close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

FF - Lost In Love You Are

Fanfiction- mohlo by vás zajímat

8. dubna 2013 v 14:29 | Margie
Takže moji milí, svými komentáři mě stále nekonečně těšíte a stále jsem vám nekonečně vděčná a stále nekonečně prosím o další ale to už znáte... ;)
Co bych vám ale chtěla říct... Spousta z vás se ptalo kolik je zatim napsáno kapitol. Abych vám tedy odpověděla, zatím je napsáno 25 kapitol, teď jdu psát 26 a stále pořád nejsem u konce. Bylo by dobré vám sdělit, že tim že se Ashley a Andy daj dohromady, to rozhodně nekončí ! Už mám v hlavě dalších pár zvratů a zápletek a těším se, až se s vámi o ně podělím. Doufám, že se vám budou líbit, stejně jako mě. Můžu vám jenom prozradit že všichní co jste psali, že by bylo fajn kdyby Jinxx dostal víc prostoru, tak vám udělám radost. A taky nám přibude nová postava. Říkala jsem si, že za nějaký čas bych sem mohla dát něco jako fotoprůvodce, abych vám ukázala jak si představuji jejich vzhled apod.
Kdybyste se chtěli na cokoliv zeptat, ptejte se ráda vám odpovím... a otázka happy endu... kdo ví ? ;)
A teď k aktuální kapitole. Dneska tu bude tak kolem sedmé ;) Nebojte ;)
A v téhle kapitole se ojeví jedna písnička. Nazvala bych jí tak trochu úvodním songem k celé povídce, protože mi jí to zatraceně moc připomíná. Dám vám sem video i text, tak se nalaďte na správnou vlnu. Rozhodně doporučuji si poslechnout ;)

Začalo to jako pocit
Ale ten pocit začal růst
A uvízl jsem ve smyslu
A konec se zdá být mimo můj dosah

Mohl jsem chodit po okraji uprostřed noci
Zadržet dech, udělat krok, cítit jak se to všechno rozpadá
Protože přesně vím kdo jsi
A vím co pro mě děláš, je toho moc (je toho moc)

Našla si mě zlomeného
Můj anděl, moje rameno
o které se mohu opřít
Přísahám
Když jsem s tebou
Cítím se, jako bych měl žít věčně

V tuto chvíli
Exploze citů
Mé srdce bije živé
Teď je to pravda
Vzdávám se, kapituluju

Tak vystrašen z pocitů
Tak vystrašen z toho, co jsem musel předvést
Kompletně zničen
Nebylo nic, co bych musel opustit

Tak jsem chodil po okraji uprostřed noci
Zadržel dech, udělal krok, cítil jak se to všechno rozpadá
Protože přesně vím kdo jsi
A vím co pro mě děláš, je toho moc (je toho moc)

Našla si mě zlomeného
Můj anděl, moje rameno
o které se mohu opřít
Přísahám
Když jsem s tebou
Cítím se, jako bych měl žít věčně

V tuto chvíli
Exploze citů
Mé srdce bije živé
Teď je to pravda
Vzdávám se, kapituluju

Začalo to jako pocit
Ale ten pocit začal růst
A uvízl jsem ve smyslu
A konec se zdá být mimo můj dosah

Našla si mě zlomeného
Můj anděl, moje rameno
o které se mohu opřít
Přísahám
Když jsem s tebou
Cítím se, jako bych měl žít věčně

V tuto chvíli
Exploze citů
Mé srdce bije živé
Teď je to pravda
Vzdávám se, kapituluju

18.- Lost In Love You Are

5. dubna 2013 v 22:03 | Margie
Vážení a milý čtenáři, stále mám trochu šoky ze stále přibývajících pozitivních komentářů. To ovšem neznamená že máte přestat !! :D Když jsem sem tu povídku začínala dávat, i čtyři komentáře pro mě byli jako boží dar. Nevěřila jsem tomu, že se to může někomu líbit a teď když vidím počet návštěvnosti a číslo patnáct u komentářů, neubráním se debilnímu úsměvu. Chci Vám poděkovat, že jste mi tohle umožnili. Pokusím se Vás nezklamat. Díky :) ♥


18.
Namáčknutý na zdi, pod náporem jeho rtů, snažil jsem se neomdlít. Všechno ve mně pulzovalo a krev ve mně vřela. Naléhavě mě líbal a majetnicky svíral moje boky. Držel jsem ho kolem krku a ztrácel pojem o okolí. Ano Andy. Doopravdy tě líbá. Nezdá se ti to, ty trotle. Odtrhl se a zadíval se mi do očí. Zmohl jsem se jen na šokovaný pohled a zamilovaný úsměv. Oplatil mi ho. Koukali jsme na sebe hodnou chvíli a vyžívali se v rozprostírajícím se tichu kolem nás. Vnímal jsem jenom tlukot svýho splašenýho srdce, který právě teď bilo jen pro něj.

17. Lost in love you are

3. dubna 2013 v 19:30 | Margie
Tak zase kousek popojedem ;D S touhle kapitolou byly trochu komplikace, ale upřímně doufám, že se vám bude líbit. Jinak vám moc děkuji za komentáře. Vážně si jich strašně moc vážím. No... Já doufám že vás to stále baví a že ani nepřestane. Ještě se stane pár zajímavých věcí. Tak si to užijte a opět prosím o další komentáře, o ten pocit z každého nového nechci přijít. Enjoy it guys :)


17.
Probudil jsem se s příšernou bolestí hlavy. A v cizí posteli. Moment. Včera... To je Ashova postel a já jsem včera... No pane bože! Já jsem mu včera řekl, že ho miluju. Nebo ne? Zdálo se mi to? A políbil mě. Lehce a krátce, ale přece. Nebo že by to opravdu byl jenom sen? Praštil jsem sebou zpátky do postele a výkřik jsem utlumil polštářem. Proč jsem se tak ožral? Je mi blbě. A ještě ke všemu jsem si to pěkně zavařil. Alespoň se můžu vymluvit na to, že jsem byl na mol, nebo ještě líp, můžu dělat, že si to vůbec nepamatuju. Uvidím, jak se bude chovat on. Vyškrábal jsem se na nohy a hodlal jsem vyjít ven. U dvěří jsem se ale zastavil. Panebože Andy, ty máš ale ránu!, slyšel jsem, jak na mě promluvá můj vlastní odraz ze zrcadla. Splihlý vlasy, rozmazaný oči, zelená barva a kruhy pod očima. Vypadal jsem, jako kdybych vylezl z plátna hororový story. Skryl jsem obličej do dlaní. Takhle ho přeci nemůžu potkat. Bude stačit, že se budu chovat jako debil, nemusím tak vypadat. Potichu jsem otevřel dveře. Nikde nikdo. Slyšel jsem ze zdola nějaký hluk. Ash bude asi v kuchyni. Super. Proplížil jsem se po špičkách ke koupelně. Sakra jak mě bylo zle. Opláchl jsem si obličej studenou vodou a vypláchl si pusu. V kalhotách jsem našel zatoulanej balíček žvýkaček. Půjčil jsem si mýdlo a vší silou - který moc nebylo - jsem si smyl pandí oči. Na poličce pod zrcadlem jsem uviděl hřeben. Ashley se nezblázní. Půjčil jsem si ho a jemně vlasy pročísl. Nakonec jsem je trochu prohrábl vodou. Znovu jsem se prohlédl. Našpulil jsem rty.

16.- Lost in love you are

2. dubna 2013 v 6:30 | Margie
Když se vám to tak moc líbí, tak tady máte další díl. Začíná se mi snižovat náskok, nějak jsem to teď zanedbávala, musim se na to zase pořádně vrhnout ! Tak nějak mam moc nápadů, takže vám nemůžu ani říct, kdy to skončí. Jenom si z celého srdce přeji, aby vás to nepřestalo bavit. A znovu děkuji za úžasné komentáře. Miluji vás mí věrní ;D



16.
"Tak kde je sakra ten autobus?"

"Uklidni se máme spoustu času," snažil jsem se sklidnit klepajícího se Gerarda.

"Co když ten autobus vůbec nejede?"

"Proč by nejel, prosim tě?"

"Já nevim. Je neděle, nebo měl nehodu, nebo..."

"Panebože, můžeš mu nějak zavřít hubu?" chytal už se za hlavu Jinxx.

"Na Gerardku, zapal si. Ták je hodnej."

"Nemluv na mě jako na retarda, Biersacku!"

"Až se tak přestaneš chovat, budiž ti dopřáno slušné zacházení."

"Nezkoušej mě nasrat!"

"Gee, uklidni se. Je to jenom koncert!"

"Jenom koncert? Pro tebe, ty rozmazlenče!"

"Nebuď jedovatej!"

"Andy má pravdu. Jestli se nepřestaneš chovat jako kretén, tak tě cestou někde vyhodim."

"Ano, papá," zavrčel nabručeně, odhodil vajgl na zem a zadupl ho. "Už to jede!" vypískl vysokým hlasem a poskočil na jedné noze. Protočil jsem oči. Sedli jsme si úplně do zadu a místa pro pět obsadili tři. Stejně by si k nám už nikdo nesedl. Gerard s rudýma vlasama nagelovanýma nahoru, celej v potrhaný džínovině s desítkama řetězů, já, s černejma vlasama a linkama v kostkovanejch kalhotech a v bundě se spoustou cvoků a Jinxx s rozevlátým natupírovaným hárem v černý džínovině, ověšenej vším možným, jsme nepředstavovali zrovna vhodnou společnost. Pohoršené pohledy cestujících, těžko říct jestli směřovaly na naše vzezření nebo k cigaretám v našich ústech. Gerardův nabručený ksicht vystřídal úsměv od ucha k uchu a totální natěšenost. "Hlavně se musíme dostat co nejblíž."

15.- Lost in love you are

1. dubna 2013 v 14:30 | Margie
Jak jsem slíbila. Čekání už bylo dost ;). Žádné zbytečně keci. Opět jenom děkuji a prosím ;) ♥

15.
"Otčím mě nesnášel a matce to bylo jedno. Takže jsem jim sebral prachy a utekl z domova. Nikdy mě nehledali." Procházeli jsme prosluněným lesem a už hodiny si povídali. Zjišťoval jsem o něm stále víc a víc a nutil mě tím ho stále víc a víc milovat. Nutil mě chtít otočit ho k sobě a chtivě ho políbit a s myšlenkou jeho rty ho už nikdy nepustit.

"To je nezajímalo, kde jsi?" Doufal jsem, že jsem ve svých myšlenkách nebyl zabraný až příliš dlouho.

14.Lost in love you are

26. března 2013 v 18:50 | Margie
Ok, zlatíčka. Máme tu pokráčko ! Opět vám děkuji za krásné a povzbudivé komentáře, které mě vždycky zahřejí u srdíčka. Prosím, neochuďte mne o ten pocit ;). Opravdu vám patří mé nejuctivější dík. A teď, doufám, že se bude líbit :)
Love you ♥
14.
"Nezapomeň, že dneska musíš končit dřív."

"Už jsem někdy na něco zapomněl?"

"No jo. Láska dělá divy, chlapče."

"Gerarde," pronesl jsem otráveným tónem a sledoval jeho kuřácký úšklebek.

"A ne, že ty auta budu mýt sám a ty si budeš drbat bradu!"

"Měl jsem to v plánu."

"Tak na to rovnou zapomeň. Chceš na ten koncert jít taky nebo ne?"

"Ale jo, jenom..."

"Jenom co?"

"Nikdy jsem nemusel pracovat, když jsem něco chtěl."

"Budeš si muset zvyknout, Sněhurko." Vyplázl jsem na něj jazyk

"Já chápu, že se ti od tvého prince chtít nebude, ale je mi líto."

"O kom se bavíte?" Prudce jsem se otočil, když jsem za sebou uslyšel Ashovo hlas. Pane Bože na nebesích, dej, ať neslyšel tu první polovinu věty. Gerard se na mě zazubil.

13. Lost in love you are

23. března 2013 v 16:30 | Margie
Dneska je zatraceně špatnej den pro všechny členy MCRmy. Ale já stále nepřestávám doufat. Naděje umírá poslední, no ne ? Pořád je budu milovat. Pořád budu uznávat Geeho jako úžasnýho zpěváka a pořád to budou My Chemical Romance, kdo mi ukázali cestu.
Doufám, že i mezi Vámi, mí drazí přátelé se najde nějaký fanoušek MCR. A protože věřím, že ano, a protože tenhle den sotjí za jedno velký hovno pokusím se odlehčit situaci a snad i trochu zvednout náladu další kapitolou týhle mojí ne-zas-tak-skvělý slátaniny. Jediný co je na týhle povídce svkělý jste VY ! A tím vám skládam obří poklonu a své obří díky :)


13.

"Bože můj! Můžeš se přestat usmívat nebo mám čekat, až ti narostou duhový křídla?" prskal jako obvykle Gerard s cigaretou v pravém koutku úst.

"Ale no tak, Červená Karkulko, nečerti se!" prohrábl jsem mu vlasy a on se nespokojeně nahrbil.

"Že já tě k němu pouštěl. Co se vůbec stalo?"

"Co? Co by se mělo stát?"

"To jsi tak tupej?! S Purdym co se stalo."

"Nic."

"Jasně a proto skáčeš jako debil a tleskáš rukama?"

Uklidnil jsem se a shrnul z tváře svůj nadšený výraz. Bylo mi fajn. Všechno jako by ze mě odplulo a zůstala jenom ta dobrá energie. Ashley mě včera plačícího utěšoval dlouho. Nechal mě u sebe přivinutého a šeptal mi uklidňující slova. A značně se to na mně odrazilo. Otočil jsem se a šel za Gerardem dál, když jsem do něj prudce narazil.

12. Lost in love you are

21. března 2013 v 20:49 | Margie

12.

"Pohni, vole, nebo přijdeme pozdě!"

"To přijdeme i tak!"

"Ale nemusíme přijít zase tak pozdě. Hele, Pitts je tolerantní člověk, ale čím dřív přijdem, tím tolerantnější bude, tak pohni, Sněhurko!" Gerard se hnal ulicí ke škole. Zaspali jsme a trochu nestíhali.

"No tak, půl hodiny nebo čtvrt? Kdo to řeší?"

"Já!"

"Ale no tak! Pane profesore! Kdybyste tak nechvátal, možná byste si stihl ještě zapálit." Gerard se prudce zastavil, až jsem do něj málem narazil.

"To je nápad! Já v tom všem shonu úplně zapomněl kouřit!"

"Ty? Nepovídej!"

Ušklíbl se a tahal z batohu krabičku. Konečně zpomalil do chůze.

"No vidíš! Kvůli cigaretě zastavíš, ale když tě prosím já, tak né!"

"Protože ta cigareta se neprohlížela půl hodiny v zrcadle, takže kvůli ní pozdě nepřijdeme."

"Kdyby jsi nás vzbudil dřív, nebyl by žádnej problém."

"Mám snad ciferník a vteřinovou ručičku, že ze mě děláš budík?"

"Ne ale..."

"A nejsem ani tvoje chůva, Sněhurko!" skočil mi do řeči. Praštil jsem ho do zad, až se zadusil.

"Už to nehul, ty vole." To se mi zdá!

"Dobré ráno, Jeremy, jak ses vyspal?"

"Kde ses tu zase vzal?"

"To bys chtěl vědět, co? Něco ti řeknu, Andy: to ti nikdy neřeknu. Je to umění!" řekl a se zasněným výrazem se rozmáchl rukou do okolí. Zavrtěl jsem hlavou a rozhodl se, že ho příště musíme sledovat.

Učitel ani tak moc nevyšiloval. Rozhodil nevěřícně rukama a s poznámkou o omluvence a klepání na dveře - snad jste si nemysleli, že Gerard klepal? - nás poslal do lavic. Hodiny jsme trávili diskuzí o plánech na víkend a na všední dny, takže všechno utíkalo celkem rychle. Rozhodně rychleji, než u nás. Tam se všechno nekonečně dlouho vleklo. Ale to bylo asi tím, že vedle mě neseděl Gerard, kterýmu se huba ne a ne zavřít a pokaždé z něj vylítla větší a větší hovadina, takže se člověk ani nudit nezačal. U nás seděl profesor Way za katedrou a všechny si měřil nenávistným rybím pohledem. To mi připomíná, že musím Gerardovi říct, že bude vypadat jako ryba.
Po škole jsme seděli v parku a čekali. Měli jsme ještě hodinu, než se každý z nás bude muset vydat pracovním směrem. Pro mě to symbolizovalo alespoň to, že znovu uvidím Ashleyho.

11.Lost in love you are

19. března 2013 v 19:07 | Margie
Opět děkuji a opět slibuji další díl v dohledné době :) Miluji vás :-* :D


11.


"Můžeš se přestat klepat?" strčil do mě při matice rozhořčený Gerard.

"Ne, to teda nemůžu."

"Nevím, z čeho máš furt takový bobky."

"Panebože."

"Pan Biersack se ztiší." Protočil jsem oči. Už dneska mě čekal můj první pracovní den. A já jsem pořádně vyklepanej.

"Ale no tak, Andy. To, co se mezi váma dvěma stalo je neuvěřitelný a trochu nechutný, ale budiž. Někdo tě k tomu dokopat musí."

"Ale proč takhle, bůh ví, co budu muset dělat."

"Není to otrokář, Sněhurko. A netvař se furt jako mučedník!"

"Za prvý mi neříkej Sněhurko a za druhý mi radši řekni, co mám dělat."

"Graf lineární funkce, tupče. Na to teď ser. Nemáš se čeho bát."

"Hej, tupcí!"

"Co chceš, Fergusone?"

"Jdeme po škole?"

"Nezapomněls náhodou, že tady mladej má práci a já už taky?"

"No tak po práci, no."

"Ještě se někde slezem. Víš, kde nás najít. Ačkoliv nechápu, jak to děláš." Jinxx se ušklíbl a znovu se začal věnovat... čemukoliv co dělal.

10.Lost in love you are

17. března 2013 v 21:03 | Margie

10.


Do pondělí už zbýval jenom víkend. Gerard se mě snažil uklidnit, dokonce mě přesvědčit, že to bude bezvadný, ale pořád jsem mu tak nějak nevěřil. Měl jsem strach. Za prvé jsem neměl ponětí, o jakou práci půjde a za druhé se to týkalo jeho. Cokoliv se v posledních dnech týkalo jeho, mě nenechávalo klidným. A Gerard si toho taky všiml. Soudím jenom podle jeho věčných narážek.

"Andy, být zamilovanej není nic špatného!"

"Já ale nejsem zamilovanej!"

"Jasně že ne. Nazývej si to jak chceš, ale nemůžeš říct, že ti ten vůl je lhostejnej."

"Možná."

"Já se z tebe zblázním."

"Dej pokoj a dej mi radši cigáro."

"Ale ale, co se děje? To je snad poprvé, co mě o něj žádáš ty?"

"Nebyls to ty, kdo říkal, že všechno je jednou poprvé?"

Ušklíbl se a podal mi krabičku. Seděli jsme u nějakého dětského hřiště a sledovali dění okolo nás. Běhalo tam spousta menších i větších dětí a všechny na sebe křičely a hrály si.

"Už jsi přemýšlel nad tím, proč jsi tady?"

"Téměř pořád, ale nic kloudného mě nenapadlo."

"Jestliže se nám podařilo udržet ten barák a nic se nestalo.."

"Co se má vůbec stát?"

"Nevím, děda říkal, že to ale stoprocentně poznáme."

"Jo a taky říkal, že se tu lidi zjevují z nějakého důvodu."

"To nemůžeš vědět, možná nemáš nic udělat. Třeba se máš poučit, dozvědět se něco, co ti bylo zatajeno. To křeslo by přeneslo vlastně kohokoliv. Jenom si vybírá určitou dobu a určitý čas návratu."

"Takže někdo by se klidně mohl za hodinu vrátit domů.."

"... a někdo tu klidně může zůstat několik let, přesně tak."

"Ale já tu nemůžu zůstat déle jak dvacet let. Pak se znova narodím a zmizím. Co když mě to do té doby nepošle zpátky."

"Ale no tak, třicet sedm let není tak krátkej život, ne ?"

"Posloucháš se? U nás bych mohl žít klidně do osmdesáti se správným přístupem k životu. A tady mi říkáš, že mi zbývá dvacet let života, dokonce bych věděl přesně na den, kdy zmizím"

"To by nebylo tak špatný! Mohl by sis naplánovat pohřeb a já bych ti ho pak vystrojil!"

"Černý humor by ti šel, co?"

"Tak já nevím. Děda je zapomětlivej, těžko říct, jak to doopravy funguje. Ale jestliže řekl, že se minulost musí opakovat, tak musí. Víš ještě o něčem zásadním, co se musí stát ?"

"Co já vím. Musí se potkat naši, ale já ani vlastně nevím, jak to mezi nima bylo."

"A možná proto jsi tady, abys je poznal a pochopil je."

"Jenže k čemu mi to bude?"

"Nevím. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi to křeslo přijde trapný."

"To mi povídej. Nejvíc se děsím toho, že mě sebere v den, kdy si budu přát nejvíc tu ještě pár hodin zůstat."

"Jo, na poslední cigárko se svým novým kamarádem nebo na sex na rozloučenou."

"Kreténe!" prskl jsem na něj a praštil ho do zad.

9. Lost in Love you Are

15. března 2013 v 20:00 | Margie
Tak zlatíčka, omlouvám se za čekání a doufám, že vás to ještě nepřestalo bavit :) Děkuji za všechny komentáře a podporu, jste úžasní a klidně pokračujte dál ;) Opravdu máte mé obrovské dík ;) Ale teď už nebudu zdržovat, už jsem se toho nazdržovala dost ;) Tak přeji příjemné čtení ;)


9.


"Gerarde, mohl byste prosím přestat žvýkat?"

"Nemohl soudruhu," odpověděl Gerard klidně a dál se věnoval rozhovoru se mnou.

Učitel jen zakroutil hlavou. "Můžete se alespoň ztišit? Některé studenty to třeba zajímá."

"Když myslíte." odpověděl sem a naklonil sem se k Gerardovi blíž.

"Tak poslouchej. Děda má dvě vysílačky. Jednu si vezmu já s Jinxxem a druhou ty. Ty budeš nahoře v patře a budeš je sledovat kam jdou, protože kdyby tě Purdy náhodou zahlídl, bude to lepší, než kdyby zahlídl mě. My s Jinxxem se vrhnem dolů k pojistkám. Předpokládám, že ty bys je stejně ani nenahodil."

Chtěl jsem něco dotčeně dodat, ale Gerard pozvedl ruku v odmítavém gestu. "Takže budeš nahoře a budeš je sledovat. Jakmile bude chtít Purdy rozsvítit v nějaký místnosti, řekneš mi a já vyhodím pojistky. Tím pádem se bude zdát, že něco není v pořádku. A až se budou blížit ke kuchyni, tak řekni a vyšleme Jinxxe s Milesem."

"S Milesem?"

"Jeho vycvičená myška. Určitě si nebude chtít koupit barák s myšmama."

"Výborný skloňování."

"Hlavně, žes mě pochopil."

"Psst! Gerarde! Gerarde!"

"Jau!"

"Fergusone! Přestaňte po svých spolužácích házet papírové koule a okamžitě to ukliďte!"

"Soudruhu učiteli! Já vám taky neříkám Pittsi!"

"Nebuďte drzý, Jeremy!"

"No teď jste tomu pomohl, fakt!" načepýřil se Jinxx a s naštvaným výrazem sbíral kuličky ze země. Tenhle učitel byl v pohodě. Když zjistil, že dané učivo chápete, nechal vás být, neprudil, neprskal, jenom jste museli být trochu tišší. Což nám s Gerardem moc nešlo, ale snažili jsme se.

Odpoledne jsme se s Gerardem zastavili u jeho dědečka a vyzvedli vysílačky. Pak jsme nabrali na náměstí Jinxxe a vydali se směrem k domu. Přední vchod byl zamčený.


8- Lost in love you are

9. března 2013 v 21:27 | Margie
Tak jo, obrovské díky za komentáře ;) Jste úžasní :) Snažím se stále psát a stále všechno vylepšovat, takže doufám, že vytrváte ;) A díky Wendy, by to mělo být vyšperkované i po stylistické stránce. To je vše co mám na srdci takže si užijte další díl :)


8.


"Už jsi napustil tu vodu?"

"Jo."

"Fajn, tak svlíkat, Sněhurko."

Hodil jsem po něm vražedným pohledem. "Fajn, Andy."

Sundal jsem si kalhoty a hodil je do napuštěného umyvadla.

"Tady máš prášek a vyper si to. Doufám, že ti to do rána uschne."

"Já doufám, že ne, aspoň bych si pak mohl vzít ty svoje."

"Neblbni! Já ti je zejtra upravím, slibuju!"

"Jo a jak?"

"Trochu je potrhám, vošmirgluju a poničim, aby nevypadaly tak úhledně, řekněme."

"Chtěl jsi říct, aby nevypadaly tak teple?"

"Ehm, možná."

Vyplázl jsem na něj jazyk a nasypal jsem prášek do vody. V životě jsem si oblečení nenaházel ani do pračky, natož abych ho pral v ruce. Ponořil jsem ruce do vody a začal s těma kalhotama neopatrně máchat.

"Panebože, ty seš dřevák," klel za mnou Gerard.

"Neblbni, ještě jsem to nedělal."

"Všechno je jednou poprvé," zašklebil se a já přemýšlel, jestli to doopravdy mělo znít tak dvojsmyslně, jak to vyznělo. Dle Gerardova výrazu soudím, že ano.

7.- Lost in love you are

7. března 2013 v 20:11 | Margie
Fajn, máme tady sedmou kapitolu :DD Užijte si ji a znovu děkuji za podpouru a komenty a opět říkám že se za další zlobit nebudu. Pokud někdo neví, všechny předcházející díly jsou TADY. No, ale to už je asi všechno. Další kapitolu vidim tak na sobotní večer a pak si dáme asi chvíli pauzu. Důvody vám budou ještě vysvětleny. A ještě jednou obrovské DÍKY všem čtenářům a další prosím dál o tak skvělou podporu ;) Love you ♥

7.

Seděli sme tam celé odpoledne a donekonečna se smáli našemu opravdu povedenýmu vtípku. Přemejšleli sme, jestli se ten chlap opravdu přijde zejtra podívat. Tak či tak stejně sme se domluvili že se tu slezem a trochu ten dům upravíme. I když možná by stačilo zalézt dovnitř a předvést tuhle show znova. Ten chlap byl úplně hotovej. S Gerardem sem šli ještě vyprovodit Jinxxe a vydali se směrem domů. ,, Řekl bych že ten chlap to nekoupí. A i kdyby se chtěl jít zítra podívat, nějak mu to upravíme." ,, Jestli se po tom dnešku vrátí tak buď je hodně odvážnej, nebo je ten blb dobrej prodejce." ,,Sázim na variantu b." ,, Taky bych řekl." ,, Hele Sněhurko, tobě se líbí ?" ,, Co ? Kdo ?" ,, Nehraj si na blbýho. Viděl sem jaks na něj dneska vejral. Hlavně z toho křoví. Očumovals mu zadek." ,, To není pravda !",, Nekecej !" dloubl mě do žeber. ,, Červenáš se !" ,, Nečervenam !" ,, Ale jo !" ,, Ne!" ,, Andy, seš ten nejmíň nenápadnej člověk jakýho znam !" ,,Hele !" " Tak odpověz na otázku !" ,, Jaká je otázka ?" protočil oči a strčil si do pusy žvejkačku. ,, Líbí se ti?" ,, Možná." ,,Možná, tak že na něj vejráš div ti nevypadnou voči a netečou sliny !" ,, Nepřeháněj. Je pěknej, ale to je všechno." Ooh Andy, si výborný lhář. ,, Hele Andy." ,, Co ?" ,, Nemáš u sebe ještě nějaký peníze, ta krabička už je prázdná." Zasmál sem se. ,, Ještě něco bych měl mít." Sáhl sem do kapsy, ale byla úplně prázdná. ,, Sakra !" ,, Co je ?" ,, Někde sem musel vytrousit peněženku !" ,, A kde ? " ,,Řekl bych že nejspíš tam v tom křoví." ,, Panebože ! Nenuť mě se vracet !" ,,Klid tak si tu sedni, já tam zaběhnu." ,,Trefíš tam ?" ,,Jo." Věděl sem že se mu nikam chtít nebude. Neudělá ani o krok navíc než doopravdy musí. Posadil se poblíž hospody na lavičku a koukal po okolí. Já se rozběhl směrem k tomu domu.

6. Lost in love you are

5. března 2013 v 13:20 | Margie

Rozhodla jsem se k dřívějšímu zvěřejnění kapitoly ;DD Tak nějak se mi chtělo to sem dát :DD Děkuji za komentáře, za hlasy v anketě i za podporu a snažně a trapně prosím o další a další, protože to je něco, co mě žene k psaní dalších a dalších dílů. ( Napadl mě nápad na další dvě zápletky, takže konec je zatim v nedohlednu- Bohužel- Nebo bohudík ? Posuďte sami ;) ) Takže, užijte si další kapitolu a komentujte, hlasujte a já vám slibuji odměnu ;DD.
Celá kapitolka pod perexem ;DD


6.

" Gee zlatíčko,vstáváme. Musíš do školy." rozezněl se v pokoji hlas Gerardovy babičky a já neochotně otevřel oči. " Však už sem vzhůru babi." " Tak si pospěš, Gerarde. Nebo přijdeš zase pozdě." " A no jo." Posadil sem se na posteli a otevřel oči. Nebyl to sen. Opravdu teď žiju v roce 1975. Opravdu spim v bytě pana profesora Waye a opravdu si pan profesor znova zapaluje. " To snad není možný." " Co?" " Už zase kouříš." " Ale no tak ! Nekouřil sem celou noc." Ušklíbl sem se na něj a natáhl se po svjech kalhotech. " E-e kamaráde. Ještě sme ti je neupravili, dneska půjdeš v tvejch novejch kalhotech." " Gerarde !" " Neodmlouvej Sněhurko !" " Můžeš mi laskavě přestat říkat Sněhurko ?!" " Ne a dělej !" Hodil po mně tašku se včerejším nákupem. " Už ve vašem roce vymyslely zrcadlo ?" " Ha,ha velmi vtipné." zpitvořil Gerard obličej a otevřel velkou skříň co stála v opačném rohu. Na dveřích bylo připevněný zrcadlo. " Taky bys ho mohl občas umejt." " Tak hele kamaráde já nejsem žádná tvoje pokojská ! Budeš si ho muset umejt sám." " Myslim že to zvládnu." " Umejt ho ?" " Ne, vidět se v něm i přesto že je špinavý jako prase." " Měl by sis zvyknout pracovat. Stejně jednou začneš." " Nestraš hned po ránu." No jo porád." Natáhl sem na sebe ty skvělý skotský kalhoty a triko co mi Gerard včera vybral. Nevypadalo to zase tak špatně. A ty vlasy se mi taky začínaly líbit. Ale bez tužky nikam nevylezu. Vytáhl sem ze svýho batohu černou tužku a obtáhl si oči. Pučil sem si od Gerarda gel a nageloval si vlasy zase nahoru. Vážně to nevypadalo tak zle.

5.- Lost in love you are

3. března 2013 v 0:06 | Margie
Tak máme tu pátý díl téhle věci :D Pak si dáme asi kratší pauzu, abych měla čas dopsat další díly. abych neztratila náskok ;) Takže další díl bude asi až v úterý nebo ve středu ;) Jinak, komentujte,komentujte,komentujte, vážně mě to pak sem baví dávat o hodně víc. Jo a hlasujte v anketě, ať aspoň vidim kolik lidí to tak cca čte ;) Tak se zatim mějte zlatíčka ;)
Celá kapitola pod perexem :)

5.

Gerard nelhal. Opravdu bydleli v činžáku. Byl starej s oprejskanou omítkou a nahoru do poschodí vedly starý dřevěný točitý schody. Na patře se nacházelo několik dvěří. "Hele támhle se chodí pro vodu a na záchod." ukázal Gerard na dveře a já se zděsil. " Počkej to to nemáte v jedný místnosti ?" " Ne, ale klid, s námi tu bydlí už jenom dvě starý babi. Takže to ber jenom jako odkrytoou chodbu." " Fajn" " A tady.." zaklepal na dveře který stály na samym konci chodby. " bydlíme my." Dveře se v tu ránu otevřeli a já přemejšlel jestli to maj nacvičený. " Gee zlatíčko. Už jsi doma !" zachraptěla stará dáma v bílé halence a červené zástěře. " A kdo je tohle ?" ukázala na mě. " To je Andy. Zbytek ti prosim vysvětlíme vevnitř." " Tak dobře." přejela mě zkoumavým pohledem jako už to dneska udělalo několik osob a pustila mě dál. Byt vypadal malý. Na podlaze leželo staré zažloutlé lino a pokrývalo celou chodbu i kuchyni. Kuchyně byla laděná do modra a na dvířkách byly vyobrazeny drobné kytičky. Zdi byly obloženy modrýma dlaždicema V rohu kuchyně byla menší rohová lavice a malý dřevěný stolek. " K večeři bude bramboračka Gee." " Výborný. Díky babi. Je tu děda ?" " Je v ložnici zase něco sestavuje." řekla trochu mrzutě a Gerard mě popadl za rukáv.

4.- Lost in love you are

1. března 2013 v 13:00 | Margie

Doufam, že se stále líbí. Pořád se vlastně ještě nic moc nestalo. Dneska dopíšu 18. kapitolu a stále nejsem u konce. No, uvidíme. Tak si užijte další díl. A kldině nechte koment.. však víte ;DD.
Enjoy :)


4.

Řidič měl lehce pootevřená ústa a vypadal ještě víc v šoku než já. " Andy,panebože si v pohodě ?" objevil se vedle mě Gerard a položil mi ruku kolem ramen. V tom se řidičovo výraz prudce změnil. Nepříjemně zrudnul a z očí mu sršely blesky,div Gerarda nezabil pohledem. Jakmile mu došla celá situace,začal vystupovat z auta. " Andy ?! No tak ! Si v pohodě ? Nic si z toho nedělej,jezdí jako kretén." " Ne... to-to byla moje vina, já tam vlítnul." " No to bych prosil, že to byla tvoje vina !" rozehřměl se nad náma silný hlas a já vyplašeně vzhlédl, Gerard se jenom ušklíbl. " Rád tě vidím starý brachu. Víš kdyby sis nevozil ten svůj zadek věčně věků v autě, možná by ti do cesty nikdo nevběhl !" " Odkdy si my dva tykáme ?" "Od tý doby cos ve mně přestal vzbuzovat respekt. Andy.." otočil se na mě a já hádal jestli je naštvaný nebo si z něj prostě jenom rád stříli. Pravděpodobně obojí. " dovol mi ti představit toho největšího otravu naší vesnice. Pan Ashley Purdy." Onen Ashley střelil po Gerardovi tak vražedným pohledem že sem myslel že ho prostřelil. " A tobě pane Otravo, představuji mého nového komplice-z čehož máš jistě velkou radost- Andyho Biersacka." " Kde ses tu vzal ?" prskl a nepouštěl ze mě oči. Myslim že tenhle den je snad jeden z nejhorších v mym životě. Kde je moje jistota ? Moje odvaha ? Kde sem já ? Jestli se hodně rychle nenajdu tak to tady nevydržim a budu dělat poskoka svýmu profesorovi matematiky ! To tak ! " Asi spad z Marsu ne ! Muj vzdálenej bratranec, přijel se na mě podívat. Nekonečně mě totiž zbožňuje." mrkl na něj a pak se s vítězným úsměvem otočil na mě. Nechápal sem o co tady šlo. " A tvuj bratranec je němý ?" " Ne, nejsem." Ashley ke mně otočil svůj zmatený pohled. " Na co si proboha myslel když si vlétl do té silnice ? Víš co se ti mohlo stát ? Ale soudě podle toho že jsi bratranec tady toho, jsi asi na nic nemyslel." Páni. Je možný aby mezi dvěma lidma panovala taková nenávist ? Je možný, že někdo tak hezkej je takovej kretén ? " Ale nic se mi nestalo ne ? Tak co tu řešíme ?" Gerard se ušklíbl evidentně spokojen z mou odpovědí. Tenhle chlap mě donutil vyhrabat někde svoje staré já. A tohle byl vlastně teprve začátek. " Ale mohlo, kdybych nebyl tak opatrný." " No jistě, mohl jste mě srazit,mohl jsem mít otřes mozku,nebo si zlomit nohu,ruku nebo dokonce vaz a vy by ste pak měl na svědomí vraždu. Což by vám ovšem nehrálo do karet. Ovšem komu jo ? Jenže, nikomu se nic nestalo, sem živej a zdravej. Díky vaší opatrnosti, ano gratuluju ! Vyhlásíme vás řidičem roku !" Gerard se zazubil. " Jo uděláme ti bronzovou sošku !" " Proč ne rovnou zlatou ?" "Tak dost !" lhal bych, kdybych řekl že jsem se nelek. Měl silný a pevný hlas a podle všeho taky nos pěkně nahoru. " Nechápu, že tě pořád baví se tu potloukat. Už několikrát jsem ti jasně řekl, že si nepřeji abys sem chodil !" " Ale no tak ! Co bych pak celý dny dělal ?" " Nemáš dost práce ? Můžu ti nějakou zařídit !" "Mně ne, ale tady Andy hledá práci !" " Prosim ?!" " To ani náhodou. Něco takovýho si do domu nepustím." "Něco takovýho ? Dovolte mi ?" " Ještě bys mi tam něco zničil !" " A o to by snad šlo ne ?" ozval se vedle mě Gerard a skryl tak mojí nejistotu. " To už stačí ! Mám si jít zase promluvit s tvými prarodiči ?" " A bylo vám to posledně k něčemu ? Nebylo, zbytečné plýtvání časem !" " Já tady s vámi zbytečně ztrácím čas ! Laskavě se odeberte do jiných končin, mám tu práci." " Vy prodáváte ten dům ?" rozpomněl sem si najednou. " Ano, ale snad už ho konečně prodám, mám dobré kupce a pak tady odsud zmizím." " Chlape ten barák už prodáváš roky !" " Kdo ho chce koupit ?" " Co ti je do toho ?" " Sakra hodně !" " A to by mě opravdu zajímalo proč !" " Protože.." zasekl jsem se. Jak sem mu mohl říct že to chci vědět, kvůli tomu, jestli to kupuje moje rodina nebo ne ? Sem oficiálně příbuzný Gerarda a mýmu tátovi bude sotva 11. Nemůžu mu dát žádný rozumný důvod. Zůstal sem na něj jenom koukat. Pohled mi opětoval. Neviděl sem v nich tolik zloby jako když koukal na Gerarda. Vypadal trochu zaskočeně a možná i trochu zaujatě. " Protože je prostě příšerně zvědavej !" " To ho ale nikterak neopravňuje k tomu, aby ze mě dostával takovéto informace. Bude si na toho pána muset počkat sám." " Takže je to chlap,výborně." " Sakra." "Pozor na slova Purdy, aby si náhodou nevyjel z kodexu." " Kupuje to sám ?" " Ano ! A dejte mi už pokoj !" otočil se na patě evidentně rozzlobenej sám na sebe za prozrazení takovýhle informací.

3.- Lost in love you are

27. února 2013 v 12:07 | Margie
Fajn, máme tu kapitolu číslo tři ;). Mám nějaký kapitoly v zásobě, ale měla bych se pohnout dál :D Nu uvidím co se dá dělat. Jinak, děkuju za komentáře a za milá slova, vždycky to potěší :) Tak si to užijte, Miláškové ;DD


3.

" No tak zpomal, kam tak ženeš ?" prskal sem zatímco mě Gerard vleknul podivnejma ulicema bůhví kam. " Na autobus,nebo chceš aby nám to ujelo ?" " Autobus ? Nemáš auto ?" " A kde bych ho asi vzal co ? Žiju s prarodičema tuponi !" "Promiň" "Navíc, kdo by ho podle tebe asi tak řídil ?" " Já !" " Jasně, předpokládám že na tvym řidičáku je rok vydání minimálně.." "2011, udělal sem si ho hned v 16" "To je fuk tak 2011, počítam že málokdo ti v roce 75 uvěří že je pravej." " Panebože, seš votravnej a přechytralej už teď." " A buď za to rád, mohl bys taky skončit buď ve vězení nebo v blázinci." řekl a tahal z bundy další cigáro. " Hele vole, už nám to jede, zrychli trochu." rozběhli sme se směrem k autobusu. Gerard, v ruce s mojí peněženkou-nevěřim tomu, že jsem mu jí doopravdy dal- se narval dovnitř a přepadl na řidiče. "Mladý muží,vidíte tu ceduli na dvěřích ?" Tohle je autobus ? To je spíš pojízdná krabice ! Panebože. " Kterou ?" vybafl na něj Gerard a z úst se mu vyvalil zbytek cigaretového kouře, načež řidič prudce pokrčil nos. " Zákaz kouření, je mi líto." Gerard zpitvořil obličej a vyhodil cigaretu ven z autobusu a málem tak trefil nějakou starou paní. Heh, idiot. Já se vždycky trefil. " Snad to nebude takovej problém." " Váš ehm přítel jede taky ?" Gerard zrudnul a připomněl mi tak jeho profesorské já, páni začínal si být čim dál tim víc podobný. ,,Jo dvakrát do centra." řidič nadiktoval cenu a já se hlasitě rozkašlal. " Co děláš vole ? " " Nic, nic." Gerard zaplatil a sedl si na sedačku. Skoro sem chytal tendenci ji napřed něčím otřit, ale zvládl jsem to. " Ty vole, u nás bych za ten bus vyplázl minimálně 3 dolary." " Prosim ? A kam bys jel ty vole ? Do Evropy ne ?" ušklíbl sem se. " Jinej rok, jiná cena. Nevěřil bys kdybych ti řekl za kolik mam auto." " Zkus to." " 5000 dolarů." hlasitě se rozkuckal a vrhl na mě nevěřícný pohled. " To mi netvrď to bych nenašetřil za celej... To bych vlastně nikdy nenašetřil." " Ale určitě jo. Jako pan profesor si budeš vydělávat dost." " Kolik ?" vypadal hodně zaujatě. " Nevim přesně ale řekl bych tak kolem 2000 dolarů brát budeš." " ty vole, to by bylo cigaret." " Myslim že Waye už to nezajímá. Nekouří ." " Cože já že přestanu kouřit ? Heh nepřestávam se překvapovat." " Hele Gerarde, už maj nějaký zájemce na ten barák ?" " Pár jich tam chodí ale většinou to nikdo nechce, i když se ten idiot snaží co může." " Jakej idiot ?" " Ale jeden takovej veřejně neveřejný nepřítel řekl bych. Už přes rok se ten barák snaží prodat a už přez rok ho tam prudim. Většinou na něj čekam někde ve tmě a házim po něm dělbuchy a tak." " Co ti proved ?" "Je příšerně ale příšerně votravnej a tváří se jak kdyby soplknul všechnu moudrost světa.." " Myslím že v mojí době byste si rozuměli." " Ale di ty, to sem tak hroznej ?" " Příšernej, dneska už si mě poslal do ředitelny." " Ale fuj !" zasmál sem se. " Jezdí tam každej den v Mbčku a nabízí ten barák lidem." " Moje rodina se sem nastěhovala někdy v dubnu nebo březnu 1975, to musí být někdy teď." " Nevim o nikom se jménem Biersack. Pokud to ovšem nebyla rodina tvojí mámy." při tomhle vyslovení mě nehezky píchlo u srdce. " Ne, mamka bydlela na druhej straně města v takovym starym paneláku. Jednou mě tam vzala, když sem byl ještě hodně malej." " Starej panelák podle tebe, ale novější podle mě. Je tady jenom málo paneláků a je jenom jedna opačná strana od té naší. Vim přesně kterej to je." " vážně ?" " soudě podle tvýho věku ale nebude mámě víc jak 10" " Je jí 9." " To tě měla docela dlouho. " Až ke třicítce. Dlouho studovala." " Kde vůbec bydlíš ty ? " změnil sem raději rychle téma a vyhlídl z okénka. Projížděli jsme po kostrbatých silnicích podél malých baráčků, podobným tomu,kterej stál na našem placu. Gerard pravděpodobně vycítil že se tématu máma vyhejbám, ale nic nenamítal. " Je to takovej starej činžák." " Činžák ? Vole neblbni !" " Žiju s prarodičema ! Seš snad zaostalej ? Je to asi jeden z posledních ale babi se od tamtaď nechce přestěhovat a vlastně nemá ani proč." " Jak to vypadá u váš na škole ?" " Jako ve škole, budeš se divit." " Ale jo, ale jak se tam učí bez počítačů,interaktivních tabulí a tak. " Interaktivních tabulí ? Cože co ? " " Neřeš to." " No máme normální tabule a křídy a sešity.." " Jenom mi neříkej že píšete brkem !" " Blbečku ! Máme normální pera." uchechtl sem se. " Něco k smíchu ?" " Ne nic jenom... už tam budeme ?" " Jo ještě jednu zastávku." " Jaký si měl dětství ?" "Normální, běhal sem venku s ostatníma klukama, pomáhal babče s domácností, chodil do školy, pak se to v průběhu let nějak zvrtlo a stal se ze mě vyvrhel... skoro všichni se mě bojí a to sem vlastně úplně neškodnej. Až na toho týpka co vám prodává barák. Tomu škodim. A to počkej až uvidí tebe." dloubnul sem do něj loktem a on se uraženě zamračil. " Vystup vole, tady to je." Vylezli jsme ven na velké dlážděné náměstí.

2.-Lost in love you are

25. února 2013 v 22:12 | Margie
Ok, guys, přesvědčili jste mě. Máte tu druhý díl ;) Doufám, že vydržíte až do konce, kterej je zatím v nedohlednu ;) Enjoy ;)

2.

Otevřel jsem oči a chvíli mi trvalo,než jsem si uvědomil kde sem. Jak dlouho jsem spal ? Kolik je hodin ? Co je dneska za den ? Ne dobře, když jsem ráno vstával bylo úterý. Pozorně jsem se rozhlédl kolem. Něco mi tady nesedělo. Ten příšerný smrad, jakoby zmizel. Nejspíš už sem si zvykl. Ale bylo tu taky nějak podivně uklizeno a ta bílá plachta ležela složená na stole. Počkat stůl ? Dělá si tady ze mě někdo srandu ? Ten stůl tu určitě nebyl. A vůbec to tu vypadalo, jako kdyby to tady někdo pořád používal. Pokud to nepostavili krysy tak nevim. Spěšně sem sebral svojí tašku a rychlým krokem se vydal pryč. Nikde žádný poházený kusy čehosi a ani prach. Zarazil jsem se. Schody do sklepa vypadaly jinak a stěny ztratili svou křiklavě žlutou barvu. Ne že bych si stěžoval ale tohle bylo podivné. A ty schody. Ty dlaždice. Kam se poděl ten bílej mramor ? Vždyť tu školu rekonstruovali před 5 lety, je to jedna z nejluxusnějších škol. A ten výtah pro kryplkáry taky zmizel, nemluvě o tom prosklenym zábradlí. Dostal sem se do skrytý kamery nebo co je tohle za fór ? Rychle jsem prošel na chodbu. Prosím ? Skleněný okna ? Nebyly tu náhodou plastový ? A co ty šatny ? Vždyť co sem sem přišel tu byl skříňkovej systém, tak co je tohle za klece ? A kam zmizely automaty ? Uslyšel sem ránu a ohlédl se. Z mě neznámejch dvěří se vyřítila uklízečka v takovym pochybnym hábitu. Tu ženskou sem tu nikdy dřív neviděl. Když mě spatřila úplně zbledla a potom na mě vrhla tak zlostnej pohled, jako snad ještě nikdo. A já si myslel že už si začínají zvykat.

1.- Lost in love you are

24. února 2013 v 22:06 | Margie
Dobrá tedy :D Vaše komentáře a návštěvnost mě přesvědčila k tomu začít sem dávat vícedílnou povídku. Mám asi 16 kapitol a ještě nejsem u konce :D Tudíž, pokud budete chtít, budu to sem přidávat ;) Opět je to Andley takže....
Užijte si to :) Doufám, že se bude líbit :)


1.

,,Dobré ráno. Máme přesně půl šesté ráno a je čas na trochu rocku k probuzení" Praštil jsem rukou do budíku a přetočil se na záda. Zase další otravný školní den. Vyhrabal jsem se z vyhřáté postele a doplazil se do koupelny. Studené dlaždice mě zábli do nohou, až mi naskákala husí kůže. Opláchl jsem si obličej a vyčistil zuby. Černá patka mi zakrývala už skoro polovinu obličeje. Musel jsem si vlasy vyžehlit, jelikož přírodně je mám jako ovce. Oči jsem obtáhl silnou vrstvou černých linek. Vytáhl jsem ze skříně černé roztrhané džíny a připevnil na ně spoustu pásků a řetězů. Černý potrhaný tílko a koženou vestu s cvočkama. Dneska jsem si dal obzvlášť záležet. To budou mít učitelé radost. Ha ha. Kašlu na ně na buzeranty. I na moje úchylné spolužáky. Ještě jednou jsem se prohlédl a vyrazil dolů na snídani.
 
 

Reklama