Zlatíčka ;) Jedeme dál ! Teď vím, že je to trochu zbržděné, ale nějak nestíhám, a většinou když sem dám díl tak další napíšu a teď sem vůbec nepsala, až se za sebe stydím ;). Ale věřím, že teď už to prostě bude lepší ;) Teda snad... Omlouvám se ! Opravdu moc moc moc ! Nějak teď nevim kde mi hlava stojí... Tak a teď už bez zbytečných keců... šup do příběhu ;)
P.S: Opět žádná oprava, takže prosím omlouvejte všechny moje chyby ! ;)
28.
Vzbudil mě nějaký hluk. Otevřel jsem oči a vstřebával svoje první dojmy. Snažil jsem se rozpomenout, kde jsem. Nebylo to těžké, když mě přeze mě Ash přehozenou ruku a majetnicky mě k sobě tiskl. Usmál jsem se. Pořád spal. Vypadal tak bezstarostně. Oči zavřené a na rtech letmý úsměv. Byl tak klidný. Srdce mi zpívalo a roztávalo štěstím při tomhle dokonalém pohledu. To já jsem měl tu čest vedlě něj usínat a i já jsem měl tu čet se vedle něj probudit. Nejradši bych se k němu nastěhoval, abych se vedle tohohle perfektního vyobrazení mohl probouzet ráno co ráno. Měl jsem silné nutkání ho pohladit po tváři. Jen lehce se prsty dotknout té spánkem vyhřáté kůže, ale nechtěl jsem ho vzbudit.