Duben 2014

Kde všude můžete nacpat Andyho :D

28. dubna 2014 v 11:34 | Margie |  Andy other



No :D Proč ne :D

So excited ! :3

28. dubna 2014 v 11:30 | Margie |  twitter


Vypadá že to bude opravdu hodně zajímavé ;)) Co vy na to ? Těšíte se ? Já jak malý dítě :D

AP awards

28. dubna 2014 v 11:27 | Margie |  Andy other


Sexy Ash ♥

28. dubna 2014 v 11:23 | Margie |  Ashley photos



Ten moment :D

27. dubna 2014 v 20:59 | Margie |  other things

Happy Birthday CC ! :)

21. dubna 2014 v 11:02 | Margie |  cc other
Dnes tu máme opět Velikonoční pondělí a tenhle den nepatří nikomu jinému než našemu úžasnému bubeníkovi CC-mu !
Dnes slaví své -nejsem si jistá jestli 29 nebo 30- narozeniny ! Kdo by byl řekl že tomuhle člověku je tolik ! Myslím ale, že na něm se věk nepodepisuje ani fyzicky a ani psychycky, vždyť je to náš blázen bláznivá ! A já mu tedy přeji všechno nejvíc nejkrásnější, nejúžasnější, nejšťastnější, pořádně velkou oslavu ( je třeba se o tomhle vůbec zmiňovat o.O ? ) hodně lásky, přátel, úspěchu a víc a víc splněných přání a snů ! Prostě jenom to nejšílenějc nejkrásnější tomu nejúžasnějšímu a nejusměvavějšímu bubeníkovi na světě ! :))
HAPPY BIRTHDAY CC ! :)



#KissParty

13. dubna 2014 v 21:07 | Margie |  band photos



Andys tweets

13. dubna 2014 v 21:04 | Margie |  Andy tweets

Zdá se, že Andy má pro všechny nepříznivce Wretched and Divine skvělé zprávy ! ;)

Kdo jsem ? Co jsem ? Kam jdu ? A co bude dál ?

10. dubna 2014 v 21:49 | Margie |  my mind
Uvažovali jste někdy nad pomíjivostí lidského života ? Ne ? Já taky ne. Až do teď. Až teď mě napadlo, jak je život vlastně krátký. Jak se jeden rok náhle promění ve zdání minut a jak se všechno semele příliš rychle na to, než abyste o tom stihli uvažovat. A proto teď tady sedím a dávám se do úvahy nad tím. Co všechno se změnilo, co se ze mě stalo a kam chci jít.
Jistě jste si všimli. že článků ubývá. Vlastně všeho ubývá. Vyjádřit svou omluvu asi nestačí. Pravděpodobně budete požadovat vysvětlení. A velmi oprávněně. Tohle bude pokus o něj, ale neříkám že bude dostačující. Bude zmatený a nerozumný. Bude všechno, jen nebude dávat smysl.
Za poslední dobu, se toho stalo spoustu. Abych začla úplně od začátku a byla k vám naprosto upřímná, stejně jako k sobě.. Zamilovala jsem se do kluka svojí nejlepší kamarádky. A bude to ještě horší. Na jedné "party" (nevím jak jinak to nazvat) jsme se políbili. A se mnou se zatočil svět. Všechno to bylo naprosto nádherný, motýlci, ohňostroje, všechny tyhle slátaniny, až do chvíle, než jsem si uvědomila, co jsem doopravdy udělala. Motýlci odletěli, světýlka pohasla a zůstal jenom černý závoj viny. Bohužel ani tohle nedokázalo zmírnit to co jsem cítila a nedokázalo to potlačit to, po čem jsem toužila. Přesto jsem se o to pokoušela. Jenže já neumím milovat. Protože když už se tak stane, jediné co vidím je on. Nevnímám okolí, nevnímám svět. Není to omluva. A tak to pokračovalo. Jediné co chci říct je ( abyste mě neměli za úplnou svini) že jsem nikdy nikoho k ničemu nenutila. Nepřemlouvala nikoho, nežadonila a neprosila. Jediné co jsem udělala bylo to, že jsem mu řekla pravdu a čekala co se stane. Stalo se to, co jsem absolutně nečekala. Zůstal se mnou. A svět se zatočil podruhé. Ale opět jen na chvíli. Nemusím vám říkat že moje kamarádka se se mnou přestala bavit (což je pochopitelné) a že nikdo nechápal jak jsem to mohla udělat. Já taky ne. Jediná moje odpověď na všechno tohle je, že ho miluju víc než cokoliv a že se ho nedokážu vzdát, i když mi v té tobě všechno říkalo, že bych měla. S finálním výsledkem musím říct, že toho nelituju a že bych to zpátky nevrátila, až tedy na jednu věc. Měla jsem jí o tom říct hned, nenechat to zajít až tam a nenechat jí, aby se to dozvěděla takhle. Měla jsem být upřímná, i když to bylo bolestivý a hnusný. Teď toho lituju. Mé neupřímnosti.
Ale vraťmě se zpět, do téhle doby. Chci říct jen to, že v těhle dnech jsem nejšťastnější za posledních pár let. Protože nevím jak a ani proč ale všechno to negativní co ve mně zbylo, s ním jakoby zmizelo. Přinutil mě znovu věřit, milovat a žít. A já jsem doopravdy šťastná, i přes všechno to ošklivé co to v sobě má.
Jenže s tím se také změnil můj pohled na svět. Dřív pro mě existovala hudba. Lidé co jí vytvářeli. Měla jsem vlastní svět plný iluzí. Můj čas jsem trávila na blogu, vyhledáváním informací o nich, zkoumáním fotek do nejmenších detailů a snila jsem o životě mezi nima. Najednou ale tenhle svět nevidím. Mám realitu. Vidím skutečný svět ten okolo mě. Pořád je pro mě jejich hudba víc než pář tónů a pořád je miluju, ale jiným způsobem než dřív. Už nejsou to jediné co tvoří můj den a nejsou to jediné co mi zvedne náladu. Všechno to co jsem znala a vnímala zmizelo. A já tak rychle, že jsem si to ani nikdy neuvědomila, úplně změnila svůj život.
A je tu další věc, která se tady odehrává. Sebepoškozování. Okusila jsem tuhle zákeřně sladkou bestii a přiznávám se často po ní prahnu, aniž bych věděla proč. Většinou jsem na sebe naštvaná nenávidím se a myslím si, že mě ostatní nenávidějí a jediné co v ten moment chci je ublížit si. Zničit se a způsobit si neskutečnou bolest, abych už se zase začala chovat normálně a abych neubližovala ostatním. A tak mě velmi často napadá si ublížit, potrestat se. Ale většinou to neudělám, protože mě něco zastaví. Nedokončím to, ale v právě v posledních dnech cítím, že se to k tomu blíží a já mám strach že to zničím, že si ublížím a všechno...se rozpadne. A to nechci. A nechci abyste si ubližovali vy ! Buďme silní ! Zvládneme to !
A teď celkově. Nemám tolik času, nemám tolik nápadů a asi už nemám ani tolik zájmu. Tenhle blog ale nekoční. Něco ve mně mi prostě nedovolí, ho po tolika letech práce zrušit. Budu sem přidávat novinky, jak jen to půjde, s tím ostatním, nechme tomu čas, třeba si zase najdu cestu zpáty.
Chci abyste tuhle mou snad zpověď brali objektivně. A abyste mě neodsoudili, ačkoliv bych si to doopravdy zasloužila. Abyste věděli, že na vás nezapomínám, že nic nekončí a že i v těch nejhorších chvílích, jde život prostě dál a nezbývá nic, než vstát a bojovat s ním. Bojovat za lidi, které milujete, bojovat s tím, že někoho ztratíte a jít dál. Život je dlouhá, strastiplná cesta, ale můžete z něj udělat to nejlepší. Nevěřit ve špatné konce. Věřit v ten váš vlastní Happy End, který na každého čeká. A tak se omlouvám za neaktivitu a za dlouhou dobu bez vysvětlení. Snad mi odpustíte.
Stále vás miluju mí drazí čtenáři !
S přáním mnoha štěstí se loučí
Vaše Margie <3