ANDY:
Svým výtahem jsem vyjel zpět do svého bytu. Obloha se už pomaloučku rozednívala. Všechnu tu svojí maškarádu jsem odložil stranou. Kdo k čertu vymyslel tuhle super tajnou identitu ? Nemohl jsem se dát radši k policajtům. Na to si moc dobrý ! Napomenul jsem se a sám před sebou musel uznat, že mám pravdu. Jenom si vzpomenu na všechny ty vtipy o naší veřejné bezpečnosti a mé hrdlo se zaplňuje pohrdavým smíchem.
Sakra... Doufám, že je ten kluk v pořádku. Ale žádná život ohrožující zranění jsem na něm nenašel. Toho hajzla dostanu ! Přísahám ! Díky své vlastní hrdosti a protože mi pořád utíká. Ne kvůli němu...To teda rozhodně ne.
GEE:
Ležel jsem v sanitce na lehátku v naprosté tmě. Kamkoliv jsem se podíval, pronásledovali mě jeho oči. Ty nádherné modré oči, jako jediné zářicí z celé jeho temné postavy. Kolik toho asi skrývá? A proč si tak toužebně přeji to zjistit? Jeho přítomnost ve mně vyvolávala zvláštní chvění. Jakoby mě k němu něco táhlo. A já nemohl jít a otřáslo to tak mým tělem. Byl doopravdy tak chladný a bez zájmu, nebo to bylo všechno součástí jeho masky? Sám jsem se zastavil nad svým uvažováním. Vždyť je to Batman ! Legenda, hrdina... A co já ? Obyčejný malíř a ke všemu ještě gay. Proč jsem kdy dovolil, aby vstoupil do mojí hlavy ? Proč jsem nechal ty ďábelsky okouzlující oči, aby se propálili do mého podvědomí ? Začínala mi klesat oční víčka. Usínal jsem. Zdálo se mi o něm....
ANDY:
Má vůbec cenu chodit spát ? Nemá ! Zavrtěl jsem hlavou a vypravil se do kuchyně pro pořádnou dávku kávy. Zapl jsem konvici. Opřel jsem se o linku a všiml si obálky ležící na stole. Přimhouřil jsem oči, jako bych ji snad mohl zrentgenovat a pak jsem se po ní konečně natáhl. Otevřel jsem ji. Dovolujeme si Vás pozvat na uměleckou výstavu Mr. Gerarda Waye. Výstava se koná 17.6.2013 na Páté avenue v budově číslo 13. Slavnostní zahájení je v 19:00. Těšíme se na Vás.
Nakrčil jsem nos. Co to sakra je ? Proč bych proboha lez na výstavu nějakýho cvoka ? Co bych tam asi tak dělal ? Otočil jsem pozvánku na druhou stranu. Drobným písmem tam stálo: P.S: Netvař se tak kysele a přijď. Vím, kdo tam bude. Tvůj nevyřešený problém poslední doby.
Co ? Co to je za blbost. V pravém dolním rohu je ještě něco. P.P.S: Kdybys to nepochopil, myslím Jinxxe.
Hořečně jsem od papíru vzhlédl a radostně se usmál na ranní oblohu. Poslední věta. P.P.P.S: Kdybys nevěděl kdo jsem. Tak jsem Ash.
To už jsem se musel smát. Můj věrný přítel a pomocník Ashley. Doufám že ho tam uvidím. Ale co tam proboha bude dělat Jinxx ? To zjistím jedině tak, že tam půjdu. No co, aspoň přijdu na jiné myšlenky a dostanu z hlavy jeho tvář...
GEE:
Pár stehů na ruce, prášky proti bolesti a doporučený klid. No to teda díky, doktore ! Můj klid půjde bohužel stranou. Musím připravit věci na svoji výstavu. A pořád mi chybí jeden obrázek. Musím obstarat catering, hudbu a musím napsat svoji řeč. Jak to mám do zítřka stihnout ? Neklidně jsem položil hlavu na stůl. Napsat proslov a zavolat cateringové službě bych ještě zvládl. Ale jak mám nakreslit obrázek, to mi nikdo neřekne. Nebo spíš co mám nakreslit. V hlavě jsem se proklínal. Takhle pod tlakem nic nevymyslím ! Ale nemůžu tam nechat prázdné místo ! ,, Již několikátý pokus o vzaždu byl opět zastaven." ozvalo se z televize a já k ní upoutal svou pozornost. Stál tam.. Stál zády a mluvil zastřeným hlasem. Mluvil o tom, že mu Jinxx stále utíká, ale že všechno předpovídá tomu, že ho brzy dostane. Pak se na setinu vteřiny otočil. A já věděl přesně, co bude mým příštím obrazem....










To se mi vážně začíná dóst líbit.. :)