2. ledna 2014 v 18:48 | Margie
|
Tak dnes to vezmeme z trochu jiného soudku. Toť pro ty odvážnější jednotlivce ;D máme tu další kapitolku Dirty Love. No upřímně doufám že vás nezklame ! :) To bych nerada protože po tak dlouhém čekání by to opravdu nebylo zrovna nejvhodnější.. Takže čumácí, doufám že se vám bude kapitolka líbit, zanechte mi koment, všechny vás neskonale miluju a užijte si den ! :)
9.
GEE:
Netrpělivě jsem sledoval hodinky a hypnotizoval malou ručičku, která se ne a ne pohnout. Bylo půl druhé a já se snažil přimět ještě nevyrážet, abych tam nebyl zbytečně brzo. Byl jsem nervózní. Od toho polibku jsem ho ještě neviděl. Nemluvil s ním. Stále nevím co to mělo znamenat, či zda se mi to snad jen nezdálo. Zdálo se mi o tom. Ten okamžik se pro mě odehrával stále znovu a znovu. Ale co když se dnes ztrapním ? Co když ze sebe udělám úplného cvoka ? Klid Gerarde, kvůli tom tam přeci jdeš. Jak se k němu mám ale chovat ? Mám dělat jakoby nic ? Nebo bych měl udělat něco víc ? A proč mi přijde že mě pan psycholog tak trochu provokuje ?
ASH:
Zbývalo jen pár minut, než těmito dveřmi projde znovu ten červenovlasý ďáblík. Nemohl jsem se dočkat ale zároveň mě trochu sužovaly obavy. Dostanu ho. Dneska. Bojím se však, že se neovládnu. Že svou vášeň nedokážu udržet na uzdě. A ublížím mu. A on se pak už nikdy nevrátí. A vadilo by to snad ? Najdu si jiného kocourka na hraní. Sám před sebou jsem ale věděl, že tahle myšlena není tak zcela pravdivá.
Včera mi volal Frank. Nevěřil bych že někdo z takovým ústním nadáním, může být tak otravný. Dohodli jsme si další schůzku. Tentokrát z něj ale dostanu něco užitečného. Ať je to cokoliv.
V zrcadle jsem si uhladil okraje černého trička a prsty pročísl vlasy. Neodolá. Já vím že ne. Celou dobu myslí na to samé co já. To nezapře. Zhluboka jsem se nadechl a nechal tak zchladit všechny své myšlenky. Na ty přijde řada později. Ještě se bude divit, jakou já mám fantazii.
GEE:
Deset minut už jsem obcházel ulice kolem jeho ordinace. Nechtěl jsem tam přijít dřív ale minuty ubíhali až mučivě pomalu. Čím více se to blížilo tím víc mě ale ovládala panika. A pak se pojednou minuty rozběhly jako splašené. Ke dveřím jsem dorazil přesně tři minuty po druhé. Odhodlával jsem se k zaklepání. Co mám dělat ? Jak se mám chovat ? Nechám to na něm. S touhle myšlenkou jsem nepříliš odhodlaně zaklepal na dveře.
Přišel otevřít téměř okamžitě. Zatajil se mi dech. Vypadal dokonale, ostatně jako vždycky. Černé tričko s véčkovým výstřihem odhalovalo víc hrudi než by asi mělo. Černé kalhoty tolik proklatě opnuté, obepínající každý sval na jeho dokonale hubených nohách. Vlasy mu poletovaly kolem hlavy a splývaly dolů po ramenou. Vypadal neuvěřitelně. Skoro jakoby ani nemohl pocházet z našeho světa.
ASH:
Tří minutové zpoždění jsem ti ještě ochoten tolerovat, babe. Prozatím. Příště už si tě potrestám. Ústa měl lehce otevřená a oči mírně vytřeštěné. Bože. Nejraději bych si ho vzal. Hned teď a tady. A pořádně. Donutil bych celou ulici se na to dívat, jen ať vidí, jak se to správně dělá.
,, Dobré odpoledne, Gerarde. Pojďte prosím dál." nervózně se usmál a opatrně kolem mě prošel. Vím na co myslíš zlato. Na náš polibek. No však taky nebyl poslední. Uvidíme jak dlouho to vydržíš. Hra na kočku a na myš je má oblíbená.
GEE:
A je to tady. Přesně jak jsem očekával. Chová se jako by se nic nestalo. Copak to pro něj opravdu nic neznamenalo ? A proč mě to vnitřně tak mrzelo ?
,, Udělejte si pohodlí. Dáte si kávu nebo čaj ?"
,, Kafe prosím."
,, Že jsem se vůbec, ptal, že ?" mrkl na mě a znovu se začal otáčet u malého kuchyňského pultu. Připravil jedno i pro sebe a pak se konečně usadil naproti mně. Nedokázal jsem z něj spustit zrak.
,, Tak jak se cítíte ?" zeptal se typicky.
ASH:
Psst, broučku, nač tolik zklamání v tvých očích ? Však já s tebou mám ještě plány. Velké plány.
,, Ehm podstatně lépe." ještě aby ne. To bych se sakra divil. A bude to ještě lepší zlato. Libido je tím nejlepším způsobem na zahnání chmur i strachu. Áve doktoru Freudovi.
,, Nějak konkrétněji ?" zeptal jsem se uvolněně a v duchu se bavil tím, jak se bojí. Viděl jsem to. Byl tolik průhledný. Jeho psychika se zračila v jeho očích, skoro jako kdyby to byla okna. Tak ty bys teda nemohl hrát poker, kocoure.
,, Já nevím. Je mi lépe ale stále jsem dost...zmatený." zmatený je výraz, který bych rozhodně nepoužil. Já vím co chceš. A ty to víš taky.
GEE:
Propaloval mě pohledem a skoro se zdálo že mě k něčemu vybízí. Mám ho snad políbit ? Mám to udělat ? Ale co když se bude zlobit ? Ale neudělal on minule to samé ?
,, Na co myslíte, Gerarde ?"
,, Na to jestli vás smím políbit." počkat ! Vážně jsem to řekl nahlas ?! Obočí mu prudce vystřelilo vzhůru a po rtech se mu rozehrál až příliš šibalský úsměv. Došel ke mně blíž a za límec trička mě vytáhl do stoje. Nečekal jsem tak bezprostřední reakci, takže jsem lehce zavrávoral. On mě však chytil. Jeho ruce prudce dopadli na můj zadek.
,, Berte to jako ano." zašeptal a místo čekání na mou odpověď mě rovnou políbil.
ASH:
Hmm, jsi netrpělivý, to se mi líbí. Nevydržel jsi to ani deset minut. To vzrušení a touha mě probouzí k životu. A nejen mě. Co se mnou udělal obyčejný polibek ? Obyčejný ! Lžeš ! Dotyky našich jazyků byly tak tvrdé a zároveň něžné až se mi z toho motala hlava. Všechny mé nervy zvýšili vnímavost na dvě stě procent a natiskl jsem se na něj ještě blíž. Chytil jsem ho za ruku a opatrně ji položil na svoje tělo. To je ono lásko, neboj se na mě sáhnout. Cítil jsem jak se mu chvějí ale za chvíli už sám ubíhal rukama po mých zádech stále níž. Bez obav, já něco vydržím. Nevěděl jsem, jestli i on byl stejně naléhavý jako já, nebo se jen se mnou snažil udržet krok, ale bylo mi to jedno. Teď byl můj.
GEE:
Podlamovala se mi kolena a před očima mi běhaly hvězdičky. Snažil jsem se koncentrovat, ale nešlo to. Jeho rty na mých, jeho ruce na mém těle a ty mé zase na jeho. Tolik vjemů a tolik intenzivních pocitů. Cítil jsem ho všude kolem sebe. Vléval do mě život a energii. Když odpojil naše rty od sebe, odolával sem pokušení podrážděně zamručet.
,, Pojď se mnou."
,, Kam ?"
,, Uvidíš" zašeptal. Kam mám jít ? Co má v plánu ? Pak mě chytil za ruku a pomalu vedl k zrcadlu. Fascinovalo mě když jej nějakým záhadným způsobem otevřel a přede mnou se otevřela další místnost. Bez ostychu a sebemenšího vysvětlení mě zavedl dovnitř. Prošli jsme dlouhou chodbou, až jsme dorazili k velkým černým dveřím. Těžce je otevřel a gentlemansky mě nechal vstoupit prvního. To co jsem viděl mi vytřelo zrak a vyrazilo dech. V obrovské místnosti obloženou hromadou skleněných vitrín se skrývalo snad stovky nejrůznějších nástrojů a pomůcek. Mohlo mi dojít že je to větší zvrhlík. Mělo mi to dojít. Procházel jsem tou místností a čekal na jeho vysvětlení. Nic však nepřicházelo. Nechal mě samotného jen s mými myšlenkami. Nevěřícně jsem koukal na všechny ty věci a snažil se v sobě najít strach. Tedy ten strach který by mě donutil utéct. Ale já jen ochromeně postupoval dál. Pohledem jsem přejížděl po bičících, důtkách i čemsi, co jsem nedokázal ani pojmenovat. Když jsem se zastavil na konci místnosti a snažil se popadnout dech cítil jsem na sobě jeho pohled. Pak konečně promluvil.
,, Tys mě pustil do tvého světa a já tě chci pustit do toho mého. Chci ti ukázat všechno a dopřát ti všechno. Slibuji že ti neublížím." dokázal jsem jen omámeně přikývnout.
,, Tak. A teď se svlékni...."
No teda! Si děláš srandu! Ukončit to v tu nejlepší dobu?!Ale kapča dobrá zase jsem se zasmála. Díky ti. Ale takový konec kapitoly jsem nečekala. :DDD Ten Ash je teda pořádný zvrhlík. :DDDDD. A nezklamala si právě naopak potěšila a rozesmála. :DDDD Super kapča. Těším se na další díl. Ať je prosím dřív než tento. Jinak to asi nepřežij! A to chceš, chceš mě mít na svědomí?! :(. :DDDDD.