" Prosím?"
beze vší ostýchavosti jsem na něj vyvalil oči a pusa mi zůstala otevřená dokořán. Byl jsem těmi slovy naprosto šokován a paralizován. Moje srdce bilo jako splašené, pravděpodobně proto že před tím na několik vteřin tlouct přestalo. Onen Tommy se na mě spiklenecky usmál.
" Hypoteticky pouze bývalý, ale to se může snadno změnit." mrkl na mě svým oříškovým okem a mnou projela vlna pravého nefalšovaného vzteku. Nadechl jsem se k nehezké odpovědi typu-mluvím jako Gerard- ale než jsem se stačil byť jen nadechnout, Tommy zazvonil a z domu vlyezl rozespalý Ashley. Najednou jsem si připadal odporně dětský sa škaredý. Sledoval jsem jak Ashleyho sopokojený ospalý výraz přechází do výrazu čirého překvapení. Spočinul zrakem na Tommym a já si přál vpít se do země. Tommy se zářivě usmál, pohodil svými dokonale pravenými vlasy a jeho velké oči zasvítili do tmy. CO jsem byl já oproti němu ? Ošklivé díte. Mladý, nevyspělý a teď momentálně i neupravený.
" Tommy" hlesl Asch konečně. " Co tady ? Kdy ?" věděl jsem že mu samou zmateností došla slova. Tommy k němu elegantně docupital a pevně cho objal. Ashley mu nerozhodně obmotal ruce kolem pasu. Po pro mě nekonečně dlouhé chvíli se Ashley vymanil z jeho objetí.
" Co tady děláš ?"
Tommy mu místo odpovědi vtiskl letmý polibek na tvář.
" Tak rád tě zase vidím, moc jsi mi chyběl." chytil ho za ruku a jemně ho hladil po rameni. Už mě dál nebavilo sledovat tuhle zvrácenou scénerii, která se tu přede mnou odehrávala.
" Tak tady jsem asi skončil že ?" zakřičel jsem. Ashley rázem ztuhl v pohybu. Jeho očio se setkali s mými a já v nich spatřil ten nekonečný zmatek. Opravdu si mě všiml až teď ? Rychle pustil Tommyho ruku a vyšel ke mně. Tommy ho však nenechal odejít.
" Jejda, já na tebe úplně zapomněl. Tenhle klouček tě asi hledal, Ashi." usmál se nevinně a já měl sto chutí mu do toho úsměvu šlápnout. " Kdopak to je, nějaký ztracený synoveček ?"
Samozřejmě. Jak by ho mohlo napadnout, že jsem jeho přítel. Bylo proti všem racionálním úvahám téhle doby, abych byl o jedenáct let mladší než můj partner.
" Ne to je kamarád nebo..to je fuk."
" No jistě. Jsem fuk. Proč bych taky neměl být." zahlédl jsem tu zlost v Ashově očích. Věděl jsem že až příliš pozdě si uvědomil, co řekl.
" Ach, výborně. Tak snad aby sme šli dovnitř ne ?" zašvitořil Tommy. " Musím ti toho tolik povědět."
" Pochopitelně. Nebudu vás rušit." odsekl jsem a se snahou udržet slzy jsem se otočil k odchodu.
"Andy ! Počkej !" vykřikl Ash a rozběhl se za mnou.
" Řekl jsem něco špatně ?" zeptal se tomy a mrkal těma svýma proklatě dlouhýma řasama.
"Ne jenom.."
"Jistěže ne. Jak bys mohl !" obořil jsem se na něj a Ash zůstal zaraženě stát. Uvědomil jsem si že mě naštvaného snad ještě neviděl. Tommy se zatvářil až moc spokojeně.
" Panebože, jsem takovej idiot. Co jsem si myslel ?" hlesl jsem vyčerpaně a rozběhl se pryč.
" Andy, stůj !" odmítal jsem se zastavit. Utíkal jsem jak nejrychleji jsem dovedl a snažil se spolykat slzy. Co mu zabraňovalo říct, že jsem jeho přítel ? Styděl se snad za mě ? Zastavil jsem se až pod kopcem s ijstotou, že mě nemůžou vidět. Rukama jsem se zapřel o kolena a snažil jsem se popadnout dech. Pokud jsem tedy cestou nevyplivl plíce. Snažil jsem se přemýšlet, ale lomcoval mnou vztek ? Kdo byl sakra tenhle bloňňdák ? A kde se tu najednou vzal ? A odkud ? Jako jediná možnost bylo, zeptat se Gerarda. Třeba bude vědět kdo to k čertu je.
" Sklidni hormon Sněhurko. Seš jak jelen v říji. Můžeš mi ho ještě jednou popsat ?" halekal Gerard s obrovským hrnekm kafe v ruce. Nevím, jak dlouho jsem byl pryč, ale vypadalo to, že Gee už stačil kompletně vystřízlivět a jít spát taky nehodlal. S cigaretou v ústech přešlqapoval sema tam po pokoji a přemýšlel.
" Byl škaredej."
" Objektivně, Sněhurko !" napomenul mě a zdvihl ukazováček.
" To bylo objektivní !" ohradil jsem se.
"Ano, samozřejmě, a ty jsi heterosexuál. Zkus to znovu."
" Fajn. Říkal že se jmenuje Tommy a je to Ashův bývalý přítel. Měl takový divný blond - skoro až bílý vlasy a hnědý oči."
" No, jako žesnká byb yl určitě fešák."
"Bože."
"No co ? Že vy všichni preferutejep ánské proporce, neznamená, že já musim taky !"
" Připoměň mi, proč že jsem za tebou chodil ?"
" Protože mě bezmezně miluješ a víš že jen já a jedině já ti můžu poradit ?"
" Tak to jsem se asi musel o něco praštit."
" A při této skvělé přiležitosti se ti v tý makovici rozsvítilo a hned jsi běžel za nou, panem Gerardem Wayem- ty nejlepší rady zdarma rozdáváme každé pondělí." uklonil se a posadil se vedle mě.
" Ale teď vážně, Andy. Z toho tvýho popisu poznám leda kulový. Potřeboval bych ho omrknout, abych ho mohl identifikovat."
" Nedělej z toho detektivku.
" Pssst, pane Johne Wotsone, máme tu naléhavý případ !"
" Teď si hraješ na Sherlocka Holmese ?"
" Pss, přemýšlim !"
" Nad čim, prosim tě ?"
" Nad nesmrtelností chrousta ! Panebože Sněhurko, ty máš tak blbý votázky !"
" Tak promiň no ! Tak mě to trochu vzalo."
" Nehraj si na Šeherezádu jo ? A nejanči proboha. Ani nevíš pořádně kdo to je ani co se stalo. Navíc si utekl ty, hrdino."
" A co jsem měl podle tebe dělat, když mě označil za svýho kamaráda ?
" Já nevim, co se třeba otočit a říct: Jo, kamarád, vážně ? Tak tos mi měl říct tak před hodinou, když si mi toho svýho chcíplího dikobraze strkal do zadku !"
" Gerarde !" zaúpěl jsem a zabořil si hlavu do dlaní
" No a co ! Měl si se ozvat a prát se za svá práva na ten škaredej zadek ! Fuj mimochodem."
" No tak, pardno, ale trochu mě vyvedl z míry."
" Tebe vyvede z míry i snídaně, Sněhurko ! Takže si prostě radši svěsil ocas mezi nohy a utekl si. Já neříkam, já bych od Purdyho taky utíkal, jako kdyby mi za prdelí hořelo, ale když jsem se s tebou naposledy bavil, tys ho měl bůhví proč docela rád."
" Já ho mám rád."
" To vidim, když místo rytířského boje za svou životní lásku sedíš tady a břrečíš. Já sice chápu že jako Sněhurce ti do rytíře značně něco chybí, ale tak seberu všech svejch sedm trpaslíků a něco řeknu !"
" Když to je těžký."
" Vážně co je na tom těžkýho prosimtě ?"
" V tvym případě nic. Ty bys poslal do háje i prezidenta, kdyby se na tebe křivě podíval."
" No to si piš. Ať si křivě kouká někam jinam, mrcha jedna."
" Jenže já to nedokážu."
" Dřív si to dokázal, tak kde je chyba ?"
" Já nevim. Všechno tohle kolem."
" Já to chápu, ale sakra. Musel sem na ten tvuj nechutnej cukrovej výraz čučet takovou dobu div mi z toho nezčernaly zuby a teď co ? Jen tak to zahodíš kvůli nějakýmu blondýnovi co si klade nároky na špatnou díru ? Tak to teda ne ! Já se o to postarám ! Nic se neboj sestro !"
A právě s těmito slovy započla má největší panika.










Do prdele Margie! :D Já tě žeru! Prostě, jenom ty můžeš z takové pekelné situace udělat něco tak skvělýho Gerardovýma hláškama :D Já tady brečím jak malá holka, že Andy není s Ashleym, a že Tommy právě přebral vládu a ty použiješ Geeho hlášky :D
Jediná reálná věc, které se v tomhle příběhu bojím je to, že Ashley si uvědomí co udělal, až když už bude Andy na odchodu nazpět do jeho doby a nikdo nebude šťastný, ale doufám, že se to nestane. :)
Jinak jsi nezapomněla psát, pořád je to tak úžasný jaké to bylo, když jsem LILYA začala před rokem a půl číst. :)