How long does it take ?

2. června 2016 v 15:50 | Margie
A když se vaše srdce změní v led
a utěšující fráze už znáte nazpaměť.
A když už není o co stát
není v co doufat, ani co si přat.
A když jen černo halí vaší mysl
a nic kolem ž víc nedává smysl.
A když je kolem vás tisícovka barikád
všechny kolem nenávidět, nikodo nemít rád.
A když je všechno obaleno čirým zoufalstvím
jizvy se znásobují, radost se nevrací.
A když falešný úsměv zakrývá vaši tvář
láska se vytratila zůstala jenom zášť.
Potom jen chcete aby ztichl celý svět
a nic z toho už nikdy nepůjde vzít zpět.
Potom jen chcete zavřít oči
a vědět, že i bez vás se svět bude točit.
Pak chytit smrt za ruku, ztratit se do dáli
zamávat nazpět životu, dneska jsme prohráli !


Zdravím své patnáctileté já, které se tvrdošíjně prodírá sloupkou mého dospěláckého uvažování. Jestli tam vůbec někde nějaké je. Jak by řekl můj nejlepší kamarád, už nemůžu. Nevím co mám dělat, jsem pořád unavená nic mě nebaví ani netěší. Nejradši bych celý den ležela v posteli, civěla do stropu a přemýšlela o tom, co všechno jsem udělala špatně. Jsem psychopat. Sedím ve třídě a koukám kolem sebe, všichni se smějí, vtipkují a já si uvědomuju že je za to začínám nenávidět. Nenávidím je za to jak sou šťastní a nenávidím sebe za to, že je za to nenávidím a neumím to taky. Potom se mi chce strašně brečet, ale zkuste začít řvát před jednatřiceti lidma ! Stačí, že si o mě moje matka myslí, že jsem cvok. Lehnu si na lavici a schovám obličej pod ruce. Tečou mi slzy a já nevím co mám dělat ani jak je zastavit. Jenom tam ležím a přeju si zmizet, umřít, už nikdy nic necítit. Neexistovat. Připadám si prázdná. Mí "přátelé" se v klidu baví nad mojí hlavou a nikdo si nevšimne, že mi je zle. Někdy bych chtěla aby to viděli. Aby zahlídli aspoň na vtěřinku, že není všechno v pořádku. Ano, já vím že je paradox chtít své slzy schovat, ale zároveň chtít aby je někdo viděl. Jenže jsem si myslela, že přátelé mají vidět i přes tu masku kterou mám na ksichtě, že mají poznat, že uvnitř tiše umíráte. Asi jsem fakt hodně dobrá herečka. Nebo je to prostě a jednoduše všem jedno. Všichni mají svých starostí dost, nemůžu po nich chtít, aby řešili ještě ty moje, navíc tak malicherné. Co na tom, že si každý ráno přeju se neprobudit ? Co na tom, že si s každým nádechem přeju aby byl poslední ? Nemůžu se zabít, pak by to vypadalo, že mi na nikom a na ničem tay nezáleželo. Ale co když to bude prostě jenom nešťastná náhoda ?
Nevím. Je toho na mě nějak moc. Nejsem silná. Snažím se fungovat normánlě dál ale jak řekl, jeden velice moudrý člověk...
"Potlačit na chvíli bolest vede jen k tomu, že bolí ještě víc, když ji pak ucítíš."
( Pokud jsme četli Harryho Pottera, víte o čem mluvím.) A já musím říct, že v posledních dnech zjišťuju, že je to pravda. A daná situace mi to zrovna neulehčuje. Vždycky se snažím sama sebe přesvědčit, že je vše v pořádku, že já už jsem v pořádku, že už to nebolí, že už nic necítím. Pak se ale někdo rozhodne, že mi moje přesvědčení prostě zkazí. A nejednou je to všechno ještě daleko horší. Jako kdyby jste měli hluboukou řeznou ránu a ona se po každém pokusu o zahojení znovu a znovu otevřela.
Ach ano. Musím říct, že jediné co mě poslední dobou drží při životě je Pottermania. Zavřít se v pokojí, číst knížky nebo si pustit film. Zachraňuje mě to. Dává mi to šanci uniknout z reálného světa. Co na tom, že jsem dospělá a měla bych se adaptovat ? Já nechci. Je to příliš těžké a já nejsem připravená. Nebojte, už končím se stupidníma výlevama. :) Jen jsem ze sebe potřebovala dostat všechen vztek a smutek. A je mi líp ! Jestli jste došli až sem, tak opravdu gratuluju, chtělo to odvahu. Jinak když jsme u toho Harryho Pottera. Žerete to někdo stejně jako já ? :D Registrovali jste se na Pottermore.com ?? Co jste za kolej ? Já jsem hrdý zmijozel :3 Opravdu, ta kolej je mone nejoblíbenější. Prostě jí miluju.

Prostě, opravdu ano. Zmijozel nikdy nevychází ze své role dokonalého a nad věcí stavěného hajzlíka. A tam se snažím držet i já. Ačkoliv to párkrát vypadalo na těžkej kolaps....
No už končím, zítra píšem písemku z matiky ( kterej ko*kot jen ten předmět vymyslel !!! ) talže bych se měla asi soustředit. Takže závěrem ještě jedno zmijozelské moudro...

Jinak vám chci poděkovat, za všecko !!! :) Jste úžasní čtenáři a hlavně vytrvalí, to se musí nechat ! :)


A ještě malá hudební vložka na závěr. Proč jsem vybrala zrovna tuhle, asi z textu pochopíte sami.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hádejkdo Hádejkdo | 2. června 2016 v 20:09 | Reagovat

Cha, já sen taky zmiozel, to bude možná ten náš problém. Věř mi že mě nic neničí víc než číst tyhle tvoje články a nemoct nic dělat, protože i když se na tebe někdy kouknu a příde mi že je přede mnou někdo cizí, když čtu tohle tak vim že to tak neni. Nějakym způsobem mi vždycky přišlo že si o mojí pomoc nikdy moc nestála, ale nebyla bych to já abych to zas nezkusila. Mrzí mě že si nepíšem, že se bavíme jen ráno ve vlaku a že už sme spolu snad přes půl roky nebyly venku a nepromluvily si, tak jako dřív. Vim že tam kde sem dřív snad byla já teď stojí někdo jinej a je je to nejspíš chyba nás obou, ale přesto se na něj kdykoliv ráda vrátim..stačí říct.A proč ti nenapíšu normálně do chatu asi ukazuje na to proč bych nemohla být nebelvír..zaprvý sou pitomý a za druhý sou odvážný. Tak napiš jestli chceš

2 Sicko Wampyre Sicko Wampyre | E-mail | Web | 11. června 2016 v 21:20 | Reagovat

Musím říct, že v jisté životní části jsem se cítila úplně stejně jako ty. Ale ono to časem odezní... Je, myslím, dobrý si uvědomit, že lidi jsou prostě kre*éni a přijdou jen, když budou něco potřebovat. Moudro mojí babičky jest "Kamarádka je největší svině." A je to fakt... Pomohlo mi smířit se s tím, že jsem lidem ukradená. A opravdu chápu jak se cítíš. Chce to trochu relaxu. Zachvilinku jsou prázdniny a to si odpočineme :3 Oh, samosebou Zmiozel ^^

3 Λγᴅᴇᴇ 一角獣 Λγᴅᴇᴇ 一角獣 | Web | 19. června 2016 v 19:56 | Reagovat

Já opravdu nevím, co na to napsat. Vím úplně přesně jak se cítíš, úplně přesně vím, co myslíš a vím, jaké to je, když by jsi nejradši spala nebo ležela. Mám úplně to samé, jenže pod pojmem "prázdnota" a "nic necítit" si představím jeho přesný význam, takže je pro mě trochu složité pobrat "nic necítím, ale jsem smutná" a podobně. Tím si to prosím neber osobně, ale jen to říkám tak, jak to vidím.
Psychopat je trochu špatné jméno pro to, co tady píšeš a jak se údajně cítíš. Psychopat je někdo, kdo to o sobě neví a má to mnohem více dedukcí, takže nevím, zda-li tě uklidním nebo naštvu, ale...ty psychopat nejsi.

Ale s tím Harry Potterem. Taky mám menší období, kdy ho mám radši více než předtím. Zatím jsem už šestého dílu, takže mi to ještě chvíli potrvá, než ho dočtu.

4 Janet Janet | 13. srpna 2016 v 2:52 | Reagovat

Dopíšeš prosím povídku LILYA? Velmi mě zajímá, jak tato povídka dopadne a třesu se na ni už snad rok.

5 TyVíšKdo TyVíšKdo | 24. srpna 2016 v 21:27 | Reagovat

Milý Zmijozele,
naprosto chápu tvou touhu občas se na všechen okolní svět vykašlat, lehnout do postele a začít počítat svoje chyby, neúspěchy a to, kolikrát jsi zklamala očekávání buď své nebo svých blízkých. Tvoje matka si myslí, že jsi psychopat, moje že jsem nezodpovědný a psychicky labilní flákač... ale možná jsem jen vysoce funkční sociopat! Co mě zajímá, do toho se dokážu zapálit, co je pro mou mysl nudné, pro mne neexistuje. (sluneční soustava? wtf?) nejsi zdaleka jediná, kdo si denně musí nasadit masku s úsměvem, přestože jej sžírají splíny, aby v okolním světě přežil. Pár z nás to má úplně stejně. Někdo ukazuje svoje pocity hned, někdo je skryje a ukáže za nějaký čas. Já osobně to radši dusím v sobě tak dlouho, dokud to (alespoň částečně) nezmizí, ale občas se také stane, že mi v nestřeženém momentě veškeré nastřádané emoce vybublají na povrch a v té chvíli buď brečím před cizími lidmi, nebo udělám nějakou mega pitomost, nebo seřvu nejbližší nevinnou oběť v mém okolí. Naneštěstí nejčastěji dělám možnost B. Tvoje pocity dozajista nejsou všem ukradené, někdo ti určitě chce pomoct, jen by to chtělo někoho pustit do svého světa obav a smutku, těžko se bojuje s baziliškem chrlícím hrůzu, když ho nemůžeš vidět a ani se k němu přiblížit. Začít řvát na jednatřicet lidí by zajisté byl husarský kousek, ale s přihlédnutím na brzké budoucí události bych to přinejmenším odložila, minimálně na duben, nebo květen... nebo školní sraz za deset let. Na závěr ti předám malé doporučení, které jsem sama dostala od velmi moudrého člověka.
Než abych se zabila sama, to radši zabiju tu/toho, co mi pije krev a ještě půlku vesnice k tomu!!
Tvůj milující *****

6 Fingerling Fingerling | 28. srpna 2016 v 23:37 | Reagovat

Je až zajímavé, kolik známých tváří se v těchto srdcervoucích článcích objevuje. Ovšem autorka by si nejdřive měla ujasnit svá kritéria, pokud tyto stránky ještě navštěvuje.  Pokud chce jednou stát oběma nohamama pevně na zemi, musí za to něco obětovat, udělat nějaký ústupek a zachovat se správně, neměla by všechny od sebe odrážet, ale právě naopak ( ano, tyto věci se opravdu snadno říkají [píšou] a těžce vykonávají, ale myslím si že výsledek za to určitě stojí. ) Daruji ti pro ,, štěstí ,, citát, snad pomůže ;)

Je mnohem lepší zapomenout a usmívat se, než vzpomínat a být smutný.

Svět je velmi zajímavé místo, může ti něco dát a jsi tím nejšťastnějším člověkem, ale i naopak brát a máš pocit, že nic není fér a vše přispívá k tvému konci, ale je jen na tobě, jaký z těchto scénářů otevřeš a jakou cestou se vydáš, osud si určujeme jen a jen my.
Toto by měl být pravděpodobně konec.

7 Ria Ria | Web | 20. září 2016 v 14:22 | Reagovat

Harry Potter je prose záchrana.. A Asking Alexandria tiež >:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama