
Save me from my darkest places, save me from myself !
10. října 2013 v 20:23 | Margie | my mind
Komentáře
Některými kousky toho co jsi napsala si skoro přesně popsala to jak se mnohdy cítím. Skličující pocit samoty a bolesti a neodolatelná chuť po sebedestrukci. Víš, že kolem sebe máš lidi kteří tě mají rádi ale přes to všechno se cítíš úplně sama a bez šance, jakoby myšlenky na něco příjemného neexistovaly. Lítost vůči sobě přechází v sebenenávist a pak v smutek a bezmoc. Deprese jsou hnus. Myslím že hodně lidí tímhle trpí, a tak se za sebe nestyď :) Každý máme jednou takovou chvilku, jen to odlišně snášíme a jinak se s tím vyrovnáváme. Neni dobrý to v sobě dusit a tak nejlepší co si mohla udělat je to, že si to sem alespoň napsala :) Neni to až tak zbytečný a bezvýznamný článek...Pokud máš kolem sebe lidi, kteří pro tebe hodně znamenají a stejně tak ty pro ně máš tu výhodu, že ten momentální stav deprese po čase odezní a oni ti jako by pomoc z nebe podají ruku a pomůžou ti vstát a vrátit se zpátky do té světlé stránky života. Prostě přemáhej mysl a co nejvíc se snaž myslet pozitivně :) ...mě kolikrát pomohlo i jít spát ...Druhej den a nebo jen uplynulých pár hodin je hned o něco "růžovějších". Snad se z tohodle stavu co nejdřív dostaneš protože super holka jako ty by se trápit určitě neměla :)
Neospravedlňuj sa, je fajn že si to tu napísala pretože keď niečo dusíš v sebe, je to obvykle ešte horšie. Ale dobre viem ako sa cítiš, depresia je druhá najhoršia vec ktorou som si sama prešla.
Ale chcem ti povedať za svoje slzy alebo pocity sa hanbiť nemusíš a máš na ne právo. Slzy nie sú prejavom slabosti ale toho že sme boli dlho silný, na to nezabudni. Síce ťa poznám len cez blog ale už podľa nich dokážem usúdiť že si vážne úžasný človek ktorý dokáže iných povzbuďiť a som si istá že máš okolo seba ľudí ktorý ti pomôžu.
A nehovor veci ako že si príťažou pretože nie si a keby si tu nebola tak by každý deň bol príšerný, pretože by nás nemohli rozveseliť tvoje úžasné príbehy a články. :-)
You are not alone and we will brave this storm.
P.S. YOU ARE GOOD ENOUGH. NEVER GIVE IN! ♥
Myslím, že tady tímhle nechutným obdobím si prošel každý z nás. Někdo má tyhle myšlenky jednou za čas, někdo takhle přemýšlí každý den. Ale jestli máš skvělé kamarády, kteří tě mají rádi, neboj se jim říct o pomoc. Pochopí tě a budou se ti snažit ulevit od tvých trápení. Nevím sice, co závažného se ti přihodilo, ale to nic nemění na tom, že nikdo a nic ti nemá právo říkat, že jsi zbytečná, neužitečná, k ničemu. Na tomhle světě jsme proto, abychom žili. A abychom si život co nejvíce užívali. Jsem moc ráda, že nám takhle věříš a svěřuješ se se svými problémy. Vždycky tu budeme pro tebe. Kdykoliv budeš chtít radu, rozesmát nebo prostě psát o tom, jak se zrovna cítíš, my se ti vždycky budeme snažit zpříjemnit život...alespoň těmi řádky, co tady můžeme napsat :)
Always belive in yourself...
Never give in...
I promise that you'll get through it. Always.
Tyhle pocity jsou svině a žijou s náma. Někdy nás nutí ubližovat sami sobě a jindy bohužel jiným a to nás pak mrzí nejvíc.
Procházíme si v nich prý všichni a tak sakra to by v tom byl čert aby jsme si tím neprorvali pěšinku, cestu, nebo rovnou dálnici.
Hlavu vzhůru dude líp :)










Neomlouvej se. Když jsem objevila tenhle blog, přečetla jsem všechny tvoje povídky. Teprve když jsem dočetla poslední díl LILYA, uvědomila jsem si, že je půl páté ráno. V tu chvíli jsem byla schopná číst a číst a nechtěla jsem přestat. Byl to krásný pocit. A měla jsem ho jen a jen díky tobě. Píšeš, že nikomu nepomáháš, ale to není pravda. Mně pomáháš. A myslím, že všichni tady se mnou budou souhlasit. Nevím sice co ti je, ale podle všeho ti pomáhá psaní. Pusť si hudbu, vezmi tužku a papír a piš. Klidně i nesmyslné zbytečnosti, když ti to pomůže. Vždycky to můžeš roztrhat a spálit. A hlavně se Neomlouvej, protože ty se nemáš za co omlouvat. A já ti moc děkuju za to, že jsi tady a děláš to, co děláš. I believe that we all fall down sometimes..