Krásný poslední prázdninový den !
Fuj, to je hnus. Bylo mi jasný, že tenhle den jednou přijde ale nečekala sem, že tak brzy. Prázdniny utekly až moc rychle a já ( jako každej rok :D) nestihla ani polovinu z toho, co jsem si naplánovala.
Co se týče provozu blogu. Snad budu všechno stíhat tak, jak bych měla, takže o nic nepřijdete. Přišla jsem na to, že ve školním roce se tomu blogu stejně věnuju víc jak o prázdninách :D. Takže pokud mi to nová škola umožní, vše zůstane při starém. Doufám, že i vaše úchvatná návštěvnost ( DÍKY !!!) zůstane při starém ;).
Zítra se mi oficiálně otevírá další kapitola života. Střední. A věřím, že nejsem sama. Děsí mě to ale zároveň jsem zvědavá a těšim se na nový lidi a zážitky. Je to nový začátek. Otevírá se mi možnost začít znovu. Bez všech předsudků, pomluv a řečí, zkrátka s čistým štítem. Prostě možnost takového "znovuzrození". Všechny ty hnusy co sem sebou nesla na základce už můžu nechat konečně za sebou a můžu si bejt jistá, že je tady nikdo nevytáhne. Neznají mě a já neznam je. Neznají moji minulost. Nemůžou mě soudit, i když se vsadím, že se najdou tací, kteří soudit budou už jenom podle trička a účesu.
Včera byla poslední prázdninová noc a mě tak nějak přepadla depka. Nebo, to je asi přehnaný slovo, ale prostě jsem najednou dostala strach ze školy, přemýšlela sem jaké to bude a co všechno se změní. Potom jsem si vzala sluchátka a z přehrávače na mě okamžitě vyskočili BVB. Pustila jsem si je. Znovu od začátku. Všechny alba. Písničku po písničce. A v ten moment jsem měla pocit na chlup stejný, jako když jsem je slyšela poprvé. Dodali mi sílu. Věděla jsem, že ať už to na tý škole bude vypadat jakkoliv a stane se cokoliv, jedna věc se nikdy nezmění. Oni. Oni a moje láska k nim, díky který jsem zvládla věci, o kterých jsem si myslela, že jich ani nejsem schopná. Bylo to neuvěřitelné. V tu chvíli mi to připadalo skoro magický. Všechny obavy byly pryč. Zbyla mi jenom radost a potěšení z jejich hudby a oddanost vůči nim. V posledních dnech, jako bych na tohle všechno zapomněla. Jako bych nevěděla co dokážou, jak na mě doopravdy působí. Jako bych si nemohla vzpomenout na tu obrovskou sílu, kterou nade mnou mají. Ale včera jsem ji objevila. Znovu. A opět v pravý čas. Vždycky se umí objevit v tu správnou chvíli. Pokaždé tomu tak bylo a teď vím, že tomu tak bude pořád. Je to šílený, ale fakt tomu věřím. A díky tomu už nemam takový strach. Asi sem oficiálně cvok :D
Zpět k tomu, co mělo být původně pointou tohoto článku ! :D
Ať už jdete na střední poprvý nebo se vracíte zpátky mezi znýmý tváře, a převládá ve vás panika a strach. Nebojte se. Názory ostatních nejsou důležitější, než názor váš vlastní. Pokud si myslíte, že budete mít problémy, kvůli svému stylu nebo kvůli svým odlišným názorům, kašlete na to. Jedinej kdo má problém, jsou lidi okolo vás, protože nemůžou snést odlišnost. Nedokážou se vyrovnat s tim, že máte tu odvahu a kuráž být jiní. Jít si za svým, skálopevně obhajovat svoje názory. Neměňte se jenom kvůli tomu, abyste zapadli. Když vás nepřijmou takový jaký jste, budete pro ně vždycky slabým článkem, protože vidí, že jste ochotni se přizbůsobit a děláte přesně to, co oni chtějí. Nesnažte se být něco, co nejste. Oni sami neví o co přichází !
Takže vám do nového školního roku přeji hodně štěstí, úspěchů, radosti. Abyste měli fajn spolužáky, neměli problémy s učiteli, měli dobré známky a vždycky dosáhli toho, čeho dosáhnout chcete. A pamatuje si drahá Army ( vy, co jste ještě zbyli. S potěšením musím říct, že na tomhle blogu se schází samí skvělí fanoušci.) že ať se děje cokoliv BVB tu pro nás vždycky budou a taky tu budeme jeden pro druhého. Protože tak, by to mělo být. To je smyslem BVB a jejich Army. Nebýt sám. Takže kdybyste někdy cokoliv potřebovali, třeba se jenom vypovídat, zanadávat si nebo si jen připadali sami, na tomhle blogu, vždycky najdete pomoc. Nebo se o to aspoň pokusím ;).
Takže závěrem jen hodně štěstí a úspěchů ve školním roce vám přeje
vaše totálně střelená blogerka Margie.
P.S: Doufám, že v tom není moc chyb. Myslim že je právě čas na to, abych šla do školy :DD