24. května 2013 v 21:44 | Margie
|
Vážení přáelé, milí čtenáři
Dostali jsme se až ke krásnému kulatému číslu třicet... Zní to naprosto snově a neuvěřitelně. Děkui vám za všechny komentáře a podporu, kterou jsem ve vás měla. Bohužel mám pro vás špatné zrpávy. Tahle kapitola bude na nějakou dobu poslední. PŘÍBĚH NEKONČÍ ! A bude pokračovat, jenom ne hned. Zkrátka potřebuju pauzu. Jenom tak si bezcílně užívat.. Nic NEMUSET... Poslední dobou je všechno kolem musím... a já chci psát až si řeknu, že chci... Proto se vám z celého svého vděčného srdce omlouvám za pauzu, která bude snad co nejkratší ;)
Nebojte, určitě příbeh dokončím, na to abych ho opustila ho až moc miluji, jenom ne teď.. Je mi to líto a doufám, že na můj blog mezitím nezanevřete, protože blog jakožto zdroj všeho... bude fungovat dál...
A proto si tuhle kapitolu užijte a držte mi palce...
Nejen s koncem školního roku a s psaním ale také z novuobjevením mého já, které se tak trochu ztrácí..
A teď už třicátá kapitola... ;)
30.
"Co se s tím k čertu stalo ?" nadával Gerard, stále ležící na Jinxxovi. Jinxx mě propaloval nenávistným pohledem. Okamžitě jsem Geemu pomáhal vstát. " Si v pohodě ?" zeptal jsem se. " Jo ?" řekl Gee udiveně. Ashley mu sebral berle, respektive to co z nich zbylo. Jinxx Gerarda podepřel a on se ho pevně chytil. Chtěl jsem ho chytit z druhé strany, ale Jinxx mě okřikl. " Ty zůstaň radši tady." zavrčel výhružně a Gee chudák nic nechápal.
Ash donesl berle k lékařům a vyměnil je za nové. Teď jsem s ním stál před budovou. " Stálo ti to za to ?" zeptal se mě. "Já nevím. To poznám." řekl jsem, protože jsem dušil, že celá tahle aféra bude mít ještě dohru. " Máš štěstí, že si nezlomil tu druhou nohu." " Ale prosim tě. Nejsem blb." " Za to seš opravdu správnej kamarád. Mohl si si sním normálně promluvit." " Na to už je pozdě." " Jako bych ti to neříkal." " Já vím." " Kdyby se mu něco stalo.." " Ale nestalo." " Ale mohlo. Ohrozil si nejen jeho, ale i mě. Mám za něj zodpovědnost." nenadával. Říkal to spíš smířlivě. " Nechtěl jsem nikoho ohrozit."
Ohrozil jsem dost lidí, jenom doufám, že se to vyplatí. A že mě Jinxx nezabije. " Myslíš, že to byla blbost ?" " Myslim, že jo." odpověděl Ash po pravdě. " Ale uvidíš, jestli ti to pomůže.Pak můžeš přemýšlet, jestli to bylo zbytečný nebo ne." Přikývl jsem. Nezbývalo mi nic, než s ním souhlasit.
Celou cestu v autě nikdo z nás nepromluvil. Sledoval jsem z okýnka ubíhající cestu a kdykoliv jsem se odvážil, podívat se na Jinxxe, spražil mě zlostným pohledem. Přál jsem si, abychom už dorazili a já si s ním mohl promluvit. Pokud se mnou vůbec bude chtít mluvit. " Vyhoď nás na náměstí." štěkl Jinxx. " Prosím." doal spěšně otráveným tónem. Ashley se na mě tázavě podíval a já přikývl.
Vystoupili jsme z auta a čekali, než nám zmizí z dohledu. Naposled jsme zahlédli zadek jeho auta a potom nám nadobro zmizelo z dohledu.
Jinxx se proti mně okamžitě rozmáchl. Nestačil jsem se ani vzpamatovat a jeho ruka mě uděřila přímo mezi oči. " Au." sykl jsem. Tak jsem ho asi dost dobře neodhadl. Podíval jsem se na něj. Byl jako sopka. Čekal jsem jenom než vybuchne. " Co sis kurva myslel ?" rozkřikl se a pár kolemjdoucích se zastavilo. Počkal jsem až je to přestane bavit. Rozhodl jsem se neutíkat z boje. Tohle je více méně přesně to, co jsem po něm chtěl. " Co ?" budu hrát debila. " Nech toho ! Vím co jsi udělal ! Viděl jsem tě !" " Co si viděl ?" začínal být vytočený k nepříčetnosti, a to jsem si myslel, že už to víc nedokáže. " Přestaň ! Moc dobře jsem viděl, jak si mu nalomil tu berli. ! Ty seš takovej idiot !" " Když si mě viděl, proč si ho nezastavil ?" zkusil jsem takticky. Zrudl. " Protože jsem netušil, že si takovej zkurvysyn a tu berli mu lámeš ! Myslel sem že jí rovnáš ! Ale když se zřítil k zemi a já viděl jak se ta berle rozlomila vejpůl, došlo mi to. Na co si sakra myslel ? Mohl se zranit." " Ale nezranil se." řekl jsem klidně a stále si třel bolavý nos. " Ale mohl ! Kdyby spadl nějak špatně mohl si zlomit tu druhou nohu nebo nedej bože tu první na dvakrát !" " Dobře,dobře, omlouvám se !" tohle nikam nevede. " Mně se neomlouvej, omluv se jemu." " On o tom neví." " Proč si to udělal ? Nevěděl jsem že si takovej hajzl !" " Co ? Ne !" " Ne ?! Vždyť u něj bydlíš ! Jeho prarodiče se o tebe starají, a co uděláš ty ?" " Nechtěl jsem mu ublížit " " A co sis myslel že se stane ? Že vzlítne ? Seš tak natvrdlej nebo si myslíš, že já jsem ?" oči se mu zúžily jen do tenkých škvírek. " Uklidni se a poslouchej mě." " Uklidni se ?! To myslíš vážně ? Mohl si ho zranit !" pořád křičel a lidi na ulici se zastavovali. Bylo mi to fuk. " Nic se mu nemohlo stát. Byli jsme tam." " Ale mohlo, ty idiote ! Mohl se dokonce smrtelně zranit." " Tak teď to dramatizuješ !" spražil jsem ho. Na životě ho to ohrozit nemohlo. Chvíli to zvažoval a potom jen nevěřícně rozhodil rukama. " Proč si to udělal ?" zeptal se už o poznání klidněji. Snažil jsem se rychle něco vymyslet. " No, jenom jsem chtěl něco vyzkoušet." " A co proboha ?" zhrozil se. " Jestli dokáže padat na všechny čtyři." " Ne." " Tak co teda ? Ohrozil si ho na životě !" " Nepřeháněj zase ! Nic tak hroznýho se mu nemohlo stát." " Že ne ? Mohl si zlomit nohu, ruku nebo vaz !" " Tak to teda ne ! Nejsem idiot ! Nechci ho zabít !" " To bych ti radil !" řekl výhružně. " Ježiši, ty seš takovej blb." Jinxx se trochu uklidnil. Chvíli jsem na něj koukal a on jen pozvedl obočí. " Dobře,dobře ! Uznávám. Nebyl to nejlepší nápad. Naštětsí se nic nestalo. Trochu jsem to nedomyslel, ale věděl jsem že se mu nemůže nic stát protože jsme tam my a protože by tam hned někdo byl a protože prostě jsm.." " Miluju ho, Andy." špitl Jinxx a sklopil zrak. " Co ?" vypadlo ze mě. Ne že bych se v duchu neradoval z toho, že mám pravdu.Šokovaně jsem na něj pohlédl. Koukal na svoje boty a přerývaně oddechoval. " Aha." zakuňkal jsem. Sice jsem to tušil, ale jeho přiznání mě stejně šokovalo. " Tak. Teď už to víš." řekl a otočil se. " Co ? Ne ! Počkej !" Jinxx máchl rukou a zrychlil krok. " Hej !" pořád šel dál. Šel jsem za ním, ale rozběhl se. Tak to teda ne. " Jeremy Milesi Fergusone ! Okamžitě se zastav a přestaň přede mnou zbaběle utíkat !" zastavil se. Už mi dneska jednu napálil. Nemám co ztratit. Neotočil se. Stál ke mně zády. Došel jsem k němu. " Lhal bych, kdybych ti řekl, že jsem to netušil !" " Tos taky měl !" řekl rozhořčeně. " Snažil jsem se ti to říct." " Ty tvoje náznaky občas nebyli moc nenápadný." " A ani neměli." řekl tónem, jako bych byl úplnej blbec. Možná má pravdu. " Proč si mi to neřekl ?" " Proč si mu zlomil tu berli ?" " Abych tě vyprovokoval a utvrdil se v domněnkách." " A proč si se mě nezeptal přímo ?" zeptal se mě hlasem, kterým jasně odpovídal na mojí předchozí otázku. Jeho odpověď byla stejná jako ta moje.
Posadili jsme se na obrubník. Jinxx vytáhl cigaretu a zapálil si. " Jak dlouho už .. ?" zeptal jsem se. " Tak rok, možná." " Páni." vydechl jsem. Čekal jsem několik měsíců, ale rok ? Asi proto se mu dařilo to tak dobře skrývat. " Neřekneš mu to, že ne ?" zeptal se mě prosebně Jinxx. " Jasně že ne ! Když už by to měl někdo udělat, tak jedině ty." " Tak na to rovnou zapomeň." " Dobře, uklidni se. Takže ty si taky.." " Gay ?" přikývl jsem. " Jo." odpověděl mi. " Už to tak bude. Proto jsem byl rád, že ses tu zjevil. Si stejný jako já." " Ale mohl si to říct i Geemu." " Jenže dokud si tu nebyl, nevěděl jsem, jak bude reagovat." " Mohl si to tušit. Nikdy by tě nedosoudil." " Já vím, ale ta paranoa z toho že tě zavrhne... Nnavíc, bylo by lehčí mu to říct, kdyby objektem mého zájmu, nebyl zrovna on." " Jo. Páni. Nějak nevím, co bych měl říct." " Uklidňovat mě nemá cenu. Sám dost dobře vím, jak na to jsem." najednou mi ho bylo líto. Gerard neprokazoval ani nejmenší náznak homosexuality, navíc Jinxx byl jeho nejlepší kamarád. " Řekneš mu to někdy ?" zeptal jsem se. Chvíli nic neříkal a pak jen zavrtěl hlavou. " Nechci dávat v sázku naše kaamrádství." " To chápu, ale možná, že by ti to pomohlo." " To těžko. Sám by byl z toho v šoku a musel bych pomáhat spíš já jemu, než on mně. Ale sem rád, že to víš ty. Je to takovej zvláštní pocit, smět o tom mluvit." pousmál jsem se. " Nemyslím, že by se na tebe vykašlal." " To ani já, ale jeho chování a postoj vůči mě, by se značně změnil." " Myslíš ?" " Jak by se se mnou mohl bavit jako dřv ? Věděl by to a hlídal by si každý slovo. A to já nechci." " A nenapadlo tě někdy, že by na tom mohl být stejně ?" " Napadlo, ale je to prostě nepřípustné. On není takový." přikývl jsem. Jinxx se tvářil zmateně a trochu ustaraně. Chtěl jsem mu pomoct, ale tak nějak jsem tušil, že to nedokážu. " Myslíš že i Gee něco poznal ?"zeptAL se polekaně. " Myslím, že ne. Nenapadlo by ho to.Když se to týká jeho, je vůči tomu řekněmě imuní. Navíc se spolu bavíte už roky. Není to na tobě poznat." " Tys to poznal." zkonstatoval. " Jenomže ty jsi chtěl, aby se tak stalo." " Jo, ale stejně. Mohl si toho všimnout i on." " Nemohl, věř mi. On nemá ani ponětí. Před ním se chováš pořád jako...jako Jinxx. To, že ses to mně snažil naznačit, je úplně jiná věc. Navíc jsem nezúčastněná osoba. A mluvil jsem s tebou. To mi hodně pomohlo." " Stejně prostě nepochopim, žes mu musel lámat berli." " Já už byl zoufalý ! Nevěděl jsem co dělat. Nechtěl jsem se tě ptát přímo, protože sem se báo, že to nebude pravda. A nedovedl jsem si představit, jak budeš reagovat." " Rozhodně bych reagoval klidněji, než teď." ukázal na můj nos a já se musel zasmát. " Takže si mu zlomil berli, abys zjistil, jestli tě zabiju." "Asi tak. A doufal jsem, že to z tebe ten vztek nějak vytlačí. Ale tys to řekl doela klidně." " No protože mi došlo, že když ti to neřeknu já, ty taky ani nepípneš. A taky sem se bál, že příště už mu nebudeš lámat jenom berli." ušklíbl se. " Hele ! Naštěstí je v pořádku." " Naštěstí pro tebe ! Ale jo, to jeho věčný omdlívání a padání mi dává docela zabrat." pousmál jsem se. " Kdy sis vůbec usmyslel, že mi to řekneš." " Jak ho odvezli do tý nemocnice. Bylo to příšerný. Měl jsem o něj hroznej strach, ale vlastně jsem ani pořádně nemohl říct proč. Tak sem vypadal jako velkej kamarád. A pak mi nějak chybělo to, že o tom němůžu s nikým mluvit. Však víš." " Jo, asi jo." " Navíc, když o tom mluvíš, připadá ti to pak mnohem skutečnější. Dokud jsem to nevyslovil nahlas, byla to jenom myšlenka, jenom pocit, kterej třeba nemusel bejt správnej. Ale vyslovit to nahlas, jako by to posunulo někam jinam." " Chápu, jak to myslíš. A co s tim budeš dělat ?" " Co by ? Nic. To co do teď. Snažit se to ignorovat." " To de ?" zeptal jsem se ho upřímně. " Moc ne." odpověděl mi popravdě. " Ale, už jsem si zvykl. Jsem jenom tichý, nenápadný pozorovatel." " Sem rád, žes mi to řekl." připustil jsem. Jenom přikývl. " Ale řekni, že ti to nedošlo. Když sme za nim jezdili do tý nemocnice, co byl ještě v kómatu, musel jsem vypadat jako žijící mrtvola." " Jo, tehdy jsem si toho začal všímat, ale pořád byly i pravděpodobnější varianty." " Jako třeba ?" " Jako třeba že Gerard má doma ohromné bohatství a je jedinej kdo zná kód a slíbil ti, že ho dostaneš, jenže když se neprobere, už ti ho neřekne." " A tahle blbost ti přišla pravděpodobnější ?" zeptal se se smíchem. Naštěstí už po hádce nebylo ani stopy. " A to vážně už celej rok ?" zeptal jsem se ho, když jsem si na tenhle dechberoucí detail vzpomněl. " Skoro. Asi. Já nevim. Bude to určitě víc něž deset měsíců. Dokud si tu nebyl, měl jsem všechno pod kontrolou. " Jak to myslíš ?" " Dokud jsem tě neviděl s Purdym, neměl jsem komu závidět, dokud nikdo nespal u Gerarda v posteli, neměl jsem na koho žárlit a dokud niko nebyl stejnej, neměl jsem se s kým ztotožnit." " Aspoň si zjistil, jak na tom doopravdy si." " A to je pozitivum nebo negativum ?" " Asi podle toho, z jakýho pohledu na to koukáš." " Je to docela prekérka." " No to ti povim. Líp sis vybrat nemohl." " Hele !" " Promiň. To neměla bejt urážka. Já myslel vzhledem k situai a tak." " Jo.. Jenom doufam, že to zase zmizí. Bejt zamilovanej není zas tak báječný, když ten koho chceš je za prvý stejnýho pohlaví a za druhý nejlepší kamarád." " V tom ti nepomůžu. Jediný co ti můžu tak dělat, je zpovědnice." " A to si představte pane Biersack, že mi bude bohatě stačit." a já věděl, že můj život tady, bude ještě plný dobrodružství.
*clap clap clap* :D :D Konečne Jinxx 💘 skvelá časť :) Pauza hmmm... no to mi nezostáva nič iné len mať absťák pri čakaní na ďalšiu časť :D Tvoj príbeh je úžasný a preto DÚFAM že čoskoro bude ďalšia časť :3 Uži si voľno ♡ :)