Jak Alenka v říši divů...

19. února 2016 v 18:21 | Margie |  my mind
Každý máme svůj vytoužený a vysněný šťastný konec. Ale na místě je otázka: ,, Nejsoou šťastný konce náhodou jenom ve filmu ?" Buď, a nebo je naše cesta k tolik opěvovanému Happy Endu poněkud delší než dvě hodiny na filmovém plátně. A také poněkud klikatější. Všechno není jednoznačně dané. Náš život není filmové schéma. Nezamilujeme se, nedáme se dohromady, nepřečkáme jednu krizi a všechno je zase v pořádku. Ne. Místo dvou hodin to trvá třeba dva roky. V jednu hodinu se zamilujete, v druhou hodinu se můžete dát dohromady, ale pravda je, že celý ten zbytek je jenom ta krize a šťastný konec v nedohlednu.
Doufala jsem, že už si nikdy nezamiluju. Přísahala sem si sama sobě na smrt, že už nebudu nikomu věřit a že už nikoho k sobě nepustím tak blízko. Stavěla jsem si svoje vlastní barikády. A když tě teď tak vidím a slyším, co děláš, tak vím i proč a sakra lituju, že nebyly odolnější. Možná sem je měla vybavit ještě ozbrojenou armádou, ale jako bys neuměl chodit mezi kulkama, že ? Nenávidim ten pocit. Ten pocit šílený bezmoci a úzkosti a hlavně ten pocit vlastní blbosti. Že já kráva ti na to naletěla. Ještě včera jsem byla pro tebe všechno a dneska děláš že neexistuju. Ale spíš to byly všechno jenom řeči. ,, Markéto, seber se ! NENÍ TI 15 !" ehm ehm, díky podvědomí, bez tebe bych si to rozhodně neuvědomila ! (* hrabe jí z hodin literatury a zkouší využít prostředek vnitřního monologu :D*) Nechci být zase tam kde sem byla. Chci věřit, že jsem silnější. Ale nejsem. Můžu si za to sama. Strach je mým největším nepřítelem. Díky své panické hrůze a až kriticky nízké sebedůvěře si prakticky ničim život. Moje tréma dosahuje úrovně, kdy už nejsem schopná stát na nohou.
Pro pobavení: Proto mě již po čtvrté vyhodili od závěrečných zkoušek z autoškoly. Sem tak odporně nervózní, že seslášpnout spojku je pro mě stejně velkej problém, jako pro Napoleona dobýt Rusko.
A nevím co s tím mám dělat. Jak se mám postavit vlastnímu strachu. Někdy sedím v pokoji, koukám do zdi a najednou mám pocit, že se zmenšuje. Že se kolem mě všechno rozpadá a já přestávám dýchat. Nemůžu nabrat vzduch do plic. Pak omdlím. Možná bych si vážně měla zajít k tomu psychiatrovi. - 18ti letá šílená holka shání číslo na Chocholouška ! Značka spěchá !
Podle odborníků se těmhle stavům říká úzkosti. Těžko si připustím, že bych mohla něčím takovým trpět. Ne nadarmo o mě máma mojí kamarádky říká, že jsem psychicky vyrovnaná a mám hubu na zpátek. No něco na tom bude. Moje silná ironie,sarkasmus a až hraniční cynysmus je asi mou jedinou obranou. Je to možnost jak ukázat světu že doopravdy nejsem zničená.
Ale co když sem ? Mám pocit že má přehrada za chvíli praskne a všechna voda se vyvalí ven. A já už to nerozdýchám. Nenávidím se. A ten pocit je horší než cokoliv. Podle super rad z Brava se každej den na sobě snažim najít něco pozitivního, něco, co bych měla ráda. Řekla sem si že začnu ode dneška. No selhala sem. Ať sem hledala jak sem chtěla za boha sem na to nemohla přijít. Jestli ono to nebude tim že nic takového neexistuje ! Vážně ? Vážně ? Už zase do mě rejpeš ? Musím říct že vnitřní monology jsou úžasná věc :D Během dne se sama se sebou pohádám minimálně 5x. A každej večer chodim spát s tím, že spolu nemluvím.
Jinak moc vám děkuji za komentáře a za podporu, ani jsem nevěřila že tenhle blog ještě žije ! .) Jste úžasní a každý jediný z vás je silná osobnost ! :) A rozhodně vytrvalá :D Zjišťuju, že miá psaní pomáhá. Že mi tenhle blog chyběl. Tohle čištění hlavy, zpětné čtení svých myšlenek a vidina vaší odezvy. Zlepšuje mi to náladu ! Děkuju ! :)
Tohle byla zase jen malá exkurse do mojí hlavy, třeba se jednou přiměju a napíšu vám celý příběh svého života, ale obávám se, že na to by mi ani knížka o velikosty Fifty Shades of Grey nestačila. Doufám, že se všichni máte jak nejlépe umíte a já posílám tisíc pozdravů a tisíc díků. Třeba zase příště.
Vaše Alenka v říši divů - Margie <3

PS: Jedena malá hudební vložka na závěr. Ještě někdo kdo miluje BMTH ? ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sicko Wampyre Sicko Wampyre | Web | 19. února 2016 v 22:27 | Reagovat

Chtěla bych ti nějak vyjádřit podporu... Ale nejsem ten typ lidí, co by psal kecy o tom, že to bude lepší a tak, když tě neznám. Tak ber jen to, že komentuju jako podporu prosím. A myslím, že to poslední album BMTH je naprosto peckový ;)

2 Shadows_Die Shadows_Die | E-mail | 20. února 2016 v 16:49 | Reagovat

Souhlasím se Sicko Wampyre. Všichni ti chceme vyjádřit trochu tý podpory a z osobního hlediska tě hodně i chápu. *never was in relationship, but is weird as f*ck*
So just virtual hug

3 Poisoned Angel Poisoned Angel | 22. února 2016 v 19:22 | Reagovat

Nejdražší Margie,
Stejně jako Sicko Wampyre a Shadows_Die ti i já chci vyjádřit svou podporu, a posílám ti virtuální objetí.
Jsme tu s tebou.
Víc slov asi netřeba, tak se prostě drž a napiš nám o všem, co se ti děje.
PS: BMTH jsou zatraceně boží!

4 Λγᴅᴇᴇ 一角獣 Λγᴅᴇᴇ 一角獣 | Web | 5. března 2016 v 17:25 | Reagovat

Nikdy jsem svůj život nezasvětila tomu, abych chodila do společnosti a setkávala se hodně s lidmi. Uzavřená ve svém vlastním světě...Sakra...jaký to asi je...

Přidávám se k ostatním výše...
Tenhle blog je i doposud jeden z mých nejoblíbenějších a nikdy jsem nepřestala doufat, že se vrátíš.
I já ti chci říct, že stojím za tebou...Piš jak nejvíc můžeš...Slova, která píšeš se mnohdy stanou úvahou nad kterou se zamyslet.
Jak už jsem psala u předchozího článku...jsem s tebou jak já, tak ostatní tady.

Bring Me The Horizon jsem konečně začala před půl rokem poslouchat. Ano, můj hudební vkus je na bodu mrazu. Jsou skvělý...
Hudba je úžasná věc...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama