25. září 2013 v 19:01 | Margie
|
Krásný středeční večer ! :)
Jak se všichni máte ? Doufám, že vám nevadí, že se tahle povídka tak rozvila.. Jo nějak mě to téma prostě chytlo :D A kapitoly jsem si nastavila kratší, takže se snáz píšou. Opravdu je to teď trochu fofr, ale nic jiného jsem ani nečekala. Musím říct že to vlastě stíhám nad moje očekávání, docela dobře. Škola je šílenej cvokhouse :D vážně, skoro pořád si tam připadam jako úplnej idiot. Občas se ptam, co tam proboha dělam. Ale to je vedlejší, teď už další díl DL. Doufám orpavdu moc doufám, že se vám to líbí a že vás to baví, kdyby ne, prosím vás dejte mi vědět ! Nemá cenu sem dávat něco o co nemáte zájem.
LILYA já vím, já vím a myslím na to ! Jen to jde trochu ztuha, protože u toho musim trávit mnohem víc času než u DL protože je to hodně zapletený a musim si občas pročítat i starší díly abych neplácala kraviny etc, takže vám časově vůbec nemůžu slíbit, kdy bude další díl. Ale snažím se si na to ten čas a chuť najít, tak vás prosím, buďte trpěliví a berte DL jako takový úplatek. Takže vás prosím o komentáře a děkuji za ty předešlé :)
Mějte se krásně a pamatujte, že i ta nejhorší hodina, trvá jenom 60 minut ;)
P.S: Simonko tohle je speciálně pro tebe ! :D Happy Birthday ! ♥
ASH:
Utekli už tři dny. Dokončil jsem mnoho pohovorů, ale stále jsem z hlavy nemohl dostat jen jediný. Přemýšlel jsem, jak moc jsem ho naštval a do jaké míry si již stačil uvědomit pravdivost mých slov. Většinou jim dávám tak týden. Po týdnu jim oznámím čas další schůzky a všichni se znovu dostaví. Uvědomí si tak, jak na situaci nahlížejí ostatní, a že je nutné to řešit, protože ani oni nedokázali vyslyšet upřímná slova. Byla to zcela opačná psychologie, než s jakou se setkáte u ostatních terapeutů, ale její účinnost byla nepřehlédnutelná a stoprocentní. Pravda je kolikrát nejlepším lékem a návodem k procitnutí a pochopení jak sebe samého, tak svého okolí. I když to chvíli bolí.
Seděl jsem ve svém domě, v takzvané "zakázané místnosti" . Byla jen spoře osvětlená.Vlastně to působilo jako obří černá díra. Vyhovovalo mi to. Seděl jsem v černém koženém křesle a chladil si svou pokožku o jeho potah. Před chvílí jsem dokončil jedno své "sezení". A myslím, že bylo na dlouhou dobu poslední, protože ten chlapec se pár týdnu neposadí. Ale užili jsme si to. Tedy já určitě. Všechny nástroje byly rozházené po zemi. Nesnášel jsem nepořádek. Vstal jsem a vše začal vracet na své místo, do velké, průhledné, skleněné vitríny. Do ruky mi padl, červenou kůží potažený bičík. Důkladně jsem si ho prohlédl. Ta barva by tolik ladila s Gerardovými vlasy. Jemně jsem po něm přejel prsty a pod bříšky cítil jeho precizně vypracovaný povrch. Jak úžasné by bylo, smět se jím dotknout Gerardovy sněhové pokožky ? Zanechat na ní znatelné hořící obtisky, které bych pak zchladil svým jazykem. Dokonale ho seznámit se všemi mými hračkami, které se skrývají až v těch nejzapadlejších zákoutích téhle místnosti. Přivádět ho k šílenství a šukat ho. Dlouho a všemi možnými i nemožnými způsoby. Zachvěl jsem se. Co to se mnou k čertu je ? Musím ho vidět...
GEE:
Pil jsem již čtvrtý hrnek kafe. Nervózně jsem poklepával prsty o horký porcelán a horečně přemýšlel. Nedokázal jsem však přijít na nic víc, než na co jsem přišel za posledních pár dní. Nemohl jsem spát, a těžko říct, jestli to bylo kvůli neutichajícím myšlenkám, které se nedaly zastavit, nebo kvůli nesčetnému množství kofeinu.
Měl pravdu. Věděl jsem to. V mé mysli tahle věta zářivě svítila a blikala, jakoby na sebe potřebovala ještě víc upozornit. Já to ale přece vím ! Jenom to nedokážu unést. Když jsem to slyšel v jeho podání, jak to ze sebe chrlil a ničím se nezaobíral.. Bože.. vždyť takhle na mě musejí koukat všichni. Jako na úplného hlupáka. Nechal jsem sebou vláčet. Brečel bych, ale moje oči už byly vyschlé. Po dvoudenním vodopádu, který dnešku předcházel, už se z nich veškerá voda musela vytratit. A tak jsem jen seděl a koukal do prázdná s myšlenkou na to, že jsem ten největší idiot. Opravdu to všichni vnímají stejně jako on ? Proč byl ale tak hrubý ? Cožpak by neměl mít jako psycholog trochu úcty a pochopení ? Neříkal brácha že je nejlepší ve městě ? Odfrkl jsem si. To teda. Je pěkně hnusnej... a upřímnej. Upřímnost je dar, kterého se ti jen tak od někoho nedostane. Pokud je někdo k tobě upřímný, važ si toho, protože je to to nejlepší, co ti může dát. S pravdou se dneska šetří Gee a jen málokdo má na to, aby ji rozdával. Slyšel jsem v hlavě mámin hlas. Ale já to nechtěl slyšet. Nepotřeboval jsem vpálit do obličeje že jsem blbec. Nemusel zvolit taková slova. Mohl.. mohl prostě říct že on byl hajzl a že bude všechno v pořádku ! Zazvonil mi telefon. Ani v nejmenším jsem neměl chuť ho zvednout, a taky jsem se na to vykašlal. Ještě hodnou chvíli vyzváněl a pak se ozval záznamník.
,, Dobrý den pane Wayi, tady doktor Purdy." napnul jsem se a pozorně naslouchal.
,, Nějak jsme se minule zapomněli domluvit na nadcházející schůzce. Mám dojem, že jsme byli poněkud unáhlení. Váš budoucí termín je dnes ve tři hodiny odpoledne. Pokud se vám to nehodí, domluvte podrobnosti se sekretariátem. Těším se na vaši návštěvu. Přeji příjemný den." s těmito slovy telefon zavěsil. Ohromeně jsem koukal na telefonní sluchátko. To nemohl myslet vážně ? On se doopravdy domnívá, že k němu po tom všem ještě půjdu ? Že tam strčím byť jenom prst, po tom jak nevhodně se choval ? Že mam náladu na to, ho vidět ?t A dneska ? Kolik vůbec je ? Dvě hodiny. Cože ? Vystřelil jsem ze židle a zapadl do koupelny. Přesně v půl třetí za mnou zaklaply vchodové dveře a já byl na cestě do ordinace. Myslím, že jsem tím právě podepsal smlouvu s ďáblem.
Ooo... úžasné :) a červenám se :DD