Tak se mi to trochu protáhlo, a evidentně z toho bude víc jak pět kapitol :D Ale jsou krátké. No nic doufám, že se vám povídka bude líbit a prosííím o vaše komentáře a názory ;) Díky :)
GERARD:
Prázdnou ulicí se plížila tma. Byla hustá a temná a přes to, že bylo dobrých osm stupňů nad nulou, její chlad mi zalézal pod nehty. Přitáhl jsem si mikinu těsněji ke krku a doufal, že alespoń tentorkát autobus dorazí včas. Mockrát se to nestávalo. Vždycky jsem tam minimálně patnáct minut čekal. Dnes večer se ale všechno zdálo nějaké jiné. Všude panovalo ticho. Auta nejezdila, psi neštěkali dokonce i okolí sídliš´t utichlo. Slyšel jsem jenom svůj dech a krok odrážející se od panelových zdí. Zrychlil jsem. Měsíc se halil do šedých mračen a pouliční lampy toho světla taky moc nevydaly. Koukal jsem si pod nohy, abych nezakopl o hrbolky nepečlivě asfaltovaného chodníku.
ÁÁÁ. Ksakru. Nad hlavou mi proletěl netopýr. Srdce jsem cítil až v krku a můj tep vylétl nepřiměřeně vysoko. Máš černé svědomí, Gerarde. Ozval se tichý hlas v mojí hlavě. Zněl tak reálně až jsem se v panice ohlédl, jestli mi to někdo doopravdy nepošeptal. Nic. Kdybych byl neměl strachy zastřené oči, všiml bych si svelkého, děsivě vyhlížejícího stínu, plazícího se po zemi a dýchajícího mi na záda.
ANDY:
Proudy horké vody dopadaly na mou hlavu. nažil jsem se o velmi důkladnou očistu. Pramen vlasů se mi zasekl mezi prsty. Sykl jsem. Tímhle přístupem brzy zplešatím. Měl bych si tu hlavu mít častěji. Připomněl jsem si, ale rázem se zase zasmál nad vlastní naivitou. Sotva se stihnu opláchnout, natož abych našel čas na něco důkladnějšího. Hold práce je práce. vlastně bych se dal nazvat Workoholikem. Další trefa. Ironie by mi šla. Dneska bych snad konečně mohl mít volno. Jenom tak sedět a koukat. Spát. Jako nesplněný sen. Vylezl jsem ze sprchy a prohlédl svůj odraz v zrcadle. Bylo to divné. Křivácky jsem se na sebe zazubil. Rukou jsem pročesal prameny mokrých vlasů. To ticho a klid. Jak návykové. Naposeldy jsem se prohlédl a pak opustil koupelnu. Vešel jsem do svého prostorného bytu. Jak dlouho jsem tady nebyl ! Prosklená stěna mi poskytovala nádherný výhlled skoro na celé LA. Vypadalo jako hvězdná obloha. Zalíbeně jsem se do něj zahleděl a plánova, jak strávím večer, když se za mými zády ozval tolik nepříjemný zvuk.
GERARD:
Ulice byly stále tišší a prázdnější. Jen můj krok přidal na hlasitosti. Ani jsem si neuvědomil, že podvědomě zrychluji. Zmovu mě zachvátila panika a ve stavu deprese jsem zatoužil se ohlédnout. Než jsem však hlavu otočil byť o jediný stupeň, ucítil jsem kovový chlad a tlak proti mému krku.
,, Jestli budeš křičet, podříznu tě." oznámil mi příkře studený hlas nějakého muže. ,, Nemám u sebe žádné peníze" ztěží jsem ze sebe vysoukal, téměř nedýchajíc. " Tady nikoho prachy nezajímaj." řekl muž ostře. Krve by se ve mně nikdo nedořezal. Skoro jsem nedýchal. Pomalu jsem přemýšlel a smrti a o závěti, kterou jsem nikdy nenapsal. ,, Co po mně chcete ?" pípl jsem. Sakra. To byl ale důkaz odvahy. Ovšem nůž na krku mi veškerou statečnost sebral. Muž se chladně zasmál a přitlačil nůž těsněji na moje hrdlo. Neopovažoval jsem se ani polknout, aby ta čepel neprojela mou kůží. Svaly jsem měl stažné a pěsti pevně zaťaté. Snažil jsem se vymyslet nějaký plán, ale můj mozej selhával na plné čáře.
ANDY:
Bolestně jsem přivřel oči. To snad není pravda. Cožpak nemůžu mít klid alespoň jeden večer ? To si to nezasloužím, po tom všem ? Zhluboka jsem se nadechl. Tak hurá do toho. Pomyslel jsem si trpce a nastoupil do výtahu.










Síce krátke ale skvelé :) mala som ten pocit že Andy bude Batman :D