31. července 2013 v 0:01 | Margie
|
Pokaždé, když má narozeniny, nějaká osobnost, která je pro mě důležitá a mám jí ráda, věnuju jí článek na tomhle blogu. A chtěla bych to udělat i dnes.
Dnes slaví narozeniny největší hvězda mého života. Moje babička. Bylo by jí 64 let a já bych jí k jejím narozeninám, chtěla věnovat tenhle článek. A prosím vás, pokud vám na mně záleží, přečtěte si to. Věnujte těch pár minut osobě, kterou jsem nade všechno milovala. Žádám vás o to. Pomozte mi uctít její památku.
Znamenala pro mě všechno. Nebyla to jenom babička. Taková ta, kterou vidíte jenom na Vánoce, svátky a narozeniny. Nebo taková babička, ke které jezdíte na nedělní oběd. Já s ní žila. Od malička jsem s ní bydlela. Když mamka chodila do práce, starala se o mě, vychovávala mě.
Pamatuju si spoustu jedinečných chvil. Je mým vzorem a proto chci tímhle vyjádřit, jak moc chybí.
Vzpomínám, jak mě učila hrát mlýn, dámu a vrchcáby a jak jsme to spolu všechno po večerech hrály a chroupaly buráky. Pamatuju si, jak mě poprvé vzala do cirkusu. Jak jsme spolu koukaly na ordinaci, ulici, nemocnici, námořní vyšetřovací službu, beze stopy, Big Ben, Walker Texas Renger a všechny takovéhle seriály. Jak jsme si společně dělaly srandu z dědy. Jak jsem na dědu žalovala, že mu doktor zakázal pít a ona mi za to koupila šaty na panenku. Jak jsme spolu pekaly, chodili do krámova pro sýrovou kozu a věšely prádlo na baklóně. Chodily jsme spolu nakupovat do anglický. Jak mě jako malou brávala k potoku házet kameny.. Jak jsme venčily Gufu a jak mi chodila naproti ke škole. Jak mi kupovala nové knížky.
Nesnesla, když mi někdo ubližoval. Věšela mi píšťalku na krk a když mi někdo chtěl něco udělat, já zapískala a ona ve vteřině vyběhla. Posílala mi jídlo a pití "výtahem" Vzpomínám také jak jsme spolu hlídaly Davídka na písku, hrály si s ním na školu, jak jsme čmončaly.
Je toho mnohem a mnohem víc. Moje babička pro mě znamenala celý svět. Ale pamatuju si taky posledních pár měsíců. Myslím, že jsem jí nikdy neřekla, jak moc jsem jí obdivovala. Jak moc jsem si jí vážila. Ona, se pro mě stala pravým hrdinou. Když měla rakovinu, doktoři jí to našli příliš pozdě. Rovnou jsme věděli, že není téměř žádná šance na její vyléčení. Ale pořád jsme doufaly. Víte, v těchle chvílích se naděje asi nikdy nevytratí. Nikdy nepřestanete věřit v zázrak, který by mohl přijít v podobě uzdravení. Já bych dala cokoliv na tomhle posranym světe za to, aby byla zpátky. Ale teď už je na zázrak pozdě.
Nikdy neztratila chuť do života. Vždycky bojovala s úsměvem na tváři, i když se tak ve skutečnosti necítila. Vždycky mi ukazovala správnou cestu, říkala mi, abych si užívala života a ničím se zbytečně netrápila, protože všechny chvíle trápení už se mi nikdy nevrátí. Ona mě dokázala přinutit si života vážit. I když jsem viděla jak je jí zle, jak jí to bolí, nikdy si nestěžovala. Nesla tu bolest tak statečně. Věděla, co jí čeká, ale nevzdala to, nikdy. Pořád měla chuť k jídlu. Pořád ponocovala u televize a pořád se usmívala. Pamatuju si naše návštěvy u ní v nemocnici. Když ležela na tý hnusný bílí posteli, uvědomila jsem si, jak moc je ve skutečnosti zranitelná. Vždycky po mně chtěla, abych jí říkala bábo. Protože ona je statná bába a ne žádná chcíplá babička. Ale vidět jí tam, napíchnutou na hadičky, tak bezmocnou.. Nikdy svou bezmoc nedala najevo. Bojovala do poslední chvíle. Udělala bych pro ní cokoliv. Ale je pozdě...
V posledních dnech, už říkala že si připadá zbytečná. Jak jen mohla ? Jak vůbec mohla tuhle mylšenku vytvořit ve svojí hlavě ? Když jsem potřebovala obejmout a poradit, nešla jsem za mamkou, šla jsem za ní. Když jsem měla problémy, šla jsem si pro radu k ní. Když mě bolel zub, hlava šla jsem si lehnout k ní do postele. Vždycky zapla DVDčko a koukala se mnou na film. Ona mi říkala věci, které se mi moje máma bála říct. Když mě štval nevlastní táta, ona se zvedla a šla mu vynadat. Vždycky mě bránila . Vždycky se prala jako lev. Byla to ona a nikdo jiný, kdo mě naučil nikdy se nevzdávat. Byla to osoba, která tu pro mě vždycky byla. Bez výjimky.
Teď když je pryč, cítím se jako kdyby odešel i kousek mě. Jako kdybych už to nebyla já. A vždycky když si na ní vzpomenu, moje srdce bije naprázdno. Vím, že je to blbost, ale já tu prázdnotu, kterou ve mně její odchod zanechal cítím.
A tímhle chci říct: Moc mi chybíš a vždycky budeš. Už nikdy nebude ta samá osoba, jako jsem byla s Tebou po mém boku. Bez Tebe už nezvládám všechno s takovou lehkostí a klidem jako dřív. Bez Tebe už nemám podporu. Chtěla bych Ti toho tolik říct. Jak moc jsem si Tě vážila, jak moc jsem Tě obdivovala a jakým vzorem pro mě dnes si. Ale já věřím, že Ty to stejně víš. Jsem šťastná, že mám Tvojí povahu. Jasně občas je to k vzteku, ale mám něco, co mě s Tebou spojuje. Navěky. Jsi ta největší a nejzářivější hvězda v mém životě. Miluju Tě a chybíš mi.
Stejně vím, že jsi se mnou na každém kroku a hlídáš mě. Jako jsi to dělala když jsi byla mezi námi. Děláš to i teď A díky téhle myšlence, se cítím bezpečně, ať jsem kdekoliv. Mám někoho, kdo na mě bude dávat pozor. Vždycky.
A teď chci požádat vás, aby jste si vzpomněli na někoho, kdo vás náhle opustil. Na někoho kdo vám dnes a denně chybí. Aby jste v srdci našli tu nejkrásnější vzpomínku a poslali jí. Věřím tomu, že se dostaví těm správným osobám. Věřím v sílu, kterou má láska. A když nás takových bude víc, bude větší šance, že nás vyslyší. Nechci po vás nic. Jen tohle. Aby jste si vzpomněli. A pokud jste tak šťastní a není nikdo takový, pomyslete na chvíli na ty, kterým někdo chybí a pomozte jim poslat vzpomínky na druhou stranu. Já vím, je to zvláštní, ale moc to pro mě znamená. Uctít památku člověka, kterého jsem si vážila nejvíc na světě a který už se nikdy nevrátí.
Pokud jste to dočetli až sem, musím vám poděkovat, že jste to pro mě udělali. Vážím si toho a znamená to pro mě opravdu hodně, protože vím, že jsem udělal správnou věc. A pokud vás tahle věc otravovala a myslíte si, že jsem hloupá, prosím odejděte. Protože pro mě, tohle znamená strašně moc. Protože vím, že jsem udělala to, co by si moje babička zasloužila. Má čestné místo na tomhle blogu a tenhle článek je jako památka na ní. Možná je těžké pochopit, že je to pro mě tak důležité, ale je. A proto, pokud jste až tady a stále čtete dál posílám vám svůj největší a nejupřímnější dík.
Děkuji.
Tears can't run dry, when I start to cry
When I hear people speak of how you'd be so proud of me
And how I hope this song will reach your ears
I battled all my darkest fears
I once was blind but now it's clear,
Wherever I go I know that you'll be near.
My guardian angel until the very end.
( Set It Off)
Páni, kdybych měla taky takovou babičku. Možná jsem i měla, ale ona stihla umřít dřív než jsem se narodila. :'( Pěkné, moc pěkné. Je vidět, že ti na babičce záleží jako na nikom jiném.