FF - Lost In Love You Are
22. února 2015 v 11:46 | Margie
Krásnou neděli všem ! Jak jsem slíbila i neslíbila je tu další pokračování LILYA ! Mám trochu strach o kvalitu téhle povídky a bojím se toho, že vás to odradí, nebo že jste zklamaní a tak vás prosím o vaše rady, názory a komentáře ! :) Děj je zatím naplánovaný a ráda bych to dokončila podle svých původních představ. Potřebuju ale znát vaše názory ať už jsou jakékoliv ! užijte si další díl a mějste se rádi ! :) Já vás ráda mám :3
43
" Prosím?"
beze vší ostýchavosti jsem na něj vyvalil oči a pusa mi zůstala otevřená dokořán. Byl jsem těmi slovy naprosto šokován a paralizován. Moje srdce bilo jako splašené, pravděpodobně proto že před tím na několik vteřin tlouct přestalo. Onen Tommy se na mě spiklenecky usmál.
" Hypoteticky pouze bývalý, ale to se může snadno změnit." mrkl na mě svým oříškovým okem a mnou projela vlna pravého nefalšovaného vzteku. Nadechl jsem se k nehezké odpovědi typu-mluvím jako Gerard- ale než jsem se stačil byť jen nadechnout, Tommy zazvonil a z domu vlyezl rozespalý Ashley. Najednou jsem si připadal odporně dětský sa škaredý. Sledoval jsem jak Ashleyho sopokojený ospalý výraz přechází do výrazu čirého překvapení. Spočinul zrakem na Tommym a já si přál vpít se do země. Tommy se zářivě usmál, pohodil svými dokonale pravenými vlasy a jeho velké oči zasvítili do tmy. CO jsem byl já oproti němu ? Ošklivé díte. Mladý, nevyspělý a teď momentálně i neupravený.
14. února 2015 v 13:04 | Margie
Hallo gyus ! Jak se máte ? Jak jistě víte, dnes je Valentýn - ne že bych ten svátek zrovna milovala :D - a já se rozhodla dát vám maličký dáreček, protože vás strašně miluju a je to projev mé nejčistší lásky :D Takže prosím, tady máme 42 díl ! :) Doufám že vás nezklame, berte to tak, že je to začátk po hodně dlouhé době a že jsem leccos zapomněla, i když ve skrytu duše doufám že psaní, je jako jízda na kole. Moc vás prosím o váš názor, třebaže negativní, alespoň mě motivují ke zlepšení se ! Užijte si krásný 14 únor se všemi, které milujete a mějte se famfárově ! :) I LOVE YOU GUYS !! :)
Hned jak mi Gerardova červená hříva zmizela z dohledu, vydal jsem se na cestu směrem k lesu. Se svou chabou orientací,jsem se snažil najít místo, kde jsme postavili stan a pokoušel jsem se zahnat veškeré příchozí myšlenky o hororech v lesích, které jsem kdy viděl. Pro mou smůlu a neklid jich opravdu nebylo málo. Nejvíc mi v hlavě strašily scény ze Záhady Blair Witch. Už jsem se viděl, jak tady bloudím pořád dokola, zatímco mi někdo pošle Jinxxovo vnitřnosti zabalený v šátku. Skvěle, Andy. Nad hlavou mi s hlasitým zahoukáním prolétla sova a mé srdce se rozbušilo o to rychleji.
"Ukldidni se, Andrew, byli to jenom filmy ! A i kdyby se tady chtěla objevit ta čůza levná v bílym, jsi přeci gay !" utěšoval jsem sám sebe polohlasně.
" A pokud Jinxx nenašel starou knihu plnou divnejch latinskejch slov tak ho určitě ani neposedl ďábel a nezačne pršet krev. Navíc určitě neumí latinsky a v tohmle stavu asi dokonce ani číst. Nemůže se ti nic stát." přesvědčování mé osoby mi nikdy moc nešlo. Sakra.
" Jinxxi, halo ? Jsi tu někde ? Prosím tě, řekni, že si nehodil nikomu šutr do okna a teď tě nenahání čarodějnice, co tě chce rozmlíz v mlýnku !" pokřykoval jsem zatímco jsem se prodíral mezi stromy.
" Jeremy, ozvi se ! No tak, kamaráde !" páni, tak takhle to vypadá když člověk huláká na lesy. Porost houstl a tma byla stále víc neproniknutelná. V duchu jsem proklínal kočky za jejich skvělý noční zrak a sám sebe jsem peskoval ta tak primární chybu, jako bylo nevzít si baterku. Když už mě opravdu ovládalo zoufalství a beznaděj, zahlédl jsem osobu schoulenou u pařezu.
2. ledna 2014 v 0:46 | Margie
Nevěřím tomu že jsem to doopravdy dopsala ! Ani jsem nevěřila, protože moje inspirace a talent se asi vytratili ale tak dala jsem se do toho a je to tady ! pro připomenutí ( protože sem kráva a je to fakt už hodná chvilka) 40 najdete
tady. Jinak Vám všem děkuji za trpělivost, komentáře a podporu, protože jste ÚŽASNÍ ! Přeji Vám taky krásný nový rok plný úspěchů ! A teď už bez zbytečného zdržování, šupky,dupky, do pohádky ;DD
41.
,, Co ti proboha tak dlouho trvalo Sněhurko ? Nebo ne, nechci to vědět. Radši buď zticha."
,, Musel jsem se oblíct !" bezděčně jsem rozhodil rukama a snažil tak zahnat trapnost celé téhle situace. Zdálo se však že Gerarda něco vykojeli mnohem víc, než Ashovo odhalené pozadí.
,, Zaplať pánbůh, takže rozum ti ještě zůstal ! No to je milé, když už nic jinýho ! A prosimtě, zapni si poklopec."
3. listopadu 2013 v 17:30 | Margie
Přeji krásný nedělní večer ! Právě sem dávám kapitolu s kráným číslem 40 ! Když na to koukám nejsem schopna tomu uvěřit. 40 díl téhle povídky a vás to stále baví ! Chci vám poděkovat zakaždá vás jediný komentář, který jste mi věnovali, za vaši trpělivost a za to, jak úžasní jste. Věřte, že není autorovi lepší odměny, než vaše úžasná přízeň. Jsem za ní strašně vděčná a ke neuvěřitelné, že jsme spolu došli takhle daleko. NIKDY jsem v to nedoufala ! :)
zajímalo by mě, jestli se dostaneme k 50. Hmmm, to je dost zajímavá otázka ! :D No necháme se překvapit, protože ani já to nevim ! :D Ale teď už nebudu zdržovat, vím že jeden díl týdně je málo ! Vím to a mrzí mě že nejsem schopná psát víc. Snad se to jednou zlepší ! :) A ještě jednou vám děkuji a děkuji ! A přeji vám krásné počtení s dalším dílem LILYA ! :)
40.
Zajatý pod Ashovými smyslnými polibky jsem ležel na posteli a snažil se najít ztracenou sebekontrolu. Marně. S každým dalším pohybem jeho rtů a rukou jsem ji nenávratně ztrácel a odevzdával se tomu božskému muži, co se právě teď tyčil nade mnou. Byl tak nádherný.
I přes mé kousavé poznámky, že ty svíčky už tu hořely dost hodnou chvíli na to, aby dům vyhořel, jsme s Ashem všechny sfoukli a pak se již ve vroucím objetí vrátili zpět na postel. Místnost teď byla sametově černá a temná a necítit Ashleyho tělo na tom mém, nevěděl bych, kde jej mám hledat. V jedné ruce jsem pevně svíral jeho bok a druhou mu bezděčně putoval v hedvábných vlasech. Nezmohl jsem se na jedinou myšlenku. V hlavě mi vířilo tisíce slov o jeho dokonalosti a úchvatnosti s níž mi, a za pomocí vroucích polibků, bral dech. Potřebu dýchat jsem ovšem shledával méně důležitou než potřebu líbat ho a tak jsem si nedovolil byť na jediný okamžik vzdálit svá ústa od jeho více, než na pouhé milimetry. Drtil jsem ho ve svém sevření a snažil se ignorovat ostré bodnutí u srdce, když se mi mé škodolibé já ozvalo s poznámkou, že je to naposledy.
27. října 2013 v 16:26 | Margie
Tak jo miláčkové ! :) Další víkend, další LILYA. Snad se vám to bude líbit a zanecháte mi komentář ! :) Vaš komentáře jsou pro mě vším ! Pohonem k dalším kapitolám ! Díky vám jsem začala psát, jako doopravdy psát. Ne jenom útržky k sobě do šuplíku. Nerada bych vás zklamala, a tak doufám že kvalita nijak neklesá, mělo by to být spíš opačně, i když poslední dobou mi přijde, že mi to vůbec nejde a připadá mi jako by mě všechen "talent" ( pokud se tomu tak dá říkat :D) opustil. Tak opravdu doufám, že jste spokojení a že si tenhle díl užijete. Dejte mi prosím vědět !
Přeji krásné čtení a krásné prázdniny !! :)
BTW: Tuhle povídku už píši přes rok ! No věřili byste tomu ? Já ne !! :) Ještě jednou vám moc děkuji za podporu !!! ♥♥
Nic jsem neviděl. Mžoural jsem takhle do tmy, když se mi něčí ruka omotala okolo trupu a trhla mnou dozadu. Vykřikl jsem, ale hned vzápětí mi zakryla i ústa.
" Andy !!" slyšel jsem Geararda s Jinxxem jak naráz vykřikli a rozběhli se ke mně. Ale to už jsem byl daleko od našeho tábořiště.
20. října 2013 v 18:50 | Margie
Krásný nedělní večer !
Doufám, že vás moc nenaštvalo, že tu minulý týden nebyla kapitolka, ale nějak se mi nedařilo. -_- Ale teď už to snad bude všechno Ok, takže se můžeme pustit znovu do příběhu. Ani nevím jak vám mám poděkovat za všechnu vaši podporu ! Jste úžasní a moc si toho vážím ! MOC ! Takže váš prosím, nepřestávejte a já se pokusím psát trochu častěji, jen co se trochu srovnám, se všemi těmi změnami, které se za poslední dobu udály. Teď už si ale užijte další díl a mějte krásný start do nového týdne !! :)
Fajn máme stan, spacák, něco k jídlu a..." Gerard se sehnul a z pod stolu vytáhl pár flašek.
,, To nejlepší a nejdůležitější ! Zábavu !" lišácky se zazubil a stále vytahoval další lahve. Skoro sem si začínal myslet, že nikdy neskončí.
,, Vážně ? Jenom tohle ?" pronesl jsem ironicky a Gerardovi zablýskalo v očích.
,, Klid, opilče. Druhou půlku má Jinxx." udiveně jsem svraštil obočí.
,, Kde ste to všechno vzali ?"
,, Kdo se moc ptá, moc se dozví, Sněhurko. Radši mi pomoc a nečum tam jako koza na jetel !"
,, Neříká se spíš jako tele na namalovaný vrata ?"
,, A z tebe je teď zoolog nebo co ? Prostě přestaň civět a začni něco dělat !" radši sem vzdal veškeré argumenty a šel mu pomoc nastrkat věci do batohu.
6. října 2013 v 17:30 | Margie
Krásný nedělní podvečer ! :)
Hneme se zase dál, jak jsem slíbila máme tu další LILYA ! Včera jsem byla na Pilsner Festu, který byl porostě skvělý ! Doufám, že jste i vy měli příjemný víkend a že jste načerpali energii do nového školbího týdne. Užijte si tedy další díl a přeji hodně štěstí ! :)
37.
,, Proboha živýho ten chlap je ještě větší magor než sem si myslel." řekl Gerard konečně po hodné chvíli, kdy jsme na sebe jen tupě zírali.
,, Je to geniální !"
,, Je to šílený !" rozhodil Gee nechápavě rukama a na uklidněnou si zapálil. Tentokrát jsem si jednu vzal i já.
,, Nemůžeme odsud vypadnout ?" zeptal jsem se, stále vyděšený z předcházejícího sledu událostí.
,, Jo. Jenom musíme vrátit ty klíče." odpověděl mi Gee už částečně za pochodu.
Byl stejně šokovaný, jako já. Nedovedl jsem si představit, že by zrovna jeho mohlo něco vyvést z míry, ale tohle bylo bláznivější, než cokoliv, na co jsem kdy vůbec dokázal přijít. Horlivě jsem rozrazil vchodové dveře a úlevně se nadechl čerstvého vzduchu. Mlčky jsme se s Gerardem vydali na cestu, přemýšlejíc tak každý o svém.
28. září 2013 v 21:30 | Margie
Vy moji nejvíc nejúžasnějí a nejvíc nejmilovanější ! Jste ti nejúžasnější čtenáři, jaký si člověk může přát ! celou dobu jsem věděla, že to dáte, jenom jsem se potřebovala přesvědčit o tom, že jste na mne nezanevřeli a že vás to baví i přes to že sem tak příšerná.... Já vím, že jsem hrozná protože jsem vám sem LILYA dala zase jednou za uherskej rok a ještě po vás chci tohle, ale já potřebovala vědět, jestli jste se na mě (právem!) nevykašlali. A vy jste to neudělali ! Už jsem říkala že vás strašně strašně moc miluju a že jste mě strašně a strašně moc potěšili ? :D JEstli ne tak to říkám znovu: Jste úžasní,úžasní a ještě jednou úžasní !
Tady máme dopis, který nám objasní jak se tam Andy ocitl. Doufám, že vás moje teorie nezklame nebo, že nebude po vaše očekávání.
Jo a taky bych to asi rozvrhla takto... DL přes týden a LILYA přes víkend. Bude vám to takhle vyhovovat ?
Ještě jednou vám DĚKUJI a teď už si užijte další část ! :)
Ahoj Gee !
Jistě jsi pochopil, že tenhle dopis k tobě přicestoval časem. S politováním musím říct, že na princip fungování téhle proklaté věci, se mi podaří přijít až hodně dlouho. A proto ti chci pomoct. Tobě i tvému novému kamarádovi. Nicméně abych se ti to tedy pokusil objasnit.
Tenhle dopis, píši v roce 2012, přesně v den, kdy se tvůj nový společník objevil. Je mi teď 97 let. Ano, jsem již pěkně stár. Myslím, že na astrální projekci, jste již přišli. A máte pravdu.
,, Vidíš říkal jsem to !" podíval se na mě Gerard vítězoslavně.
,, No jo tak pokračuj !"
28. září 2013 v 15:54 | Margie
Tramtaradá ! Tak jsem dneska dokončila KONEČNĚ ! 35 díl ! Takže, hurey do toho ! Doufám, že se vám to bude líbit a že vás to čekání moc neotravuje ! Já se vám samozřejmě omlouvám za takovou dobu, ale... no však víte, jinak to porstě nešlo. Tak si užijte další díl a komentujte ! :)
A děkuju vám za vaši podporu !! :)
,, Můžeš mi říct, proč jsme se normálně nezeptali tvýho dědy, jestli si to křeslo můžeme prohlídnout ? Pochybuju o tom, že by nám to zakázal."
.. Nebuď suchej, Andy ! Takhle je to mnohem větší sranda."
,, Spíš zbytečná ztráta času."
,,Tím chceš říct, že čas strávený se mnou je ztracený ?"
,, Tím chci říct, že čas strávený tady s tebou je ztracený, protože kdyby ses normálně zeptal a nedělal z toho šarádu mohli sme to křeslo mít už dávno prohledaný."
,, Jo a ty sis mohl nechat roztahovat zadek, chápu."
.. Nemohl by ses vyjadřovat trochu líp ?"
,, Počkej, zamyslím se. Ne, nemohl."
1. září 2013 v 15:30 | Margie
Tak tedy dobrá ! Máme tu poslední prázdninový den, takže si na rozloučenou dáme další díl LILYA. Nějak se v něm neděje nic spíš vám ukáže, co se bude dít dále. Nakonec sem přišla na to, že ve školnim roce se ke psaní snáž přiměju než o prázdninách. Nejlépe při hodinách. Ale to uvidíme asi až déle na týhle škole. Každopádně to teď bude zajímavý, takže už snad nebude tak dlouho trvat než napíšu další. Takže užijte si konec prázdnin a taky tuhle kapitolu :)
34
,, Ale no tak Sněhurko ! Oduraž se už !"
,, A co z toho budu mít ?"
,, Přece konverzaci se svým nejlepším kamarádem !"
,, Jo nebo kopec povelů a psí pamlsky k tomu !"
,, Nevrč tolik !" nevěřícně na něj zavrtím hlavou. Tak já se tady marně doprošuju toho, aby na mě přestal mluvit jako na psa, ale on se v tom evidentně vyžívá.
,, Ale ! Tak sem to nemyslel ! Andy ! No tak ! Zastav se !"
,, Zkus k noze, třeba to tentokrát vyjde."
13. srpna 2013 v 18:06 | Margie
Tak jo, aby sme se taky někam pohnuli :D Konečně jsem se dokopala k tomu napsat další kapitolu. Prosím vás o komentáře a o reakce, abych zjistila jestli neubylo na kvalitě a jestli můžu dál s klidným svědomím psát. Čekání už bylo dost tak si užijte další díl :)
33.
,,Moc vám děkuji, pane Purdy. Nerada bych teď s Geem cestovala vlakem."
,, Samozřejmě. Nemáte zač paní Wayová. Rád pomůžu."
V duchu jsem se křižoval. Ash řídil auto a ubezpečoval Grace o svých čistě přátelských úmyslech. My jsme se na sebe s Jinxxem jen šklebili. Byli jsme totiž svědky Ashových návštěv a moc dobře jsme věděli, jak ryze přátelské jeho počínání je.
21. července 2013 v 22:39 | Margie
No tak když jsem to slíbila, tady je. Doufám že se bude líbit prosím o komentáře :) Moc se budu snažit aby další díl byl co nejdříve, ale bohužel ještě nemám ani první větu. Tohle jsem měla ještě předepsané, tak doufám, že jsem to nezapomněla -_- A doufám že Gerardovy hlášky, na které jsem tak moc hrdá, se my zase budou sypat z rukávu jako obvykle :D Tak mi přejte štěstí, zanechte komentář, užívejte si prázdnin a hlavně si užijte tenhle díl :)
32.
Ležel jsem na zádech a s hořečným dýcháním jsem se snažil vrátit zpět do reality. Poplašeně jsem mrkal a každým dalším stisknutím víček, jakoby se mi do mozku propalovala díra sladkého uvědomění. Měl jsem sucho v puse od dlouhých a prudkých nádechů a celé moje tělo tak příjemně bolelo a chvělo se.
14. července 2013 v 22:42 | Margie
SURPRISE ! Tak... Po delší odmlce, za kterou se opravdu velmi omlouvám, tu máme pokračování. Bohužel vám nedokážu slíbit, jakou rychlostí budou kapitoly přibývat, ale budou. Původně jsem to sem dát ještě nechtěla, ale řekla jsem si, že už jsem na vás byla zlá dost dlouho, a vy jste tak úžasní a všechny vaše komentáře a pozitivní ohlasy mě tak neuvěřitelně naplńují, že jsem vás chtěla trochu překvapit....
Musím vám vyjádřit svoje největší díky, za podporu, kterou pro mě představujete. Vždycky když čtu vaše komentáře, zčervenám a nasadím úsměv alá Demi Lovato :D ( pro ty co netuší koukněte
sem :D) Je to neuvěřitelný pocit, a vděčím za něj vám. A prosím vás, aby jste mě o něj nepřipravili....
MLS bude zítra večer. Doufám že se v tom tady vyznáte ;) A teď už žádné zdržování, kterého už bylo požehnaně, hurá zpátky do příběhu. DOufám, že se vám moje malé noční překvapení bude líbit :)
P.S: WARNING! Sexuální scéna hned na znovu rozjezd ! ;)
P.P.S: Prosím o komentáře :)
Dny se míjely. Plynuly střídavou rychlostí a občas jsem zapomínal na fakt, že nejsem doma. Připadal jsem si jako doma. Cítil jsem se tu dobře bez oheldu na to, jaký byl rok. Nikde jinde mi nebylo lépe než tady. A za to jsem byl vděčný.
Denní život se již stával rutinou. Ráno vstát, jít do školy, do práce, za Jinxxem, za Geem nebo za Ashem. Nebo při neštěstí za všema naráz. Ashley a Gerard už přestávali prskat na sebe, ale začínali prskat na mě. Přesně to jsem potřeboval. Bože. Pro dobrotu na žebrotu ! Vážně že jo !
24. května 2013 v 21:44 | Margie
Vážení přáelé, milí čtenáři
Dostali jsme se až ke krásnému kulatému číslu třicet... Zní to naprosto snově a neuvěřitelně. Děkui vám za všechny komentáře a podporu, kterou jsem ve vás měla. Bohužel mám pro vás špatné zrpávy. Tahle kapitola bude na nějakou dobu poslední. PŘÍBĚH NEKONČÍ ! A bude pokračovat, jenom ne hned. Zkrátka potřebuju pauzu. Jenom tak si bezcílně užívat.. Nic NEMUSET... Poslední dobou je všechno kolem musím... a já chci psát až si řeknu, že chci... Proto se vám z celého svého vděčného srdce omlouvám za pauzu, která bude snad co nejkratší ;)
Nebojte, určitě příbeh dokončím, na to abych ho opustila ho až moc miluji, jenom ne teď.. Je mi to líto a doufám, že na můj blog mezitím nezanevřete, protože blog jakožto zdroj všeho... bude fungovat dál...
A proto si tuhle kapitolu užijte a držte mi palce...
Nejen s koncem školního roku a s psaním ale také z novuobjevením mého já, které se tak trochu ztrácí..
A teď už třicátá kapitola... ;)
30.
"Co se s tím k čertu stalo ?" nadával Gerard, stále ležící na Jinxxovi. Jinxx mě propaloval nenávistným pohledem. Okamžitě jsem Geemu pomáhal vstát. " Si v pohodě ?" zeptal jsem se. " Jo ?" řekl Gee udiveně. Ashley mu sebral berle, respektive to co z nich zbylo. Jinxx Gerarda podepřel a on se ho pevně chytil. Chtěl jsem ho chytit z druhé strany, ale Jinxx mě okřikl. " Ty zůstaň radši tady." zavrčel výhružně a Gee chudák nic nechápal.
17. května 2013 v 21:30 | Margie
Všechno potřebné jsem sem napsala již včera. Takže jen prosím a děkuji a šup do pohádky ;DD....
29.
" Andy !" vypískl Gerard a zakryl si rukou ústa. Šmarjá, já jsem ale blbec ! Tak nějak jsem doufal, že se tomuhle tématu vyhneme, alespoň prozatím. Ovšem moje podvědomí mělo asi jiný názor, takže na sebemenší narážku reagovalo vháněním červeně do mých tváří. Jinxx taky najednou nějak ožil. "Tys-Tys s ním.." ani to nedořekl. Otočil jsem se k němu zády. " Ne." řekl jsem stydlivě a ostýchavě s doléhajícím strachem z toho, že hlavní aktér mého vyprávění stojí na chodbě.
10. května 2013 v 21:40 | Margie
Zlatíčka ;) Jedeme dál ! Teď vím, že je to trochu zbržděné, ale nějak nestíhám, a většinou když sem dám díl tak další napíšu a teď sem vůbec nepsala, až se za sebe stydím ;). Ale věřím, že teď už to prostě bude lepší ;) Teda snad... Omlouvám se ! Opravdu moc moc moc ! Nějak teď nevim kde mi hlava stojí... Tak a teď už bez zbytečných keců... šup do příběhu ;)
P.S: Opět žádná oprava, takže prosím omlouvejte všechny moje chyby ! ;)
28.
Vzbudil mě nějaký hluk. Otevřel jsem oči a vstřebával svoje první dojmy. Snažil jsem se rozpomenout, kde jsem. Nebylo to těžké, když mě přeze mě Ash přehozenou ruku a majetnicky mě k sobě tiskl. Usmál jsem se. Pořád spal. Vypadal tak bezstarostně. Oči zavřené a na rtech letmý úsměv. Byl tak klidný. Srdce mi zpívalo a roztávalo štěstím při tomhle dokonalém pohledu. To já jsem měl tu čest vedlě něj usínat a i já jsem měl tu čet se vedle něj probudit. Nejradši bych se k němu nastěhoval, abych se vedle tohohle perfektního vyobrazení mohl probouzet ráno co ráno. Měl jsem silné nutkání ho pohladit po tváři. Jen lehce se prsty dotknout té spánkem vyhřáté kůže, ale nechtěl jsem ho vzbudit.
5. května 2013 v 19:58 | Margie
Ach mí drazí, omlouvám se za čekání, ale přišlo mi, že bylo tak moc novinek, že by se tady ten díl ztratil. A tak jsem to trochu pozdržela ;D Snad se na mě moc nezlobíte ;D.Stále pojedeme ve volnějším tempu. Andley má volný průchod, ale tyhle scény k tomu prostě patří. Užijte si to a zanechte mi opět svá vlídná slova, jako zpříjemnění zlých dnů ;DD
Love you darlings ;)
PS: Bez veškerých oprav. Omlouvejte chyby, prosím.
27.
" Vypadá to dobře." pochválil Ashley moje dílo, když už se konečně pěklo v troubě. Všechno už bylo hotové, dokonce jsme společnými silami i uklidili, protože ačkoliv kuchyně byla jako můj druhý domov, uklízet jsem v ní nikdy nemusel. " Snad to bude i tak chutnat." řekl jsem skromně, i když jsem si byl naprosto jistý delikátostní mého vlastního kulinářského díla.
30. dubna 2013 v 7:00 | Margie
Omlouvám se za dlouhé čekání ale nějak cítím, že se mi vrací múza :D. Asi proto že mám před sebou další úchyláckou kapitolu ;D. A myslím, že ochutnávka nové povídky se také již brzy vyrýsuje. Napřed by to ale chtělo přečíst si nějakou literaturu, takže to vidím na nějakou mezipauzu, ale nebojte se, nic dlouhého ;) To bych vám neudělala. Šíleně moc vám za všechno děkuju. Jste prostě úžasní a vše komentáře jsou jako slunce v deštivém dni ;). Nemůžu ani napsat jak moc vděčná vám jsem. Jediné co můžu udělat je další kapitola, která vás potěší. takže prosím. Je to jenom a jenom pro Vás a doufám, že se bude líbit, Teď se chvíli nebude dít nic závažnějšího. K tomu se teprve dostaneme ;) Ale už dost řečí....Užijte si kapitolu, a klidně zanechte komentář. Však víte.
Miluji vás mí drazí ♥
26.
" Georgi ! Georgi !" ozvalo se z televize a já se s leknutím probudil.
Poplašeně jsem mrkal a vnímal své tlukoucí srdce.
" Dobré ráno." řekl s lehkým náznakem smíchu Ash.
" Já jsem usnul ?"
" Hmmm." zapředl a políbil mě do vlasů.
" Proč jsi mě nechal ?" zeptal jsem se, stále trochu v rozpacích.
" Jsi sladký když spíš." zašeptal.
" A kvůli tomuhle zjištění jsem prospal celý večer ?" Zasmál se.
Ležel jsem mu v náručí a tiskl se k němu. Jednou rukou mě objímal a druhou měl nenuceně položenou podél těla.
" Spal jsi sotva hodniku." podotkl.
26. dubna 2013 v 20:45 | Margie
Dobrá tedy, přesvědčily jste mě :D Děkuji za nádherných 22 komentářů, je to jako splněný sen... Nemůžu ani najít slova jak bych vám mohla poděkovat ;)
.... A samozřejmě jako vždy prosím o další...Omlouvám se za čekání, ale snad to stálo za to ;DDD. Abych odpověděla.. Ano fotoprůvodce bude, až přijde jeho čas... :DD Haha :DD A teď už další díl... Zatím jediná úchylná kapitola, kterou můj příběh o ttřiceti kapitolách má, ale nebojte bude další... Tak si to užijte, mí malí perverzáčcí :DD MucQ :-* :DD
Vaše Margie :) ♥
P.S: Je to bez úprav, tak prosím omluvte případné chyby. Děkuji. :)
25.
Jeho dlaně byly neúprosné. Moje tělo bylo jako v ohni. Pod svými prsty jsem cítil jeho kůži a s každou zálibou poznával každý nový a nový kousek. Naše rty se od sebe ani na vteřinu neodpojily. Byla to milostná, dravá a poznávací hra nás dvou. Tak nenadálá a neplánovaná, že mi adrenalin a vzrišení spalovalo každičký nerv v těle. Cítil jsem ho všude kolem sebe. Opojně jsem vdechoval jeho vůni a nechával si horní polovinu těla propalovat jeho doteky. Polibek se stával intenzivnějším a všechno napětí mezi námi, jakoby se dalo stlačit a zhmotnit.
24. dubna 2013 v 20:16 | Margie
Dámy a pánové číslo šestnáct u počtu komentářu mě nekonečně hřeje ještě teď a vám patří mé největší a nejvřelejší díky. Díky vám se cítím..vyjímečná.... A proto můžete ten počet stále zvyšovat ! :DD
Opět se kousek posuneme... pokud jste trochu perverznější osoby a říkaly jste si, kdy už se ty dva k sobě taky trochu přitulí asi mě budete chtít zabít..
Jestli jste nadávaly někdy na ukončení kapitoly... mám dojem že teď je to velmi kruté :DD... Alespoň víte, že se v příští kapitole, máte na co těšit ;DDD
24.
" No tak, zrychli trochu." pobízel jsem Jinxxe, který se za mnou ploužil jak umírající na poušti.
" Ty spíš u Gerarda v pokoji ?" zeptal se.
" No a kde jinde a pojď už. Ujede nám to." Jako malý dítě. Fakt.
" Tak ať." zamumlal a ledabyle kopnul do kamínku před sebou.
" Jeremy Milesi Fergusone ! Gerard to bez tebe přežije."
" No právě."
" Co ?" A co je tohle ? Může mi někdo říct, o co tu jde ?
Jinxx máchl rukou a zapálil si.
" Stejně ti závidim." prohodil Jinxx směrem ke mně, když jsme se konečně usadili do autobusu. Venku začalo pršet a kapky stékající po okenicích mě nutily přemýšlet.
" Ano, moje situace je rozhodně závisti hodná." Deěšťové kapky dál stékaly po oknech, slevály se stále do větších a větších, a nakonec se vpily do okenního těsnění.
22. dubna 2013 v 17:01 | Margie
Plnou parou vpřed ! :DD Opět vám chci moc poděkovat za komentáře a moc vás poprosit o další ;) Užijte si to... :)
23.
" JÁ-CHCI-VEN !" mlátil Gerard do postele přistavěnou berlí.
" Uklidni se." vytrhl jsem mu berli z ruky.
" Kde sakra je ?"
" Autobus přijede až za pět minut. Musíš to vydržet."
" Uhgr." praštil sebou do polštáře.
" Ty seš příšernej nervák." konstatoval Jinxx stojící u okna.
Tvář mu protínal spokojený úsměv. Utekly už tři dny. Pořád to samé. Škola, práce, Ash, a potom na návštěvu k Geemu. Vypadal už mnohem líp a dneska jsme ho konečně mohli vzít ven. Grace nás vyzvedne a pak si zajede do města nakoupit. Pak se bude muset vrátit a zase nás odvést. Zkurvenej nemocniční systém.
19. dubna 2013 v 19:01 | Margie
Popojedem zlatíčka :D Máme tu dvacátej druhej díl a za chvíli začnu psát třicátej. A pořád nejsem u konce. Snad vám to nevadí a snad vásto bude pořád ještě bavit. A až tahle povídka skoční ( jestli se tho vůbec dožijeme, nebo jestli vám to nezačne lézt na nervy) mám pár dalších nápadů, které by možná stály za zrealizování. Takže... Doufám že se bude líbit a prosím vás o další komentáře.
22.
" V kolik že ti jede ten autobus ?" promluvil na mě Ash a já si uvědomil, že skoro spím. Zavrtěl jsem se a nesouhlasně jsem zamručel. Ash se zasmál a lehce mě políbil.
" No tak Šípoková Růženko. Nechci abys přišel pozdě."
" Napřed Sněhurka, teď Šípoková Růženka. Co to tu máte s těma pohádkama ?"
" Já to nemyslel zle."
" Ještě aby jo." Natiskl jsem se na něj.
" No tak, v kolik ?"
" V šest."
" Tak to už moc času nemáme."
" Uhgr."
" Ale no tak, vstávej."
15. dubna 2013 v 20:24 | Margie
Ok, máme tady další část, je neuvěřitelné, že jsme se již přehoupli přes dvacítku ! :) Doufám ve vaši stálou věrnost a zálibu v...tomhle...ať už to nazvete jakkoliv...
Také vás stále prosím o další a další komentáře,hlasy, zkrátka cokoliv... Ani nevíte jakej krásnej pocit z toho mám... Ale co už.. užijte si kapitolu a snad se bude líbit :)
P.S: Bez veškerých pravopisných úprav, omluvte tedy prosím případné chyby. Děkuji.
21.
" Gerade !" rychle jsme se rozběhli k němu. Jinxx ho chytil za ramena. " Nehýbej s ním !" spražil jsem ho rychle a on bleskově uskočil. Nechtěl jsem znít tak hrubě. " Může mít něco zlomenýho, špatně s ním hejbneš a může to bejt ještě horší." vzpomněl jsem si na všechny školní braný dny. Lehce jsem ho profackoval. Nic. "Sakra." sykl jsem. " Kdo bydlí blíž ty nebo on ?" " Co ?" Jinxx byl úplně bledý a oči mu lezly z důlků. " Tvuj táta je doktor ne ?" změnil jsem otázku v rychlém rozpomenutí. " Ale zubní !" " Základy mít musí tak běž ! A zavolej někoho." chvíli stál a nevěřícně koukal. " Běž !" křikl jsem na něj a on se konečně roběhl. " Gerarde ! Gerarde !" volal jsem na něj. Nikde ani noha. Sakra.
11. dubna 2013 v 19:09 | Margie
Tak popojedem ! :D Opravdu doufám, že vás to stále baví a prosím vás o další koemntáře. Vždycky poteší ;) A vždycky mě donutí dát to sem dřív :DD ale to jen tak mimochodem !! :DDD No nic... užijte si to a doufám, že se vám bude líbit :)
20.
Ležel jsem na šedomodrém měkkém gauči v Ashovo náruči a tiskl se k němu, jako kdybych se ho už nikdy nesměl dotknout. Spočíval jsem na jeho hrudi a se vší intenzitou jsem vnímal každý jeho nádech a každý úder jeho srdce. Ruku měl položenou na mém boku a něžně mě hladil. Žmoulal jsem v ruce látku jeho trička a nechával se unášet jeho vůní a přítomností. Měl jsem zavřené oči, za to jsem ale plně využíval ostatní smysly. Místností se linuly tóny neznámé hudby. Nemluvili jsme. Každý z nás přemýšlel o svém. Přál jsem si, mu na chvíli vidět do hlavy, číst jeho myšlenky.
8. dubna 2013 v 19:13 | Margie
Jak jsem slíbila, je to tady. Užijte si to a znovu prosím o komentáře ;) Díky, mí drazí :) ♥
19.
" Zhasni !"
" Co ?"
" Zhasni !"
Seděl sem vedle Gerarda na podlaze Jinxxovo pokoje. Byla sobota a Jinxx s Gerardem se usmysleli, že mě rozveselí. Naplánovali super přespání u Jinxxe, když jeho rodiče odjedou na chatu.
Jinxx měl zcela jiný pokoj než Gerard. Byl velký a na tu dobu asi i moderně zažízený. Přes velká okna mu viseli černé závěsy. Na zemi měl dřevěnou podlahu a šedobílé stěny, polepené jak plakáty rockových skupin tak spoustou zajímavých obrazů. U postele měl liháčem načmáraný noty.
S Gerardem sme měli ustláno na podlaze, ale ani jeden sme si nestěžoval, protože sme nehodlali vůbec spát. Musim uznat, že jsem se celej den opravdu bavil a teď kord. Trochu sme toho vypili a Jinxxe napadlo, že budeme vyvolávat duchy. Postavili sme do kruhu pár svíček a ještě dali jednu do každého rohu místnosti.