4. října 2013 v 21:16 | Margie
|
Tak jo čumácí, pohneme se dál ! Omlouvám se, že tu teď nic nebylo ale spusta testů,testů a ještě testů. LILYA bude v neděli je, páč v sobotu Pilsner Fest takže nestíhám ! Takže si užijteč a komentujte a pamatujte, že vás miluju ! :* ♥
GEE:
,, No tak prosím, posaďte se." pobídl mě již podruhé v tomto týdnu a já si opět neochotně sedl.
,, Dáte si kávu nebo čaj ?" zeptal se mě a na rtech se mu usídlil nádherný úsměv.
,, Kafe, prosím." jestli mám tohle přežít ve zdraví, budu potřebovat kofein. Spoustu a spoustu kofeinu .
,, Kolikáté již ?" přeměřil mě zkoumavým pohledem. Jak to sakra.. Je to vůbec člověk ?
" První." zalhal jsem. Obočí mu vystřelilo vzhůru a koutky se mu nedůvěřivě zvlnily.
,, Pátý." pípl jsem zahanbeně.
,, Tak si dáme raději čaj." znovu se usmál a jal se nápoj připravit.
Došel k malému pultu v rohu místnosti a ze skříňky vytáhl dva hrnečky. Zapnul rychlovarnou konvici a otevřel spodní dvířka. Hlavně ať se proboha.... neohýbá. Ani jsem nestačil svou myšlenku dokončit a můj zrak již spočíval na jeho dokonalém pozadí. Palcem zajel do zadní kapsy a ostatními prsty poklepával do jeho vlastního tichého rytmu. Najednou se narovnal a otočil se na mě. Moc dobře musel vidět, kam jsem se koukal. Tváří mu proběhl pobavený úšklebek.
,, Dáte si ovocný nebo černý ?"
ASH:
To je ono, broučku, víš naprosto přesně, kam máš koukat. Nějak se nezmohl na odpověď. Jen na prázdno otevřel ústa zase je zavřel. Neboj, kotě, jednou ti vydrží otevřená déle.
,, Dáme si černý. Prý je velmi uvolňující." zamával jsem na něj krabičkou a on jen nechápavě přikývl. Donesl jsem čaj na stůl a posadil se naproti němu.
,, Jak jste věděl, že jsem vypil víc než jedno kafe ?" zeptal se. Ale no tak baby, tohle je doopravdy to, co tě udivilo nejvíc ?
,, Za prvé, třesou se vám ruce. A za druhé, kávové aroma je z vás cítit, víc, než z učitelského kabinetu."
,, Chodil jste do školy ?" zeptal se naprosto nesmyslně. Ale, ale, snad bych tě neznervózňoval. To bych opravdu nerad. A nebo vlastně....
GEE:
Uvolněně se zasmál a pomalým pohybem přehodil nohu přes nohu. Ruce si volně složil do klína.
,, Tak někde jsem ten diplom dostat musel." no a to by mě teda opravdu zajímalo kde. Tohle je spíš sexuolog, než terapeut !
,, Ale o tom se teď přeci nebudeme bavit. Minule jste nějak spěšně odešel, ani jste si nevyslechl, co jsem chtěl říct."
,, Nejsem si jistý, jestli to chci slyšet." špitl jsem zahanbeně.
,, Nemějte obavy, tohle je ta lepší část." mrkl na mě a mě polil studený pot. Kývnutím hlavy jsem ho pobídl k pokračování.
,, Minule jsem řekl čistě svůj pohled na věc. Ovšem pouze poloviční. Nechal jste ze sebe dělat hlupáka, ale to zamilovaní lidé dělají. Láska už tohle zkrátka dokáže. Hlavně si nic nevyčítejte. Není to vaše vina." jeho slova mě uklidňovala. To se ovšem nedalo říct o jeho vzezření. Při gestikulaci plně využíval rtů a každou chvíli je navlhčil jazykem. Lpěl jsem na nich pohledem a nebyl jsem sto své oči odtrhnout. Kdybych zavřel oči jeho slova by měla mnohem větší účinek.
Natáhl se přes stůl pro papír a tužku. Letmo se přitom otřel o mojí ruku a z příma se mi zadíval do očí. Vidí mi snad až do hlavy ?
,, Ale to je můj dojem, který jsem si vytvořil z vašeho příběhu. Já chci znát vaše pocity. Jak se ohledně toho cítíte ?" zeptal se mě a pomalým pohybem si vsunul propisku do úst. Těžce jsem polkl.
ASH:
No výborně ! Tak polykání by nám také šlo. Upřeně sledoval pohyb tužky v mých ústech. Pomalými a precizními pohyby jsem ji stále vsouval a vysouval. Pohledem sjel do strany.
Máš to marný, zlato. Moc dobře vím, že myslíš na to, na co já.
,, Tak prosím, povídejte." pokud toho budeš vůbec schopný. Ne, že by mi vadilo kdyby ne. Tvoje rty by se daly využít k mnohem lepším účelům.
,, Ehm, já-já nevím. Těžko se mi o tom mluví."
,, A proč ? Máte potíž, mluvit přede mnou ?"
,, Ne, to ne. Jen..spíš se za to pořád asi stydím."
,, Stydíte se ? Za co ?"
,, Že jsem byl tak hloupý."
,, Byl jste zamilovaný. A to je rozdíl. Už před hodně dlouhou dobu někdo velmi chytrý řekl, že láska z nás dělá hlupáky."
,, Já vím, ale děsí mě představa toho, jak na mě koukají ostatní."
,, Takže toho se bojíte ? Toho jak vás vnímá okolí ?" Kdybych to měl posuzovat podle sebe, do tvýho zadku bysme mohli narvat náklaďák.
Pomalu přikývl.
GEE:
Chápavě se usmál a něco si zapsal. Byl jsem stále víc a víc nervózní. Přemýšlel jsem, jestli všechno tohle má něco znamenat, nebo jestli je to jeho přirozenost. Říkal jsem si že je to pro něj určitě normální, ale sám sebe jsem v duchu přistihl jak si přeji pravý opak.
,, Tak toho se vůbec nebojte, Gerarde. Lidé mají vlastní starosti. Nebudou řešit ještě ty vaše. Chodí sem spoustu lidí z tohohle města, víte to ? Nemohu vám říct kdo, ale chodí. A víte o tom ? Nebo víte proč ?" zavrtěl jsem hlavou.
,, Tak vidíte. Jste stejný jako oni. Vy netušíte nic o jejich životech a oni zas o vašem. Možná že se jen stydíte sám před sebou." upřeně jsem se na něj zahleděl. Intenzivně mi koukal do očí a neuhnul ani o milimetr. Pozvedl obočí a já se tak probral ze svého transu.
,, Spíš si to dávám za vinu." řekl jsem potichu a zahanbeně koukal do země. Když jsem k němu znovu zvedl svůj pohled, propisku měl volně položenou na jazyku a rty lehce pootevřené. Moje fantazie začínala pomalu ale jistě pracovat. To není normální, to přeci..nesmím !
ASH:
V jeho očích se zračil strach. Ale ne ze mě. Strach ze sebe samého. Myslím, že jsem konečně začal působit tam kde mám. Vnitřně jsem se radoval. On si jenom prostě nedokáže připustit, že ho přitahuji. Bojí se toho. Bát se teprve začneš, srdíčko.
,, Dáváte si to za vinu a máte strach, nemýlím-li se."
,, Nemám strach ! Nebo možná... já nevím."
,, Gerarde, poslouchejte mě. Řekněte mi všechno. Tady o tom můžete mluvit. Proto jste konec konců zde. Abych vás poslouchal a popřípadě vám poradil."
,, Když.. když se ode mě odstěhoval. Zapřisáhl jsem se, že už nikdy nebudu nikomu věřit."
,, To je logické. Ten člověk zklamal vaši důvěru, vlastně jí rozdrtil, ale pamatujte, že na tomhle světě pořád existuje spoustu lidí, kteří si vaši důvěru zaslouží."
,, Ale co když mi znovu ublíží ?"
,, Takový je život. Není fér pro nikoho z nás. Věříme, milujeme a dáváme abychom byli zklamaní, bez lásky a bylo nám vzato. Ale nikdy nevíte, kdy se karty obrátí a vy budete ten, co někomu ublíží. Každý z nás má svou světlou i stinnou stránku." A ty tu mou brzo poznáš tím nejlepším možným způsobem....
,, Nikdy bych nikomu neublížil."
,, To si myslíte teď. Ale jednou, třeba i neúmyslně, se v téhle situaci ocitnete. Gerarde, nejste jedinou objetí lásky. Všichni sme propadli. Neříkám že byste měl věřit všem, jen na to úplně nezanevřete, nechte si nějaká zadní vrátka." kterýma bych mohl projít.
,, A není to jediná věc, ze které mám strach." no ale, tak povídej, holoubku.
,, Od té doby se tvrdohlavě vyhýbám všem fotoaparátům a když..když se sprchuju musím si přes zrcadlo v koupelně přehodit ručník."
,, Stále vás vydírá?" neochotně přikývl.
,, To je další věc, asi ta horší. Zlomené srdce a důvěra se časem zacelí, věřte mi. Ale tohle... Možná byste ho měl udat na policii."
,, Vždyť z toho bude mít potíže."
,, A patřily by mu, nemyslíte ?"
,, Ano..ale já nevím. Nemám odvahu na to říct jim, jak mě vydírá. Cizím chlapům."
,, I já sem cizí."
,, Ale jste zavázaný mlčenlivostí." a brzo už taky ne cizí. Přivlastním si tě, baby. S tím počítej.
GEE:
Všechno co řekl mi určitým způsobem vracelo naději. Měl pravdu. Věděl přesně co říct a jak. Začínal jsem mu věřit a přestával jsem se toho bát. Trochu jsem se uvolnil.
,, Focení se nevyhýbejte, Gee, právě naopak. Musíte si před objektiv stoupnout a pořádně se usmát. Když budete oblečený a šťastný, nikdo a nic vám to nemůže překazit. A jedině tak se zbavíte svého strachu. Začněte s rodinými fotkami. Rodině přeci věříte. I kdybyste mi tvrdil, že ne. Důvěřivost k vlastní rodině už máme v genech." Jak mi to řekl ? Doopravdy mě oslovil.. Gee ? Usmál jsem se na něj a přikývl jsem.
,, Vlastně víte co, pojďte sem." stoupl si a z kapsy vytáhl telefon.
,, Vyfotíme vás hned teď."
,, Cože ? Ne !"
,, Věřte mi. Uleví se vám, když uvidíte, že vás to nijak nezničí."
,, Ne ! Já nechci se fotit."
,, Ale no tak ! Vyfotím se s vámi ! Berte to jako vědecký experiment ! Zkusme přijít na tom, co na tom ty potrhlé pubertální dívky tak vidí. No tak." natáhl ke mně ruku. Opatrně jsem do ní vložil tu svou a on mnou prudce škubnul. Stál jsem teď těsně u něj. Nastavil na mobilu fotoaparát a v jedné ruce ho natáhl před nás. Za pas si mě přitáhl blíž.
,, A usmějte se." zašeptal mi do ucha po páteři mi tak přeběhl mráz. Ashley legračně našpulil rty že jsem se musel doopravdy zasmát. Úsměv mi ztuhl na tváři, když se jeho ruka volně z mého boku přesunula na můj zadek. Tvářil se jakoby nic a já doufal, že to stačil vyfotit dřív, než jsem nahodil svůj šokovaný výraz. Pomalu se o mě otřel a odtáhl se stranou. Podíval se na mobil a usmál se.
,, No vidíte, a ani to nebolelo." choval se jakoby se nic nestalo. Naprosto a totálně mě vyváděl z míry.
,, Obávám se, že naše sezení je již u konce. Rád bych si s vámi povídal déle, ale čeká mne ještě pár klientů." líbilo se mi jak o lidech, kteří k němu chodili mluvil jako o klientech či zákaznících a ne jako o pacientech. Připadal jsem si pak mnohem lépe.
,, Děkuju vám."
,, Rádo se stalo. Myslím, že ještě pár sezení, a budeme spolu hotovy. Další schůzku bych navrhoval na pátek ve dvě. Vyhovuje vám to to tak ?"
,, V pohodě." odpověděl jsem mu a pomalu se vydal ke dveřím. Otevřel je a opřel se o jejich futra.
Stál jsem naproti němu a navzájem jsme si vyměňovali silný pohled.
,, A nezapomeňte, pro jedno kvítí, slunce nesvítí. Vždycky se najde někdo kdo vám pomůže." řekl a pomalu se ke mně naklonil. Tvář si opřel o mojí a těsně u mého ucha zašeptal.
" A možná bych to mohl být já, nemyslíš ?" po celém těle mi naskočila husí kůže. Chytil mě za bradu a otočil si mou tvář k sobě. Ještě chvíli na mě hleděl a potom mé rty pevně přikryl těma svýma. Chtěl jsem se z polibku vyvlíknout, ale nedokázal jsem to. Místo toho jsem ho pevně chytil kolem krku a ještě víc se na něj natiskl. Podlamovala se mi kolena. Bylo to tak silné a naléhavé. Jeho rty s naprostou přesností klouzali po mých a dokonale je tak laskali. Ostře se zakousl do mého spodního rtu a odtáhl se. Potom se otočil a dveře za ním se rychle zavřeli. Sáhl jsem si na spodní ret a ujistil se, že se mi to nezdálo. S otevřenou pusou jsem zůstal koukat na zavřené dveře. Co to k čertu mělo být ? A co to se mnou krucinál udělal ?
ASH:
Nemohl jsem to již déle vydržet. Musel mi patřit alespoň kouskem svého těla. Zády jsem se opřel o dveře a zhluboka dýchal. Ten polibek byl tak... tak dokonalý. Chutnal naprosto božsky. Nedokázal jsem se ovládnout. Až se sám upřímně divím, že jsem ho nezatáhl znovu dovnitř a neošukal rovnou tady. Ale musím být trpělivý. Jenže já potřebuju víc ! Potřebuju, potřebuju a... ne. Nepotřebuju víc. Já chci...
No konečně! Ash zpočátku vypadal, že se na to vrhne hned na první schůzce.. Skvěle napsané, už aby byl další díl :)