close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

My Little Secret - 14 - THE END

9. srpna 2013 v 22:30 | Margie |  FF - My Little Secret
Vážění čtenáři ! Tohle je pro mě vcelku slavností chvíle ! Tohle je totiž první projekt který je doopravdy u konce ! ( teď nemyslím ty jednorázové, ty prostě konec mají hned :D) I tohle původně měla být jednorázovka se sexuální zápletkou ale dopadlo to takhle. 14 dílná povídka bez sexuální zápletky. Ach život je pomíjivý :D BTW: když jsem tak četla vaše komentáře pod nápadem mých úchylných jednorázovek.. všechny tři napíšu ! Jenom potřebuju vědět kterou chcete jako první ! Proto hlasujte i když chcete všechny tři. Budou totiž všechny tři ! :D
Takže vám chci poděkovat za všechnu podporu, kterou jste téhle povídce věnovali ! Je to úžasné a moc mě to bavilo !
Děkuju vám mnohokrát, díky vám se cítim vyjímečná ! :)
A teď už.. užijte si naprosto a poslední díl My Litttle Secret ! :)
A věnujte tomuto projektu prosím poslední komentář ;DD

ANDY:

Už několikátý den jsem seděl u Gerarda v nemocnici. Pořád se ještě neprobral, ale podle doktorů byl mimo ohrožení života. Teda pokud se jim dá věřit. Vypil jsem už spoustu hnusnejch kafí z automatu a jen tak naprázdno na Geeho mluvil s nadějí, že mě slyší nebo mi odpoví. Doktoří říkali, že je možný, že mě vnímá, a tak jsem se snažil s ním komunikovat co nejvíc. I když jsem si pak připadal jako naprostej cvok. Svoje Batmanský povinosti jsem dal zatim stranou. Policie to bude muset zmáknout beze mě.


Od toho hnusnýho prosezenýho křesla mě už pěkně bolely záda, pachuť automatovýho kafe mi utkvěla na jazyku a okolní sterilní prostředí mě přivádělo k šílenství, ale ani na jediný den jsem neodešel. Seděl jsem, křeslo přisunutý co nejblíž k jeho posteli a držel ho za ruku. Kéž by se probral. Měl silný otřes mozku. Mně všhovšudy nic nebylo, až na pár stehů ,který se překvapivě rychle hojily. Koukal jsem na něj jak tam tak bezmocně leží a přál jsem si pro něj něco udělat, ale nemohl sem.
,, Gee.." znovu jsem k němu promluvil.
,, Už by ses vážně mohl probrat." žádná odezva. Ležel pořád stejně.
,, Gerarde no tak ! Jak dlouho mě ještě budeš trápit ? Víš ty vůbec, kolik blbostí, už sem ti tady nakecal ? Většinou mluvím rád ale s někým. Je fakt že ho většinou ke slovu moc nepustím, ale mám radost když se o to někdo aspoň pokouší. Už tu takhle ležíš několik dní. Přicházíš o spoustu věcí. No dobře, asi ne o tolik, ale to nevadí.
Gee, prober se už. Chci s tebou mluvit, chci tě obejmout, omluvit se ti, když mě budeš vnímat. Říct ti, že sem se choval jako idiot a že mě to mrzí a... a že tě miluju." zašeptal jsem skoro neslyšně a zase se nachvíli ztratil ve svých myšlenkách, ale rychle jsem se probral. Do teď jsem Gerardovu ruku držel a byla naprosto mrtvá, ale přísahal bych, že mi tu ruku právě stiskl. Chytil jsem ho pevněji.
,, Gerarde ? Slyšíš mě ? Gee !" Nemýlil jsem se. Stisk jeho ruky sílil.
,, Gee ! Prober se ! No tak sakra ! Já vim že to dokážeš !" nepatrně sebou phnul a mě pohltila obrovská vlna štěstí a úlevy. Pomalu otvíral oči. Bylo evidentní, že netuší která bije.
,, An-Andy ?" promluvil. Byl tak zesláblý. I mluvení pro něj bylo náročné.
,, Psst. Sem tady." po tváři mi tekly slzy. Po dlouhé době to ovšem byly slzy štěstí. Co se to se mnou proboha stalo. Za to určitě může ten nemocniční smrad.
,, Co- co se stalo ?" snažil se posadit, ale okamžitě jsem ho chytil a položil zpátky.
,, Teď lež, já dojdu pro doktora." neodpověděl jenom přikývl. Opatrně sem pustil jeho ruku a jemu jako by až teď došlo, že jsem ji držel. Co nejrychleji jsem došel pro doktora. Ten Geeho zkontroloval, varoval před možnýma komplikacema a oznámil mi čas, který mi zbávý do konce návštěvních hodin. Jako by mě to zajímalo. Sedl jsem si zpět do křesla a upřeně se na Gerarda zadíval.
,, Jak se cítíš ?"
,, V rámci mezí. Co-co je s Jinxxem ?" celý se rozklepal. Znovu jsem pevně sevřel jeho ruku.
,, O něj si nedělej starosti. Už ti neublíží." Gerard jen nepřítomně přikývl.
,, Gee, já.." najednou jsem nevěděl co říct. Dokud byl v kómatu, všechno se mi povídalo mnohem snáz. Těžce jsem polkl a přemýšlel nad vhodnýma slovama.
,, Mrzí mě to. A omlouvám se. Nechtěl jsem aby to takhle dopadlo. Věděl jsem že to bude složitý, se vším co víš a s tím že... s tím jak tě vnímám, ale doufal sem, že se ti to vyhne. Když tě opustím a už tě nikdy neuvidím, já.. myslel sem že se to dá ještě zachránit. Že se tvoje bezpečí dá ještě zachránit. Odpust mi to. Všechno mi trvalo moc dlouho a nic mi nedocházelo. Tentokrát jsem selhlal."
Gerard na mě koukal a jakoby se snažil vstřebat to, co sem mu právě řekl.
,, Není to tvoje vina." řekl nakonec. Přál sem si, aby měl pravdu. ,, Udělal si všechno co si musel." přesně tak. To co sem musel, ne to co sem chtěl.
,, Víš ohrozil sem na životě tebe i sebe. Vystavil sem nás oba nebezpečí a nebyl sem schopnej to zastavit. Když jsem ti řekl, že už se nesmíme nikdy vidět, byl jsem přesvědčenej, že to je to nejlepší co můžu v danou chvíli udělat, že je to jediná šance jak tě udržet v bezpečí a jak by tvuj život mohl jít normálně dál. Byla to ta největší pitomost jakou jsem kdy udělal. Protože jsem tě opustil. Kdybych to neudělal a zůstal s tebou tak, jako by to každej kdo je apsoň trochu při smyslech udělal, nikdy by tě Jinxx neunesl. Nikdy bys pak nemusel zažít to cos zažil."

GEE:
Koukal jsem na něj jako na boží smilovaní. Když jsem se probíral slyšel jsem jeho hlas a to mě donutilo vrátit se zpět. Slyšel jsem jeho poslední slova, ale nebyl jsem si jistý, zda se mi to zdálo či nikoliv. To co teď říkal.. Přemýšlel jsem jestli to k něčemu směřuje, nebo je to jenom omluva a pak znovu odejde. Bál jsem se toho že to doopravdy udělá.
,, Nemohl jsi vědět že po mně půjde" snažil jsem se ho uklidnit.
,,Mohl. Bylo tam tolik náznaků a navíc... Když jsem tady seděl, měl sem spoustu času přemýšlet. Opustit tě byla chyba. Došlo mi, že v téhle situaci tě mnohem líp ochránim, když budu s tebou. Když tě budu mít u sebe. Ale pak sem si uvědomil, že tohle celé má mnohem sobečtější důvody. Nic z toho nad čím jsem uvažoval, nebylo proto, že bych tě musel chránit, ale proto, že jsem chtěl být s tebou."
Srdce mi divoce bušilo a ruce se mi klepaly. Celou mojí duší se proháněly střelné pocity a zpívaly a tancovaly.
,, A stále chceš ?"
Vyjeveně se na mě podíval. Působil tak moc lidkým dojmem, že mi ho bylo skoro líto. Oči měl skleněné a plné naděje a očekávání.
,, Pořád. Gee.. já.. zamiloval sem se do tebe." moje srdce vynechalo pár uderů a několikrát se obrátilo tam a zpátky. Šokovaně jsem se posadil. Okamžitě vstal a chytil mě.
,, Ne. Zvládnu to." usměrnil jsem ho, když jsem v jeho obličeji zahlédl strach.

ANDY:
Nemohl jsem dýchat. Řekl jsem mu to. Všechno. Ujistil mě, že je v pořádku. Chtěl jsem se vrátit zpátky do křesla ale chytil mě za ruku a strhl k sobě na postel. Chvíli na mě koukal. propaloval mě pohledem a zarýval se mi do očí. Snažil jsem se z nich cokoliv vyčíst, ale nedařilo se mi. Byl to tak hluboký pohled. Přerušil ho. Rychlým pohybem si mě za krk přitáhl k sobě a políbil mě. Úleva se dostavila okamžitě a obavy zě mě odplouvaly snad i ušima. Ruce jsem obmotal kolem jeho pasu a přisunul jsem se blíž. Slzy mi znovu tekly po tvářích. Opatrně jsem odtrhl své rty od jeho a pevně ho objal.
,, Víš, jestli budeš brečet pokaždý, tak si zachvíli otevřeme ocbchod se solí." pronesl. Musel jsem se zasmát.
,, Děkuju. Už tě nikdy neopustím. Slibuju."
,, Tak si to hlavně pamatuj. Kdyby tě v budoucnu něco takovýho zase napadlo." řekl a palcem mi setřel szly. Znovu jsem ho políbil.

Ještě chvíli jsem si s ním povídal a potom usnul. Návštěvní hodiny už byly dávno pryč, ale sestřičkám to nevadilo. Už jsem to tu měl zařízený. Celý šťastný sem ho pozoroval a těšil se na nový začátek který nás čeká. Pak mi zapípal mobil. Přečetl jsem si zprávu. Musím odejít. Našel jsem papír a tužku a napsal vzkaz. Pak jsem spěšně opustil nemocnici.

GEE:
Když jsem se znovu probudil, Andy byl pryč. Zpanikařil jsem ale pak jsem si všiml lístku ležícího na nočním stolku. Rozsvítil jsem lampičku a přečetl ho.

Gee, musím na chvíli pryč. Vrátim se. Slibuju !
Budu tam dřív než tě pustí z nemocnice. Vyzvednu si tě, a pak spolu odjedme někam daleko. Někam, kde budeme jenom my dva. Miluju tě.
Tvůj Batm
Andy.

ANDY:
Dorazil jsem domů a na drátě měl Ashe.
,, Hej tak o co de ?"
,, Už si viděl dnešní zprávy."
,, Ne celou dobu jsem byl u Geeho."
,, Tak si zapni ty noční."
,, Co je v nich."
,, To uvidíš."
Zapl jsem televizi a chvíli čekal. To co jsem viděl, mě naprosto ohromilo. Reportáž ukazovala prázdnou nemocniční celu.
,, T-to ne ! To znamená že..."
,, Utekl. Je znovu volný. A naživu..."

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Andy AB Andy AB | 9. srpna 2013 v 22:55 | Reagovat

Ne to jak ne! Já na to, jedu, celá odvařená a ona dá oslední část s otevřenym koncem? :D :D :D Já tě za to miluju :)) bože hned od zítra si to přečtu znova a znova a znova páč tahle storka je vůbec ta nejleší fanfic co jsem četla. Vím píšu to k tomu pořád a dokola jenže TRUE.
Děkuju :)

2 Destiny Destiny | 9. srpna 2013 v 23:54 | Reagovat

Čože? Tak ja nadšene čakám Happy End a ty to ukončíš takto? :D Mimoto úžasný príbeh a už sa veľmi teším na LILYA a tie nové FF :)

3 El El | 10. srpna 2013 v 1:48 | Reagovat

No toto?! XD proč mě tak mučíš nebila by k dispozici 2.série? :D Jinak úžasný jako všechny FF od tebe,LILYA strašně se těšim jak dítě na první Vánoce xD jinak ještě jednou prostě Ú.Ž.A.S.N.Ý.

4 G. G. | 10. srpna 2013 v 11:30 | Reagovat

Vážně?! Vážně to musíš ukončit tím, že padouch znovu utekl? :D Hlavně, že Andy zůstal s Geem. :D Dokonalé.
-
Fakt se moc těším na LILYA a ty nové FF, protože máš prostě fantastické povídky. :)

5 Andy AB Andy AB | 10. srpna 2013 v 14:20 | Reagovat

tak ještě jednou já ať mě nemáš málo :D
Těším se na ty jednorázové příběhy. Nejvíc na Gerarda s Ashem.
A co udělat MLS 2 serii? Jednou v budoucnu .... já vím ale ono... bože to byl tak skvělej příběh :)

6 Mrs. Outlaw Mrs. Outlaw | 10. srpna 2013 v 15:07 | Reagovat

Jéé, ten konec mi úplně zastavil dech :-D *ještě to rozdejchává*
Ten Jinxx je nezmar, to se mu musí nechat :-D
Úžasný :-)

7 ????? ????? | 10. srpna 2013 v 15:49 | Reagovat

Tvoje povídky jsou vždycky tak úžasné! :D Hlavně tahle! :D Už se moc tĕším na nové vĕci, které máš v plánu napsat :D

8 Ashley Ashley | E-mail | Web | 24. listopadu 2013 v 11:17 | Reagovat

Ne to ne to si děláš prd** takhle to nemá končit!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ne

9 VeVuBVB VeVuBVB | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 17:58 | Reagovat

Takže slečno dokonalá..Tohle jsi trochu přehnala ne? Takovejhle konec.. co to máš za nápady sakrA? :D skvělý :))

10 Aydee Aydee | Web | 8. dubna 2014 v 11:14 | Reagovat

Do řiti!!!!! To nesmíš!!!! NEE!!! :D :D Bylo to dokonalý, ale bez úrážky....ten konec mě nasral!!! Ale jak!!! Ach joooo :((( Nemusím tady zmiňovat jak to bylo hustodémonskykrutopřísné a jak si to čtu furt dokola a dokola a dokola! :PP

11 Katy Katy | 17. května 2014 v 22:07 | Reagovat

Mani Fik!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama