27. října 2013 v 16:26 | Margie
|
Tak jo miláčkové ! :) Další víkend, další LILYA. Snad se vám to bude líbit a zanecháte mi komentář ! :) Vaš komentáře jsou pro mě vším ! Pohonem k dalším kapitolám ! Díky vám jsem začala psát, jako doopravdy psát. Ne jenom útržky k sobě do šuplíku. Nerada bych vás zklamala, a tak doufám že kvalita nijak neklesá, mělo by to být spíš opačně, i když poslední dobou mi přijde, že mi to vůbec nejde a připadá mi jako by mě všechen "talent" ( pokud se tomu tak dá říkat :D) opustil. Tak opravdu doufám, že jste spokojení a že si tenhle díl užijete. Dejte mi prosím vědět !
Přeji krásné čtení a krásné prázdniny !! :)
BTW: Tuhle povídku už píši přes rok ! No věřili byste tomu ? Já ne !! :) Ještě jednou vám moc děkuji za podporu !!! ♥♥
Nic jsem neviděl. Mžoural jsem takhle do tmy, když se mi něčí ruka omotala okolo trupu a trhla mnou dozadu. Vykřikl jsem, ale hned vzápětí mi zakryla i ústa.
" Andy !!" slyšel jsem Geararda s Jinxxem jak naráz vykřikli a rozběhli se ke mně. Ale to už jsem byl daleko od našeho tábořiště.
Teplá dlaň mi pevně svírala ústa, že jsem se mohl stěží nadechnout. Když jsme se ocitli v dostatečně vzdálenosti od Gerarda i Jinxxe, stisk náhle povolil. Nasupeně jsem se otočil a setkal se s vysmátým Ashleyho obličejem.
,, Zbláznil ses ?" spražil jsem ho vyčítavým pohledem.
,, Neřeklo se, že někde počkáš, tak abych tě našel ?" pokračoval jsem ve svém káravém výkladu.
,, Promiň. Takhle to bylo víc autentické."
,, Tu svojí autentičnost si strč víš kam. Málem jsem měl infarkt !" rozzlobeně jsem se na něj podíval, ale jeho spokojený úsměv jsem ani tak vymazat nedokázal.
,, Máš štěstí že mě nekleplo ! A ten kousek sem mohl taky dojít sám ! Nemusel jsi mě táhnout ! V tvé vlastní dobrou doufám, že máš alespoň ponětí kde jsme, protože jestli ne ta.." moje rozhořčené řeči byly utnuty polibkem. Chtěl jsem protestovat, ale ten člověk líbal moc úžasně na to, abych byl sto to přerušit. Pevně jsem ho objal a polibek mu se vší ochotou vrátil. Na rtech jsem cítil jeho šibalský úsměv a tak jsem ho lehce kousnul. Odtáhl se a tiše se zasmál.
,, Omlouvám se, nechtěl jsem tě vyděsit. Už jsi v pořádku ?"
,, Jo, už jo." špitl jsem a položil si hlavu na jeho rameno. Konejšivě mě pohladil po zádech a pak se opatrně rozhlédl.
,, Pojď obejdeme to z druhé strany a trochu je ještě vystrašíme !"
,, Ty ses mi do toho nějak zažral." Ash se provokativně zazubil.
,, Za ta léta, co jsem musel trpět Gerardovo fórky, je tohle jen slabou odplatou. Nech mě si to užít !"
,, Bráním ti snad ?"
,, To je dobře." odvětil mi spokojeně a dál se kradl temným lesem. Držel jsem se ho za ruku a tiše ho následoval. Šli jsme jen krátkou chvíli když jsem spatřil Gerardovy červené vlasy. Přikrčili jsme se za strom a obezřetně je pozorovali. Za nedlouho jsem zpozoroval i Jinxxe. Oba dva zmateně lítali po lese a snažili se udržet rovnováhu. Bylo to v celku komické. Musel jsem se smát.
,, Kušuj Andy. Pokazíš to." drcl do mě Ashley ale já ho se vším úspěchem ignoroval.
,, Vy už jste něco pili že ?"
,, Jenom maličko." i v té tmě jsem si byl vědom Ashovo protočení očí.
,, Tak doufám, že rychle vystřízlivíš !"
,, Já nejsem opilý !"
,, To by přesně řekl opilý člověk." praštil jsem ho do zad, až to zadunělo. Gerard s Jinxxem se hned otočili.
,, Andy ? Andy ! Jsi to ty ? Jestli jo, tak přísaham, že ti do prdele narvu větev ! Co větev ! Já tim tam narvu rovnou celej strom !" rozléhal se lesem Gerardův hlas.
,, Vidíš a teď kvůli tobě budu mít ze zadku sad !"
,, A já zas díru do zad. Oba to nějak přežijeme, pojď !" Když šlo o válku mezi ním a Gerardem, nepoznával jsem ho. Byl jako střelenej puberťák. Mnohem horší než já.
,, Nemůžem už toho prostě nechat ?"
,, Ale no tak ! Ještě chviličku !" žadonil Ash. Vážně jsem přemejšlel, jestli se cestou sem o něco nebacil.
Odešli jsme právě včas, když se Gerard s Jinxxem vydali za zvukem.
,, Andy ? Andy ! Hele ty víš že já mam srandu rád, ale tohle už snad není ani vtipný !"
,, Nechme už toho." zkusil jsem přemluvit Ashe.
,, Dobrá, ale musíme mít velkolepý příchod !" nadšeně tleskl rukama a kluci se jako na povel otočili.
,, Pojď sem." Ashley mě chytli za ruku a trhnul mnou do strany. Posadili jsme se za keř a čekali.
,, Pak na ně prostě vyskoč." zašeptal a já se v duchu křižoval, že tomuhle troubovi přece němůže bejt osmadvacet.
,, Andy ! Prosím, vážně už to stačilo." ozval se Jinxx a mně jich začínalo být opravdu líto. Vzpomněl jsem si na ten den, kdy nám Gee tohle udělal v té továrně. Když jsem přišel na to, že si z nás celou dobu střílí, měl jsem chuť ho stáhnout z kůže. Je teda fakt, že jinak bych se s Gerardových spárů asi dneska nevymotal, než touhle divnou lstí, ale pořád jsem měl svědomí, který mě ošklivě hlodalo.
Když už byli oba dva dokonale blízko, Ashley s obrovským řevem vyskočil z křoví a oběma položil ruku na ramena. Jinxx s Gerardem smrtelně zapištěli a Jinxx se schoval za Gerarda. Divil jsem se, že mu neskočil do náruče. Jen jsem se potichu vykradl ven a pozoroval celou situaci. Gerardův obličej byl napřed bílý jako smrt. Pak se otočil a když viděl Ashe svíjejícího se v záchvatech smíchu zbrunátněl. Dvakrát naprázdno otevřel pusu než se lesem rozlehl jeho mohutný hlas.
,, No to mě taky mohlo napadnout že v tom budeš zapletenej, Purdy ! Bavíš se dobře ? Uvidíme jak se budeš bavit až budeš mít mojí ruku v zadnici narvanou až po loket ! A je mi úplně jedno že jí pak budu muset zbytek života desinfikovat !" Rozběhl se proti němu se zaťatu pěstí.
,, Klid, Gee." Chytil jsem ho v půli cesty.
,, Ty mi taky nechoď na oči, Sněhurko. Já mam dvě ruce !"
,, Uklidni se !"
,, Uklidni se ? Děláš si ze mě prdel ? Už půl hodiny tady lítáme po lese s tim, že tě uneslo UFO !" kriticky se podíval na Ashe. ,, Vlastně jsem nebyl tak daleko od pravdy. Když tak na to koukám." prsknul.
,, Jen si posluž. Ale ten tvuj vyděšenej výraz budu mít před očima nadosmrti." odpověděl mu Ashley.
,, Tak si ho vychuntej co nejdýl můžeš, protože tvoje smrt se neodvratně blíží !" Znovu proti němu vystartoval. Chytil jsem ho za ruku a stáhl ho zpátky. Jinxx jen tiše postával opodál.
,, Hej si v pohodě ?" zeptal jsem se ho, když mi přišlo, že ztrácí vědomí.
,, Když to udělal Gerard v tý továrně, člověk to ještě přešel. Měl chuť ho roztrhat na kusy, ale budiž, vždycky sem si myslel že má pokřivenej humor. Ale když to uděláš ty, potom cos tam se mnou v tý továrně bloudil a měls o něj stejnej strach jako já, mi už tohle přijde celkem ubohý." pronesl Jinxx s ledovým klidem.
,, Jo slyšíš to Sněhurko ! Je to ubohý !" přisadil si ještě Gerard. Nadechoval jsem se v omluvu, ale Ashley mě utnul.
,, Zase bych to tak dramaticky nepřeháněl pánové. Konec konců, ty vaše všelijaký výmysly a nástrahy, než se Andy vůbec objevil, by se za ubohé dali označit bez mrknutí oka."
,, Ptal se tě někdo na něco, pane Supermegaotravný ? Nemyslím si. Tak sklapni ! Mluvim s Andym." umlčel ho Gerard.
,, Hele, Gee, omlouvám se. Ale uznej, že kdybys tam byl se mnou místo Ashe ty a Ash místo tebe, bavil by ses minimálně královsky."
,, Sem tvuj nejlepší kámoš ! A tohle se Ne-dě-lá !"
,, Když já nevěděl jak jinak ti říct, že chci bejt na májku s nim."
,, Já nevim, co třeba česky, blbečku ?"
,, Vždyť jsi mě stejně vůbec nebral na vědomí ! Snažil sem se ti říct, že už to mám domluvený, ale to ti bylo úplně jedno."
,, Tak promiň že jsem chtěl být se svým kamarádem, po tom co jsem tak trpěl v nemocnici !"
,, Odkdy si taková citlivka ?" zeptal se Ash pobaveně.
,, Zavří ten zobák ti povídam !"
,, Klid ! Hele, mrzí mě to ! Ale aspoň jsem si konečně získal tvojí pozornost."
,, Jo, málem si mě měl na svědomí, Sněhurko ! Tak už vypadněte ! Ale nepočítej s tim, že ti s Jinxxem něco necháme, nene ! My budeme hezky slavit i bez tebe."
,, Užijte si to."
,, A jen tak mimochodem, až ti někdy k svačině přinesu otrávený jablko, tak se nediv."
,, Beru na vědomí. Uvidíme se zejtra."
,, Už teď se nemůžu dočkat toho tvýho stupidně blaženýho ksichtu."
,, Taky se na tebe budu těšit."
,, Tak už zmizte. Jestli se ještě chvíli budu muset dívat na ten jeho ksicht, dostanu osypky."
,, Taky mi není zrovna příjemné.."
,, Jo my víme. Pojď jdeme !" odvedl jsem Ashleyho pryč než stačil cokoliv říct. Na další hádku mezi těma dvěma, už jsem dnes neměl náladu.
Pomalu jsme kráčeli z lesa ven. Pevně jsem se Ashe držel za ruku, abychom se jeden druhému neztratili.
,, Možná jsme to trochu přehnali."
,, Nech toho, Andy. Když jste předvedli tu svojí scenérii v křoví nebo podpálili dům, který jsem měl prodat, řekl sis někdy, že už jste to přehnali."
,, V tom druhém případě ano."
,, A nebylo to náhodou jenom proto, že jsem tě donutil si to odpracovat ?"
,, Dodneška nechápu, čím jsem si to jako odpracoval a co to mělo za smysl."
,, Jo tak ty nevíš. Tak to abych ti to připomněl."
Šli jsme ještě hodnou chvíli, než jsme konečně došli k Ashleyho domu. Ruku v ruce pod hvězdným nebem, jsme se dostali až ke vchodovým dveřím. Galantně mě pustil dovnitř. Celý dům byl ponořen ve tmě. Ashley mě táhl za ruku do schodů.
,, Můžeš zavřít oči ?"
,, Cože ?"
,, Prosím." kouzelně se usmál a já neodolal. Pevně jsem stisknul víčka a ještě silněji stiskl jeho ruku.
,, A nepodváděj !"
,, Čestný pionýrský !"
,, Tak fajn."
Cítil jsem jak otevírá dveře a bojoval jsem s nutkáním se podívat. Opatrně mě zavedl dovnitř.
,, Tak je otevři." zašeptal a já vyplašeně otevřel oči.
,, Panebože" vydechl jsem překvapeně. Stál jsem na prahu ložnice a všude po místnosti byly rozestavěné zapálené svíčky. Bylo to jako z toho nejšílenějšího klišé romantického filmu. Až na to že jich tu bylo tak třikrát tolik, než ve všech těchhle filmech dohromady.
,, Doufám, že jsi vystřízlivěl natolik, abys mezi nima dokázal projít."
,, Moment. Jak dlouho už to máš zapálený. Nebál ses třeba že, já nevim, vyhoříš ?"
,, Ty si prostě vždycky něco najdeš, že jo ?"
,, Ne, omlouvám se. Je to dokonalý. Je to dokonalý tak moc, že mě ani nenapadá co bych měl říct, protože mi to vzalo všechny slova."
,, Tak v tom případě to považuji za vydařené."
,, Je to perfektní." otočil jsem se k němu a naléhavě ho políbil. Ashley mě zvedl do náručí a pomalu mě nesl k posteli.
,, Chodit ještě umím."
,, Nech prince, aby si odnesl svojí Sněhurku."
,, Ty víš jak zabít romantiku." popíchl jsem ho ale to už mě pomalu pokládal na postel. Tyčil se teď nade mnou a jeho andělská tvář byla osvětlována jen plápolajícím světlem svíček.
,, Miluju tě, Andy."
,, I já tebe." na rtech se mu objevil upřímný úsměv a hned vzápětí mě políbil. Snažil jsem se do toho polibku vměstnat všechny svoje pocity, i když to bylo zhola nemožné. To, jak moc tohohle muže miluju, nemůže na celým světě vyjádřit nic. Slova, objetí, polibky.. Nic z toho nedokáže vyjádřit sílu toho citu, kterého k němu chovám. A já si přál jen jedinou věc. Abych v zajetí jeho polibků, mohl zůstat navždy.
D-O-K-O-N-A-L-Ý
No,to už sem řekla tolikrát že už to ani nejde brát vážně,bohužel lepší slovo chváli neznám :D