
Únor 2014
I´m alive !
6. února 2014 v 17:19 | Margie | my mindKrásné únorové odpoledne všem přítomným ! :)
Dneska je venku nádherně. Svítí sluníčko, sníh zmizel a svět se zdá o hodně veselejší. I přes to však, se zdá být můj svět poněkud pochmurný. Ponurý a temně chladný.

Škola mě ničí. Ani jsem se vás zlatíčka nezeptala co vysvědčení ? Moje nedopadlo úplně tak dobře. Měla jsem pět dvojek a jednu trojku ( fyzika prostě není moje silná stránka ! :D). Člověk by čekal alespoň chvíli klidu, ale ba ne ! To by přeci pro nás, gymnazisty bylo moc ! :D Takže se jede zase normálně dál. Jen na zítřek se musím učit na Bižuli, Němčinu a Zeměpis. Have a nice day :33 Tak si vlastně říkam, proč já sem tam lezla !

Moje vysvědčení...Myslím, že sem tím spoustu lidí zklamala, mé rodiče minimálně. Vždycky mě těšilo, koukat se na mojí mamku jak je na mě pyšná, bohužel myslím, že tenhle pocit už ji opouští. Mám dojem, že začíná vidět to, co bylo vždycky jasné. Že jsem k ničemu a nedokážu absolutně nic. Jak těžké může být pro rodiče si to uvědomit ?
Možná, že lituje, že to neudělala jako můj otec. Prostě a jednoduše mě odsrtčit a říct mi, že už ho nikdy v životě neuvidim. Můj pravý otec je ovšem ještě zajímavější, než jsem si myslela. To, že nemůžu věřit jeho slovům, to je mi nad slunce jasné už od mých šesti. Ale někde ve mě, stále existovala naděje. Malý plamínek důvěry a slůvek třeba, kdyby... Když mi tvrdil, že se mnou nemůže být, protože je pořád pryč a v zahraničí a že se mi ozve až se vrátí, věděla jsem že mi lže, ale stejně jsem se vždycky přistihla, jak si přeju. aby tomu bylo jinak. Jak doufám, že mi jednoho dne zavolá, zeptá se jak se mám a řekne že si pro mě přijede. Nikdy se to nestalo, ale myslím že jsem nikdy neztratila naději. K narozeninám mi poslal jednu SMSku. Nic víc. Jen zprávu se slovy že se ozve "až bude doma". Byla bych tomu i celkem věřila, kdyby nevyšlo na jevo, že už je bůhví jakou dobu doma, má dovolenou a všude se vychloubá tím, jak má peníze na to, že doma zůstat může. Plus vyhrál ještě něco. Moje mutti mu chtěla zvýšit alimenty, ale když je nezaměstnaný....
Well, zdá se že mi opět lhal a zdá se že jsem tomu opět nějakým záhadným způsobem uvěřila. Vážně by mě zajímlo, co dělám špatně...

A další věc se kterou bych pravděpodobně měla přestat a to rejpání se v minulosti. Já vlastně ani nevim, proč to pořád dělám, proč mám pořád potřebu se k tomu vracet. Pořád se vracím k těm samým věcem, jako bych je mohla změnit. Dnes jsem našla můj hluboce uložený dokument z roku 2011, kde jsem zaznamenávala ještě své čerstvé poznatky a poznámky z té doby.. Neodolala jsem a odepsala si. ( zvýrazněné časti jsou moje odpovědi ;D )
Když jsem tam četla, jak už je to půl roku, co jsem se rozešla s panem Chlupem a stále ho chci, musela sem se smát a s velkou ironií si k tomu dopsat. - Nebreč děvče, měla bys vědět že to nakonec bude trvat v celku čtyři roky než se ho zbavíš.
Část o platonické lásce a o tom, jak je mnohem lepší než skutečná. - Holka zlatá, platonická láska je fajn, v určitý době. Ale nikdy nemůže být lepší než ta skutečná, pokud je opětovaná. Teď už to víš !
Část o tom, že nejsem dost dobrá - Heh, některé věci se zkrátka asi nikdy nezmění. Jen si k tomu teď přidáš tisícovku výčitek a nadávek za všechno cos stihla posrat, a že toho není málo ! Dál pak pár jizev , protože se budeš nesnášet tak moc že už to nevydržíš...
Část o tom, jak moc si vážíš své nejlepší kamarádky - Možná by ses mohla přenést v čase a nafackovat mi ! Damn..chybí mi...
A nakonec část o tom, že už nikdy nikoho nebudeš milovat - Nikdy neříkej nikdy. Budeš děvče a to tak, že víc než kdy dřív, i když si asi myslíš, že je to nemožné. Zachvátí tě to, pohltí a nenechá jednat správně. Budeto silnější než cokoliv.
Na závěr jsem si v duchu popřála hodně štěstí, pro případ, že by existovala paralerní minulost a pomodlila se za sebe. ( Psst, nejsem cvok !! :D)
A pak sem začla poslouchat starý písničky, který mi připomínají spoustu věcí. Našla jsem svůj starej deník, starý věci... A teď vim že je to špatně. Musim se toho zbavit a přestat se nimrat v něčem, co už stejně nemůžu změnit.
Možná že s mým životem je to stejné, jako s mým oknem. Venku je spoustu světla, ale já ho přes stažené žaluzie nepustím dovnitř.. Možná je na čase otevřít oči a začít žít. Napravavit to co se dá, a to co se nedá nechat být. Žít přítomností a nekazit si budoucnoist něčím, co už se stalo.

A tak jsem možná došla k prozření... A možná je čas na změnu. A tak mi prosím zlatíčka držte palce ! Myslete na mě, jako já na vás, mé věrné čtenáře a zase se sem někdy vraťte ! Děkuji za pozornost, miluji vás a přeji nádherně nádherný zbytek dne !! :)

P.S: Heh vážně jsemsi tuhle písnikču v poslední době dost oblíbila, tak snad na zlepšení nálady ;)
Oh show me your love, (your love), your love, (your love)
Gimme more but it's not enough (your love)
Show me your love, (your love), your love, (your love)
Before the world catches up (your love)
'Cause there's always time for second guesses I don't wanna know
If you're gonna be the death of me, that's how I wanna go
Stay strong man ♥
6. února 2014 v 15:14 | Margie | Jake tweets
Here's what I had done yesterday starting my whole chest tribute to my mother Carolyn who unexpectedly passed away on January 18th. This was a photo from 1976 on her wedding day, one of the many happiest moments of her life. To be continued this Saturday..
CZ: Tady vidíte,co jsem si včera nechal udělat. Začal jsem s tím že, celou svoji hruď chci věnovat své mamce Carolyn, které nás neočekávaně opustila 18. ledna. Tahle fotka je z roku 1976, pořízena v její svatební den. Byl to jeden z nejšťastnějších okamžiků, jejího života. Pokračování tuhle sobotu...
Oh Jakey ♥ Drž se chlapče, všichni jsme s tebou. Rest in Peace Carolyn ! ♥

















