ANDY:
Položil jsem ho na postel v mojí skrýši a neodvážil se svlíct, kdyby se náhodou probral. Seděl jsem vedle něj. Spal už několik hodin. Rány jsem mu ošetřil a obvázal. Zdálo se mu něco zlého, pořád sebou mrskal. Držel jsem ho za ruku a snažil se ho uklidnit. Byl tak krásný. Bledá pleť a kulatý obličej rámovaný černými vlasy. Oční víčka měl obohacená spoustou dlouhých řas. Roztomilý nos a na pohled hebká, lehce zkřivená ústa. Pozoroval jsem ho s maskou odloženou na opěradle. Při každém jeho lehkém pohybu jsem po ní instinktivně sáhl. Teď to bylo oprávněné. Pomalu otvíral oči a já si honem rychle zakryl obličej.
Jakmile rozeznal svět, lekl se. Chtěl se hned posadit ale zachytil jsem ho. ,, Opatrně. Jste zraněný." usměrnil jsem ho a on ke svému krku vztáhl ruce. ,, Vy-vy jste mě zachránil !" vyhrkl v rozpomění.,, Mám to v popisu práce" odpověděl jsem suše. ,, Vážně ? A i to brát mě sem ?" pozvedl obočí a já neznal odpověď. Mohl jsem zavolat záchranku, mohl jsem ho odvézt do špitálu, ale já ho dovezl sem, ošetřil ho a nechal ho spát. Až teď jsem se sám zarazil nad vlastním jednáním.
GEE:
Probudil jsem se neznámo kde. Místnost byla chladná a temná, ale při tom útulná. Chtěl jsem se rozhlédnout, ale něčí ruce mě zastavily. Byl to on.
Te´d jsem ho svou otázkou asi vyvedl z míry, protože jeho modré oči byly vykoulené a nervózně těkaly sem a tam. Naprázdno otevřel ústa. Koukal jsem na něj a snažil se snad orentgenovat jeho obličej, abych mohl spatřit zbytek jeho tváře. Jeho oči byly dokonalé, ale jen těžko jsem si dokázal představit zbytek obličeje. Pusu měl velkou, ale stále zahalenou. Byl plný tajemství. Na jednu maličkou chvíli mi hlavou proběhl neuvěřitelný obrázek, který mým tělem prohnal mráz. Představil jsem si, jaké by to bylo, znát jeho tajemství, jen tak mu sundat tu přespříliš otravnou masku a políbit ho. Samými rozpaky z tak unáhlené myšlenky jsem se kousl do rtu.
,,Jak se cítíte ?" mluvil potichu a skoro nesrozumitelně, snad abych nemohl rozpoznat jeho hlas. Stál v odlehlém koutě a zvuk jeho slov se ke mně plížil spíše po stěnách. ,, Ehm. Fajn ?" odpověděl jsem i přes to, že to tak úplně nebyla pravda.
ANDY:
Odtáhl jsem se a skryl se ve svém oblíbeném koutě. Jak jsem se obvykle cítil sebejistý a neporazitelný ve své masce, právě teď mě pálila a tížila a já si přál ji odhodit stranou. Vždycky jsem byl sám. Nikdy jsem vedle sebe nikoho neměl. Nebo alespoň ne přes den. Ha ha. Ale najednou jsem zatoužil po tom abych mohl jít a seznámit se s ním. jako normální člověk, navázat kontakt, ne si jenom užít a pak to všechno zahodit. ,,Doporučoval bych vám nechodit takhle večer sám." řekl jsem naoko bez zájmu. ,,Já vím." odpověděl stydlivě. ,, měl byste zajít k lékaři. Dojdete sám nebo mám někoho zavolat ?" naznačil jsem mu nepřímo, aby odešel. Tohle jsem si zkrátka nemohl dovolit.
GEE:
On mě vyhazoval ! Srdce se mi úzkostlivě stáhlo. Co sis nalhával Gerarde ?! Že se o tebe postará ? nechá si tě jako raněné zvíře ? ,, Dojdu to. V pořádku." řekl jsem a opatrně se postavil. Zatočila se mi hlava. Jako stín byl ve vteřině u mě. Jeho ruce mě pevně sevřely. ,, Jsi v pořádku ?" vyhrkl. Tykal mi a v jeho hlase zněla starost a něha. Opatrně jsem přikývl. ,, Fajn." odkašlal si a znovu odstoupil. ,, Někoho vám zavolám." řekl znovu chladně. Opustil mě. Jeho tajemství mě k sobě přitahovalo jako magnet. Přál jsem si vědět víc. Cítit víc za malou chvíli už u mě byli záchranáři a odváželi mě pryč.










tohle mě baví :D