Tak jo.. Tahle kapitola je trochu kratší, ale jinak ukončit to nešlo. Doufám že se vám bude líbit a že mi opět zanecháte své krásné komentáře. Díky vám za všechno a užijte si další část :)
GEE:
On utíká ! To nesmí !
,, Andy !" zavolal jsem za ním. Zastavil se.
,, Nejsem hlupák ! Vím že jsi to ty !"
,, Gerarde.." promluvil Andy naprosto ztrhaný.
,, Mrzí mě to. Nemohl jsi za to ! Jsi zraněný ?" přeptal jsem se.
,, Gee..." Šel ke mně a vypadal příšerně.... příšerně smutně.
,, Andy, já...Omlouvám se !"
,, Víč co se právě stalo ? Víš to ?!" strhl si masku a šel blíž. Začínal jsem se bát.
,, Nejen že mi znovu utekl šílený vrah, ale přišel jsem o to nejcenější, co jsem měl ! O svou čest, jistotu a identitu !"
,, Nikomu o tom neřeknu ! Věř mi !"
,, Jak bych mohl ? Znám tě ? Chci ti věřit Gee, vážně chci ! Ale nemůžu." to co říkal mě zraňovalo. Propichovalo mi to srdce jako jedem napuštěná jehla.
,, Přijdu o všechno." hlesl zdrceně.
,, Už se nikdy nesmíme potkat."
,, Co ?"
,, Nikdy."
,, Ale to přeci.. Ne ! Musí...Musí přeci být něco.."
Zavrtěl hlavou. Jak mi tohle může udělat ?! Prosakovalo mnou zoufalství !
,, Andy, nemůžeme.. nešlo by..." nevěděl jsem co říct.
,, Nebo co kdy.." Páni !
Tak to jsem nečekal ! Naprosto mě ochromil, když přitiskl své rty na mé. Na tváři jsem cítil jeho slzy.
ANDY:
Jo brečel jsem ! Poprvý za celý roky sem brečel. Co se to s tebou ksakru děje Andrew ?!
Políbil jsem ho. Musel jsem to udělat. Vím, že už ho nikdy nebudu moct potkat a navždycky bych si vyčítal, že jsem odešel bez pořádnýho rozloučení. Nečekal to. Zasekl se uprostřed slova a zamrzl v pohybu.
Ať klidně ví, že brečím ! Stejně už toho ví dost !
Chtěl jsem mu vlastně dát jenom pusu a odejít, ale nedokázal jsem své rty odlepit. Jeho ruce okamžitě vystřelily k mé šíji a přitáhly si mě pevně k sobě. Jednu ruku jsem obmotal kolem jeho pasu a druhou mu zajel do vlasů. Můj mozek mi říkal, že bych to měl ukončit, ale já to nedokázal. Jenom jsem se na něj natiskl ještě víc a celý polibek tak o několik stupňu prohloubil. Jeho rty byly tak sladké a hebké. Přesně jak jsem očekával.
Pohlcoval jsem do sebe všechnu jeho chuť a snažil se nespadnout. Držel mě pevně. Nevydržel jsem to a poslal svůj jazyk na průzkum jeho úst. Neváhal ani chvilku a přístup mi dovolil. Zapletl jsem se s ním do bojů a užíval si každého chvění v mém mozku, které vyvolával. Hladil mě po zádech a já chtěl čím dál tím víc. Věděl jsem, že je na čase to ukončit. Pomalu jsem se od něj odtáhl a zadíval se mu do očí. I on už plakal, ale přes to mu oči zářily. Byl tak nádherný ! A já ho musím opustit.
,, Mrzí mě to, Gee..." a ty ani nevíš jak moc !
,, Vážně se nedá nic dělat ?" zeptal se a v jeho hlase bylo tolik naděje a oddanosti, že jsem ho chtěl obejmout, protože jsem se bál, že upadne.
,, Nedá. Nemůžu vystavovat ani tebe ani sebe takovému riziku."
,, Jakému ?"
,, Gee, vždycky tady bude někdo, kdo bude chtít ubližovat a já ho budu muset zastavit. Nemám chvilku klidu, nedovedu si představit, že bych měl mít ještě..... vztah. Ohrozil bych tě, protože mnohdy bys byl někde se mnou. Ublížili by ti ! Nedokázal bych ti věnovat tolik pozornosti a času kolik si zasloužíš ! Navíc už selhávám i bez toho. Musíš si najít někoho, kdo má normální život. Kdo s tebou bude pokaždý když budeš potřebovat, ne když se mu to hodí. Někoho kdo není zavázanej tím, chránit všechny okolo a potom neochární své nejbližší. Dneska v noci, jsem selhal. Úplně. A nemůžu si to dovolit znovu. Víš kdo jsem a tak tě musím požádat abys mě nehledal. Nikomu neříkal co víš, jestli to uděláš... Zničí mě to. Už se nesmíme nikdy potkat, tak to bude nejlepší. Možná že časem zapomeneme. Oba... Je mi to líto. Sbohem Gee."
Otočil jsem se a ve spěchu jsem opustil místnost. Venku byl vzduch chladný a pěkně mě štípal do mých slzami promáčených tváří. V životě jsem už udělal dost těžkejch věcí. Zabil jsem, ochraňoval jsem a i sebe jsem vystavoval životnímu ohrožení. Ale říct mu tohle a opustit ho byla ta nejtěžší věc, jakou jsem kdy udělal. Jak bych na něj mohl zapomenout ? Co to se mnou do hajzlu udělal ? Mám chuť ho za to nenávidět. Ale nemůžu... Protože mám pocit, že jsem se do něj spíš zamiloval....










dúfam, že to ešte nie je posledná časť, lebo ak to má mať taký smutný koniec, tak ti kúpim jednosmernú letenku na Mars :D