Tak dobrá :) Děkuji za vše komentáře a podporu, jsem ráda že se vám můj příběh líbí, a že mi snad trochu odpustíte Lost In Love You Are. Ptali jste se na pokračování... Bude ! Rozhodně jsem na vás nezapomněla a mrzí mě, že si to myslíte ! Jenom jsem ten příběh psala dlouho, docházeli mi k němu nápady a už to nebylo to co dřív. A pak mě osvítil nápad na něco zcela jiného. Chytlo mě to, baví mě to a mám pár nápadů. Nejsou tady sice dlouhé kapitoly a příběh je jednodušší ale baví mě vykreslovat rozdíli mezi Geem a Andym...
LILYA bude přibývat o prázdninách, ze začátku asi pomaleji, ale bude. Tenhle projekt dokončím. Doufám, že ho budete stále číst.
A prosím vás o další podporu a komentáře a o všechno, je to krásné zpříjemnění dne.
Já doufám, že vám zase zpříjemní den tohle :) takže si to užijte :)
GEE:
A bylo to tady. Moje výstava. Všechno vypadalo perfektně. Obrazy na zdech, jídlo na stolech a přicházeli stále další hosté. Spokojeně jsem obcházel okolo a všechny zdravil. Také jsem všem stihl povyprávět o mém nočním dobrodružství. Ovšem tu část že jsem skončil u Batmana v posteli jsem vynechal. Nechával jsem se chválit, popíjel šampaňské a náležitě si vše užíval.
ANDY:
Jdu pozdě ! JDU POZDĚ ! Ve spěchu jsem se snažil zavázat si kravatu ale moje prsty byly jako ze dřeva. Chtěl jsem tam dojít pěšky, ale to by mě ještě víc zdrželo Pojedu batmobilem. Zaparkuju někde opodál v zapadlým koutě a nepozorovaně vystoupím. Jo ! TO je dobrej nápad. Pochválil jsem se a spěšně sebral věci ze stolu.
GEE:
Lidí stále přibývalo. Nevěřil jsem, že by se na moje obrazy mohlo přijít podívat tolik zájemců. Lichotilo mi to. I můj manager byl spokojený. Všechno probíhalo naprosto hladce. Teda až do teď.
ANDY:
Zaparkoval jsem a opatrně se proplížil až k budově. 19:35. Jako obvykle pozdě. Vyběhl jsem schody do prvního patra a rozrazil dveře. Sál utichl a lidé se na mě otočili.
,, Omlouvám se." špitl jsem a naoko nervózně si skousl svůj kroužek ve rtu.
Jo. Když jsem netahal netopýří masku, nosil jsem piercing. Jak ve rtu, tak v nose. Připadal jsem si si s tím tak nějak... jinak. Odtáhl jsem se do rohu a hala se opět ponořila do živé konverzace.
GEE:
Nějaký poslední opozdilec prorazil dveře. Byl vysoký, hubeny, černé dlouhé vlasy a... poznal jsem ho okamžitě. Celým mým tělem projela vlna napětí. Tohle dokázal jedině on. Jeho velké modré oči teď těkaly po mých obrazech a já znervózněl. Co tady dělá ? Pozoroval jsem ho a nepatrně se k němu přibližoval. A sakra..
Zpozorněl jsem, když jsem viděl, jakým směrem míří. To bude ještě zajímavé.
ANDY:
Nenápadně jsem se rozhlédl po místnosti. Jinxxe jsem nikde neviděl. A Ashe jakbysmet. Chtěl jsem se po nich pořádně podívat, ale moji pozornost upoutaly obrazy na stěně. Byly to náčrty super hrdinů. naprosto dokonale propracované. Uchvátilo mě to. Ten člověk, co to nakreslil, musel být génius. Byly nádherné. Postupoval jsem podél zdí a kochal se těmi perfektními výtvory lidské ruky. Naprosto přesné propozice, dualita, živelnost a energie, která z děl vystupovala, mě nutily své oči ani na vteřinu neodtrhnout. Každý obraz byl jiný. Jinak úžasný. Myslím, že jsem bradu tahal za sebou. Prohlížel jsem pečlivě všechny detaily a v tom.. Co to ? Zíral jsem do odrazu vlastních očí. Fascinovaně jsem na ten obraz zíral. To- to není možné ! Pane Bože ! Ten obraz byl.. docházela mi slova. Měl bych se tolik bát o prozrazení, které z obrazu vystupovalo, ale já ho nedbal. Byl jsem příliš ochromený.
Přes to, že byl kreslený černou, zářil z něj život a určité tajemno. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Tolik citů ve mně dokázal vyvolat jeden jediný obraz ? Musím poznat toho autora !
,,Tohle je poslední, co jsem nakreslil." ozvalo se za mnou.
Autor osobně ! Usmál jsem se a otočil se. Úsměv mi zamrzl na tváři. Stanul jsem oproti tomu klukovi z předvčerejší noci. Zaklesl jsem se v jeho oříškových očích a i přes veškerou snahu jsem nedokázal skrýt úžas. Ztratil jsem dech.
,, Gerard Way. Těší mě." podal mi s úsměvem ruku.
GEE:
Když jsem ho viděl, jak ohromeně kouká na můj obraz, musel jsem ho jít pozdravit. Srdce mi splašeně bilo. Ale nebyl jsem jediný. Přemlouval jsem se ke klidu. Když mě spatřil, patrně ztuhl. Věděl jsem, že mě poznal. Byl nádherný. Oči, které teď zářily z bledého obličeje, velké rty ozdobené kroužkem a okouzlující úsměv. Doufal jsem, že se mi moc neklepou ruce.
,, Andy- Andy Biersack." odpověděl mi celkem nervózně. Musel jsem se smát. Batman a je totálně nervózní ! Takhle už nepůsobil tak tajemně a neporazitelně. Vypadal jako normální kluk. Krásný, ale normální. Nevrýt se mi do paměti ty jeho oči, snad bych ho ani nepoznal.
,,To vy jste to nakreslil ?" zeptal se nesmyslně, ale už o poznání klidněji. Jenom jsem přikývl v odpověď. Doufal jsem, že se zeptá na mnohem víc, i když jsem tušil, že jeho tajemství, mu to nedovolovalo.
ANDY:
Nenech se vykolejit, Andy ! Jsi přece batman ! Dokážeš mnohem větší věci, než v klidu mluvit s někým tak... úchvatným. Co když mě pozná ? Vždyť ten obraz je tak přesný a precizní. Ale nemůže tě poznat. Napomenul jsem se. Je to dokonalý převlek. Nemůže zjistit nic ! Prostě ne ! A j se přeci můžu seznámit. Možná nemůžu.... Ale chci. Hned teď. A dokážu to. Sakra. tolik odvahy jsem si nedodával ani před... před ničím. Musím to zvládnout. Když jsem na něj koukal.. Ztrácel jsem se...
A v tu chvíli jsem na Jinxxe úplně zapomněl.










Skvělý, těšim se na další díl