Červen 2016

How long does it take ?

2. června 2016 v 15:50 | Margie
A když se vaše srdce změní v led
a utěšující fráze už znáte nazpaměť.
A když už není o co stát
není v co doufat, ani co si přat.
A když jen černo halí vaší mysl
a nic kolem ž víc nedává smysl.
A když je kolem vás tisícovka barikád
všechny kolem nenávidět, nikodo nemít rád.
A když je všechno obaleno čirým zoufalstvím
jizvy se znásobují, radost se nevrací.
A když falešný úsměv zakrývá vaši tvář
láska se vytratila zůstala jenom zášť.
Potom jen chcete aby ztichl celý svět
a nic z toho už nikdy nepůjde vzít zpět.
Potom jen chcete zavřít oči
a vědět, že i bez vás se svět bude točit.
Pak chytit smrt za ruku, ztratit se do dáli
zamávat nazpět životu, dneska jsme prohráli !


Zdravím své patnáctileté já, které se tvrdošíjně prodírá sloupkou mého dospěláckého uvažování. Jestli tam vůbec někde nějaké je. Jak by řekl můj nejlepší kamarád, už nemůžu. Nevím co mám dělat, jsem pořád unavená nic mě nebaví ani netěší. Nejradši bych celý den ležela v posteli, civěla do stropu a přemýšlela o tom, co všechno jsem udělala špatně. Jsem psychopat. Sedím ve třídě a koukám kolem sebe, všichni se smějí, vtipkují a já si uvědomuju že je za to začínám nenávidět. Nenávidím je za to jak sou šťastní a nenávidím sebe za to, že je za to nenávidím a neumím to taky. Potom se mi chce strašně brečet, ale zkuste začít řvát před jednatřiceti lidma ! Stačí, že si o mě moje matka myslí, že jsem cvok. Lehnu si na lavici a schovám obličej pod ruce. Tečou mi slzy a já nevím co mám dělat ani jak je zastavit. Jenom tam ležím a přeju si zmizet, umřít, už nikdy nic necítit. Neexistovat. Připadám si prázdná. Mí "přátelé" se v klidu baví nad mojí hlavou a nikdo si nevšimne, že mi je zle. Někdy bych chtěla aby to viděli. Aby zahlídli aspoň na vtěřinku, že není všechno v pořádku. Ano, já vím že je paradox chtít své slzy schovat, ale zároveň chtít aby je někdo viděl. Jenže jsem si myslela, že přátelé mají vidět i přes tu masku kterou mám na ksichtě, že mají poznat, že uvnitř tiše umíráte. Asi jsem fakt hodně dobrá herečka. Nebo je to prostě a jednoduše všem jedno. Všichni mají svých starostí dost, nemůžu po nich chtít, aby řešili ještě ty moje, navíc tak malicherné. Co na tom, že si každý ráno přeju se neprobudit ? Co na tom, že si s každým nádechem přeju aby byl poslední ? Nemůžu se zabít, pak by to vypadalo, že mi na nikom a na ničem tay nezáleželo. Ale co když to bude prostě jenom nešťastná náhoda ?
Nevím. Je toho na mě nějak moc. Nejsem silná. Snažím se fungovat normánlě dál ale jak řekl, jeden velice moudrý člověk...
"Potlačit na chvíli bolest vede jen k tomu, že bolí ještě víc, když ji pak ucítíš."
( Pokud jsme četli Harryho Pottera, víte o čem mluvím.) A já musím říct, že v posledních dnech zjišťuju, že je to pravda. A daná situace mi to zrovna neulehčuje. Vždycky se snažím sama sebe přesvědčit, že je vše v pořádku, že já už jsem v pořádku, že už to nebolí, že už nic necítím. Pak se ale někdo rozhodne, že mi moje přesvědčení prostě zkazí. A nejednou je to všechno ještě daleko horší. Jako kdyby jste měli hluboukou řeznou ránu a ona se po každém pokusu o zahojení znovu a znovu otevřela.
Ach ano. Musím říct, že jediné co mě poslední dobou drží při životě je Pottermania. Zavřít se v pokojí, číst knížky nebo si pustit film. Zachraňuje mě to. Dává mi to šanci uniknout z reálného světa. Co na tom, že jsem dospělá a měla bych se adaptovat ? Já nechci. Je to příliš těžké a já nejsem připravená. Nebojte, už končím se stupidníma výlevama. :) Jen jsem ze sebe potřebovala dostat všechen vztek a smutek. A je mi líp ! Jestli jste došli až sem, tak opravdu gratuluju, chtělo to odvahu. Jinak když jsme u toho Harryho Pottera. Žerete to někdo stejně jako já ? :D Registrovali jste se na Pottermore.com ?? Co jste za kolej ? Já jsem hrdý zmijozel :3 Opravdu, ta kolej je mone nejoblíbenější. Prostě jí miluju.

Prostě, opravdu ano. Zmijozel nikdy nevychází ze své role dokonalého a nad věcí stavěného hajzlíka. A tam se snažím držet i já. Ačkoliv to párkrát vypadalo na těžkej kolaps....
No už končím, zítra píšem písemku z matiky ( kterej ko*kot jen ten předmět vymyslel !!! ) talže bych se měla asi soustředit. Takže závěrem ještě jedno zmijozelské moudro...

Jinak vám chci poděkovat, za všecko !!! :) Jste úžasní čtenáři a hlavně vytrvalí, to se musí nechat ! :)


A ještě malá hudební vložka na závěr. Proč jsem vybrala zrovna tuhle, asi z textu pochopíte sami.