápu že vám má ctěná společnost bude chybět, ale musím si odskočit." Pronesl Gerard a zvedal se. " Půjdeme s tebou." " Nepotřebuju chůvy." ohradil se rozmrzele. " Ale doprovod jo." vstal okamžitě Jinxx. Vyšli jsme směrem k budově.
" Sakra." Klel Gerard když mu berle už po čtvrtý sklozula. " Prosim tě dej mi to a di !" řekl sem mu a obě berle jsem podržel. Jinxx a Gerard zmizeli za dveřmi. Chvíli jsem kopal do berlí až jsem z ní odkopl umělohmotnou násadu na konci. Zaklel jsem a sklonil se, abych jí tam zpátky připevnil, když se mi v hlavě zrodil geniální plán.
" Kouká na nás někdo ?" zeptal sem se Ashe. " Nezdá se." podotkl celkem nedůvěřivě. " Už to máš ?" " Ne, a ani mít nebudu. Myslíš že se to dá nějak nalomit." " Jasně že jo. Nevypadá to moc bitelně. Andy, co chceš dělat ?" " Musim Jinxxovi nějak pomoct ! Páčit to z něj nechci a jak se ukázalo, strach je prostě to nejlepší, co na něj funguje." " Prosím ?" " Hlídej." řekl jsem mu a rukama prozkoumával jednu z berlí. " Stoupni si přede mě." " Cože ?" " Neptej se, pochopíš. Jenom.. Prosím." usmál jsem se na něj a on mě poslechl. Rozhlédl jsem se kolem a na šikmo opřel berli o zem. Pak jsem na ní lehce šlápl. Ozvalo se tiché prasknutí. Došlápl jsem silněji a skoro přes celou berli se objevil šrám. " To by mělo stačit." podotkl jsem a vrátil ji zpět Ashovi. " Jak ti tohle pomůže ? Leda se zraní." pokrčil jsem rameny a nahodil jsem neutrální výraz. Právě včas. Jinxx a Gerard se vraceli. Podal jsem Geemu berle a on se po nich, aniž by cokoliv tušil, natáhl. Jinxx se postavil vedle něj. Gerard se jednou zhoupl a berle to vydržela, ale já věděl že to bylo naposled. Stačil akorát vykročit na sluncem prohřátý park, když se pod jeho vahou berle zlomila. Jinxx ho pohotově zachytil a znovu ho na sebe nechal spadnout. Gerard dosedl právoplantě na zem. " Si v pořádku ? Není ti nic ?" ptal se Jinxx okamžitě.Bingo. " Co to kurva bylo ?" zeptal se Gerard rozzuřeně a ohlédl se po zlomené berly. Jinxx mě probodl tím nejvíc nenávistnějším pohledem jakým jsem kdy viděl. Mám takový dojem, že viděl víc, než měl.
Jééé, to je pěkné a velice vtipné. Nebyl by další díl? Moc chci číst dál...