my mind

Jak Alenka v říši divů...

19. února 2016 v 18:21 | Margie
Každý máme svůj vytoužený a vysněný šťastný konec. Ale na místě je otázka: ,, Nejsoou šťastný konce náhodou jenom ve filmu ?" Buď, a nebo je naše cesta k tolik opěvovanému Happy Endu poněkud delší než dvě hodiny na filmovém plátně. A také poněkud klikatější. Všechno není jednoznačně dané. Náš život není filmové schéma. Nezamilujeme se, nedáme se dohromady, nepřečkáme jednu krizi a všechno je zase v pořádku. Ne. Místo dvou hodin to trvá třeba dva roky. V jednu hodinu se zamilujete, v druhou hodinu se můžete dát dohromady, ale pravda je, že celý ten zbytek je jenom ta krize a šťastný konec v nedohlednu.
Doufala jsem, že už si nikdy nezamiluju. Přísahala sem si sama sobě na smrt, že už nebudu nikomu věřit a že už nikoho k sobě nepustím tak blízko. Stavěla jsem si svoje vlastní barikády. A když tě teď tak vidím a slyším, co děláš, tak vím i proč a sakra lituju, že nebyly odolnější. Možná sem je měla vybavit ještě ozbrojenou armádou, ale jako bys neuměl chodit mezi kulkama, že ? Nenávidim ten pocit. Ten pocit šílený bezmoci a úzkosti a hlavně ten pocit vlastní blbosti. Že já kráva ti na to naletěla. Ještě včera jsem byla pro tebe všechno a dneska děláš že neexistuju. Ale spíš to byly všechno jenom řeči. ,, Markéto, seber se ! NENÍ TI 15 !" ehm ehm, díky podvědomí, bez tebe bych si to rozhodně neuvědomila ! (* hrabe jí z hodin literatury a zkouší využít prostředek vnitřního monologu :D*) Nechci být zase tam kde sem byla. Chci věřit, že jsem silnější. Ale nejsem. Můžu si za to sama. Strach je mým největším nepřítelem. Díky své panické hrůze a až kriticky nízké sebedůvěře si prakticky ničim život. Moje tréma dosahuje úrovně, kdy už nejsem schopná stát na nohou.
Pro pobavení: Proto mě již po čtvrté vyhodili od závěrečných zkoušek z autoškoly. Sem tak odporně nervózní, že seslášpnout spojku je pro mě stejně velkej problém, jako pro Napoleona dobýt Rusko.
A nevím co s tím mám dělat. Jak se mám postavit vlastnímu strachu. Někdy sedím v pokoji, koukám do zdi a najednou mám pocit, že se zmenšuje. Že se kolem mě všechno rozpadá a já přestávám dýchat. Nemůžu nabrat vzduch do plic. Pak omdlím. Možná bych si vážně měla zajít k tomu psychiatrovi. - 18ti letá šílená holka shání číslo na Chocholouška ! Značka spěchá !
Podle odborníků se těmhle stavům říká úzkosti. Těžko si připustím, že bych mohla něčím takovým trpět. Ne nadarmo o mě máma mojí kamarádky říká, že jsem psychicky vyrovnaná a mám hubu na zpátek. No něco na tom bude. Moje silná ironie,sarkasmus a až hraniční cynysmus je asi mou jedinou obranou. Je to možnost jak ukázat světu že doopravdy nejsem zničená.
Ale co když sem ? Mám pocit že má přehrada za chvíli praskne a všechna voda se vyvalí ven. A já už to nerozdýchám. Nenávidím se. A ten pocit je horší než cokoliv. Podle super rad z Brava se každej den na sobě snažim najít něco pozitivního, něco, co bych měla ráda. Řekla sem si že začnu ode dneška. No selhala sem. Ať sem hledala jak sem chtěla za boha sem na to nemohla přijít. Jestli ono to nebude tim že nic takového neexistuje ! Vážně ? Vážně ? Už zase do mě rejpeš ? Musím říct že vnitřní monology jsou úžasná věc :D Během dne se sama se sebou pohádám minimálně 5x. A každej večer chodim spát s tím, že spolu nemluvím.
Jinak moc vám děkuji za komentáře a za podporu, ani jsem nevěřila že tenhle blog ještě žije ! .) Jste úžasní a každý jediný z vás je silná osobnost ! :) A rozhodně vytrvalá :D Zjišťuju, že miá psaní pomáhá. Že mi tenhle blog chyběl. Tohle čištění hlavy, zpětné čtení svých myšlenek a vidina vaší odezvy. Zlepšuje mi to náladu ! Děkuju ! :)
Tohle byla zase jen malá exkurse do mojí hlavy, třeba se jednou přiměju a napíšu vám celý příběh svého života, ale obávám se, že na to by mi ani knížka o velikosty Fifty Shades of Grey nestačila. Doufám, že se všichni máte jak nejlépe umíte a já posílám tisíc pozdravů a tisíc díků. Třeba zase příště.
Vaše Alenka v říši divů - Margie <3

PS: Jedena malá hudební vložka na závěr. Ještě někdo kdo miluje BMTH ? ;)

Beacuse nobody can make as many mistakes as me

12. dubna 2015 v 10:32 | Margie
Proč pořád a pořád dokola, opakujeme ty samé chyby ? V jednu chvíli přísaháme sami sobě, že už nikdy víc nedovolíme aby se něco podobného stalo a v druhou chvíli se prodíráme zase tou samou špínou. Stojíme znovu na začátku trati, čelíme těm samým překážkám a přichází stejné pocity. Jako běhat v začarovaném kruhu. Tisíckrát sem sobě slíbila, že už nikdy v životě nechci nic cítit. Prostě vůbec nic. Nepouštět k sobě nikoho blíž jak na ty stereotipní fráze: ,,Ahoj" a ,,Jak se máš ?" Taky sem si slíbla, že už nebudu věřit lidem. Vždycky sem v lidech viděla to nejlepší a bila se za právo toho, že se každej může změnit. Ani ho*no. Lidi se prostě nemění. Jejich biologická podstata je zakódovaná hluboko v žilách a je jedno, jako moc se snažíte věřit tomu, že ten člověk je lepší, nikdy takovej nebude. Nezměníte ho. Je ztráta času věřit v to, že v každym z nás je něco dobrýho. Co dobrýho zbylo ve mně ? Odpovíte si sami. Nezáleží na tom, jak moc si přejete opak, jak moc doufáte v to, že ten člověk je lepší než se doopravdy zdá, vždycky to skončí stejně. Naučila jsem se od lidí očekávat to nejhorší. Říkala sem si, že už mě nemůže nic překvapit. Dokud sem nepřišla na to, že očekávat to nejhorší, někdy znamená získat to nejlepší. K čemu mi bylo vidět lidi s růžovejma brejlema na očích ? Vidět v nich ty světlý, pozitivní stránky a snažit se je vydolovat a upřednostnit před tim ostatním ? Výsledkem bylo jediné. Zklamání. Světlé stránky postupem času ustupovaly a ustupovaly až nezbylo nic. Dostali jsme se k lidské podstatě. Viděla jsem jen to, co jsem měla vidět celou dobu a začalo mě to ubíjet. Děsilo mě to. Mlžný opar představ a falešných snů o osobě vyprchal a z mlh vystoupil člověk. Znáte ten citát od Oscara Wilda ? "Reálný život člověka je často život, který jsme nikdy nevedli." A já začínam přemýšlet jestli to náhodou není úplně naopak. V poslední době se děje něco, čemu sama nemůžu uvěřit. Dokázala sem zničit svoje představy o ideálech a začala v lidech vidět pravdu. Tu horší stránku. A všechno to, co mi jen vzdáleně připomínalo dobro, jsem zatlačila do pozadí. Nikdo nemůže být dobrý. Už ne pro mě. Dokázala jsem pochopit, že je lepší od nikoho nic nečekat. Tak nějak se spolehnout sama na sebe. Snažila jsem se tím izolovat se od těch pocitů, který sem už nikdy nechtěla mít. A pořád ani nechci. Po vší tý době, už z nich mám jenom strach. Svoji horší stránku vám lidé ukážou snadno a rychle a mě nikdy nenapadlo, že stejně tak vám mohou ukázat tu stranu lepší. Nevěřila sem, že někdo může změnit moje přesvědčení o tom nejhorším v nás. Ale stalo se. A já si to nedovedu vysvětlit. Pocity zklamání ze zjištění, že je někdo jiný a horší než se zdálo, byli pro mě téměř rituální a ačkoliv to bolelo, zvykla sem si na ně. A když jsem se jim chtěla vyhnout, přišlo něco nového. Pocit překvapení a úžasu. A já teď nevím co s tím. Je to pro mě jedna velká neznámá ale snad jen přemýšlím, že to chvílema bolí ještě víc. Navíc tomu nevěřím. Ani za nic. Protože vím, že když tomu uvěřím, zase se zklamu. A budu zpátky tam kde sem byla. Na druhou stranu tomu věřit chcim, protože ať už nic, bylo to něco úžasného. Ty chvíle byly okouzlující a plné něčeho, pro co mi schází slova. Ale teď s odstupem času vím že nemám naději. Nebo jí možná nechci mít. Vážně asi začínám být paranoidní. Ale možná je to lepší. Jenom teď nevím co dělat. Sem zmatená, vystrašená a zároveň...

If I were you, I'd put that away
See, you're just wasted
And thinking about the past again
Darling you'll be okay

She said,
"If you were me, you'd do the same
'Cause I can't take anymore
I'll draw the shades and close the door
Everything's not alright and I would rather..."

And as the sun went down we ended up on the ground
I heard the train shake the windows
You screamed over the sound
And as we own this night
I'll put your body to the test with mine
This love was out of control
Tell me where did it go?

Tak jo, děkuji za pozornost, opět a znovu tu máte něco nemálo šíleného z mojí hlavy. Asi se z toho potřebuju jenom vypsat a ujistit se, že sem se ještě úplně nezbláznila, očemž poslední dobou dost často pochybuju :D Dpufám, že se na mě nezlobíte za neaktivitu, ale ta škola mi ničí život ! :D To je každou chvíli něco, test sem test tam, asi si všichni teprve teď uvědomili, že jedna známka z předmětu na uzavření klasifikace opravdu nestačí. Pokusím se to všechno zvládnout a co nejdříve ( když bůh dá tak o víkendu) dodat LILYA. Mohlo by to projít, když už máme to ředitelské volno :33 Tak doufám že mi odpoustíte a že si po mém úvodním článku nemyslíte, že sem se zcvokla :D


Jinak jen tak mimo soutěž, slyšel jste někdo nové album Sleeping With Sirens ? :3 Já ho teď poslouchám pořád dokola a strašně se mi líbí a strašně ho žeru. Takže pokud jste tuhle úžasnou věc, kterou SWS zvou MADNESS ještě neslyšeli, go ahead ! Vřele doporučuju. Hodně mě to oslovilo a nějakým záhadným způsobem popisuji pocity minulé, setrvávající a možná i budoucí. WIEEERD :3 A tady malá ochutnávka ;)
Maybe I'm better off dead
If I was would it finally be enough
To shut out all those voices in my head?
Maybe I'm better off dead
Better off dead!
Did you hear a word
Hear a word I said?
This is not where I belong
You're gonna miss me when I'm gone


To je ve finále asi všechno. Možná že teď náhlednu na věci jinak a možná budu jen víc zmatená. Tak jako tak se cítím dost divně a ještě horší je, že tomu neorzumím. Já sem prostě nepoučitelná :3 No nic, jdu udělat referát na němčinu a plakat nad chemii, tak se tu miláčkové moji mějte krásně, mějte se mnou trpělivost a pochopení a dejte mi vědět jak se máte vy :3 Jste moji andělé strážní. STAY STRONG <3

Bolest, tak prostá věc bez tajemství a masky...

1. března 2015 v 20:15 | Margie
...a vždycky výbušná jak radost s nadějí.
Ó přestaň hledati, zvědavé srdce krásky,
a ač máš sladký hlas, mlč, mlčte radějí !



Krásný nedělní večer všem mým milovaným.
Poznal jste někdo můj krásný úvod ? Bohužel nemůžu hrdě říct, že jsem autorem, ale stvořitelem tohohle krásného díla je Charles Baudelaire a jeho kniha Květy zla. Četl jste ji někdo ? Já musím říct, že mě v podslední době hodně inspirovala a že některé části téhle knížky mi mluví přímo z duše. Okouzlil mě už její název a přečetla jsem jí jedním dechem. A ačkoliv pochází již z 19.století, nádherných rýmů a slovních spojení zde najdeme nespočetně. Navíc mi tahle knížka připomíná chvíle s osobou, která mi do života vnesla opět naději. A ačkoliv jen na maličký okamžik, byla jsem v tu dobu doopravdy šťastná. Díky té osobě jsem poznala pocit, o kterém jsem pochybovala, že je možné ho cítit. Pochopila jsem jaké to je, když vás někdo opravdu podpoří a stará se o to, jak vám je. A drží vás v náručí tak dlouho, dokud nepřestanete brečet. A ačkoliv vím, že jsou tyhle chvíle nenávratně pryč, byli tou malou jiskřičkou, kterou potřebuji. K vlastní spokojenosti i k přežití. Což mi připomíná právě jednu báseň z Květů zla - Jed.

Moc vína okrášlí i nejhnusnější doupě
kouzlem svého zázraku
a často postaví jak slunce do mraků,
vypařujíc se jak poupě,
hrad plný sloupovi a bílých přízraků.

Opium zveličí vše to, co nemá míru,
prohlubuje prostor, čas,
dá vášním pulsaci a zesiluje hlas,
plní duši nocí vírů,
jak povalilo by v ní obmezenou hráz.

To nepřekoná jed tvých zelenavých očí,
žhavých očí Hekuby,
těch velkých jezer, v nichž se vidím naruby...
Mé sny kráčí po úbočí
a nalézají v nich svůj pramen záhuby.

To všechno nepředčí však hroznou aureolu
kousavých tvých slin,
já ztrácím vědomí, já necítím svých vin,
závrať strhuje mne dolů,
tam, kde je věčná smrt, tam, kde je věčný stín!
Ale konec básnění a rozjímání. Většina z vás asi čeká na další část LILYA. Bohužel jsem tenhle týden dostala 40ky a nebyla jsem schopná napsat ani čau. Takže mě prosím omluvte. Pokusím se dodat co nejdříve, slibuji. Nemůžu přece nechat Gerarda dlouho čekat ;) Je mi moc líto, že to tenhle týden nevyšlo, ale doufám, že to pochopíte a omluvíte. :)

Jinak v pátek už mi bylo o poznání lépe a tak jsem se- pro zlepšení imunity :D - s kamarádama vydala do kina na 50 odstínů šedi. Četla jsem i knížky, takže mě docela zajímalo jaký film bude , obzvlášť proto, že jsem na něj četla dost ošklivou kritiku. Tak tedy můj názor. Knížka je stoprocentně lepší, už jenom proto že Christian Grey nebyl moc podle mýchj představ. Neříkám že byl ošklivej nebo že by se na něj nedalo koukat. Jenom jsem si ho představovala...jinak. Navíc tenhle herec měl celý film jedno oko přivřené což mě, bůhví proč, příšerně iritovala. Zkrátka a dobře do mého vysněného Christiana Greye měl hodně daleko. Hlavní hrdinka byla stejně blbá jak v knížce tak ve filmu, takže nic moc žádná změna. Nemůžu říct, že by se mi ten film nelíbil. Podle mě byl moc pěknej. Líbila se mi hudba jaká byla použitá i prostředí. Herci teda nic moc ale pořád to nebylo nic, co by rozhodně nemohlo být horší. Jinak se film věrně držel knižní předohy, ačkoliv museli spoustu věcí vynechat. No každopádně jsem s kina odcházela s dobrým pocitem a úsměvem na tváři, i když mě při nějakých scénách pěkně mrazilo.


Jinak, samozřejmě že se vám musím pochlubit :3 S kámošem už máme lístky na RfP a na BVB. Takže koho tam uvidím ? A doufám že se se mnou budete chtít potkat miláčkové ! <3 :D



Tak a to je pro dnešek asi tak všechno, co jsem vám chtěla říct. Čtu květy zla, koukám na Fifty Shades of Grey a vzpomínám na těch pár vzácných chvil. A přemýšlím nad všemi svými chybami a rozhodnutími. Jestli byli správné nebo špatné, nebo jestli jsem se ze svých chyb dostatečně poučila. Možná že ne všechno co jsem kdy udělala bylo správné, ale bylo to tak, protože to tak moje srdce chtělo. I když teď vím, že možná někdy nemělo. Rozum je někdy srdci zkrátka slabým protivníkem a v mém připadě, je asi škoda i mluvit. Snažím se zbavit minnulosti, ale jde to těžko, když se vám vaše minulost neustále vrací a připomíná. Možná by bylo lepší jí prostě přijmout, takovou jaká je. Stejně jí nikdy nezměním. A tak se asi oddám životu v přítomnosti a udělám všechno proto, aby stál sakra za to ! Carpe diem ! <3


Been looking forward to the future
But my eyesight is going bad
And this crystal ball
It's always cloudy except for (except for)
When you look into the past (look into the past)
One night stand
One night stands

One night, and one more time
Thanks for the memories
Even though they weren't so great
He tastes like you only sweeter

Anyway you want it that's the way you need it !

19. února 2015 v 19:43 | Margie
Zdravím všechny mé přívržence a přeji krásný čtvrteční večer ! :)
Nejprve bych strašně moc chtěla poděkovat za vaši podporu ! :) Když jsem si přečetla toto: http://i-am-bulletproof.blog.cz/1502/welcome-back tak přísahám na svatého Andyho, jsem začala plakat štěstím. Je úžasné najít podporu a insiparci od vás, mých fanoušků a čtenářů, smím-li vás tak směle nazvat. Jste úžasní a díky vám jsem vyrostla o 30 centimetrů ! :)

Dále pak chci říct, že jsem úspěšně rozepsala 43 kapitolu LILYA a viděla bych to buď zase na neděli a kdybych náááhodou nestíhala tak nejdéle na pondělí. ( Pokud jsem někde neztratila ten papír s tím náčrtem a někdo z naší školy si ho teď doma nepročítá a nepřipravuje se na to, že řekne naší ředitelce ať mě proboha vyhodí :D) Snažím se vrátit do původního tempa a stylu ale je to pro mě těžké, tak prosím omluvte veškeré nedokonalosti ! :) Jinak, ráda bych vám ukázala Tommyho, chlapce co se v minulé epizodě představil jako Ashův přítel. Moje představa jeho vizáže je asi následující:


A pokud chcete vědět, kde jsem tohohle sexy bloňďáčká vyhrabala, tak je to tohle třpytivý zvíře co se libá s Adamem Lambertem :D

A kromě líbacího produktu mu dělá taky bassáka :D Jen tak pro zajímavost. Kdo je Adam Lambert, asi tuším víte ;)

Takže to abych vám představila Tommyho. Doufám, že se vám líbí tak jako mě :D

A abych si zase trochu postěžovala. No nebyla bych to koneckonců já že ano :D Nevím, jestli jsem se tady již zminovala či nikoliv o mém nejlepším kamarádovi. Tak či onak, byl to jeden z mála lidí, o kterých jsem si myslela že mi opravdu rozumí. Známe se od školy asi od mých čtyř let. Je tomu tedy dlouhých třináct roků. Byl pro mě hodně důležitej, protože za mnou stál všechen čas a bylo mu jedno, jestli se rozhodnu správně nebo špatně. Prostě tu byl a když jsem se potřebovala vyplakat, nabídl mi svoje rameno. Jasně že jsem ho měla často plný zuby a lezl mi na nervy, ale jinak..Byli jsme jako sourozenci. Nikdy jsem žádného neměla a tak jsem ho automaticky počítala jako svýho bráchu. On měl kolikrát problémy s holkama a byla sem to já, kdo za nim běžel přes celý město abych ho ukldinila a utěšila. Byla sem to já komu volal když měl deprese a byla sem to já kdo mu ten telefon zvedl. Moc dobře vím, že když jsem ještě měla svého přítele, snadno jsem se nechala oblbnout tím, že přátelé nejsou důležití a zanedbávala jsem je. On byl ale jediný člověk ze všech, kterého jsem si- i přes to všechno co jsem potom dostala- vydupala. Přiměla jsem ho k tomu, že se s mým BFF můžu bavit jak chci, protože je to muj brácha a já se ho nevzdam. I když jsem věděla co mě pak čeká, prala jsem se za něj. A co mi udělá on ? Najde si "přítelkyni" která od něj bydlí 100 km daleko. V životě jí neviděl a skype mu dát bůhvíproč ( protože je to plešatej strejda) dát nechce. "Chodí" spolu asi měsíc. - Pochopte, já proti vztahům na dálku nic nemam, ale když se ty lidi ani neviděli a po tejdnu ne až tak smysluplný konverzace si tvrdí jak strašně se milujou -.- - A ona je na něj hrozně zlá. Zakazuje mu říkat hele, no, tak a měj se hezky, protože - nem, nenašla jsem v tom logiku- s ní nebude mluvit jako jen tak s někým. Vadí jí když spí. Když jí déle jak pět minut neodepisuje. hysterčí, křičí na něj a chová se k němu hůř jak jeho matka - a že jeho matka by vydala za celou FBI dohromady i s policejním psem- On si na ní v jednom kuse stěžuje. Pořád říká, jak už ho štve že jí nemůže vystát, ale ne a ne se s ní "rozejít". Tak prosím. Ovšem co je nejhorší, vadím jí já a jakákoliv jiná lidská bytost co má někde díru-pardon- . Nakazuje mu smazat si všechny holky s přátel na fb, nesmí mi lajknout fotku, úvodku ani mě označit v příspěvku no a nedej bože když se se mnou vyfotí. Neustále mu tvrdí jak hrozně je nemocná na srdce a jak kvůli němu umírá - jako WTF ? Říkam starej plešatej strejda- nicméně můj drahý nejlepší kamarád se rozhodl, že radši bude s osobou, kterou v životě neviděl a která mu dělá ze života peklo než se mnou. Ano vážění - prosím rozhořčete se se mnou- opravdu tohle udělal. Nemůže do ní bejt ani zamilovanej abych to mohla pochopit - protože jí podle vlastních slov nenávidí a protože je tak 99.9% šance že je to plešatej strejda nebo bezzubá teta- ale prostě bude radši poslouchat jí. Mě teď nadává, nahlašuje mi fotky, ponižuje mě a předevšema ze mě dělá svini. Navíc dává za pravdu mému bývalémýu příteli, jak okouzlující. A hlavně mi nevěří. A tak tady sedím a vypisuju se ze svýho vzteku k němu a ztoho jak hnusně mi je. Jak zrazeně si připadám, když mě vyměnil za člověka, kterýho v životě neviděl. Jen tak. Pro nic za nic. A tak se omlouvám, jestli vás tahle moje sága nějak nudila, jenom jsem ze sebe potřebovala dostat veškerej vztek a smutek. teď zbylo jenom prázdno. Prázdno po skoro členovi rodiny, kterého jsem asi už nenávratně ztratila. Vybral si a je to jeho volba. Jenom si říkám, že když mě teˇvyměnil za člověka, kterého v životě neviděl, příště by mě mohl vyměnit tky třeba za velblouda...


Výbiorně, to bychom měli :D Omlouvám se vámn za takhle zbytečně dlouhý a vyčerpávající monolog a za veškeré moje sarka stické poznámky. A ačkoliv to vypadá teď šedivě, pořád mám kolem sebe lidi na které se můžu spolehnout. Moje lidi. Mojí bandu loserů :3 ( kdo má muj face tak je viděl, moje lásky <3) Jsou to lidé se kterým jsem v sobotu prosmála celou noc a kteří mě strašnlivě moc podpořili. Byli tu pro mě a rozveselili mě. Nikdy bych je za nic na světě nevyměnila. Podpoří, rozesmějou a dodají naději. Možná jsme trapáci, ale spolu je nám hej. A to nám už nikdo nevezme !


Nu abych se s vámi tedy rozloučila. Užijte si krásný víkend miláčkové, své plány jsme si domluvili a těším se na vaše akce a rekace ! :D Přeji vám krásné zítřejší vyučování a následné pohodový relax. Já se teď jdu naložit do vany. A pamatujte: MILUJU VÁS ! <3

Hello Sunday ! :3

8. února 2015 v 12:05 | Margie
Hello darlings ! :)

Neskutečně moc vám děkuji za vaše podporující a láskyplné komentáře, asi si je nechám vytisknout a zarámovat, protože mě naplňují nekonečným pocitem štěstí ! :)
Abych se alespoň trochu pokusila odpovědět na vaše otázky, ano mí drazí, snažím se tady o návrat do blogového světa ! Nevím jak rychle mi to půjde, zatím bych začala u článků každou neděli. Předpokládám, že to postupem času dopracuju na alespoň jeden článek denně, ale zatím potřebuji najít ztracenou kontrolu nad svým časem a i nad svými slovy. Nevím jak tyhle nedělní články budou vypadat, nicméně myslím - a pokud o to ještě stojíte - že během příštího/ popříštího týdne, bych mohla vyhodit na blog kousek další kapitoly Lost In Love You Are. Nemám ponětí jak moc mi psaní půjde nebo nepůjde, ale chci to zkusit a hlavně se k tomu chci vrátit, protože mě to neskutečně baví. Takže pokud o to máte zájem, dejte mi vědět.
Abych tedy mluvila také chvíli o tom, o čem tenhle blog je. Naši milovaní BVB. Už je to dlouho co jsem sem nedala novinky, nicméně kluky pořád sleduju a jejich hudba je pro mě pořád životním krédem. A tak se vás všech chci zeptat. Co říkáte na jejich ,,nové" album ? Jaké písničky máte nejraději ? jaký na vás udělalo dojem ? Mně se album, jako takové, opravdu líbí. Nadchlo mě, že se kluci vrátili ke svým původním kolejím a opět máme možnost poslouchat kvalitní rockovou muziku. Nicméně musím říct, že pokud bych kluky nemilovala tak jak je miluju a něměla jsem tak hluboký respekt k jejich práci, asi by mi ty písničky přišli víceménně na jedno brdo. Kytarové riffi, silné refrény a sloky se smysluplným textem. Nechci to album nijak kritizovat, miluju ho a miluju i všechny ty písničky. Jenom říkám, že jako je většina lidí odpůrci W&D, já jsem naopak jeho velkým fanouškem. To album mělo nápad, příběh a v sobě zajímavě zakomponované prvky. Tohle album jsou klasičtí Black Veil Brides s inspirujícími texty, které mi vlévají krev do žil. není to špatné ale něco mi tam chybí. Tak či tak to album miluju. Mojí nejoblíbenější písní je...kromě všech ( :D) asi Goodbey Agony a Drag me to the Grave. *Chabě se drží, aby nevyjmenovala všechny písně na albu:D* Goodbey Agony má nádherný text, který je právě teď jako vytržený z mého života. Věřila jsem v něco, co jsem si myslela že je pro mě dobré a správné. Věřila jsem v člověka, který je nakonec úplně jiný, než se zdálo. Věřila jsem v lásku a ve štěstí. Nebo spíše jsem věřila že se mi obojího dostává. Bohužel jsem neměla ani jedno. Slepě jsem si šla za něčím, co bylo bezcenné a bezvýznamné a co mě postupně zničilo. A tahle písnička to dokáže všechmo popsat zhruba ve třech minutách. Přesně tohle na BVB miluju nejvíc. Že ačkoliv jsem neměla šanci jím povědět, jak mi je a jak se cítím, oni to stejně v jedné písní dokázali vyjádřit tak přesně a neomylně, že to nenechává mé mozkové buňky klidné.

Heaven's gone, the battle's won
I had to say goodbye
Lived and learned from every fable
Written by your mind
And I wonder how to move on
From all I had inside
Place my cards upon the table
In blood I draw the line
I've given all my pride

Living a life of misery
Always there, just underneath
Haunting me, quietly alone
(It's killing me, killing me)
Dead and gone, what's done is done
You were all I have become
I'm letting go of what I once believed
So goodbye agony


Naopak Drug Me to The Grave je kompletní ukázkou toho jak to vidím teď. Nevzdávat se. Bojovat a jít dál se vztyčenou hlavou. Užívat si života tak jak to umím já a jenom já. A jednou konečně jednou se začít trochu starat sama o sebe.


Risin' up, I'm a fighter
Young and loud with desire
Heroes blessed by the fire
I won't let these demons

Drag me to the grave
Drag me to the grave!

Death is not from the depths of silence
Takin' life I have made so honest
I'm the world tearin' through this calm
Let's live another night

Takže mi prosím prosím, dejte vědět vaše názory ! Jsem na ně moc zvědavá ! :) A ještě jeden trochu osobnější názor bych potřebovala znát. Příští sobotu jsme se s kamarádkou rozhodli vyrazit na ples ( hehe ano stále nevím co tam já-prvotřídnídřevo- budu dělat ale ok :D ) Nicméně jsem si koupila nové šaty a boty a potřebuji znát váš názor, nebo respektive vědět, že v tom můžu vyjít mezi lidi. Takže vás prosím, pokud se neleknete nebo vám nepraskne monitor ( :D) podívejte se na to a co nejupřímněji mi napiště co si myslíte ;) Kvalita fotek nic moc, ale snad to omluvíte ;)
A nakonec, no nebyla bych to já kdybych se aspoň maličko nepochlubila. Tyhle dvě úžasné dokonalé věci jsem si přivezla z koncertu Gerarda :3. Muhehe :D


Dobrá tedy, v tomhle článku jsem se pokusila vám přiblížit můj nynější stav a moje aktuální názory a zároveň váš žádám o ty vaše ! takže na závěr abychom to shrnuli.
1. Co říkáte na čtvrté album Black Veil Brides a jaké písničky vás nejvíc nadchly ?
2. Stáli byste ještě o pokračování LILYA ?
3. Může vaše Margie odejít na ples ve svých nových šatech ?
4. MILUJU VÁS ! <3

Takže vám děkuji za přečtení tohohle článku případně za vaše komentáře. Jsem tu mezi vámi moc ráda. Opět ! :) Doufám, že jsem vás zatím moc nezklamala. Těším se na vaše akce i reakce ! Mám vás ráda readers a přeji vám krásný týden ! :)

“Would you destroy Something perfect in order to make it beautiful?”

1. února 2015 v 20:04 | Margie
Vážení a milí čtenáři, nebo lépe řečeno milovaní přeživší a věrní !
Je to již vskutku dlouhá doba co jsem viděla písmena běhat po těhle řádkách s co jsem horlivě vymýšlela každé další slůvko. Netřeba říkat kolik se toho od té doby změnilo. Je toho strašně strašně moc. Ale teď právě teď kdy se opět cítím nejhůř nalézám své útočiště tady. Zas a znovu. Již několikrát jsem tenhle článek rozepsala, uložila a nikdy nedokončila. Nikdy jsem nevěděla kde začít, jak pokračovat a co vám říct, jak se vám omluvit. Překvapilo mě, že jste na mě nezapomněli i po tak dlouhé době a zahřálo mě to. Opravdu neskutečně moc si toho vážím. A tak tu teď sedím a snažím se dát dohromady z tisíce rozepsaných článků, jeden jediný smysluplný. Jak banální se to dříve zdálo a jak těžké to nyní je. To, co pro mě dříve bylo potěšením a samozřejmostí je teď věru nelehká záležitost.
V první řadě se vám chci omluvit za neomluvitelně a nesnesitelně dlouhou dobu mojí neaktivity. Je to už dobrých půl roku, možná i déle. Dříve jsem sem psala každou maličkost i malichernost. Ale kde jsou ty časy ? Přijměte prosím mou omluvu a věřte že to nedělám schválně. Je čím dál tím těžší najít čas i chuť. ŠKola, známky, rodina...Někdy ani nevim kde mi hlava stojí a jen tiše doufám že je pořád ještě na mém krku. I o tom občas dost silně pochybuju.
A teď... přichází ta vypravovací lomeno stěžovací si část. Už dlouho jsem to nedělala tak doufám že mi odpustíte nekorektnost a netvárnost mého projevu.
Jednou už jsem myslím říkala, že je život jako zamrzlá voda bez konce. Jdete, jdete a máte pevnou půdu pod nohama. Cítíte se v bezpečí i přesto, že víte, jaká všechna nebezpečí jsou pod vámi. Víte že můžete spadnout, víte že můžete umřít, ale cesty zpět není. Je to led bez břehu a bez zábradlí. Jediným vaším úkolem je, se udržet nahoře. Vyhýbat se tenkým místům a když už se náhodou propadnete, rychle se odrazit ode dna a hledat cestu ven dřívm než vás temnota a chlad zcela pohltí. Musíte se ale cestou poprat se spoustu překážek. Kde je cesta ven ? Jak dlouho můžete zůstat pod vodou než vám dojde dech ? Nebo se najde někdo, kdo vám podá pomocnou ruku a bude se klouzat s vámi ? Já jsem v posledních dnech asi ten tonoucí člověk. A měla jsem pocit že mi brzy dojde dech. Nikde nikdo nebyl. A když už měla jsem pocit, že mi spíš strká hlavu pod hladinu než aby mi pomohl ven. A tak jsem tady. Jenže teď koukám nahoru a matně přes led vidím stát spoustu lidí se sekerou. A v mém srdci je naděje.
Jestli jsem se poučila ze svých chyb ? Kdo ví. Jisté ale je, že jsem si naběhla a sakra to bolelo.Vlastně to pořád ještě bolí. Nechci to tady rozebírat do detailů, to by se možná vydalo za knihu, jenom věřte, že se stalo spoustu nepěkných věcí, které mě srazili. Nebudu si stěžovat. Ať je to jakkoliv stále se k tomu cítím neoprávněná. Přeskočme tedy k části kdy jste někde mezi dnem a hladinou a nevíte, kterým směrem plavete. Lidi vždycly říkají že na dně je jim nejhůř. Podle mě je to pěkná blbost. Plácat se někde uprostřed je mnohem horší. Protože když už nic, ode dna se člověk aspoň odrazí. Vždycky. Nic jinýho mu ani nezbyde. Ale jak se odrazit od ničeho ? Když kolem je prázdno. A tak se stalo vážení, že jsem v prázdnu opět uslyšela tóny hudby. A plavala jsem za nima.
Dne 28.1.2015 se mi splnil jede z mých snů. S mojí kamarádkou jsme v pražské Lucerně na své vlastní uši a oči spatřili Gerarda Waye. Pana dokonalého. Každý kdo četl můj blog ví, jaký vztah jsem měla k tomuhle pánovi a k jeho práci. Vidět ho na živo bylo pro mě jako zázrak. Když vyšel na podium ani nevím proč, ale začala jsem plakat. Byla jsem šťastná. Opravdu. Hrál svoje písničky z nového alba. A já křičela a ječela. Potom, pan úchvatný -on to prostě musel udělat- zazpíval neodolatelně pomalou a nádhernou písničku jen s piánem. Netřeba říkat že to už jsem brečela tuplem. Přísahám bohu že jsem do teď nevěřila, že lidé mají husí kůži z toho, když slyší někoho zpívat, ale teď už nemůžu pochybovat. Všechnny chlupy který sem si neoholila ( :D) mi stáli a mráz mi běhal až po zádech. Byl to ten nejkrásnější moment. A jak všicni známe pana Waye, nebyl by to on aby si na koncertě neodpustil proslov. Mluvil o depresích a o těžkých cvhílích a o tom že vždycky je cesta nahoru. A v ten moment jsem si toho hodně uvědomila. Všechno co ve mě bylo jsem nechala spadnout. A konečně jsem se měla od čeho odrazit. Tenhle chlap mi už znovu pomohl. A tentokrát opravdu hodně.
Následujícího dne jsem se pro změnu odebrala na oslavu svojí kamarýdky. A tam jsem si uvědomila, kolik lidí mám kolem sebe. A jakou úžasnou oporu a podporu v nich mám. Nenechali mě spadnout, podrželi mě a vytáhli. A já stála mezi nima a připadala si šťastná. Měla jsem kolem sebe rodinu. Měla jsem kolem sebe přátele. A v tu chvíli jsem si nemohla přát víc.
Stalo se toho neskutečně hodně. Ale jen vám chci říct. Ať se děje cokoliv, nikdy niklomu nedovolte, aby vám sebral to, kdo jste. Mě se to stalo a proto sem taky dopadla jak jsem dopadla. Přestala sem být sama sebou a snažila jsem se být někým, kdo mi nebyl ani vzdáleně podobný. Ale skončila jsem. Dokázala jsem znovu roztáhnout křídla a letět dál. Zavřít dveře za svojí minulostí a přestat se ohlížet. Zapomněla jsem na chvíli na potřeby druhých a nechala na povrch vystoupat ty svoje. Kdo ví, jak to jednou dopadne. Kdo ví jestli to bylo opravdu správné rozhodnutí. Pro teď ovšem určitě ano. A proto vás opravdu prosím. ALWAYS BE YOURSELF ! nezáleží na tom co si o vás jiní myslí, a jestli vás berou. Až příliš pozdě jsem pochopila, že jestli vás někdo nemá rád takoví jaký jste, nemá to vůbec cenu. Přetvářka, lži a snaha o nemožné vás brzy zničí. A začnete se nenávidět. Vaši přátelé vás začnou nenávidět. A vám nezbyde nic než čekat. Na zázrak. A já ten zázrak našla. Našla jsem ho v těch opravdových kamarádech. Když jsem se ve čtvrtek pod lehkým vlivem alkoholu rozplakala a kolem mě najednou bylo spoustu lidí kteří mě všichni chtěli obejmout. Dostala jsem sílu se postavit zpátky na nohy. A tak chci tímto článkem, poděkovat všem, kteří mi pomohli. Kteří mě objali a řekli mi, že to bude dobrý, že jsou tu se mnou. Jste moje všechno a nikdy NIKDY vám to nezapomenu <3 A mé velké poděkování patří hlavně Simonce. Která se přes všechno co se stalo na mě nikdy nevykašlala. Nezapomenu ti to.
A vám se srdečně omlouvám za neaktivitu. Kdo ví, třeba teď po všech těch katastrofách, opět najdu čas na svoje milované místo. Můj blog. Mám vás všechny pořád moc ráda a jsem vám vděčná.
Je čas jít novou cestou a začít znovu žít. Rozšířit si obzory a myslet trochu na sebe. nenehcat se stáhnout dolů. Jít dál. Ještě jednou OBROVSKÉ DÍKY VŠEM TĚM CO MĚ PODPORUJÍ. JSEM VAŠÍ DLUŽNICÍ.


PS: Teď neplačte ! Sice to není video z Prahy ale stále...ta nejúžasnější písnička a ten nejúžasnější zážitek ! :) <3

Kdo jsem ? Co jsem ? Kam jdu ? A co bude dál ?

10. dubna 2014 v 21:49 | Margie
Uvažovali jste někdy nad pomíjivostí lidského života ? Ne ? Já taky ne. Až do teď. Až teď mě napadlo, jak je život vlastně krátký. Jak se jeden rok náhle promění ve zdání minut a jak se všechno semele příliš rychle na to, než abyste o tom stihli uvažovat. A proto teď tady sedím a dávám se do úvahy nad tím. Co všechno se změnilo, co se ze mě stalo a kam chci jít.
Jistě jste si všimli. že článků ubývá. Vlastně všeho ubývá. Vyjádřit svou omluvu asi nestačí. Pravděpodobně budete požadovat vysvětlení. A velmi oprávněně. Tohle bude pokus o něj, ale neříkám že bude dostačující. Bude zmatený a nerozumný. Bude všechno, jen nebude dávat smysl.
Za poslední dobu, se toho stalo spoustu. Abych začla úplně od začátku a byla k vám naprosto upřímná, stejně jako k sobě.. Zamilovala jsem se do kluka svojí nejlepší kamarádky. A bude to ještě horší. Na jedné "party" (nevím jak jinak to nazvat) jsme se políbili. A se mnou se zatočil svět. Všechno to bylo naprosto nádherný, motýlci, ohňostroje, všechny tyhle slátaniny, až do chvíle, než jsem si uvědomila, co jsem doopravdy udělala. Motýlci odletěli, světýlka pohasla a zůstal jenom černý závoj viny. Bohužel ani tohle nedokázalo zmírnit to co jsem cítila a nedokázalo to potlačit to, po čem jsem toužila. Přesto jsem se o to pokoušela. Jenže já neumím milovat. Protože když už se tak stane, jediné co vidím je on. Nevnímám okolí, nevnímám svět. Není to omluva. A tak to pokračovalo. Jediné co chci říct je ( abyste mě neměli za úplnou svini) že jsem nikdy nikoho k ničemu nenutila. Nepřemlouvala nikoho, nežadonila a neprosila. Jediné co jsem udělala bylo to, že jsem mu řekla pravdu a čekala co se stane. Stalo se to, co jsem absolutně nečekala. Zůstal se mnou. A svět se zatočil podruhé. Ale opět jen na chvíli. Nemusím vám říkat že moje kamarádka se se mnou přestala bavit (což je pochopitelné) a že nikdo nechápal jak jsem to mohla udělat. Já taky ne. Jediná moje odpověď na všechno tohle je, že ho miluju víc než cokoliv a že se ho nedokážu vzdát, i když mi v té tobě všechno říkalo, že bych měla. S finálním výsledkem musím říct, že toho nelituju a že bych to zpátky nevrátila, až tedy na jednu věc. Měla jsem jí o tom říct hned, nenechat to zajít až tam a nenechat jí, aby se to dozvěděla takhle. Měla jsem být upřímná, i když to bylo bolestivý a hnusný. Teď toho lituju. Mé neupřímnosti.
Ale vraťmě se zpět, do téhle doby. Chci říct jen to, že v těhle dnech jsem nejšťastnější za posledních pár let. Protože nevím jak a ani proč ale všechno to negativní co ve mně zbylo, s ním jakoby zmizelo. Přinutil mě znovu věřit, milovat a žít. A já jsem doopravdy šťastná, i přes všechno to ošklivé co to v sobě má.
Jenže s tím se také změnil můj pohled na svět. Dřív pro mě existovala hudba. Lidé co jí vytvářeli. Měla jsem vlastní svět plný iluzí. Můj čas jsem trávila na blogu, vyhledáváním informací o nich, zkoumáním fotek do nejmenších detailů a snila jsem o životě mezi nima. Najednou ale tenhle svět nevidím. Mám realitu. Vidím skutečný svět ten okolo mě. Pořád je pro mě jejich hudba víc než pář tónů a pořád je miluju, ale jiným způsobem než dřív. Už nejsou to jediné co tvoří můj den a nejsou to jediné co mi zvedne náladu. Všechno to co jsem znala a vnímala zmizelo. A já tak rychle, že jsem si to ani nikdy neuvědomila, úplně změnila svůj život.
A je tu další věc, která se tady odehrává. Sebepoškozování. Okusila jsem tuhle zákeřně sladkou bestii a přiznávám se často po ní prahnu, aniž bych věděla proč. Většinou jsem na sebe naštvaná nenávidím se a myslím si, že mě ostatní nenávidějí a jediné co v ten moment chci je ublížit si. Zničit se a způsobit si neskutečnou bolest, abych už se zase začala chovat normálně a abych neubližovala ostatním. A tak mě velmi často napadá si ublížit, potrestat se. Ale většinou to neudělám, protože mě něco zastaví. Nedokončím to, ale v právě v posledních dnech cítím, že se to k tomu blíží a já mám strach že to zničím, že si ublížím a všechno...se rozpadne. A to nechci. A nechci abyste si ubližovali vy ! Buďme silní ! Zvládneme to !
A teď celkově. Nemám tolik času, nemám tolik nápadů a asi už nemám ani tolik zájmu. Tenhle blog ale nekoční. Něco ve mně mi prostě nedovolí, ho po tolika letech práce zrušit. Budu sem přidávat novinky, jak jen to půjde, s tím ostatním, nechme tomu čas, třeba si zase najdu cestu zpáty.
Chci abyste tuhle mou snad zpověď brali objektivně. A abyste mě neodsoudili, ačkoliv bych si to doopravdy zasloužila. Abyste věděli, že na vás nezapomínám, že nic nekončí a že i v těch nejhorších chvílích, jde život prostě dál a nezbývá nic, než vstát a bojovat s ním. Bojovat za lidi, které milujete, bojovat s tím, že někoho ztratíte a jít dál. Život je dlouhá, strastiplná cesta, ale můžete z něj udělat to nejlepší. Nevěřit ve špatné konce. Věřit v ten váš vlastní Happy End, který na každého čeká. A tak se omlouvám za neaktivitu a za dlouhou dobu bez vysvětlení. Snad mi odpustíte.
Stále vás miluju mí drazí čtenáři !
S přáním mnoha štěstí se loučí
Vaše Margie <3

You Me At Six - Prague !

15. března 2014 v 12:03 | Margie
OH MY GOD !
Zdravím své milované čtneáře !
Musím se vám pochlubit s dalším ze svých nejskvělějších zážitku ! Ve čtvrtek, jsme s mojí nejlepší kamarádkou vyrazili do Prahy na anglickou kapelu You Me At Six, kteří měli tour k jejich nové desce - Cavalier Youth. Bylo docela těžký umluvit naše, aby mě pustili někam ve všední den, ale nakonec sem je ukecala. Tentokrát jsme klub našli hned narozdíl od Rock Café, kde jsme byli na Yashin. I když jsme si málem koupili lístky na maturák :D
Předkapela byla fajn, ale nějak moc si z ní nepamatuju, protože jsem se těšila na hlavní hvězdy večera a můj potlesk neznamenal nic jiného, než pouhou výzvu k odchodu :D ( Kruté ? Ale možná :D)
Když konečně přišla ona vysněná chvíle, nevěřila jsem tomu. Kluci začli koncert písičkou Too young to feel this old a dav šílel. Byla to neskutečná atmosféra. Všichni zpívali, tleskali, skákali, pařili. Bylo to neuvěřitelný. Když začli hrát Fresh Start Fever všechno okolo nás se nabilo energií. Všechno se zesílilo, zrychlilo a zintenzivělo. Opět jsem si dokázala připomenout, jaký jsou koncerty skvělý odreagování, vybití veškerý negativní enerie ale zároveň taky připomenutí toho, co je důležitý a jak pokračovat. U You Me At Six tomu nebylo jinak. Všechny písničky jsem si vychutnávala, nechala do sebe proudit energii, kterou Josh publiku předával. Potom zahráli mojí nejoblíbenější písničku z novýho alba - WIlde Ones. Sice je pomalá, ale ten moment byl úžasný. Když jsem mohla zpívat a křičet všechna ta slova s nima, opět mi
pomohli spoustu toho pochopit a opět mi dokázali vrátit tu potřebnou energii a sílu k životu. Koncert se pomalu chýlil ke konci. Bohužel. Ale musim říct že mé vroucné přání bylo vyslyšeno a oni zahráli mou asi nejoblíbenější písničku vůbec Bite My Tounge. A to byl asi nejsilnější moment z celýho koncertu. Křičela sem div mi nepraskl krk a skákala sem jako o život. Celý publikum bylo najednou nabitý neuvěřitelnou silou, že sem měla dojem že se celá Lucerna rozboří. Nakonec zahráli písničku Lived a Lie a při slovech ,, We are believers" jsem skoro brečela. Byl to neopakovatelný zážitek.
Bohužel jsme museli odjet moc brzy na to, abychom měli fotky nebo podpis ale chlapci z YMAS si nás vyfotili sami :D

A tak chci říct, že to byl jeden z nejlepších koncertů na jakým jsem kdy byla a že jim za to moc děkuju ! Bylo to úžasný a doufám že opravdu brzy přijedou, jak slíbili ♥

I´m alive !

6. února 2014 v 17:19 | Margie
Krásné únorové odpoledne všem přítomným ! :)
Dneska je venku nádherně. Svítí sluníčko, sníh zmizel a svět se zdá o hodně veselejší. I přes to však, se zdá být můj svět poněkud pochmurný. Ponurý a temně chladný.


Škola mě ničí. Ani jsem se vás zlatíčka nezeptala co vysvědčení ? Moje nedopadlo úplně tak dobře. Měla jsem pět dvojek a jednu trojku ( fyzika prostě není moje silná stránka ! :D). Člověk by čekal alespoň chvíli klidu, ale ba ne ! To by přeci pro nás, gymnazisty bylo moc ! :D Takže se jede zase normálně dál. Jen na zítřek se musím učit na Bižuli, Němčinu a Zeměpis. Have a nice day :33 Tak si vlastně říkam, proč já sem tam lezla !

Moje vysvědčení...Myslím, že sem tím spoustu lidí zklamala, mé rodiče minimálně. Vždycky mě těšilo, koukat se na mojí mamku jak je na mě pyšná, bohužel myslím, že tenhle pocit už ji opouští. Mám dojem, že začíná vidět to, co bylo vždycky jasné. Že jsem k ničemu a nedokážu absolutně nic. Jak těžké může být pro rodiče si to uvědomit ?
Možná, že lituje, že to neudělala jako můj otec. Prostě a jednoduše mě odsrtčit a říct mi, že už ho nikdy v životě neuvidim. Můj pravý otec je ovšem ještě zajímavější, než jsem si myslela. To, že nemůžu věřit jeho slovům, to je mi nad slunce jasné už od mých šesti. Ale někde ve mě, stále existovala naděje. Malý plamínek důvěry a slůvek třeba, kdyby... Když mi tvrdil, že se mnou nemůže být, protože je pořád pryč a v zahraničí a že se mi ozve až se vrátí, věděla jsem že mi lže, ale stejně jsem se vždycky přistihla, jak si přeju. aby tomu bylo jinak. Jak doufám, že mi jednoho dne zavolá, zeptá se jak se mám a řekne že si pro mě přijede. Nikdy se to nestalo, ale myslím že jsem nikdy neztratila naději. K narozeninám mi poslal jednu SMSku. Nic víc. Jen zprávu se slovy že se ozve "až bude doma". Byla bych tomu i celkem věřila, kdyby nevyšlo na jevo, že už je bůhví jakou dobu doma, má dovolenou a všude se vychloubá tím, jak má peníze na to, že doma zůstat může. Plus vyhrál ještě něco. Moje mutti mu chtěla zvýšit alimenty, ale když je nezaměstnaný....
Well, zdá se že mi opět lhal a zdá se že jsem tomu opět nějakým záhadným způsobem uvěřila. Vážně by mě zajímlo, co dělám špatně...
sorry ı am | via Tumblr - image #1335177 by korshun on Favim.com

A další věc se kterou bych pravděpodobně měla přestat a to rejpání se v minulosti. Já vlastně ani nevim, proč to pořád dělám, proč mám pořád potřebu se k tomu vracet. Pořád se vracím k těm samým věcem, jako bych je mohla změnit. Dnes jsem našla můj hluboce uložený dokument z roku 2011, kde jsem zaznamenávala ještě své čerstvé poznatky a poznámky z té doby.. Neodolala jsem a odepsala si. ( zvýrazněné časti jsou moje odpovědi ;D )

Když jsem tam četla, jak už je to půl roku, co jsem se rozešla s panem Chlupem a stále ho chci, musela sem se smát a s velkou ironií si k tomu dopsat. - Nebreč děvče, měla bys vědět že to nakonec bude trvat v celku čtyři roky než se ho zbavíš.
Část o platonické lásce a o tom, jak je mnohem lepší než skutečná. - Holka zlatá, platonická láska je fajn, v určitý době. Ale nikdy nemůže být lepší než ta skutečná, pokud je opětovaná. Teď už to víš !
Část o tom, že nejsem dost dobrá - Heh, některé věci se zkrátka asi nikdy nezmění. Jen si k tomu teď přidáš tisícovku výčitek a nadávek za všechno cos stihla posrat, a že toho není málo ! Dál pak pár jizev , protože se budeš nesnášet tak moc že už to nevydržíš...
Část o tom, jak moc si vážíš své nejlepší kamarádky - Možná by ses mohla přenést v čase a nafackovat mi ! Damn..chybí mi...
A nakonec část o tom, že už nikdy nikoho nebudeš milovat - Nikdy neříkej nikdy. Budeš děvče a to tak, že víc než kdy dřív, i když si asi myslíš, že je to nemožné. Zachvátí tě to, pohltí a nenechá jednat správně. Budeto silnější než cokoliv.
Na závěr jsem si v duchu popřála hodně štěstí, pro případ, že by existovala paralerní minulost a pomodlila se za sebe. ( Psst, nejsem cvok !! :D)
A pak sem začla poslouchat starý písničky, který mi připomínají spoustu věcí. Našla jsem svůj starej deník, starý věci... A teď vim že je to špatně. Musim se toho zbavit a přestat se nimrat v něčem, co už stejně nemůžu změnit.

Možná že s mým životem je to stejné, jako s mým oknem. Venku je spoustu světla, ale já ho přes stažené žaluzie nepustím dovnitř.. Možná je na čase otevřít oči a začít žít. Napravavit to co se dá, a to co se nedá nechat být. Žít přítomností a nekazit si budoucnoist něčím, co už se stalo.


A tak jsem možná došla k prozření... A možná je čas na změnu. A tak mi prosím zlatíčka držte palce ! Myslete na mě, jako já na vás, mé věrné čtenáře a zase se sem někdy vraťte ! Děkuji za pozornost, miluji vás a přeji nádherně nádherný zbytek dne !! :)

P.S: Heh vážně jsemsi tuhle písnikču v poslední době dost oblíbila, tak snad na zlepšení nálady ;)


Oh show me your love, (your love), your love, (your love)
Gimme more but it's not enough (your love)
Show me your love, (your love), your love, (your love)
Before the world catches up (your love)

'Cause there's always time for second guesses I don't wanna know
If you're gonna be the death of me, that's how I wanna go

Hi guys !

14. ledna 2014 v 23:57 | Margie
Krásný úterní večer ! :) - už asi těžko :D
Jak se všichni máte ? Doufám, že dobře, že nemáte moc problémů a že vám všechno klape jak má ! :)
Zdá se, že kluci si teď dávají chvíli pauzu. Na twitteru nepřibývají novinky, na oficiálních stránkách už vůbec ne, a kdy vyjde klip k We Don´t Belong se nám taky zatím ještě nikdo oznámit neobtěžoval. Ale jak znám kluky, ani to neudělají. Prostě ho jednoho dne vyhodí se vzkazem ,, Hej tady to je Army ! Milujeme vás !" a my zas budeme moct zešílet. Asi jako tomu bylo u klipu ke Coffin. Jediná novinka je snad to, že se kluci opět objeví na SoundWave festivalu jehož datumy najdete ZDE. Kluci k němu mají i vlastní "promo" fotku :)


Tak to bychom novinky (bohužel) měli za sebou.

A teď to, proč jsem se hlavně rozhodla napsat tenhle článek. Vážení a milí, z celého srdce Vám musím vyjádřit vůj největší a nejupřímnější dík !

Návštěvnost za týden 1/2014
Celkem: 982
Lidičky moje milovaný vždyť vy máte skoro 1000 za týden ! Ani nevíte jak neskutečně moc mě to hřeje u srdce. Jak neskutečně se usmívám, když vidím tohle číslo a jak moc a moc jsem vám za něj vděčná ! Pomáhate mi splnit si sen ! Vždycky jsem chtěla mít svůj blog, který by měl krásnou návštěvnost a byl oblíbený. Vy mi ten sen uskutečňujete a já ani nevím jak se vám za to mám odvděčit !! Jste nejúžasnější a strašně vás miluju a strašně vám děkuju a wow...nemám slov. Čtu to číslo pořád dokola a žiju svůj sen ! DÍKY !!!!
Chápu že se vám za tak nádherné výsledky moc nodvděčuji. Příspěvky tu jsou pomálu o povídkách ani nemluvě. Ale prvák je záhul. Novinky ( kdyby nějaký sakra už byly !! :D) by se stíhat daly úplně v pohodě. Teda jak kdy, ale daly. Ale povídky... Je to náročný. Po večerech se musím učit na další den a pak už ani nemáte náladu cokoliv dělat, než se jen zachumlat do peřin a spát až do tý doby, než vám zazvoní budík. Ráno vstát, cesta vlakem, škola, další cesta vlakem, snaha o osobní život, učení se, otupělost, spánek,budíček...a takhle pořád dokola. Tak stereotypní až by mi hráblo ! Navíc mi nevychází takové známky, jaké bych chtěla takže se snažím makat, abych byla co nejlepší. Okolo mě to taky není zrovna na pohodu, všichni mají problémy a já si pořád myslím že kvůli mě a tak se často v noci budim ze šílenejch snů no..Konečná.

Takže jsem teď týden doma, když jsou naši na lyžáku. Užívám si klidu. Tak trochu se regeneruju :D Spím minimálně deset hodin. Každé ráno si dávám proklatě dlouhou bublinkovou koupel, pak si čtu - to už jsem tak dlouho nedělala a potřebuju si obnovit slovní zásobu ! - koukám na filmy u kterých se nemusí myslet ( takže sem koukala na pomádu :D) a snažim se nabrat trochu sil na uzavírání známek, který mě čeká. Trochu doufam že po pololetí to všechno opadne a já budu moct na chvilku vydechnout. První půl rok gymplu za mnou. Nic horšího už nepřijde ;D

Začla jsem číct This Is Gonna Hurt od Nikkiho Sixxe, kterou sem dostala k Vánocům a miluju to ! Na Heroinových deníkách sem ujížděla a četla sem je snad pětkrát, a tohle je jejich pokračování. Tentorkát rozumný Nikki, jeho pohled na svět a jeho rady plus dokonalé texty k písním od Sixx:A.M, dokonalá knížka :3 Vřele doporučuju !
Co se týká povídek. Musim ještě napsat kompozici na češtinu, takže nevím jak moc se u toho slohově vyčerpám, ale už mám polovinu další kapitoly DL. Takže to nějaký bude... Jen mě opravdu omluvte. Snažím se se vším zžít ;)
No a to je asi tak všechno, co jsem měla na srdci. Ne ! Pozor ! Ještě jedna věc. Tak mě napadlo, jestli by jste třeba nechtěli zkusit něco jako AskTheAdmin, či co :D Chápu že jsem značně nezajímavá, ale tak kdyby vás něco třeba zajímalo, cokoliv, třeba názor na kapelu, na film, knížku, seriál, osobího, je mi to jedno :D.. tak napište svoje otázky do komentářů a já bych z nich pak sestavila třeba 5, 10, 15 podle toho jak byste chtěli, a já bych vám na ně odpověděla ! :) Takže pokud vás něco zajímá tak napište otázku a tak třeba za den, dva bych zhotovila článek z odpověďma. Ať tady taky něco přibývá a nevypadá to tu jak na pohřebišti ! :D
Takže ještě jednou vám děkuju za nádhernou návštěvnost (!!!), prosím vás o otázky, pokud vás něco zajímá a přeji vám zítřejší den plný úspěchů !
Se štěstím na srdci, s úsměvem na rtech a s obřím DÍKY Vám všem, se loučí
Vaše Margie :)

Cause I love you, I´m sorry...

20. prosince 2013 v 23:15 | Margie
I have to say it. I can´t be quiet anymore... I wanna scream...and shout....
This song...amazing lyrics...amazing words...love it so much...



And all my life
I've been waiting for someone like you

To make me smile
You make me feel alive
And you're giving me everything
I've ever wanted in life

You make me smile
And I forget to breathe
What's an angel like you
Ever do with a devil like me


Protože všechno ztratilo smysl a protože to jediné co zbývá si ty....
Protože je všechno špatně a protože ty jsi mé světlo...
Protože sem všechno zničila a protože ty se necháš ničit dobrovolně....
Protože sem zklama a protože nechci zklamat tebe...
Protože se nenávidím...a protože tebe miluju...

My life.


<3
Fucking love Sixx:A.M

Hey..Thank you....

Dead ? Nope !

8. prosince 2013 v 12:05 | Margie
Vy mí neuvěřitelně nejúžasnější čtenáři !
Příjměte prosím mou obrovskou omluvu za tuhle neaktivitu ! OBROVKSY OBŘÍ OMLUVU !
Jak se zdá, ne vždycky všechno vychází podle plánu. Jako například teď. Ve škole pololetí. Učitelé blázní s tím, že chtějí mít do Vánoc uzavřené známky, protože v lednu toho budeme mít hodně s jinejma předmětama. To by od nich bylo hezké, kdyby to nedělali všichni. Učitelská logika, kterou prostě nikdo nemá nárok pochopit. Takže to dopadá tak, že každý den tu jsou písemky, zkoušení, opravné testy... Už ani nevim kde mi hlava stojí. Doufám že pořád na krku ! :D
Další afekt mé nepřítomnosti je o něco příjemnější. Vánoce. Už jsem si minulý víkend říkala že se pustím do blogu, ale pak moje maminka vytáhla téma Vánoční úklid a výzdoba bytu a hle, celý můj čas, byl v háji.
Ve čtvrtek jsme si usmysleli, že uděláme dobrou věc, a půjdeme po našem malebném městečku za čerta, anděla a Mikuláše. Možná to nebylo ani tak pro dobrou věc jako pro peníze v kapse ale co už... Vyvěsili jsme si letáčky s číslama a všechno se zdálo v pořádku. Přihlásilo se nám devět lidí a nám se to zdálo jakože málo a byli jsme tak trochu nespokojení. No, když jsme přišli domů v osm, celý promrzlý, úřicený a ulítaný, protože jsme to absolutně nestíhali, došlo nám že těch deset ( ano ještě si nás zastavil nějakej chlápek na ulici) bylo úplně akorát. Ale tak mam peníze na vánoční dárky pro rodinu, nemohu si stěžovat ! :D Ještě je jít nakoupit. Zatím jsem nakoupila dárky jenom pro sebe :D
Tenhle týden mě čeká lítání po doktorech, po lékárnách no prostě takhle všude možně. Už se na to fakt těším. :3 Ale chci mít do Vánoc klid...
Co se psaní týče. Dětičky moje ani nevíte jak mi to chybí. Chybí mi perverzní Ashley a jeho úchylné myšlenky, chybí mi Gerard a jeho hlášky.. Chybí mi to všechno. Já vim, že si říkáte, že když se chce, čas se najde, ale ono je to tak, že když už chci tak sem tak unavená ze všeho okolo, že stejně usnu... Ale nekončím s ničím drahouškové ! DON´T WORRY !
Máme tu pozitivnější zprávy ! Budou prázdniny ! Dlouhých 15 dní nebo kolik :D. A to by bylo aby nebylo ! Všechno to doženu, budu psát jak mourovatá ! A pak ještě, moje milovaná nová třída jede v lednu na lyžařský výcvik. Já jakožto odpůrce všech zimních aktivit ( kromě gaučingu ! :D) nikam nejedu a moje nejzlatější maminka mi slíbila, že můžu zůstat doma. Další týden k dobru ! :D Pak už se to snad zase uklidní chvíli po tom pololetí a nastavíme nějaký pravidelný řád. Opět. Prvák je fuška. Obzvlášť na gymplu. Ale dalo se to čekat. Já jenom doufám že máte se mnou strpení a pochopení ! :)
Co se BVB týká. Novinky všeobecně moc nejsou. Kluci jsou na tour a paří a paří :D Byl jste někdo Mnichov nebo Vídeň ? Jestli jo vyjadřuji vám svoji největší závist. Ani si nedovete představit jak bych je moc, právě teď, potřebovala vidět....
Fotky z koncertů.. Zítra udělám koláže ať se taky ( pokud jste neměli to štěstí a nikde nebyli, stejně jako já..) pokocháte nádhernou atmosférou !
Takže se mnou prosím vydržte do prázdnin a do rušnějšího období s BVB, protože potom to tady zase pojede vážění ! Jak mile je o čem psát, píšu ! Povídky se snad také brzy rozjedou.. Ne snad, určitě. Jenom vás prosím o strpení a slitování. Je toho vážně hodně.
Mimochodem víte o klipu k We Don´t Belong co má vyjít v lednu ? No sakra ! Těším se na to víc jak na Vánoce ! :D
Včera jsme konečně vypadli z tohohle zapadákova a z každodenního stereotypu a jeli se odreagovat na koncert Mira Šmajdy. Co říct, ten člověk je úžasnej. Stejně tak jako jeho koncerty. Byl to opět zážitek, skvělé odreagování a já za to děkuju.
No a já zase letím něco dělat. Pravděpodobně půjdu s Vattim zdobit perníčky, protože pořád nadává, že to ještě nidko neudělal. Ale tak, mě to baví. Na všechny srdíčka napíšu buď A, J, nebo C a na všechny hvězdy udělám znak BVB. Všichni jsou z mých perníčků potom moc nadšení :33 :D
Takže prosím navštěvujte dál můj blog, všechny novinky, fotky... najdete to tady ! To vám slibuju ! No mějte se krásně, napište dopis Ježíškovi, užívejte si předvánoční chaos a pamatujte, že vás miluju Army ! :* :D

Heh, něco na rozloučenou ;DD

Please, stop it !!!

1. prosince 2013 v 20:44 | Margie


Sometimes I wish I could save you
And there's so many things that
I want you to know I won't give up till it's over
If it takes you forever
I want you to know

That If you fall, stumble down
I'll pick you up off the ground
If you lose faith in you
I'll give you strength to pull through
Tell me you won't give up
Cuz I'll be waiting if you fall
You know I'll be there for you

Turn It Off....

10. listopadu 2013 v 18:27 | Margie
With every breath I feel you there
Forbidden love is falling
Your eyes sing despair

I bleed for you
Forever I will lay awake

I see the truth
I've given you my heart to break
I would die for you

So much pain.... So much memories ... It hurts ... Really

Nenávidim tuhle sebelítost a utápění se ve vlastní blbosti... Život je příliš pomíjivý na to, abych pořád viděla všechno černě... Ale věřit ve šťastný konce ? Tak tuhle víru už jsem asi na dobro ztratila. Až teď jsem pochopila, jak Andy myslel tu část z In The End " Or am I just a shell ?" Protože přesně tak se teď cítím. Jako ulita, uvnitř naprosto prázdná, nevnímající jen s tupou bolestí odrážející se od stěn a bez schopnosti se z čehokoliv radovat. Až bych si za to nejradši nafackovala....
Nejradši bych si nafackovala za spoustu věcí. Hlavně za ty hnusný myšlenky co mi podstrkuje moje záhadně objevené vnitřní já.. Je to šílený. Už si připadam jako schyzofrenik, když pokaždý, co se mi v hlavě vybaví nějaký můj "problém" ozve se jenom " Ty víš jaké řešení to má. Ty víš co je nejlepší !" A pak už jen přistihnu sama sebe jak... To už jsem se do prdele úplně zbláznila ?!
Cause it's the end and I'm not afraid
I'm not afraid to die.

Musim se nějak postavit na nohy. Musim nějak všechno zvládnout. Problém je v tom, že nevím jak... Všichni říkají jenom věř že bude líp... věř tomuhle a věř tamtomu... Ale já nemůžu... Vážně, kdybych za každej slib, co mi kdy kdo dal měla dostat korunu, je ze mě milionář. A kdybych je za každej splněnej měla vrátit, no pořád sem milionář ! Už ani nevim, čemu můžu věřit... Nemůžu věřit především sama sobě. A to je asi to nejhorší. Protože s každou další minutou se víc a víc nenávidim a nemůžu to zastavit..... Nemůžu dělat vůbec nic.

Then I lost it all
Dead and broken my
Backs against the wall
Cut me, open I...

Just trying to breathe
"Just trying to figure it out
Because I built these walls
To watch 'em crumble down"
I said

Then I lost it all
Who can save me now?



Pamatuju si o téhle písničce jak Andy říkal, že každý z nás se občas potřebuje cítit špatně. Užírat se vlastníma chybama a problémama i když jsou sebemalichernější. A že je to fajn, protože díky tomu jsme silnější a schopni jít dál. Že je to vlastně ku prospěchu věci. Já jenom přemýšlim, jak prospěšný to bude mně..
Stydím se za sebe a za svoje chování. Vážně jo. Jen kdybych tomu mohla zabránit....

You've been running for so long still breathing
Hoping soon to find a song worth singing
Every chapter of this note they're reading
But you're slowly losing hope on bleeding


No každopádně už končím s touhle sentimentální blbostí. Koukam, že se jich tu hromadí pořád víc a víc. No jejda. Tak to vypadá že si sem chodim pořád jenom stěžovat. Snad mě za to nebudete chtít ukřižovat.
Závěrem patří poděkování těmo, co mě drží při smyslech a při životě a co mají nějakým záhadným způsobem sílu poslouchat moje blbý kecy a věčný fňukání... A těm, které můžu poslouchat já a díky jejich útešným slovům nezešílet.

A já se ptám co zbývá ?
Čekej... Věř... Žij

I'm taking over
A shot to the new world order

I am bulletproof!

BTW:
Tohle je první věc, které jsem se od včerejška upřímně zasmála. :D Tak třeba vám to taky trochu pomůže, po téhle snůšce debilně sentimentálních a vadných keců ;DD

Omluva...

13. října 2013 v 19:35 | Margie
Tenhle týden byl poněkud psychicky náročný a tak se omlouvám, že tu není žádný nový díl ničeho. Upřímně jsem už dlouho čekala kdy takovýhle týden přijde a já nebudu mít náladu absolutně na nic, kromě ležení v posteli a žraní nutely :D Snad se na mě moc nezlobíte a budete mít se mnou pochopení ! Samozřejmě že režim nijak neměním. DL přes týden LILYA Přes víkend. Snad se mi poštěstí a hned zítra se pustíme do DL, abychom se zase někam pohli ! :)
Takže ještě jednou přijměte mou hlubokou omluvu ! :)
Také vám přeji krásný nový týden, hodně štěstí ve všem a pevné nervy a abychom se tady každý den scházeli s příjemnými novinkami o kapele, kterou všichni milujeme ! :)
A strašně vám děkuju za podporu, kterou jste vyjádřili. Strašně moc to pro mě znamenalo a jsem za to opravdu moc vděčná ! :) DĚKUJU VÁM ! JSTE TI NEJLEPŠÍ ČTENÁŘÍ ! :)





This song means so much to me ! ♥ :)

Save me from my darkest places, save me from myself !

10. října 2013 v 20:23 | Margie
Krásný večer alespoň vám, moji milí ! :)

Ani nevím co z toho vznikne jenom vím, že potřebuju psát, psát a stěžovat si a mluvit a dostat to všechno ven než se zblázním...
Měli jste někdy pocit, jako by už nic nemělo cenu ? Jakoby se všechno ztrácelo, padalo a bořilo se a vy byli na všechno úplně sami ? Měli jste někdy pocit, že se nejvíc na světě nesnášíte ? Občas mě napadjí fakt ošklivý myšlenky....stydim se za sebe. Jenže nějak tomu nemůžu zabránit. Pocity zoufalství, osamělosti... Neschopnost vystát sama sebe. Pocit, že už na tomhle světě není nic, čeho se chytit. Pocit, že si stejně všichni v duchu přejou, abyste už byli mrtvý. Snaha o to, se změnit, která je stejně neúspěšná, jako téměř všechno ostatní ve vašem životě.Pocit, že nemáte právo si ani stěžovat a nenávidíte se za všechny slzy, protože víte, že všude okolo vás jsou na tom lidi hůř, ale vy stejně litujete sami sebe. Je mi ze sebe strašně špatně a nedokážu se s tim vyrovnat. Strašně mě mrzí i to, že to sem píšu, ale ta potřeba někde se ventylovat, vypustit všechny myšlenky....
Tak moc mě to mrzí vůči mým kamarádkám, protože jsou to ty nejlepší osoby, který znam a protože si takovouhle "kamarádku" jako já ani jedna nezaslouží....A protože bez nich, bych tady nebyla....
Je to jako by všude byla jenom tma a nikde nebyla ani malinká skulinka světla. Ani škvírka.... Nic. Jenom hnusná tma, deprese....
Měla bych s tím přestat a soustředit se na věcim který mají smysl. Pomáhat ostatním, těm, kteří jsou na tom opravdu špatně, být pro ně oporou, aspoň jednou být užitečná.... Při každém pokusu o užitečnost selhávám. Jsem naprosto k ničemu...
Nemohu se toho pocitu zbavit a občas si přeju jen..odejít. Zmizet z povrchu zemskýho, nebýt dál přítěží.... Nepřekážet...


P.S: Omlouvám se...... I za tenhle zbytečný článek, jenom jsem to už jaksi nemohla vydržet... Prosím odpusťte mi !!

I'll never let you steal my coffin!

16. září 2013 v 21:27 | Margie

I tried to save you
But let you drink the pain
A final song now we both know

So I'm not givin' up
Won't let you suffocate me
You find your hell is home

I don't owe you anything
You'll only die of dreams forgotten.
I've got my pride so hear me sing
I'll never let you steal my coffin!

Dokázala jsem to ! Je to tak uvolňující pocit ! Je to tak... jako bych mohla vzlétnout ! Neptejte se co se děje ( kdyby vás to náhodou zajímalo :D) jenom věřte, že jsem dneska dokázala strašně obrovskou věc ! A jsem na sebe hrdá ! Konečně... A omlouvám se ale já to prostě musím nějak ventilovat....


Jediné co můžu říct je THANKS TO MY

Again...

Moji drazí ! :)

6. září 2013 v 17:06 | Margie
Moji milovaní a mnou velecenění čtenáři !
Jistě jste si všimli že tu tři dny bylo ticho... Velmi se omlouvám ale byla jsem se adaptovat ! :)
Odjela jsem s mojí novou třidou na adaptační kurz a úplně jsem se s vámi zapomněla v tom shonu rozloučit, což mě mrzí. :)
Jistě pochopíte, že psaní teď nemůžu věnovat tolik času, protože zvyknout si na novou školu a obzvlášť gympl bude fakt záhul. Nicméně vám slibuju, že se o to budu alespoň pokoušet, protože za prvý to miluju a za druhý vy jste prostě fantastický ! :)
Moje nová třída a škola je suprová. Jako třída držíme hodně při sobě a stihlo se to projevit i během těch málo dní. Lidi jsou tam pohodový a nikdo nikoho neodsuzuje či kritizuje za vlastní názor. Bohužel mám dojem, že já do téhle třídy nikdy úplně nezapadnu. Ne s mojí povahou, kterou málo kdo překousne. Ale uvidíme, třeba se mýlím. Takže za sebe musím říct, že jsem velmi spokojená a kromě šíleného šprtání to vypadá na poklidné čtyři roky. :)
A co vy, co jste šli se mnou do nové školy ? Jaké máte dojmy, zážitky ? Já doufám, že přinejmenším stejné jako já ! :)
Novinek moc není,spíš žádné, což jsem ráda, že sem o nic nepřišla.
A teď si půjdu lehnout, protože jsem nemocná už odjížděla a přijela jsem ještě víc, takže mi je fakt pod psa. Ale duševně je mi vážně fajn. Tak se mějte krásně a já už jsem zpět, abych se tady o to postarala. :)
Myslím na vás a přeju vám krásný a pohodový víkend ! :)

Cause it's the end and I'm not afraid to die.

1. září 2013 v 17:30 | Margie
Krásný poslední prázdninový den !
Fuj, to je hnus. Bylo mi jasný, že tenhle den jednou přijde ale nečekala sem, že tak brzy. Prázdniny utekly až moc rychle a já ( jako každej rok :D) nestihla ani polovinu z toho, co jsem si naplánovala.
Co se týče provozu blogu. Snad budu všechno stíhat tak, jak bych měla, takže o nic nepřijdete. Přišla jsem na to, že ve školním roce se tomu blogu stejně věnuju víc jak o prázdninách :D. Takže pokud mi to nová škola umožní, vše zůstane při starém. Doufám, že i vaše úchvatná návštěvnost ( DÍKY !!!) zůstane při starém ;).
Zítra se mi oficiálně otevírá další kapitola života. Střední. A věřím, že nejsem sama. Děsí mě to ale zároveň jsem zvědavá a těšim se na nový lidi a zážitky. Je to nový začátek. Otevírá se mi možnost začít znovu. Bez všech předsudků, pomluv a řečí, zkrátka s čistým štítem. Prostě možnost takového "znovuzrození". Všechny ty hnusy co sem sebou nesla na základce už můžu nechat konečně za sebou a můžu si bejt jistá, že je tady nikdo nevytáhne. Neznají mě a já neznam je. Neznají moji minulost. Nemůžou mě soudit, i když se vsadím, že se najdou tací, kteří soudit budou už jenom podle trička a účesu.
Včera byla poslední prázdninová noc a mě tak nějak přepadla depka. Nebo, to je asi přehnaný slovo, ale prostě jsem najednou dostala strach ze školy, přemýšlela sem jaké to bude a co všechno se změní. Potom jsem si vzala sluchátka a z přehrávače na mě okamžitě vyskočili BVB. Pustila jsem si je. Znovu od začátku. Všechny alba. Písničku po písničce. A v ten moment jsem měla pocit na chlup stejný, jako když jsem je slyšela poprvé. Dodali mi sílu. Věděla jsem, že ať už to na tý škole bude vypadat jakkoliv a stane se cokoliv, jedna věc se nikdy nezmění. Oni. Oni a moje láska k nim, díky který jsem zvládla věci, o kterých jsem si myslela, že jich ani nejsem schopná. Bylo to neuvěřitelné. V tu chvíli mi to připadalo skoro magický. Všechny obavy byly pryč. Zbyla mi jenom radost a potěšení z jejich hudby a oddanost vůči nim. V posledních dnech, jako bych na tohle všechno zapomněla. Jako bych nevěděla co dokážou, jak na mě doopravdy působí. Jako bych si nemohla vzpomenout na tu obrovskou sílu, kterou nade mnou mají. Ale včera jsem ji objevila. Znovu. A opět v pravý čas. Vždycky se umí objevit v tu správnou chvíli. Pokaždé tomu tak bylo a teď vím, že tomu tak bude pořád. Je to šílený, ale fakt tomu věřím. A díky tomu už nemam takový strach. Asi sem oficiálně cvok :D
Zpět k tomu, co mělo být původně pointou tohoto článku ! :D
Ať už jdete na střední poprvý nebo se vracíte zpátky mezi znýmý tváře, a převládá ve vás panika a strach. Nebojte se. Názory ostatních nejsou důležitější, než názor váš vlastní. Pokud si myslíte, že budete mít problémy, kvůli svému stylu nebo kvůli svým odlišným názorům, kašlete na to. Jedinej kdo má problém, jsou lidi okolo vás, protože nemůžou snést odlišnost. Nedokážou se vyrovnat s tim, že máte tu odvahu a kuráž být jiní. Jít si za svým, skálopevně obhajovat svoje názory. Neměňte se jenom kvůli tomu, abyste zapadli. Když vás nepřijmou takový jaký jste, budete pro ně vždycky slabým článkem, protože vidí, že jste ochotni se přizbůsobit a děláte přesně to, co oni chtějí. Nesnažte se být něco, co nejste. Oni sami neví o co přichází !
Takže vám do nového školního roku přeji hodně štěstí, úspěchů, radosti. Abyste měli fajn spolužáky, neměli problémy s učiteli, měli dobré známky a vždycky dosáhli toho, čeho dosáhnout chcete. A pamatuje si drahá Army ( vy, co jste ještě zbyli. S potěšením musím říct, že na tomhle blogu se schází samí skvělí fanoušci.) že ať se děje cokoliv BVB tu pro nás vždycky budou a taky tu budeme jeden pro druhého. Protože tak, by to mělo být. To je smyslem BVB a jejich Army. Nebýt sám. Takže kdybyste někdy cokoliv potřebovali, třeba se jenom vypovídat, zanadávat si nebo si jen připadali sami, na tomhle blogu, vždycky najdete pomoc. Nebo se o to aspoň pokusím ;).
Takže závěrem jen hodně štěstí a úspěchů ve školním roce vám přeje
vaše totálně střelená blogerka Margie.

P.S: Doufám, že v tom není moc chyb. Myslim že je právě čas na to, abych šla do školy :DD

Prosím přijměte mou omluvu...

24. července 2013 v 20:57 | Margie
Musím se vám hluboce omluvit, že teď není nový díl MLS, ale asi jsem se trochu přehřála na sluníčku, takže ležim v posteli nadopovaná práškama a snažim se spát. Doufám že se na mě nebudete zlobit, slibuju že jakmile mi bude lépe, pustím se do toho..
Nějak se mi poslední dobou nedaří... Navíc mám teď trochu osobní problémy, nevím co s nimi mám dělat, trápí mě to a pomoci se mi jaksi nemůže dostat... Mrzí mě, že se to odráží i na blogu, ale nemůžu jinak.... Ne zatím..
Takže vás prosím o omluvení, že jsem neaktivní a že nové díly nepřibývají tak rychle, jak bych si sama přála. Mám vás strašně moc ráda, a budu se snažit udělat co nejvíc proto, aby jste byli spokojení. Ale nejdřív musím dát do pořádku sama sebe, aby to tak mohlo fungovat....
Takže vám neslíbím, kdy bude nový díl, ale snad brzy, jenom co mi trochu sleze horečka a já budu schopná něco napsat.
Prosím nezlobte se !!!
A mějte se jak nejlépe je to možné :)

P.S: Abych nebyla tak neosobní s těmi "osobními" problémy ( geinální věta ! :D) tak snad vám tohle na tu situaci hodí trochu světla ;DD

HAHAHAHAHAHHAHAHAHAHAHA:')


P.P.S: Dokonalá písnička ♥

Hledá se žena ! :D

20. července 2013 v 23:40 | Margie
Zdravím všechny noční tvory ! :)
Omlouvám se za neaktivitu, ale nějak nestíhám ! Poslední dobou se toho děje moc. Dnes jsem byla na fesťáku na Švihově a byla to prostě paráda ! Mandrage byli naprosto úžasný ! Už jsme je viděli po devátý :3 Stále se to ještě neomrzelo ! Samozřejmě nesmím zapomenout pochválit i Koblížky a kupodivu i kapelu Kryštof, jejichž show mi byla spestřením pro dnešní skvělý den ! :)
Léto je v plném proudu a já momentálně nevim kam dřív skočit, ale za chvíli se to zase uklidní. Stejně teď nejsou nějaké moc velké novinky, kluci jsou stále na warped tour, a jakmile budu mít dostatečné množství fotek, zpracuju další koláže, aby i na vás aspoň tímhle způsobem dýchla ta úchvatná atmosféra.
Další díl LILYA bude zítra večerv na 100% a MLS by mohlo být v pondělí nejpozději v úterý.
Jinak už jsem říkala jak miluju koncerty ? Je to skvělý pocit a aspoň na chvíli vás to přinutí na všechno zapomenout. Všechny starosti odplaví ty obrovský repráky před váma a blbou náladu vezme vlna energie od členů kapel, kteří se nás snaží po celou "dlouhou" hodinu svého času zabavit. Užíváte si vystoupení, kocháte se pohledem po krásných umělcích, posloucháte pořádně ohulené decibely a smějete se s nejlepšími přáteli. Letní fesťáky jsou zkrátka super a já si je užívám každým coulem ! :D
Takže doufám, že se na mě moc nezlobíte a že máte super prázdniny ! :)
Summertime, Big Bird style.

Sorry..

19. června 2013 v 21:13 | Margie
Omluva za neaktivitu. Prosba o pochopení, ve 40° vedru opravdu nemám zájem sedět u blogu..
Já vím, založila jsem ho a taky se o něj budu starat, ale tenhle a příští týden asi bude chvíli, klidno. Konec základky, spousty věcí, málo času..o prázdninách to tu pojede jako namydlený, především tedy v nočních hodinách, až zaleze ten otravnej mozol -_- :D
Zítra večer se tu stavím a udělám pár věcí a pak asi bude chvíli ticho. Musím se řádně rozloučit. Takže mě prosím omluvte a snad se i těště... Užívejte léta !!
Díky !
Margie ♥

I have an Idea !

3. června 2013 v 6:00 | Margie
NÁPAD NA POVÍDKU ! :D

Co by jste řekli na malou jednorázovku ? ;D Nebylo by to Andley... ale Gendy. A mám takovej zajímavej nápad. Dokopalo mě k tomu tohle:
Embedded image permalink


Tak co, četl by jste to někdo ? Prosím odpovězte ;)

Listen to me...

16. května 2013 v 16:05 | Margie
Zdravím své milované čtenáře a návštěvníky ;)
Právě teď u nás v zapadákově poprvé vysvitlo slunko, které nás hřeje a popohání ven, na brusle, nebo do kamarádčina krytého bazénu ;DD
A proto se vám chci omluvit za neaktivitu, která tu teď trochu panuje. Ale stejně se teď neděje nic velkého ;) A všchno malé zde je, pečlivě na svých místech ;) Prostě nám nastalo teď klidnější období ;)
Nová kapitola bude zítra :) Slibuju :) Dneska už to bohužel nestihnu ale zítra je tady ;) Vím že čekání je pořád dlouhé, já jenom doufám, že vás to nijak neodradí ;) Dříve jsem kapitoly dávala vícekrát, protože jsem měla předepsáno, teď už bohužel tolik nemám... Ale nebojte ;) Nekončím ;) Jenom už to tady nebude obden jako dříve ;) Uteklo už půl roku od doby, co jsem tu povídku začalá psát a mám terpve kolem třiceti kapitol.... Což když nad tím přemýšlíte není tak málo... Každý měsíc má čtyři týdny.. Kdybych každý týden napsala jednu měla bych dvacetčtyři kapitol za šest měsíců. Mám jich třicet... Myslím, že v těhle letních dnech kapitoly budou přibývat pomaleji, nicméně budou přibývat ;) A o prázdninách se to snad trochu zlepší ;) Pokud to tedy se mnou do té doby vydržíte... ;)
A děkuji vám za vše krásné a na srdci hřející komentáře a návštěvnost. Umožnili jste mi nemožné ;) DÍKY DÍKY DÍKY ♥


P.S: Nevím proč ale tohle mě vždycky rozesměje :DD

Nothing and nothing

2. května 2013 v 21:11 | Margie
Jak jste jistě již z nadpisu poznali, je to tak nějak článek o ničem. Jenom se prostě nudím ale musím něco dělat, protože když nic nedělám, dopadají na mě všechny moje myšlenky jako bouřlivé vodopády a já před nimi nemůžu nikam utéct a tak mě svou silou stahují pod vodu až ke dnu.....
A tak jsem tady. Na mém věčném útočišti, kde má moje hlava volný průchod a kde jsou moje myšlenky veřejně neveřejně chráněné. Kde píšu přesně to, co mě napadá a co napsat chci. Je to jako jediná úniková cesta ze země zmatku....
Takže pokud chcete vidět něco z mojí hlavy a chcete se stát svědkem mé šílené a málokdy pochopitelné mysli, jste srdečně zváni.....
 
 

Reklama