15. září 2013 v 19:14 | Margie
|
Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho ale první školní týden byl poněkud..hektický, řekla bych. Teď už to snad půjde lépe, i když už se budu muset učit. A taky jsem se pitvala s tou povídkou do soutěže. No snad už to bude lepší, i když mi asi přibude spousta věcí, které budu muset během večera do mozku natlačit. Ale tohle by pro mě mohl být takový utěk od reality.LILYA mám stále rozepsané, ale ještě jsem neměla příležitost si k němu sednout. Stále se ještě řekněme zajíždím do kolejí a hledám správný rytmus, ale ten už snad brzy zaklepe sám. No.. tenhle díl je nahlédnutí do duší dvou hlavních postav abyste si o nich udělali lepší obrázek, než se konečně pustíme do hlavní zápletky. Tak si to užijte, krásný zbytek neděle a co nejlepší start ve škole ! :)
p.s: váš minulý počet komentářů mě ohromil ! prosím nepolevujte !! Vaše komentáře mě vždycky nakopnou !! :) A jsem vám za ně moc vděčná ! DÍKY ! :)
GEE:
Nervózně jsem přešlapoval před dveřmi psychologovi ordinace. Silně jsem se kousal do rtu a v myšlenkách mě cosi hlasitě varovalo. Vlezu- li tam, bude to oficiální. Budu potvrzený cvok ! Už nebude cesty zpět. Jestliže jednou projdu těmito dveřmi, vydám se na cestu, ze které bude těžké sejít. Lidé jsou zlí. Vyžívají se v cizím neštěstí. Radují se z něho a libují si v pocitech škodolibosti, jen proto, aby zahnali své vlastní neúspěchy.
Budou si špitat za každým rohem a jejich tváře budou plné všemožných emocí. Chudák malý, on už to doopravdy nezvládá ! Nebo: Dobře mu tak, stejně už to k tomu dávno spělo ! Či snad: Hele ! Už je z něj totální idiot ! Zatřásl jsem hlavou a zahnal všechny nežádoucí myšlenky do pozadí, k těm ostatním. Potřebuješ pomoc Gee ! Vážně, to s tebou myslím dobře. Zazněl mi v hlavě bratrův hlas. Společně s myšlenkou na jeho poslední slova jsem zaklepal na dveře.
ASH:
Znovu jsem postával před zrcadlem. Prsty jsem se lehce dotkl tolik příjemné látky mé košile. Svrchní tři knoflíky byly rozepnuté, jako vždy a já tak i při práci mohl dýchat kůží. Miloval jsem to. Mnohem víc než obyčejné dýchání. To spojení kůže a kyslíku ve mně vzbouzelo pocit posvátnosti. Chodit nahý pro mě bylo snad očistným rituálem. To jsem teď ale nemohl. Nebo mohl, ale nejsem si jist dobou, která by mi zbývala do převozu k odborníkovi.
Na nohou jsem měl dlouhé černé kalhoty, možná až nepřiměřeně upnuté. Byl jsem spokojený. Jen lehce jsem zavadil o obnaženou hruď a všemy mými smysli se znovu prohanlo vzrušení a chtíč. Zvařel jsem oči a v okamžiku jsem to potlačil. Rukou jsem si uhladil lehce rozježené vlasy a pak se ozvalo tiché a nejisté zaklepání.
Zrcadlo viselo na dveřích vedoucích z mého domu do ordinace. Symbolizovalo to pro mě přestup do jiného světa. Výměnu osobností. Občas jsem si připadal jako schizofrenik. Vedl jsem dvojí život. Jako bych měl dvě osoby v jednom těle. Nikdy mě ale nenapadlo, že ty dvě já, jednou spolu dokonale splynou...
Každý díl je lepší a lepší. :3 :) Už se těším až napíšeš LILYA a taky se těším na další díl téhle dokonalé povídky. Moje závislost byla ukojena, zítra můžu jít v klidu do školy. :) :D